ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

LIDÉ ZE SMARAGDOVÉHO OSTROVA

 

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL: MARTIN MYKISKA

Těžko by nás při pohledu do atlasu napadlo, že obyvatelé ostrova Kodiak, který leží při jihozápadním pobřeží Aljašky (jihovýchodně od aljašského poloostrova), hrdě nazývají svůj domov Emerald Isle - Smaragdový ostrov. Ostrov leží stranou těch známějších atrakcí Aljašky, jako jsou místa spojená s historií zlaté horečky, oblast nejvyšší hory Severní Ameriky Mount McKinley, fjordy JV pobřeží „Panhandelu ". O to objevnější ale pak je jeho návštěva.

OLD HARBOR. Letadlo Beaver se pomalu a hlučně sune nad sytě zeleným povrchem členitého a hornatého ostrova. Aby nemuselo stoupat, což jde 40 let starému letadélku ztuha, proplétáme se mezi horskými vrcholy, jež míjíme doslova na dosah ruky. pouze nejvyšší polohy jsou tvořeny skalními štíty a na několika místech vidíme celoroční sníh či ledovec. Míjíme dlouhé zátoky, hluboko zaříznuté do vnitrozemí ostrova ze všech stran. „Na Kodiaku nemůžeš být nikdy dál než 15 mil od slané vody," říkají místní. Po necelých čtyřiceti minutách letu se snášíme na mořskou hladinu Sitkalidak Strait při pobřeží osady Old Harbor. Plováky na spodku letadla tvrdě narážejí na vlnící se hladinu. Lokalita Old Harboru je obývána jistě už přes dva tisíce let, jak o tom svědčí archeologické nálezy. Mořské proudy úžiny Sitkalidak zajišťovaly bohatý mořský život a zároveň místo bezpečné pro lov, chráněné před bouřemi ostrůvkem Sitkalidak. Osada Old Harbor v dnešním slova smyslu vznikla kolem roku 1880 na místě, kam se přesunuli místní lidé po zániku osady Tří svatých v r. 1971. Místo, které jim skýtalo bezpečnější lokalitu nedaleko historické osady, bylo nazváno Staryj Gavan (angl. Old Harbor). První kostelíček zde existoval už na počátku 19. stol. Současná stavba se pochází z r. 1947 a byla jedinou ze dvou budov, které přežily přírodní katastrofu - zatím poslední vlnu tsunami v roce 1964, která zničila zbytek vesnice. Prý zázrak - kostel stál po pohromě zcela netknutý, i svíce v něm hořely. Lidé svůj domov neopustili, a postavili nový Old Harbor, který je dnes tvořen převážně jednoduchými dřevěnými domky. Žije zde kolem 330 obyvatel. Mezi místními jmény převažují typy jako Pestrikoff, Larionoff, Alexandroff. Setkali jsme se ale také se jmény jako Christiansen, Haakanson, Erikson, potomky plodného pobytu norských velrybářů z přelomu století. Někteří se zde dokonce usadili a měli šťastná manželství s domorodými ženami. Traduje se, že Christiansenovi se spolu prvních 10 let šťastného soužití vůbec nedomluvili, což nebylo překážkou pro zanechání početného potomstva.

RYBOLOV. S Freddym Christiansenem jsme se setkali u přístavu. Kotviště zde má přes 30 lodí - rybářských „setner", což je zhruba polovina lodí všech kodiackých native villages. Old Harbor je z nich nejprogresivnější a nejbohatší. zhruba polovina místních lodí má za názvem označení „C". Patří rodinnému klanu Christiansenů. Buď lodě používají přímo, nebo pronajímají na rybářskou sezónu chudším rybářům ze vsi. Nalodili jsme se a vypluli do Sitkalidak Strait. Commercial fishing - obchodní lov lososů začíná tím, že se musí vypátrat nějaké hejno lososů, které zvolna postupuje k ústí svého osudného potoka. Na otevřeném moři se hejno vyhledává radarem nebo echolokací, tady nám stačilo chvíli pozorovat hladinu pouhým okem. Vypátranému hejnu se nadjede a provede manévr spuštění a pozvolného zatahování sítě kolem hejna za asistence pomocného člunu. Pak stačí zav řenou síť vytáhnou a spočítat úlovek... Hned na poprvé, asi po 40 minutách manévrů, byla síť plná. „Asi 1000 kusů," ohodnotil Freddy, síť uvolnil a pustil ryby na svobodu. Už delší dobu trvá totiž období nízkých srážek - věc pro Kodiak zcela netypická - a tím i zákaz rybolovu, vyhlášený organizac í dohlížející na lov lososů, Fish and Game Department. Lososi nemohu postupovat po potocích na svá trdli ště, hromadí se v ústích říček, a tak by tam byly jejich stavy neúměrně decimov ány ziskuchtivými rybáři. Lov lososů je velice přísně regulován ze dvou důvodů: za prvé je to obrovský zdroj příjmů Aljašky, za druhé se lososi dají snadno sledovat, počítat, a tak zhotovovat smysluplné regulace. Podobn ý systém je zaveden i na ostatní lovené druhy ryb (herinci, halibuti...), ale stavy jejich populací se sledují daleko obtížněji. Když Freddy viděl, jak to vzalo našeho kameramana: mít nato čený celý proces manévrů a nemít v záběru ani jednu rybu, není to pravé..., rozhodl se operaci zopakovat. Při druhém výlovu se ale síť někde zasekla, v závěrečné fázi při vytahování sítě na palubu všichni lososi unikli. To zase vzalo, pro změnu Freddyho: pova žuje se za nejlepšího rybáře ve vsi! Rozvášněn zavelel ke třetímu zátahu. Jeho tři společníci se do toho dali očividn ě s elánem a za chvíli se na palub ě plácal úlovek asi 300 ryb. To už se kolem lodi sjížděly motorové čluny a člunky místních obyvatel, kteří pro změnu praktikovali „sport fishing" - sportovní rybaření, které je povoleno i za nízkého stavu vody ve vnitrozemí. Usedlíci mají právo na tzv. „subsistence " - samoobživu. Nejedná-li se o komerční lov, mají lov povolen, s ohledem na obstarávání si tradiční potravy, na které jsou do jisté míry závislí. Ti dobří lidé dobře věděli nejen o filmařích z Čech, ale i to, že Freddy jim velkou část úlovku přenechá za účelem subsistence.

