ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VLASTNĚ SE NIC NESTALO. Nezapomeňte!

 

JOSEF FORMÁNEK

Chtěl jsem s tím člověkem už delší dobu mluvit, proto že se o něm povídalo lecos. Zeptat se ho třeba co je pravdy na tom, že prohrál v ústeckém casinu statisícové částky. Nějak k tomu ale vždy z různých důvodů nedošlo. Až mě jednou zastavil pan Slepčik sám: „Novináři, něco pro tebe mám... Budeš v tom mít všechno: podsvětí, drogy i konkurenční boj, vyřizování účtů." A já na to kývnul, proto že to znělo víc než lákavě. Vymínil jsem si jen dvě podmínky: přinesu i názor z druhé strany a nebudu celou záležitost komentovat.
Myslím si totiž, že i holé výpovědi zúčastněných stačí na to, aby si čtenář udělal představu o poměrech v Ústí nad Labem sám, protože není hlupák. Navíc nemáme v redakci minimax ani jiné hasící prostředky, a tak si myslím, že se v tomto případě komentáře rád zdržím, neb bych nechtěl, abychom vyho řeli...
JEDNA STRANA. Vypovídá pan Elemír Slepčik, majitel baru MTT na ústecké tržnici: Včera 5. května odpoledne přišlo sem do mojí restaurace asi tak dvacet sportovně oblečených chlapů a bylo vidět, že sem nepřišli na oběd či se pobavit. Z čeho tak soudíte? Měli u sebe elektrický obušky. Až potom jsem viděli, že mají i střelný zbraně, pistole. Tři z nich zamířili ke mně a mému bratrovi, že si to s námi přišli vyřídit. My jsme teda věděli, o co se jedná, protože můj bratr měl den předtím v noční vinárně SAVOY nějaký problémy s ochrankou HOT LINE. Jakého rázu? (Do hovoru se zapojuje Rudolf Slepčik): Přišel jsem tam v šest hodin ráno z diskotéky ve „Vaně" v lehce napitým stavu, ale choval jsem se slušně. Asi v sedm ráno jsem chtěl zavolat ženě, aby o mě neměla strach, že jsem naživu a nemám žádný problémy. A tak jsem o telefon slušně požádal servírku. Jenže, zatímco mluvím se svojí ženou, přišel kluk z tý ochranky. Řekl mi, že jsem si tady naposled zavolal. Začali jsme do sebe blbě šťouchat. Na konec jich na mě vyrukovalo víc. Málem mě zmlátili, kdyby tam nebyli známí kluci. Zeptal jsem se jich, kvůli čemu dělaj takovej bordel. A jeden z nich na to řekl: „Lidi vás nemají rádi a cikáni sem mají vstup zakázán. My jsme tu od toho, abychom vás sem nepouštěli. A kór vás Slepičky. Vy tady mlátíte nevinný lidi, točíte zbraně a drogy!" Já jsem byl napitej, ale vím, co jsem mu odpověděl: Přijď zítra na tržnici, tam si o tom popovídáme - o tý mafii a o těch věcech, o kterých by se nemělo povídat na ulici. Tak oni potom druhý den přišli. E.S.: Ale větší parta než jsme čekali. My jsme mysleli, že přijdou jenom jejich šéfové a v klidu poobědváme a domluvíme se.
O čem? R.S.: O tom, proč na nás začali najednou házet, že jsme organizovaná mafie a naše rodina šéfuje podsvětí, že řídíme prodej drog, zbraní a jinejch obchodů. Ale oni si to spíš chtěli se mnou a bratrem rozdat na place. Mysleli, že místo italský restaurace s biliárem a hernou je tu aréna. Obšancovali se zbraněma celej bar i vchod a nikoho nepouštěli dovnitř, že prej se to nejdřív vyřeší. Byl tady děsnej bordel, panika, do toho hysterický výkřiky o pomoc. A jak se to mlelo, tak tam v nějakém rozporu náhodou vypadla tomu chlapíkovi z tý ochranky HOT LINE na zem pistole. Mladší brácha mu ji vytrhl a on zase jemu. Jak lidi viděli tu pistoli, tak ztuhli a dostali strach. Zákazníci si mysleli, že přišlo nějaký přepadový komando vybírat oplatky za ochranu. Až přivolaný policajti, tzv. Rychlá rota, zjistili, že ta pistole je nabitá. Furt se to nějak mlelo. Chaos. Lidi utíkali ven, ale dveře byly zatarasený. A tak policajti zavolali ještě jednu hlídku. K našemu stolu přichází Dana Dančová, servírka: Připadalo mi to jako vyložená provokace. Vůbec nechtěli o ničem jednat nebo se dohodnout. Jako když přijde dvacet ozbrojených chlapů, tak není co řešit. Číšník Pánský: Měl jsem strach. Jak se mám potom v Ústí cejtit bezpečně, když mají takovýhle lidé licence na ochranky a zbraně? Myslím, že by se takovým lidem měla licence