ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ŠAMANI Z JIŽNÍHO MĚSTA

 

NAPSAL LIBOR MICHALEC

Když Jana po půl hodině dýchání lehce zmodrala, proklínal jsem se, do jakého pekla jsem ji to zase zatáhl. Na okolních karimatkách se zmítalo a křepčilo asi dvacet dobrodruhů, kteří se jako my rozhodli vyzkoušet strasti a slasti holotropního dýchání na vlastní kůži. Šamanské rituály, znovuobjevené českým Američanem Stanislavem Grofem, tu působí na každého podle jeho povahy a naturelu. Pod pečlivým dohledem a za 600 Kč na osobu tu probíhá další z nepochopitelných jevů, který narušuje současnou logiku vědeckého pohledu na svět.

ZA HRANICE MOZKU. V psychedelických sezeních a při dalších typech neobvyklých zážitků je možné prožít dramatické epizody různého druhu, a to s takovou živostí, reálností a intenzitou smyslového vnímání, že se to vyrovná normálnímu vnímání materiálního světa nebo je předčí, píše ve své knize psychoanalytik, Čechoameričan a zakladatel holotropního dýchání Stanislav Grof. „Psychedelické vize jsou opravdu trojrozměrné a mají všechny vlastnosti každodenního vnímání. překročí ostré rozlišování mezi hmotou, energií a vědomím. Zahrnují komplexní znovupro žívání emočně důležitých vzpomínek a symbolické zážitky, které lze rozšifrovat jako variace nebo rekombinace životopisných prvků. Lidské nevědomí obsahuje zdroje nebo matrice, jejichž aktivace vede k znovuprožívání a biologickému porodu a k hluboké konfrontaci se smrtí. Mnozí lidé popisují živé scény na buněčné úrovni vědomí, které se zdají odrážet jejich existenci ve formě spermie a vajíčka v době početí. Někdy se zdá, že časová regrese jde ještě dál a jedinec má pocit, že znovu prožívá příběhy ze života svých biologických předků, nebo dokonce čerpá ze studnice kolektivní a druhové paměti. Lze dokonce překročit hranice specificky lidských zážitků a naladit se na něco, co se zdá být vědomím zvířat, rostlin nebo neživých předmětů. V extrémní situaci je možné zažívat vědomí veškerého tvorstva, celé planety nebo celého hmotného vesmíru. Ti, kteří popisovali epizody vědomé identifikace s rostlinami a jejich částmi, zažívali někdy pozoruhodné proniknutí do podstaty takových botanických procesů, jako klíčení semen, fotosyntéza v listech, opylování, výměna vody v kořenovém systému. Nevzpomínám si, že bych kdy četl fantastičtější vědeckou teorii. A za okamžik mám možnost ověřit si ji na vlastní kůži.

VEČER. Přesunujeme se do tělocvičny a převlékáme do z domova přivezených tepláků. V rámci společenských her se máme různými způsoby zbavit ostýchavosti. Například si podáváme ruce naslepo, tančíme jakousi divošskou „mazurku", při které se vystřídá každý s každým. Nakonec sedíme v kruhu a každý má přiznat, proč je vlastně tady. Pár „dlouholetých" profíků si přišlo zadýchat, zvědavci z celé republiky četli Grofa a chtějí TO zkusit, šéf kapely King Size prý dlouhá léta marně shání LSD a doslechl se, že tohle je dobrá náhražka. Když hrajeme společenské hry připom ínající schůzky Pionýra, připadám si jako v Americe uprostřed kroužku rozesmátých hipíků. Rituální představov ání v kruhu zase navozuje atmosf éru psychoanalytických kroužků.

V NOCI. Technika holotropní terapie kombinuje hyperventilaci s hudbou a cílenými tělesnými intervencemi. Říká se, že techniky aktivující přímo nevědomí posilují nejdůležitější emoční materiál a usnadňují jeho vynoření do podvědomí. Je to vlastně jakýsi vnitřní radar, který zkoumá systém a odhaluje obsah s nejsilnějším emočním nábojem. Během krátkého úvodního pohovoru jsem se zeptal, co dělá dýchání s mozkem, později jsem se dověděl, že dochází ke střídání epizod s relativním nadbytkem kyslíku a sníženou hladino CO2 v krvi s epizodami, kdy je naopak nižší hladina kyslíku a vyšší CO2. Tyto změny se samozřejmě netýkají jen krve, ale přenášejí se do všech tkání, i do mozku, kde neprobíhají ve všech oblastech se stejnou rychlostí. Navíc dochází k hyperventilaci a k posunům koncentrace různých iontů na buněčných membránách. Právě komplex těchto změn může vést k různým fyzických projevům, jako je třes, záškuby, křeče, brnění... Otázka - co to vlastně provádí s mozkem? - se řeší i filozoficky na úrovni nejmodernějších vědeckých teorií o časoprostoru nebo podstatě vesmíru a má velmi blízko k další moderní metodě, překračující trojrozměrný svět - holografii. Model založený na holografických principech by prý dokázal vysvětlit mnoho zdánlivě záhadných vlastností mozku - jeho obrovskou paměťovou kapacitu, prostorovou distribuci paměti, představovací schopnosti smyslové soustavy, projekci představ mimo oblast uložení pamě- ti...