RUSKÉ KOŘENY. Vesnice je tvořena ze dvou asi 1 km od sebe vzdálených částí, spojených silničkou - jediný důvod pro vlastnění auta. Starší částí dominuje kouzelný ortodoxní kostelík na okraji vsi. Hned vedle bydlí otec Vasila, které jsme už potkali dopoledne u místního motola: vždy usměvavý, vzor klidu a pohody, z míry ho nevyváděl ani jeho věčně ukřičený synek. Se synkem na zádech a jednoduchou videokamerou v ruce se tam nenuceně procházel. Původem je ze vsi Russian Village v ústí Yukonu, je tedy eskymák Yup´ik. Na faře hned vedle kostelíka Tří svatých spravuje i malé muzeum: místnůstce je na stěnách několik opravdu starobylých monstrancí a ve vitrínkách shromážděno několik knih tištěných v azbuce. Matka Matushka, Vasilova žena, je u vytržení, když jí bez problémů předčítáme tituly knih: „Molitby, ziz svjatych, Nevidímaja bran," atd. Myslela si, že to ani nejde, že dnešní ruština je už jiná. V kostele zpívají prý anglicky, ale dříve se často zívalo rusky, aniž by většina lidí cokoli rozuměla. Rusky tu dnes mluví jen několik nejstarších osob. Ptáme se, jak je to s jazykem Alutiig. Tím jsou schopni plynně mluvit asi jen dva staří lidé. Otec Vasila nás zavedl do pracovny, kde nám krom ě životopisu sv. Hermana, jediného původního svatého muže Severní Ameriky, ukázal svou sbírku si šesti pušek značky Winchester a sportovní luk. Je vášnivým lukostřelcem a trénuje se na lov medvěda, kterých žije na ostrově spousta. Z ruskojazyčného období Kodiaku nezbylo mnoho. Když jsme prozradili, že tento slovanský jazyk docela ovládáme, zkoušeli na nás zkomoleniny jako např.: pažista, spasibo, dbry večer, zdrstvuj. Jedno slovo ale zůstalo živé dodnes: slovo „banya". Jeho označení nesou nenápadné malé domky umístěné v těsné blízkosti obytného objektu. V nich se praktikuje banya podle nejlepších ruských tradic. V bytelných kamnech, obklopených kameny, se rozdělá prudký oheň a rozžhavené kameny se polévají vodou. Místnůstka se zaplní oblaky horké páry a banya může začít.

„TAHLE VESNICE MĚ FASCINUJE" Říká pan řídící - principál - původem z Oregonu, který nás pozval na kafe do svého skromného domku za vsí s krásným výhledem na centrum starého Old Harboru, „je tu úžasná směs tradičního a moderního života. A lidé to berou a zdají se být velice šťastní. Je tu velmi izolovaná a dosti uzavřená komunita. Obyvatelé, hlavně muži, ji opouštějí nejčastěji, jen když vyplouvají na moře. Děti milují basketbal, v sezóně jim pořádáme turnaje mezi vesnicemi, přesouvají se letecky. Výdělky na rybolovu nejsou špatné, nicméně život tady je podstatně dražší, vše se musí dovážet letecky. Najdete tu i lidi žijící pod hladinou chudoby. Ně- kteří „čistší" native mají problém s alkoholismem. Taky tu je vytvořená pevná hierarchie. Podívejte támhle na ten dům na kopci, bydlí tam jeden multimilionář." Principál se na chvíli odmlčel, pak se zeptal: „Nepustíme si nějaké CD? Já velmi rád poslouchám kvalitní hudbu." Zamyslel se a pustil nám Dvořáka.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group