ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEJEN O BLÁZNECH

 

HANA MOCOVÁ

Známé „Nesuď dne před večerem „ jsem si převedla na své - nesu ď lidi přes obrazovku. K tomu mě donutilo setkání s  nejednou hvězdou pop-music...
Zjistila jsem například, že Pavel Habera, který na koncertech a v televizi působí velice sympaticky, mi je ve skutečnosti protivný. Naopak zase Michal Penk - léta pro mne prázdný náfuka je příjemný a k povídání zajímavý protějšek.
„O BLÁZNECH“
Michale, vaše LP „O bláznech“ se natáčelo v Bratislavě, že? Jak tam bylo? „Celé tři neděle byly rekordní vedra... Popovídal jsem si ta na oblíbené téma - samostatné Slovensko. Upřímně řečeno, setkal jsem se především s tím, že lidé o tom nechtěli moc mluvit. Někteří říkali, že jim rozdělení připadá nesmyslné, jiní zase , že to s nimi Mečiar myslí dobře, ale Češi nic nechápou... Nezažil jsem žádné extempore, kromě jednoho - naprosto bezvýznamného. Člověk, kterému jsem asi už dávno byl nesympatický, využil politické situace jako záminky k tomu, aby mi to dal najevo. Jinak jsem měl výčitky, snažili se totiž dát najevo, že Češi jsou bezvadní a tak.“
 
