ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

COPAK JSME NĚJACÍ TROŠKAŘI

 

ROBERT ROHÁL

Ani jsem se moc nedivil, když mi ten den řekl Zdeněk Troška do telefonu, že sice má čas, ale jenom tak na hodinku, protože balí a hned kolem poledne odjíždí za rodiči do Hoštic. Byl pátek, půl desáté dopoledne a protože jsem s ním dělal poslední rozhovor někdy už ani nevím kdy, málem jsem mu v samé rychlosti položil sluchátko - jen abych zužitkoval co nejvíc času pro pořízení interview. Vůbec mě zajímalo, co za tu dobu všechno stačil udělat a co má v plánu. Krom toho jsem byl zvědavý i na jeho zrenovovaný byteček. Neoplývá sice nadbyte čnými prostory, jak jsem záhy zjistil, zato útulnost je ještě korunována pořádkumilovností a Zdeňkovým smyslem pro přehlednost. Ale víc jak hory knih mne překvapilo spíš to bíle pianino a spousta hudebnin, desek a kompaktů, prozrazujících režisérovu vášeň ke klasické muzice...
„Já miluju veškerou vážnou muziku," říká Zdeněk Troška (a já hbitě nastavuju diktafon), „od renesance až po současnost, protože muzika to je asi opravdu to největší, co bylo lidstvu dáno. Je to literatura, malířství, sochařství, všechny tyhlety krásný věci, potom je to příroda a my, ale nad tím vším poznáním a filosofií stojí muzika. To řekl Beethoven, to není ze mě. A je to obrovská pravda. A lituju lidí, kteří muzice nerozumí a kteří ji neslyší."
Co říkáš pop music? „V podstatě nezatracuju žádnou muziku, které nerozumím a proto se mi buď líbí ne nelíbí. Tak jako tak si docela rád poslechnu naše zpěvačky jakými jsou Hana Hegerová, Helena Vondráčková, Lucie Bílí či Hana Zagorová. Anebo takového George Moustakiho... Nepřišel jsem na chuť je heavy metalu, už jsem zřejmě na něj starý. Pro mě je to jenom směsice řevu a hluku o textech se raději nezmiňuju. Kdežto vážná muzika je pro mne pohlazení duše, opravdu. Já třeba přijdu utahaný z natáčení a kolikrát se natáhnu ještě oblečený a začnu poslouchat nějaký koncert. A když ten pak skončí, cítím se tak odpočatý, že veškerá únava předtím je ta tam."
Spolu se scenáristou Petrem Markovem jste dopsali už třetí knížku z populární „sluncesenové" trilogie, což bylo asi jiné kafe...? Co mi k tomu řekneš? „Dělali jsme na tom od března na loňském roku, ale věř, že radši bych napsal tři scénáře než jednu knížku podle známého filmu, protože je jasné, že lidi to budou okamžitě konfrontovat s tím, co znají a co si pamatují. A ty to musíš napsat tak, aby to bylo jasný a přehledný a pokud možno výstižný. Aby tam byla ta filmová atmosféra. A to je strašně těžký. Můžu přiznat, že jsme v tomto případě pilovali doslova každou větu. Hrozná práce... Ale jak jinak jsme mohli reagovat na reakce lidí kteří nám říkali: My v biografu nic neslyšíme, jak se ostatní smějou, doma video nemáme atd., atd. Proto jsme přistoupili k tomu knižnímu vydání nehledě na to, že se na nás obrátilo ne jedno , ale hned šest vydavatelství..."
Filmové pokračování se náhodou nechystá? „Pochopitelně, že námět na „čtverku" existuje. Ostatně i Nationalfilm chtěl, abychom Slunce seno a UFO natočili, ale já už nechci. Je to už hezkých pár let, co jsem v zátahu Slunce, seno... a už mám toho celkem dost. Chtěl bych se teď věnovat něčemu jinému, i když jsem skoro na každém kroku lidmi přesvědčován, abych točil, smích."
To „něco jiné" má být projekt Čachtická paní? „Jistě, ale nejen ten. Zatím jsem prostudoval všechen možný dostupný materiál, co se mi poda řilo sehnat a co mi kdo poslal, a tak co nevidět začnu psát scénář. Zároveň jsem také začal psát scénář k několikadílnému televiznímu seriálu Mezi lidskými bestiemi a zrovna nedávno mi přinesli další námět, který je napsán na motivy pohádek Boženy Němcové a který se měl natočit jako klasická filmová pohádka. A támhleto všechno (a ukazuje na stěnu plnou knížek), to jsou všechno krásné romány, které by stály za hřích natočit ať už pro film nebo televizi, jenomže to je v současné době těžké. Bez sponzorů to půjde jen stěží a stát film také dotovat nemůže. Proto se mi zdá počínání Jiřího Menzla nebo Věry Chytilové malinko úsměvné. Jestli že stát nemá peníze, aby dotoval školství, zdravotnictví, nebude ještě vyhazovat 250 miliónů ročně, aby se točily bláboly - co si budeme povídat..."
