ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VAJÍČKA PRO SLÁDKA

 

vajicka

Musíme přiznat, že na demonstraci Sládkových republikánů, ohlášenou na 28. října u příležitosti uctění památky vzniku Československa, jsme se docela těšili. Důkladně poučeni pozornou četbou týdeníku Republika, jsme v očekávání mnohatisícových zá- stupů nespokojených obyvatel z celé vlasti vyrazili na místo, kde masa smete zrádce národa, na Václavsk é náměstí. 11.30. Blížíme se k centru dění. Kupodivu nikde nepotkává- me proudy lidí, netrpělivě spěchaj ících podpořit zachování společného státu a vyjádřit svou nevůli vládě. Za to je na každém kroku vidět, že představitelé města se konečně začínají starat o dlouho jim vytýkanou bezpečnost na ulicích. Nejméně každých sto metr ů míjíme skupinky policistů a kaž- dé třetí auto se může pochlubit nápaditým, zeleno-bílým nátěre. Při pohledu na tu záplavu urostlých strážců pořádku už zprávy o nedostatku policistů v Praze nebereme tak vážně. 11.40. Konečně jsme na míst ě. Letný pohled na plakátek vytr- žený z Republiky nám bere veškerou naději, že těch několik tisíc lidí, obklopujících sochu svat ého Václava,je jen předvoj mohutn é republikánské armády, který tu na svého miláčka čeká už od včerej ška. Jme tu přesně a snad jen nepříznivé počasí zabránilo občan ům přijít vyjevit svou podporu společnému státu. Tak jsme to alespo ň zaslechli z rozhovoru dvou postarších manželů spěchajících ke Koni. Prodíráme se blíž k řečnickému pultu a zjišťujeme, že síly jsou spravedlivě vyrovnané. Zhruba třetinu čekajících tvoří skalní republikáni, druhou jejich odpůrci a náhodní turisté, o zbytek se dělí všudy přítomní novináři s policisty. 11.50. Podařilo se nám protla- čit se jen do třetí řady od podstavce sochy. Uši nám trhá lidová písnič- ka v podání kapely v trošku ošuntělých krojích a na improvizovan ém pódiu se stále ni neděje. Jak ási korpulentní žena s moravským přízvukem se zmocnila fotografie svého idolu a vroucn ě ji líbá. Muž vedle ní jí s pravou republikánskou galantností drží obrovskou kytici, kterou má pro svého miláčka nachystanou. Naslouch áme pozorně rozhovorům kolem sebe a dozvídáme se spoustu zajímavostí. Na to, že Sládek bude příštím prezidentem, jsme už připraveni četbou, ale sdělení, že je vyslán samotným Bohem, aby spasil tuto zem, nám poněkud vyráží dech. Najednou zástup zneklidní a proběhne jím vzrušené zachvě- ní. Domníváme se, že hlavně osoba dne už je tady, ale výkřik: „Támhle jsou ty svině z Kantůrkovo televize!“ nám otev ře oči. Vzápětí se směrem ke kame ře zdvihne les hrozících pěstí a my dáváme televiznímu štábu zapravdu v tom, že po zkušenostech z Ústí nad Labem si raději vybrali bezpečnější místo na balkóně v jednom z přilehlých domů. 12.00. Rozhlížíme se kolem sebe a čteme si nápisy na transparentech. Hesla nejsou pro současnou vládu nijak příznivá, ale na to, proč jsou si nápisy tak podobn é. Vzápětí je ale záhada rozluště- na. Jeden z organizátorů se chápe mikrofonu a vyzývá opozdilce, aby si k němu přišli pro transparenty. Vzápětí se nad zástupem objevuje nové heslo: „Košice jsou pro Sládka „. Konečně se něco začíná dít. Na schod vstupuje dívka a recituje srdceryvnou vlasteneckou báseň tak procítěně, že by zahanbila i svazáky z Puškinova památníku. 