ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

KELTOVÉ

 

NAPSALA: JANA PATKOVÁ

Stojíme na zdánlivě obyčejném poli u vesničky Mšecké Žehrovice. V době velmi pradávné tady měli ti, z kterých dnes najdeme sotva nějakou kost, významné sídelní středisko proslulé „těžbou" železné rudy a výrobou ozdob z uhlí oblíbených daleko za hranicemi našeho území. Drobně mží do orani ště, které okopáváme nohama a prohrabáváme rukama, očima pátr áme po malých černých destičkách ze švartny a před stejnýma očima začíná pulsovat představa keltského světa ve 2. století před naším letopočtem...

JACÍ BYLI? Podle starověkých spisovatelů byli Keltové velcí lidé s modrýma očima, světlými plavými vlasy a jemnou pletí. Na keltském pohřebišti v Brně - Maloměřicích dokonce ležel muž vysoký i na dnešní poměry - 195 cm! Keltům byla přisuzována bojovnost, odvaha a rychlost, na druhé straně byli považování za národ až dětinsky naivní. Byli prý posedlí válkou, milovali boj a dobrodružství. Milovali zábavu a hodování. Milovali povídání. Milovali slávu a lesk. Milovali parádu. Tam, kde nyní lidé obdělávají půdu moderními traktory a archeologové ji prohrabávají jemnými nástroji, aby z kousků sapropelitu neboli švartny, nesprávně též lignitu, získali co nejp řesnější představu o vkusu pradávných obyvatel Žehrovic, stávaly chaty, svatyně a dílny. Stavba chaty byla obvykle obdélníková, stěny byly i omítnuté.

Střechu pokrývaly slaměné došky. Obydlí neměli Keltové špatné, ačkoli dnes by nám vadil všudypřítomný dým. V malém výklenku při stěně býval umístěn krb s otevřeným ohništěm a komín byl v té době věcí naprosto neznámou. Dým se shromažďoval pod střechou a posléze unikal dírami ve stropě. Život se proto odehrával nízko při zemi a jednou z nejpříjemnějších součástí tohoto života byly vyhlášené keltské hostiny. Při nich se sesedla rodina s případnými hosty kolem nízkého stolku na zem na kožešiny a místa byla zaujímána podle hodnosti nebo hrdinství. Cizinci bylo nabídnuto jídlo nejdříve. Při některých hostinách se také zápasilo a vítěz obdržel kýtu jako nejlepší druh masa. byla mu podána - ostatně jako všechny pokrmy - na keramických, dřevěných nebo bronzových mísách. Co vlastně Keltové baštili? Hlavně chleba, upečený z mouky umleté na kamenných rotačních mlýnech, a maso vařené ve vodě nebo pečené na řeřavém uhlí či na rožni. Muži pak maso odkrajovali od kostí malým železným nožem, který nosili u pasu. Nejoblíben ější bylo maso vepřové, ovšem ne každý den byl svátek, takže jídelníček zdařile doplňovala zelenina, luštěniny, nejrůznější kaše... Lahůdkou byla ryba naložená v nálevu z octa a kmínu. zapíjelo se pivem, které si Keltové připravovali doma z ječmene, v lepším případě s přísadou chmele. Do piva si pradávní gurmání přidávali kmín. Obecně se chválí čistotnost Keltů, vytýká se jim ale hltavý způsob jídla. V dílnách Keltové tavili železnou rudu, která se na Novostašecku vyskytuje téměř na povrchu. Výrobce železa se tu zároveň zabýval výrobou sapropelitov ých ozdobných kroužků.

ČERNÁ MÓDA. Po chvilkové nejistotě se daří i nám, naprostým laikům, nalézat malá čern á kolečka. Bereme je do rukou s vědomím, že lidská ruka se jich dotýkala naposledy před téměř dvěma tisíci lety, kdy je řemeslníci opracovávali v uhlově černé, elegantní a nápadné ozdoby s vysokým leskem. Fantazie doplňuje části kroužků v náramky jež zdobily keltská zápěstí. Surovina k jejich výrobě se vyskytuje v nadloží uhelných slojí a v kladensko-rakovnické oblasti vystupuje často až na povrch. Je to vlastně usazenina, tmavohnědá uhelná látka, jejíž opracování nebylo vůbec jednoduché, neboť sapropelit je velmi křehký. Do dílen u Žehrovic byly doneseny z povrchových dolů velké kusy této suroviny, z nichž řemeslníci nejprve sekerou odloupli desky silné asi 1,5 až 3 cm. Z nich byly vyřezány kotou čky o průměru 10-15 cm, podobně byl pak vykrojen jejich vnitřek. Zdánlivý odpad ještě posloužil k vyhotovení menších ozdobných kroužků, přeslenů, korálů a jiných ozdob. Drsný a hrubý kruh už byl zárodkem budoucího náramku: ostré hrany byly osekány jemným dlátkem, povrch obrušován pískovcovými brousky. Dokonalé kruhové tvary výrobků nás přesvědčují o tom, že náramky byly soustruženy a nakonec vyhlazeny do vysokého lesku. Keltským parádivcům pak nezbývalo nic jiného, než ozdobu navléci na ruku, většinou na levou. Nečinily tak jenom ženy, nýbrž i muži a děti, jak dokazují nálezy v keltských hrobech.

