ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Vyznavači Satana

 

FRANTIŠEK VONDERKA

Satan je v módě. Mnozí malí lidé se stávají členy rozličných sekt, které ho vyznávají. Zvýšený zájem o „černé motlitby“ a zaklínání ďábla bychom mohli jednoduše považovat za frašku, hodnou leda tak výsměchu. Mohli, kdyby se tento kult omezil pouze na slova a nepřinášel i smrt... V západní Evropě a USA má podobně pojatý „ďábel“ na kontě ročně téměř sto obětí...
Jistě, mnoho z těchto úmrtí má na svědomí nešťastná náhoda. Někteří lidí zem řeli během „vyhánění ďábla“ na selhání srdce, jiní byli však zabiti úmyslně. Jak dokazují některé případy ze Španělska, před smrtí byli krutě mučeni. Koncem sedmdesátých let podepsaly některé satanské sekty v belgickém Bruselu dokonce jakousi spojeneckou smlouvu. V nejnovější době se objevovalo spojení vyznavačů satana a neonacistickými skupinami, které hlásají sociální násilí, s organizacemi, verbujícími žoldáky do 3. světa a také s narkomafií. Nyní vyznavači satana přicházejí i k nám... Okrádání živých Po vlasech českých se také rozmáhá nový druh kriminality, jehož dějištěm jsou právě místa posledního odpočinku. Většinou mladiství zloději se přitom specializují na starší ženy, které při rozjímání nad hrobem svých nejbližších zapomínají na okolní svět.
I na tašku s peněženkou a doklady. Zavěsí ji třeba na strom a klidně jdou s konví pro vodu. Na Olšanských hřbitovech měli podobní pachatelé na svědomí několik desítek krádeží. Sotva se je však podařilo dopadnout, začala série jejich následovníků znovu...
Okrádání mrtvých. Jak mi řekl vedoucí hřbitovní správy Jaroslav Jakouš, nejde jen o krádeže peněz. Množí se krádeže květin i pomníků, protože i kámen podražil. V Ostravě se hřbitovní banditi specializovali na měděné urny... Na centrálním hřbitově v Karlových Varech,který české ministerstvo kultury vyhlásilo za kulturní památku, neznámí pachatelé řádili několikrát za sebou. Kromě jin ých pamětihodností postupně rozkradli části náhrobků známé hoteliérské rodiny Puppů a podnikatele Mattoniho. Zloději využili stavebn ího ruchu na hřbitově a odmontovali historicky a umělecky cenné lucerny, části zábradlí, kovov é reliéfy a řetězy z barevných kovů... Totéž se děje i na Olšanských hřbitovech v Praze, zejména v jejich staré části. Jsou zde sice hrobky Jungmanna, bratří Mánesů, prvního českého primátora Prahy a dalších národních buditelů z minulého století, ovšem kromě pár turistů sem prakticky nikdo nechodí. Prostředí jako stvořené pro lapky. I tady je vzácná umělecká výzdoba - dokonce od Myslbeka. Správce hřbitova: „Jenom proboha nepiště kde! To by se brzy o těchto vzácnostech na Olšanech mohlo psát také už jenom v minulém čase...“ A jak je možné ukrást kusy náhrobků? „Většinou se tak děje v sobotu a v neděli. Nevím už ani kolikrát jsme našli uražený zámek od spodního vchodu...“
*** Za metr čtvereční hřbitovní plochy se nyní i po dvojnásobném zdražení platí 3 až 4 koruny měsíčně, lidem se to podle správce zdá příliš mnoho. A hřbitov chátrá, protože peníze nemá nikdo a pro případné sponzory zřejmě oprava hrobů, byť jde o významné osobnosti našich dějin, není zjevně tím ořechovým z hlediska reklamy... Je tu vlastně stejná situace jako v minulosti, kdy si odpovědnost instituce přehazovaly jedna na druhou. Peníze měli sehnat památkáři, pohřební služba, církev. Nedal nikdo, protože nakonec se stejně rozhodovalo někde úplně jinde. A tak se v rutinu změnili kostel sv. Václava na Vinohradském hřbitově. Ještě v roce 1976 se náklady na jeho opravu odhadovaly na několik set tisíc korun, dnes jenom to, aby budova nespadla, bude podle odhadu Jaroslava Jakou še stát nejméně pět miliónů. Ve zničeném kostele, který by mohl po opravě sloužit jako obřadní síň, je i hrobka rodiny bývalého prezidenta ČSFR Havla... Stav hřbitovů jakkoli to může znít podivně, je jednou z viditelných vizitek vztahu k minulosti a tím také barometrem společenské morálky. Nejde jen o to, že třeba za první republiky u každého pohřebiště bydlel správce a mohl tak kontrolovat, co se na něm děje. O to, že tehdy na hřbitovech - byť třeba i sezóně - našlo zaměstnání neporovnatelné větší množství lidí. hlavním důvodem lepšího stavu byla větší úcta k podobným místům. Dnes ji vyst řídal nezájem a vandalismus...