 
Kde se konkrétně natáčelo? Ve studiu Vaša Patejdla RELAX, v jednom starším domku, který na první pohled vypadá nevábně, ale má výbornou akustiku. Jsem naprosto spokojený se zvukem, jakého se nám podařilo dosáhnout. Dívám se na to střízlivě, protože je absolutně nemožné, aby se někdo z nás zvukově přiblížil světovému standardu.“
Proč? „Protože studia u nás nejsou tak kvalitně vybavená, v porovnání se Západem jde rozdíl do miliónů. Dobré studio je v pražském Rudolfínu, ale sedm tisíc za hodinu si málokdo může dovolit. Když se platí pět set korun, no tak člověk musí očekávat výsledek tomu adekvátní. Proto jsem především sázel na atmosféru v písničkách. Aby každá o něčem vypovídala, měla své fluidum a deska jako celek nějak působila na posluchače. Samozřejmě žádná z těch rychlých skladeb se nedá pouštět na diskotékách vedle špičkové americké produkce. Ale třeba balada „O bláznech“ ano, proto že je pomalá, lidé chtějí rozumět textu a zvuková stránka jde stranou.“
Považujete právě tohle elpíčko za zlom ve své kariéře? „Ne... Tak by se dala nazvat každá moje deska. Jsou to takové tři rozdílné kapitoly. Já totiž nechci mít jednu roli. Některým zpěvákům nebo muzikantům však vyhovuje - mají „nalajnováno“ a jedou... Například - ten je sympaťák , elegán a jede... a takhle natočí padesát desek. To se mi nelíbí. Chci být na každé desce úplně jiný. Takže se nedá říci zlom.“
Asi jsem se zeptala špatně. Je to i po autorské stránce vaše deska - v tom v i d í m ten zlom. „To je pravda. Jedná se o první desku, kde jsem si všechno vytvářel sám, od A až do Z deseti textů je sedm mých současně jsem skladatelem aranžérem i producentem.“
Jak to bylo s předcházejícím LP Sing-Sing? Připadalo mi totiž hrozné. Při hájení mláďátek mi vstávaly vlasy na hlavě. Nebylo pro vás určitým kompromisem zpívat takové písničky? „Tam byl takový problém. Šli jsme nahrávat do studia bez textů. Honza Krůta je tam za námi nosil. Já nepatřím mezi lidi, kteří si přečtou text a hned škrtají, musím se ho vzít domů alespoň na čtrnáct dní, několikrát si to přečíst, poslechnout a říct si - tak tohle je blbost nebo naopak. No a tam ta možnost nebyla. Konkrétně písnička Hájení mláďátek byla myšlena jako recese, bohužel pak vyzněla vážně... Nemyslím si, že deska byla hrozná. Rozhodně jako skladatel jsem, myslím odvedl dobrou práci, po aranžérské stránce. Co se týká textů, pocítil jsem, že nešlo o správnou volbu...“
Vrátíme se do současnosti - proč „O bláznech“? „Z čistě komerčních důvodů. Původně jsem chtěl název, který by specifikoval desku. Ale to se nedá, protože každá písnička je jiná - od jemné balady, přes tvrdší věci, až po smyčce, klavír a dětský sbor. Kdokoliv z jakékoliv generace by si vybral.“
Sagvan Tofi byl režisérem videoklipu vycházejícího u balady „O bláznech“. Proč? „Na to se mě ptá spousta lidí... Prostě mě, kameramana, dramaturgii, produkčního i mého otce, který do toho vložil dost velké peníze přesvědčil, že klip dopadne dobře. Nakonec některým mladým režisérům ukázal - myslím těm, co nosí hlavu v oblacích - že i člověk bez zkušeností může něco dokázat, že to není zase tak složité.
Připravujete koncertní turné? „No...já jsem si vymyslel strašně nákladné věci (světla, scéna, celé pojetí) a nechce se mi z toho slevovat. A to je samozřejmě kámen úrazu, protože musím sehnat peníze. Pokud je seženu, bude a naopak. Důležitý aspekt je prodejnost desky. Vzhledem k tomu, že není klasicky komerční, ale jak jsem říkala, spíš komornější, tak nevím... Když bude alespoň středně komerčně úspěšná a seženu sponzory, příští rok na jaře vyjedu do našich největších měst. Počítám a maximálně s deseti koncerty.“
Povídáme si na agentuře Penk Produktion - ta je jen pro vás? „Zatím zastupuje pouze mé zájmy. Otázka je, jak to bude do budoucna. Chtěl bych se totiž věnovat producenství, přichystat materiál nějakým novým zajímavým lidem, ale nejdřív je musím najít...“
O ŽIVOTĚ
Slyšela jsem, že jste si vzal MISS CHEMIE? ·“Já jsem si ji nevzal, žijeme spolu a máme skoro dvouletého syna Kryštofa. Mám ho strašně rád.“
On už si zahrál v klipu „O bláznech“, ne? „Ano“.
Prý máte enormě drahé auto..., a prý jste byl na dovolené v Africe... „No, já nevím... Jezdím v ryze české voze, a to je škoda Favorit 135 LS. A na dovolené jsem bohužel už dva roky nikde nebyl. Buď není čas nebo peníze...“
Máte doma nějaké zvíře? „Samozřejmě. Tmavohnědého boxera, jmenuje se Sam. Je hodný a miluje děti - až natolik, že venku musí být uvázaný, protože by to chtěl každému dát najevo, což hlavně rodiče příliš nevítají.“
Jaké máte rád lidi? „Ty, kteří jsou v pohodě, nepřetvařují se a žijí tak v normálně, rozumně. Je s nimi vážné, když má být legrace, tak je.“
Znáte sám sebe? „Myslím, že ano. Ale to už jsem si myslel před dvěma roky, pak jsem zjistil, že tomu tak není. Takže vlastně nevím...“
Jakou máte povahu? „Naprosto nevyzpytatelnou...“
Vždycky jsem si myslela, že jste nafoukaný a prázdný. Setkal jste se někdy s takovým názorem? „Setkal a ne jednou. Ono je to tak... osmnáctiletý kluk vyjde na obrazovku, má dlouhé vlasy, výstředně se obléká a celý národ si řekne - Štaidl objevil kluka, on se těm holkám líbí, to bude pěknej blbec. A já jsem navíc dost často dával neskrývaným způsobem najevo, co si o některých lidech myslím. Pamatuji se na jednu aféru v  Ústí nad Labem, kvůli článku v bývalém krajském deníku - Průboji. Ta se udála jenom z toho důvodu, že jsem v průběhu svého koncertu okřikl člověka, který do pomalé písničky, i kde jde o atmosféru, začal necitelně bleskat foťákem. Sešel jsem tedy z pódia a řekl mu, že nemá co fotit, když se mě nezeptal. Byl to novinář... Potom vyšel v těch novinách jednostranný článek a mně začaly domů chodit dopisy s výčitkami - proč se chovám takhle a takhle...“
Jak se díváte na fanynky? „Je strašně moc druhů fanynek - jsou dobré, dotěrné, nesnesitelné, pracovité, skalní, které tím žijí... Třeba když jsem byl v nemocnici, tak mi nějaká holka napsala, že kdyby se mi něco stalo, otrávila by se. Ty špatné dovedou být neuvěřitelně nesnesitelné, člověk kolikrát nechápe, kde se to v nich bere!“
Takže o aféry není nouze? „Není, ale nerad o tom mluvím, jednou až budu starší, napíši knihu... (smích)“
Už se na ni těší a za rozhovor děkuje: HANA MOCOVÁ foto: JIŘÍ ANTALOVSKÝ

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group