Uhelné ozdoby byly tak oblíbené, že byly dávány do hrobů i společensky výše postaveným jedincům. Zkrátka, žehrovická móda se plně ujala, a to  nejen u nás, nýbrž po celé Evropě. Nevyvážely se dokonce jenom hotové výrobky, ale i surovina k pozdější výrobě. Zdá se, že malá vesnice u Žehrovic obchodem se sapropelitovými ozdobami značně zbohatla. Svědčí o tom epochální nález z tamější svatyně, známá a slavná plastika - hlava Kelta. Socha je mistrovským dílem, jediným svého druhu na východ od Rýna, což vede řadu badatelů k domněnce, že byla stvořena cizím umělcem, podle typu jihofrancouzským. Jak se tedy socha dostala do středních Čech? Je docela dobře možné, že zdejší keltská oblast obchodem se šperky tak zbohatla, že si mohla dovolit zaplatit honorář cizozemskému umělci... Obliba těchto náramků trvala do přechodného období mezi střední a pozdní dobou laténskou. Pak jejich výroba na venkově pomalu skomírala, zřejmě pod vlivem rozvíjející se výroby honosnějších šperků, zvláště skleněných ná- ramků. Do městského prostředí švartnové náramky nepronikly. 

KELTSKÉ SALÓNY KRÁSY Keltové značně dbali o svůj vzhled. Je známo, že si upravovali barvu svých vlasů různými roztoky, mýdly a varvami. Ovšem jaká barva vlasů byla tehdy keltským hitem, o tom se historick é prameny už nezmiňují. Ani líčidla pro dávné parádivce nebyla věcí neznámou - například v Římě básník Properius trpce vyčítal své milé, že se líčí jako nějací Keltové. Ovšem do keltských kosmetických salónků nemířily jen kroky žen, i muži si natírali vlasy jakýmsi vápnitým roztokem, plnícím funkci starověkého tužidla. Pak je sčesávali dozadu, takže se vzhledem podobali satyrům. Vznešenější muži si holili tváře, ale knír si nechávali narůst tak dlouhý, že jim zakrýval ústa. Muži i ženy na sobě nejraději nosili oděvy z pestrých barevných látek, módními hity byly kostky a proužky. ženy si oblečení přizdobovaly květinami a ty nejvýznačnější jej prošívaly zlatem. Keltové nosili kalhoty, což byla v evropském prostředí naprostá novinka, a halenu. Přes spodní oděv si Kelt, který vyrážel ven, přehodil plášť, v zimě vlněný, v létě ze slabší látky. Na ramenou si jej sepnul sponou, pokud se jednalo o bojovníka, pak nejčastěji železnou, pokud o ženy z předních vrstev, pak bronzovou či stříbrnou. Spony byly zároveň šperkem, vykládaným kor álem a zdobeným emailem. Ozdobným se postupně stal opasek, jímž byl keltsk ý oděv stažen. V době černé módy se začaly výrazně odlišovat mužské a ženské opasky - bohaté ženy nosily nádherné bronzové opaskové řetězy s vložkami rudého emailu. Po sepnutí řetězu vytvářela jeho koncová část dolů splývající závěs, opatřený ještě zvláštn ími závěsky na řetízcích. Mužské opasky pak sloužily především k zavěšení pochvy s mečem a podle toho také vypadaly. Botky měli Keltové několikery. plátěné s koženou podešví, dřevěné sandálky a v neposlední řadě důkladná obuv do nepohody, kožená s dřevěnou podrážkou. Tyto boty rádi nosili i Římané a říkali jim gallica, galská obuv. Nepřipomíná to náhodou dobře známé galoše? Kromě švartnové módy se na výrobu šperků používala řada dalších materiálů. Nejvíce pochopitelně bronzu, ty nejluxusnější výrobky byly ovšem ze zlata, které se těžilo v jižních Čechách podél zlatonosných řek, především byla vyhlášená Otava. Tam také byla objevena chatrč keltského rýžovníka. Z předcházejících století stále přetrvávala obliba náhrdelníků z jantarových a skleněných perel a jantarem byly vykládány i náramky a spony. Zatímco jantar byl artiklem závislým na dovozu, sklo dokázali keltští skláři vyrobit sami. Zdejší pecialitou pak bylo tmavomodré sklo. Keltové byli také první, kdo u nás vyráběl email. Tím se zdobily všechny šperky a nejoblíbenější barvou emailu byla tehdy červená, imitující mořské korály. Odjíždíme z Mšeckých Žehrovic a kapsy máme plné černých střípků, které nás na chvíli inspirovaly k nahlédnutí do keltského světa těsn ě před přelomem století. Těsně před rozpadem starého keltského světa, který dal nejen naší zemi bohaté dědictví. Od poloviny posledního století před naším letopočtem byl tento svět sevřen dvojí nebezpečnou silou. Od jihu postupovalo římské impérium, od severu táhli Germáni. Když se hranice impéria dotkly oblasti okupovaných Germány, byl už keltský živel rozprášen. Někdy kolem roku 10-8 před naším letopo čtem zalily družiny Germánů i naše území, a tím definitivně skončilo keltské období v Čechách.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group