Mrtvola na střeše. Že tomu tak je, dokazuje prohlídka staré části Olšanských hřbitovů. Zejména starých kaplových hrobů,které už nemají majitele, protože buď vymřeli nebo - pokud šlo o bývalé pražské Němce - žijí příbuzní v cizině a o existenci hrobek, které podle tehdejšího zvyku byly zaplaceny na celou dobu existence hřbitova, prostě nevědí... Dnes jsou to většinou ruiny, které hrozí zřícením. Starý režim situaci řešil tím, že některé z nich srovnal se zemí. Po protestech se s bouráním přestalo, vchody do kaplí, kterým už kdysi dávno vandalové rozkopali nebo vytrhli dveře, byly zatlučeny prkny. Ochrana to byla minimální, těm,kdo se přece jen chtěli dostat dovnitř k tomu stačilo velmi málo... Hrobky se staly útočištěm part mladistv ých, milenců, kterým nezbylo na hotel, feťáků, lidí bez domova. Scházeli se v nich ke svým „obřadům“ i satanisté... Loni na střeše jedné z hrobek těsně u hřbitovní zdi objevili mrtvolu narkomana. Nikdo by na ni nepřišel, nebýt náhody, která zavinila, že hrajícím si dětem odlétl za hřbitovní zeď míč...
Mrtvola na střeše ležela několik měsíců a byla již ve značném stupni rozkladu. Satana v hrobkách Ačkoli dvacet nejvíce postižených vytipovaných kaplí bylo nakonec zazděno, vše dále pokračuje. Svoje svědectví vydávají nejenom nápisy, oplzlé kresby, symboly satanistů promixované s hákovými kříži, ale i pokusy probourat se do zazděných místností. A hlavně obraz zkázy v kaplových hrobech, na jejichž zazdění nezbyly peníze... Válejí se v nich prázdné lahve od alkoholu i toluenu, prezervativy, vybrakované peněženky. Betonové desky, kryjící vchod do podzemí, jsou odsunuty, dole jsou vidět rozbit é rakve, kolem kterých se válejí kosti... Na malém oltářku v jedné hrobce je uražené torzo Ježíše Krista z náhrobního kříže, pod kterým kdosi rozdělával oheň... Symbolické upálení hlavního symbolu křesťanství... Hráli si tu výrostci na satanisty, nebo se tu konal rituál skutečných vyznavačů satana? Odpověď znají zřejmě jenom účastníci podobných seanci. Ačkoli právě satanské sekty představují nebezpečí pro demokratickou společnost, FBIS se podle dostupných údajů touto tématikou dosud příliš nezabývá a není na ni ani dostatečně personálně vybavena. Alespoň ne natolik, aby byla schopna jiných kroků než evidence případných stop po jejich činnosti. Podle údajů Interpolu se vyznava či satana děli pravděpodobně na dvě skupiny, které navzájem odlišují a také potírají. Jednu skupinu tvoří tzv. luciferisti či prometejci. Základem jejich kultu je řecký mýtus o Prométheovi, který ukradl oheň bohům a dal ho lidem. Hlásají svoji oddanost světlu, rozumu, požitkům a volnosti, přičemž boha a církev považují za hlavní překážku k jejich dosažení. Násilí, které praktikují, má „destabilizovat křesťanský pořádek a připravit příchod ďábla“. Na rozdíl od satanismu, který praktikuje černé modlitby, se luciferismus vrací k pohanství. K rituálům tzv. úplně zasvěcených z některých luciferských sekt patří i lidské oběti a pojídání jejich srdce a dalších orgánů... Satanismus je už od dob středov ěkých čarodějnických sabatů tradi čně spojených se sexem. A ani dnes mu zřejmě AIDS nevadí...
V Berlíně například působí sekta Meiga, která hlásá, že energiemi, jež vznikají při orgasmu a jsou transformovány, lze celý svět zabavit nemocí, hladu a nouze. Sexuální orgie jsou velmi často vyvrcholením také satanistických obřadů. Hlavní rituál sekty Luciferovi přátelé,která byla odhalena ve Španělsku, spočíval v pohlavním styku se ženou, která ho řídila... Výlučně ženská skupina Belzebubovy milenky, působící v okolí Valencie, se při svých seancích prý vyžívá v sadomasochistických formách lesbické lásky...
Chybějící vnitřnosti. Co dělají lidé, kteří čmárají satanistické symboly na zdi znesvěcených hrobek na pražských Olšanech a jim podobní na jiných místech? Napodobují jenom to, o čem někdy slyšeli a končí jejich vzývání ďábla, pramenící z atmosféry agresivity a pohlavního násilí, ve které mnozí mladí lidé žijí, „pouze“ vandalstvím v hrobkách? Nebo už i u nás znamená symbol obráceného kříže něco mnohem nebezpečnějšího? I u nás byly v poslední době nalezeny oběti zločinců bez vnitřností. To, že chyběly v dodatečně nalezeném hrudníku rozkouskovaného muže ze Želivské nádrže se jejich absence dá možná vysvětlit délkou pobytu ve vodě a nenasytností ryb. U mladé studentky, jejíž rozervané tělo bylo krátce po činu nalezeno v Průhonickém parku, podobné „přirozené“ vysvětlení nepřichází do úvahy. A policie také zatím ani žádné jiné vysvětlení nemá... ´
František Vonderka Foto: autor

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group