ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Dvě kola

 

Zastavil jsem u takového slunečníku u silnice, chtěl jsem si dát kafe. Stály tam už dva cesťá ky a jedno enduro. Od stolku, obloženého přilbami, jeden kluk přesvědčoval druhého: „A bude se padat, uvidíš, že ji! Když je tolik motorek pohromadě, vždycky se padá." Tak jsem tady správně, napadlo mne. Jel jsem totiž na „černý" motocyklový sraz TWO WHEELS Skutečně se padalo, i když ne mnoho. Když si člověk představí téměř půl kilometru dlouho souvislou kolonu bezmála dvou set motorkářů, kteří ve vzorném chaosu předjíždějí jeden druhého, aby vzápětí počkali na kamarády někde vzadu, není se co divit. Zvláště, když si člověk uvědomí, že člověk na silné motorce není příliš zvyklý dívat se do zpětných zrcátek.
Na srazu Two Wheels (dvě kola) bylo skutečně takřka vše, co dvě kola mělo, vidět jste mohli cokoliv: od upravených simsonů, přes doma vyrobené choppery (mimochodem, prý to znamená vrtulník) až po tři majestátní Gold Winy. Gold Win (Honda) je v motorkách totéž co Rolls-Royce a automobilech. Silný motor, pohodlný posez i na tandemu, hifisouprava, která stupňuje hudební výkon souběžně s otáčkami motoru, topení na kolena, 400 kg váha půl miliónu korun cena, prostě komfort. Dokonce to i samo couvá. „Já mám doma ještě „Harýka" (chápej Harley-Davidson)," svěřuje se kolegovi šedivý vousatec a utře si tvář do šátku. Přijel na sajdkáře a vypadá tak na tři vnoučata. Motorka totiž není záležitost pubertě odrostlých mladíků, jak by si mohl někdo myslet. Pravda, kluci jezdí a blbnu na padesátkách (vůbec první stroj, který pod nimi sám jede) a matky trnou hrůzou „dyť von se mi na tom zabije". Jenom že takové první zkušenosti jsou neocenitelné pro jakéhokoli motoristu, protože na dvou kolech si na vlastní kůži ověříte, že bílý latex na přechodu skutečně klouže, že blá- to nebo prach na silnici je také dost nebezpečný a vysekat se znamená nějakou tu bolest a docela jistou opravu, tedy peníze navíc. Ale kdo okusil pocit opravdu dokonale prožité zatáčky, ten má v genech navždy uloženo „chci jezdit motorku", a je jen otázkou času a peněz, jestli se ke svému snu dopracuje.
CHOPPER ZNAMENÁ JEDINEČNÝ. Později, když už člověk má možnost sehnat si nějako tu motorku silniční, vysoké enduro, nebo zda chce choppera. Silniční motocykly jsou většino nízké stroje kryté kapotáží, na nichž se téměř leží a v zatáčkách se lehce (nebo hodně) vysedává. Široké pneumatiky jsou nutné pro co největší styčnou plochu s vozovkou i při maximální náklonu. Rychlost je pro ně vším. Endura jsou naproti tomu většinou vysoko postavená dvě kola. „Co myslíš, já na to taky skáču s rozeběhem!" říká kolega a pohladí sedlo endura, které mu sahá téměř na pas. Patří k nim jednoduch ý motor (dost často jednoválec do obsahu kolem 600 ccm) a jsou určena milovníkům lehčích či těžších terénů. Docela zvláštní skupinou jsou choppery. Jsou to stroje, které původně vznikaly podomácku v garážích pro soutěže ve zrychlení. Dnes se již jejich pojetí vymyká jakémukoli rozumnému využití - kromě toho, že slouží k přilákání pozornosti. Tomu je přizpůsobeno vše - velmi vysoká řidítka, zvaná „vlaštovky", daleko dopředu položená přední vidlice (to proto, aby se chopper nestavěl hned na zadní), pohodlný posez až „poloh na zádech", a také v neposlední řadě jezdcovo nekonvenční oblečení (od bot málem s ostruhami až po naprosté ignorování přilby - tedy pokud nejde třeba