ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Inti Raymi

 

Napsala: Olga Vilímková
Je 24. června 10 hodin ráno. Jsme v Cuzcu uchrámu Slunce - Coricancha. Zazní hudba - veselé tóny píšťal, fléten,rohu a do zahrad chrámu přibíhají hudebníci a tanečnice. Kouzlo barev, zvuků, vůní. Mění se rytmus, za dunění bubnů pochodují četné jednotky královského vojska, v roztodivných krojích, v plné zbroji. A noví hudebníci. Důstojně přicházejí krásné Panny Slunce s miskami kukuřice, připravené k oběti, v hlubokém tichu kráčí šlechta, správci říše kurakové, velekněz, nosič kipu. Znovu zavíří bubny, zlaté slunce na průčelí chrámu se zahaluje do posvátného kouře, hluboké ticho a na ochozu chrámu se zjevuje Inka - syn Slunce, se svou sestrou a manželkou Koyou. Právě začala nejvýznamnější ze slavností dávných Inků, svátek Slunce - Intí Raymí. Slavil se při příležitosti počátku nového slunečního roku, krátce po zimním slunovratu. V tento den se do Cuzca sjížděli velmožové z celé říše, z dalekých krajin přinášeli exotické dary svému bohu, vzácné peří ptáků, lamy, hady, opice, ropuchy, vypracované ve zlatě a stříbře. Obřady, ceremonie a oslavy probíhaly s velkou pompou a slávou. Po dobití říše Inků Španěly byl svátek zakázán a v běhu staletí zapomenut. Vrátilo se k němu až pár nadšených umělců a intelektuálů z Cuzca v r. 1944. Od té doby se znovu slaví každý rok (kromě let 1950 a 1970, kdy byl kvůli zemětřesení a sociálním nepokojům vynechán). Jeho průběh je jiný než v dobách Tahuantinsuyu - Impéria čtyř světových stran. My se dnes ocitáme na dvoře nejslavnějšího z Inků - Pachacutiho. Společně s ním prožije ranní modlitbu u chrámu Coricancha, slavnostní průvod městem, zúčastníme se obřadu na hlavním cuzkém náměstí, kde Inka přijme radní a požehná městu a celé odpoledne pak bude probíhat slavnost v pevnosti, proslavené mocným zdivem, Sacsahuaman.
Průvod už přichází. Na zdech pevnosti, svazích a okolních kopcích sedí desetitisíce lidí. Přišli z širokého okolí - poobědvali skvělé brambory, opečené v provizorních hliněných píckách přímo zde, v pevnosti, opečené maso, výborné kukuřičné placky, zapili chichou, kvašeným nápojem z kukuřice, pivem nebo kokakolou. Překvapilo nás, jak je tu málo zahraničních turistů. Pořadatelé - město Cuzco, jsou hrdi na perfektní organizaci slavnosti. Letos se slaví 50. výročí obnovení Inti Raymi. Cuzco se znovu hrdě hlásí k tradici Inků, už celý týden se těžší na tento den. Lidé natírali fasády domů, ve školách se tančily tradiční tance v dobových krojích, městem chodily průvody, v ulicích se zpívalo dlouho do noci. Včera procházel slavnostní průvod městem plných devět hodin, radní, právníci, metaři, učitelé, lékaři, lampaři, stovky Cuzkanů v barevných pončech. A od tří hodin ráno zněly městem každou celou hodinu dělové salvy. Ale pozor.
Prostranství uprostřed Sacsahuamanu už je zaplněno desítkami účinkujících, zpívají a tančí. Přibíhají indiánští poslové v barevných čelenkách, nesou se busty vladaře a jeho manželky, už vidíme Koyu ve zlatých nosítkách, mladíky zametající prach z cesty, po které budou nesena zlatá nosítka Inky, Pachacuti se blíží. Žehná poddaným, usmívá se. Vystupuje na vyvýšené pódium a znovu se modlí ke Slunci. Začíná audience. Přicházejí správci provincií a generálové, jeden po druhém podávají hlášení. Inka není vždy spokojen - sklizeň byla špatná, vypukla cholera, povstání. Inka se rozčiluje, křičí. Správce provincie Antinsuyo ho potěší: úkoly svěřené Inkou jsou splněny, určené kraje dobyty a připojeny, lid žije v harmonii a jednotě a především uznává Tebe, otče Inko, a boha Slunce, který nás ochraňuje. Jsem rád, že Ti dnes mohu složit k nohám toto vítězství. Audience končí. Inka pozvedá zlatou číši a nabízí Slunci oběť - posvátný nápoj chichu. Bůh oběť přijímá. Je říši nakloněn. Následuje další ritus - zapálení posvátných ohňů a vyvrcholením obřadu je pak obětování lamy. Několik velmožů ji přinese živou přímo na pódium, zvedá se posvátný zlatý nůž, tumi, a posléze velekněz vyndává obrovské (plyšové) rudé srdce a plíce. Bude se z nich věštit. Diváky trochu pobaví, že ubohá lama, samozřejmě živá, stále bučí a vrtí se. První věštba není dobrá. Druhá Inku uspokojí. „Slunce Ti daruje dlouhý život a ochrání Tě před vším, co by mohlo ohrozit Tvou moc. Toto jsem viděl vlastníma očima a srdcem," končí Kallparikuq. Probíhají další rity a modlitby. Slavnostní ceremonie končí tancem a zpěvem. Za nadšeného jásotu tisíců přihlížejících opouští Inkův dvůr Sacsahuaman. Tančí se opět dlouho do noci. A vždyť se vlastně od dob Inků, tady v horách, mnoho nezměnilo - indiáni stále pěstují kukuřici a brambory na terasovitých políčkách, v neděli scházejí ve svých nejkrásnějších pončech do městeček na trh, na náboženský obřad - na mši, odpoledne se tančí a zpívá. S pocity obdivu k tomuto statečnému, skromnému a sympatickému národu opouštíme následujícího rána Cuzco, abychom se za necelých hodin ocitli v Praze.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group