RÁNO. K snídani je mûsli se šťávou, pomeran č, jablko a chleba s tvarohem. Nejčastějšími motivy jsou podle dotazn íku studentky, která na téma holotropn í dýchání píše diplomovou práci, zvědavost a touha poznat sám sebe. Celý den tu vládne přísně asketická atmosféra. Nikde žádný smích, nic není tak nežádoucí jako zemitý humor, protože právě od země se máme odpoutat. Začínáme přesně podle programu, se kterým jsme se už včera seznámili. Rozděleni do dvojic, ve které vždy jeden dýchá a druhý hlídá, mají přednost ženy a ti, co jsou tu poprvé. Stačí pár minut šamanské hudby, a i když jsem si předem přečetl, co mě asi může čekat, z toho, co vidím, mám šok. Lidé jako by se rozdělili na tři skupiny - vyjadřují své pocity křečovitými pohyby těla, neartikulovanými skřeky, anebo leží téměř bez hnutí a vy jen tušíte, jak se jim pod šátkem za zavřen ýma očima míhají snové představy. Robustní muž přede mnou nejprve intenzivně tloukl dlaní na parket, pak se otřásal v záchvatech zuřivosti, tak silných, že ho stěží udrží dva statní chlapi. Co je to vlastně člověk, když pouhá hudba a rytmické dýchání ho zbaví tis íciletého nánosu civilizace? napadá mne. A co je to život? Patetické myšlenky vrací na holou zem pohled na zvědavce za okny tělocvičny, pro které to celé musí být neodolatelná legrace. Po dvou hodinách se všichni dýchající uklidňují a i ti největší křiklouni se prodrali skrz svá traumata k ospalému klidu, podobnému spánku.

ŠAMANISMUS. Zdá se, že až nyní začínáme chápat skutečné poslání šamanů, kouzelníků, zaříkávačů nebo mágů a různých mystiků v mnoha starých kulturách na celém světě. Uvědomujeme si, například, že se velice jasně rozlišovalo mezi šamany a skutečnými šílenci. I z reportáže „Stanu se šamankou..." v březnovém Koktejlu vyplývá, že některé jevy, klasifikované současnými psychiatry za příznaky duševní choroby, byly starými národy považovány za léčivé. Evenkové mluví o „šamanské nemoci, která ustává, když adept šamanismu, přijme duchy". Naskýtá se otázka, proč staré národy investovaly tolik času a úsilí do rozvíjení důmyslných technik, kterými by vize a halucinace, provázející změněné stavy vědomí, vyvolaly. nebyly v počátcích lidstva právě změněné stavy vědomí oním pramenem zvláštní ekologické moudrosti přírodních národů, o které se zmiňuje americký viceprezident Al Gore v knize ZEMĚ NA MISCE VAH? A není současná móda etnické hudby nebo indiánských vzorů na bundách jakýmsi velkým obloukem návratu k těm nejpůvodnějším kořenům? Vždyť motiv moudrosti přírodních národů se objevuje i v úspěšném oscarovém filmu TEN, KTERÝ TANČÍ S VLKY, zatímco další kultovní film BARAKA je vlastně velmi podobný rituálnímu zážitku při šamanském obřadu.

HOLOTROPNÍ ZÁŽITEK. Zatímco jsem se pomalu rozdýchával, Jana zapisovala svůj zážitek: S každým silnějším a rychlejším vdechem a výdechem mě brní prsty, ruce, nohy, břicho, prostě celé tělo víc a víc. Propadám se do temna, do černé díry, do prázdné a neutěšené jeskyně a začínám mít strach. Dunivé tóny hudby podobné tamtamům divošských rituálů mi buší do uší stále naléhavěji a přitom ze stále větší dálky. Vidím oheň, obrovský a všudypřítomný, ale necítím jej. Nepálí, ani nehřeje. Kolem něj tančí nahé špinavé nohy a nahé, suchou trávou jen zčásti zakrývané, divošské zadky. Pohybují se se sílící muzikou čím dál rychleji. Chci tančit s nimi a svíjet se v rytmu, ale nejde to. Jsem strnulá a studená. Vlastně ani nejsem. Pak se konečně vidím, ležím v bílých šatech kdesi v prostoru a s hrůzou si uvědomuji, že vůbec nedýchám. Mám hrozný strach z toho, kde jsem a co poznávám. Cítím nepopsatelnou hrůzu z toho, že už se nikdy nebudu moct vrátit. Nutím se zbytky vůle natahovat nosem aspoň trochu vzduchu. Všude je tma a já si připadám jako provazolezec, jako akrobat na neznámé hranici, a začíná mi být příjemně. Jsem horská bystřina, která padá ze skály - studená, průzračná a žíznivá. Hrozně toužím po vzrušení, ale necítím nic. Jsem stromy a teplo a radost a znovu voda. létám. Jsem lehký papír v průvanu, použitý na veřejných záchodech, popsaný cizími slovy, roztrhaný a znovu slepovaný. Mám zavřené oči a míjím své sny. Připadá mi všechno příliš dlouhé a nekonečné. Chci zpátky a někdo mi tlačí vší silou na břicho, bolí to, dusí a spoutává. Chci je poslat pryč, ale nemůžu promluvit a tělo se strnule zmítá v křeči. Nutí mě křičet, bojovat a zápasit, ale já nechci. Dejte mi pokoj, chci bdít.

VEČER. První část holotropního dýchání končí. Zpocení účastníci, unavení jako po dlouhé cestě, kreslíme do kruhu vymezeného na čtvrtce svou mandalu, to co jsme TAM? viděli, zažili nebo byli. Nemotornými pohyby načrtávám Velký třesk, mořského koníka, výbuchy galaxií, levharta, který se právě zahryzává buvolovi do šíje, nenarozený plod, poušť a velblouda, a to všechno plave v nekonečném oceánu. Po lehkém vegetariánském obědě následuje druhé kolo, ve kterém se role dvojic vystřídají. Když po dvou hodinách zážitek končí, jsme všichni v jakési euforii podobné alkoholovému a parně i drogovému opojení.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group