odebrat. E.S.: I já měl strach. Byla z nich cítit nenávist. Nenávist? E.S.: Jo, vůči mně, vůči rodině, že jsme prostě za totality víc obchodovali, než se obchodovat mělo. Dneska ale obchoduje každej třetí člověk. Různě - na tržnici, s kamiónama, maj´ vlastní podniky. ale za totality obchodovali na černo jenom jedinci. Já neříkám... Já jsem taky obchodoval, měl jsem některé obchody, vydělal jsem si ňáký peníze. Ale dneska tenhle druh obchodu už není. Je demokracie a zmizelo to. Dneska je celej ten systém obchodu jinej. Ta práce, co byla dřív, už není. Ale zůstalo mi jméno z tý totality a lidi se prostě zvykli, že tenkrát jsem byl jako představitel černých obchodů. Prostě měli za něco...
Za koho? Za šéfa, za krále? E.S: No, já se za krále nemám. Ale lidi ze mě krále udělali. Sami lidi, protože ta lidská fantazie je nekonečná. Jenže ta dnešní doba je úplně jiná. Já třeba dneska slyším, že chci koupit hotel Vladimir nebo restauraci Merkur nebo já nevím - hrad Střekov. Kde já bych na to vzal? No, neříkám, špatně si nežiju. Mám třeba drahý auto, ale to mám proto, protože se rád v drahým autě vozím. Je to moje záliba. Jsou lidi, že maj´ záliby sbírat obrazy nebo známky a taky v tom maj´majetek, Já mám majetek v tom autě, ale v ničem nic víc. Nemám žádný vklady, nemám žádný úspory, konta nemám. Mám jen tady tu tržnici, tuhletu restauraci s bratrem a jsme rádi, že jsme něco dokázali a začínáme žít normálním životem, že jo. Když jsme tržnici přebírali, tak tady byl hrozně velkej dluh a teď se nám ho podařilo stáhnout. A vypadá to, že to funguje. Ale ty lidi z ochranky, když sem přišli, tak nám zase udělali špatný jméno. Protože po Ústí se nemluví o tom, že přišlo dvacet gangsterů nebo ozbrojených lidí, Čechů, vyřídit si účty, ale že tady zase jenom poprali cikáni.
DRUHÁ STRANA S šéfem ochranky HOT LINE jsem se sešel v sympatickém prostředí jeho ústeckého Fitnes Centra. Václav Vimmr vypovídá: V současném stavu události se nebudu k celé věci vyjadřovat, neboť druhý den potom se mnou mluvil pan Puršl a pan Elemír Slepčik v tom smyslu, že na nás budou podávat trestní oznámení. Ale nevím, jestli proti naší firmě anebo fyzickým osobám. K incidentu se vyjádřím až po jeho uzavření kompetentními orgány. Jenom chci říci, že průběh „sřetu" se udál jinak, než je prezentováno veřejností. A budeme se snažit to dokázat. Můj osobní názor je, že nějaká zášť k Slepčíkům nebo dokonce válka či msta je z naší strany holý nesmysl. Každá však musí uznat, že firma provádějících službu obyvatelstvu (a to ochrana majetku je) musí respektovat přání zákazníka. A ten, když se rozhodne, že se do jeho restaurace Savoy určitý typ lidí nepustí z obavy snížení úrovně jeho zařízení, tak já jsem povinen jeho přání podle platné smlouvy respektovat. A proč o tom mluvím? Protože zrovna tak, jako se pan Slepčik - majitel veřejného baru MTT - ohradil proti přítomnosti zaměstnanců naší firmy v jeho podniku toho 5. května, ohrazuje se majitel restaurace Savoy proti Slepčíkům.
ÚSTA ZÁKONA. Kpt. Josef Cikán, tiskový mluvčí Policie OŘ ČR: Že k nějakému incidentu v restauraci na tržišti došlo, víme a základě telefonického oznámení jednoho pracovníka tohoto podniku. Z toho důvodu byly na místo vyslány dvě motorizované hlídky oddělení hlídkové služby policie tzv. „Rychlá rota". V okamžiku jejich příchodu do restaurace byl již klid, nedošlo k žádnému zranění ani poškození majetku, i když atmosféra mezi oběma skupinami nebyla v tu chvíli příliš přátelská. Nebýt rychlého příjezdu policistů, asi by byly ná-sledky tohoto střetu rozhodně velmi vážné... Nikdo z přítomných nejevil zájem o provedení opatření. Je o tomto incidentu proveden zápis? Ne, není. Nikdo neučinil žádné oficiální oznámení, ze kterého by byla policie povinna vést šetření. * * * Vlastně se nic nestalo. Ale pššš... Slyšíte? Evropa se vším všudy přichází. Zatím po špičkách.
Josef Formánek foto: Aleš Nápravník

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group