Vraťme se ještě k Čachtické paní. Je pravda, že to bude koprodukce? „Jistě. Ten projekt je totiž velice drahý. Při tom všem, jak jdou ceny nahoru, to odhadujeme na 30 miliónů korun. Ale s partnerem ze zahraničí nepočítáme jenom kvůli financím, které by do toho vložil, ale hlavně z důvodu, aby to mohl distribuovat ven. Protože co mi bude platné, když můžu získat finance dejme tomu do Pivovarů, ale udělám „konzervu" a budu ji mít doma. Co pak s tím? Já ji potřebuju především prodat. A i kdybychom to tu nasadili kdekoliv a kamkoliv, tak pochopitelně nemůžeme nikdy vydělat tolik peněz, kolik by to na sebe vydělat mělo. Proto se pochopitelně kontaktujeme se zahraničním partnerem, aby i on přispěl k distribuci a nasazení ať už do kin či přes satelity, a ty peníze se vrátily zpět." Už víš, komu svěříš titulní roli? „Prozatím jsem o tom příliš neuvažoval, protože je běžné, že zahrani ční producent sám přichází s návrhy jmen, jejichž přítomnost í se pak film stává ještě atraktivnějším. Ale soukromé tipy pochopitelně mám - Kamilu Magálovou a německou herečku Gudrun Landgrebeovou..."
Tak to se sám nechám překvapit. Kdypak se začne s natáčením? „Domníval jsem se, že bych už koncem podzimu vyhlásil konkursy pro obsazení dalších rolí a epizod, ale jak se vše nyní rýsuje, myslím, že s i tohle posune až na příští jaro."
Slyšel jsem, že chceš natočit i muzikál...? „Uvažuju o tom, ale hodně záleží, jestli budou peníze. Jinak si myslím, že muzikál je pro dnešní dny potřebný jak sůl. S námětem přišel právě Petr Markov a snad by se to celé mělo odehrávat v našem Mírovém praporu vojsk OSN v Krumlově, a ještě snad doušku, že je to celé postavené na půdorysu jednoho slavného románu."
Co spolupráce s televizí? „O prázdninách jsem točil v Písku takový hudební polodokument a v plánu jsou dvě komorní záležitosti. Kdysi dávno jsem si totiž z francouzštiny přeložil divadelní hru Alberta Camuse Nedorozumění, což by mohla být velice zajímavá inscenace, a tou druhou věcí, kterou bych rád natočil, je další divadelní hra Jih, kterou napsal Julien Green. Jinak bych měl ještě pro televizi udělat také inscenaci opery Don Carlos, kterou jsem před časem režíroval v Národním divadle. Je toho v plánu hodně, ale copak jsme nějací troškaři...?" ¨
Je mi jasné, že ani náhodou. Dostal ses vůbec letos na dovolenou? „Celý života jsem strašně moc a rád cestoval a cestuju prakticky pořád, ale dovolenou a prázdniny trávím nejradši doma na Šumavě. Přitom mám možnosti. Mohl jsem jet do Řecka nebo do Itálie, leč nakonec jsem zůstal doma. Tam si odpočinu asi nejlíp a vůbec se nejlíp cítím doma v Hošticích, nahoře u Sosnovce někde na mezi v mateřídoušce a s knížkou v ruce. Jsem vášniv ý čtenář, nakonec to tu sám vidíš...Ani na televizi příliš nekoukám, to jen když přijdou známí a chtějí vidět nějaké kazety, tak nadávají, že nemám nic kloudného, to jsou jen samé opery a koncerty nebo životopisné filmy. Ale to jsou bonbónky, které tu mám na videu hlavně pro sebe. A pak tu mám pianino, na které rád brnkám. Ale hlavně čtu a čtu nebo píšu. Hlavně ráno. Já jsem totiž ranní ptáče. Jsou lidi skřivani a lidi soby a já jsem ten skřivan. Ráno, to jsem schopný vstát třeba v pět a udělám nejvíc práce. Zato večer nic. Nemám rád soumrak, nemám rád tmu, proto tu mám tolik světel. A pokud netočím nebo nemám nutnou práci, usínám klidně v osm nebo v devět. A když říkám, že usínám s paní Javořickou, tak je to pravda. Stačí se podívat na tu polici, ta je plná jejich knížek... A pak jsem vášnivý houbař. To courám po lesích a přes léto žiju jenom z hub. Sousedky v Hošticích když vidí, co všechno nosím domů, tak pláčou a říkají, ten kluk Trošků dneska umře, protože si nese samý muchomůrky a prašivky - a doma je pak boj, protože sám otec je velice nedůvěřivý, a tak si vybere jen to, co zná, no ale jak vidíš, sbírám tyhle houby už dvacet let a ještě jsem se neotrávil. I když náhoda je vůl, že jo? ´
Za rozhovor poděkoval Robert Rohál Fotografoval Miloš Matula

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group