zrovna o pochromovanou přilbu Vikingů s rohy). Dnes nabízí továrně vyrobené choppery snaž každý výrobce motocyklů (kromě Jawy, ale ta má zase v sortimentu špičkové plochodrážní motocykly, což hned tak někdo nemá). Ovšem i jawu je občas vidět předělanou na choppera, a někdy docela slušně. Konečnou známkou je pořádná výzdoba, od korálků přes kůži, třásně a cvočky až po imitaci třeba ručního granátu, pohotově zavěšeného za pojistku na řídítkách. „Proč nejezdíš jako ostatní čupristi, pěkně prd-prd, pomalu?" ptám se jednoho z vyznavačů s puntíkovaným šátkem na hlavě po jednom velmi rychlém přesunu. „no dyť já jezdím pomalu, copak 140 je nějaká rychlost?" Když jsem mu řekl, že to zezadu vypadalo, jako by jeho motocykl v zatáčce procitl vlastním životem, mi s ledovým klidem odpověděl: „Pořádnej chopper se pod tebou musí vlnit a vibrovat, aby se ti taky ohon jednou postavil, no ne?" „NAPADŽEDLA, NAPADŽEDLA," mumlá si pro sebe Belgičan, který dorazil na Pahrbek v Napajedlích jako první. Prší, je zima a z Čechů tu není zatím nikdo. Mototouring v Napajedlích je zařazen do mistrovství České a Slovenské republiky v mototuristice, tedy žádný „černý" nebo „dívoký" sraz. Do konce pátku dorazili ještě další, ale většinou Belgičané a Francouzi. Ti dojeli na supernových sajdkách Comete od Yamahy. „To už snad ani není motorka," povzdechne si jeden z Čechů, když vidí, kterak Francouz v elegantním pokleku na jedné stupačce sajdkáru parkuje. „A na čem jste přijel vy?" ptá se spolup řihlížejícího soused. „No přece na Jawě, to dá rozum! Jawa(ha) sice není Yamaha, ale je to nejlepší motorka na světě!" ulevuje si a kráčí směrem k pivnici. Druhý den přijíždějí další, jeden Belgičan mi maluje na zeď vedle pisoáru číslice 1600 a za to km, a jestli jsem správně pochopil jeho frankoposunčinu, to že dneska. Nevím, jestli mu to mám věřit, vždyť by musel jet celý den a noc v kuse, a to průměrnou rychlostí 200 km/h. Je pravda, že dojel na Voyeageru od Kawasaki, což je motorka s parametry bitevního křižníku. Ale také vím, co je to motorkářská latina. Protože, když se tihle dvoukolí chlapi sjedou, mluví se buď o motorkách, nebo o ženských. „Éééén, ééén, ééén!" napodobují zvuk vzdalující se motorky Belgičané, když kolem proplouvá česká krasavice (člověku se ani nechce věřit, že to jsou tátové od rodin). A v téhle motorkářské latině jsou historky, kde se objevují oba důležité objety zájmu najednou, samozřejmě vděčným námětem. A tak na konec jednu za všechny (odposlechnutou):
ZVEDNI MI TO! Vylezl z té diskotéky Kulik jako mistr světa, a nadýmal se jako balón. Krystla mu totiž slíbila, že když všem ukáže, jak se chopper zvedá na zadní, že mu vona taky něco zvedne, a prej něco hodně privátního. No a za ním vylezli další a docela dost lidí se dívalo na to, jako von si na toho choppera sedá. Rozhlíd se vokolo, aby se ujistil, že všichni sledujou, jak skvěle na tý skvělý motorce odjede. A jak zatáhl za hevt, opravdu to zved na zadní, to jsem teda u choppera fakt ještě neviděl, ale to monstrum přet áh a zahodil se na bok. Teda aplaus sklidil velikej, že ani nikdo neslyšel, jak z pod tý motorky volá: „Vidělas to? Viděli jste to? Já to zved! Zvedněte to ze mě! Vyprostěte mě odsud!" Tak teda Krystla ještě s někým tu motorku z něho zvedla a řekla: „Teda pěkně jsi to zved, Kuliku, pěkně, ale já už jsem ti to taky zvedla, tu tvoji pýchu, žejo?!"

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group