12.10. Obklopená špalírem ochranky, konečně přichází dlouho očekávaná postava. Příchod Miroslava Sládka je přivítán nadšeným skandováním, místy však přehlušeným nespokojeným pískotem a výbuchy dělobuchů. Lidé se znepokojeně ohlížejí a pátraj í po původcích toho znesvěcení. Odhalení narušitelů šokující. Asi stočlenná skupina skinheadů, dosud širokou veřejností považovan ých za Sládkovi nejvěrnější, vykřikuje zcela jiná hesla, než by si republikáni od nich přáli slyšet. Nez ůstává jen u slov a vzduchem lé- tají vajíčka, před kterými Sládek jen s obtížemi uhýbá, aniž by však z tváře ztratil svůj pověstný úsměv. Nad náměstím se rozléhá jeho hlas, který vyzývá nespokojence, aby vyklidili prostor, nebo si to s nimi vyřídí sám. Statečnost idolu, obklopeného neprodyšným zástupem ochranky a pořadatelů, rozpoutává v republikánech bojovnost. Podporování početnými policisty se vrhají na skiny. V rukou se jim objevují nože, lahvi čky se slzným plynem a dokonce jedna plynová pistole. Přesila vítě- zí a narušitelé jsou vytlačeni z náměstí. Na místě zůstává jen zkrvavený republikán, kterého kdosi ze skinů přesvědčil, že plynov á pistole se na demonstracích nemá používat. Vrávoravý krok a slzící, zarudlé oči několika skinů svědčí o tom, že republikáni si vzali slova svého vůdce o zachování pořádku náramně k srdci. 12.20. Urychleně doháníme pok řikující skiny, kteří se shromažďují v boční ulici a ptáme se jich na pří- činu nenadálého protestu. Zatím jsme žili v zajetí představy, že právě oni jsou tím nejpevnějším pilířem Sládkovy politiky a to, co se právě na náměstí odehrálo, otřáslo naší orientací v politickém dění. „Je to bolševik! Židáckej komouš! Ať si táhne za Slovákama!“ Z výkřiků mladíků v zelených a černých bund ách a s vyholenými hlavami zjiš- ťujeme, že hlavní věc, kterou nemohou republikánům odpustit, je právě jejich postoj k rozdělení státu a společné zájmy s Levým blokem. Z dalšího rozhovoru vysvítá, že skini, ač neradi, v současné době podporují politiku vlády a premiéra Klause. „Není to sice to, co bychom chtěli, ale aspoň to jsou pravičá- ci.“Snažíme se vyzvědět další podrobnosti, ale potyčka o kus dál nám v tom brání. Starší paní v dlouhém kabátě se neopatrně zastala skinů a klidila za to vděk v podobě silné rány od mohutného republikána ve věku, kdy normální člověk už přenechává rvačky mladším roční- kům. Skini nezaváhají ani na okam žik a vyrážejí ženě na pomoc. Fanatik už určitě lituje, že raději nezůstal doma. Opět zasahují policist é v černém a vůbec nevypadají na to, že jsou ochotni přiznat skin ům nějaké zásluhy za obranu napaden é. „Tady to nemá cenu! Jdeme pryč!“ volá jeden z mladíků na ostatn í a skini se řadí do průvodů,který míří pryč z náměstí. V čele houfu pyšně vlaje pestrá jižanská vlajka. Nejprve se domníváme, že to radik ály opravdu omrzelo, ale když okliku zamíříme zase k Václaváku, začínáme chápat plán skinů. Dostat se ke Sládkovi z druhé strany. Policisté čekají i tady. Obstupují v loučcích skiny, používají svou nejobl íbenější metodu: žádají občansk é průkazy a kontrolují a kontrolují. 12.30. Úplně prolustrovaným skinům se konečně daří proniknout dolů do metra a radí se, co dál. Ale strážci pořádku už jsou zase tady a opět občanky opouště- jí kapsy. Vzápětí se hala prosvětlí záblesky fotoaparátů a tvrdí muži v uniformách ztrácejí trpělivost. Vrhají se k novinářům a slibují ty nejtěžší trety, jestli se někdy ještě zableskne. Jejich pokřik: „Dva metry ode mě!“ nám ještě dlouho bude znít v uších. Když je v hale dvakr át tolik policistů než skinů, mlad íky to už opravdu přestává bavit a mizí dolů na nástupiště. Dobře rostlý republikán se ještě snaží o zatčení nakrátko ostříhaných opozdilců, ale policisté si už ničeho nevšímají a poklidně kouří po dobře vykonané práci, přímo pod nápisem, který tuto činnost v metu zakazuje. Máme také chuť na cigaretu, ale chybí nám odvaha a uniforma. 12.40. Dole se nic zajímavého už neděje, a tak vystupujeme opět na náměstí. Z ampliónů se i nad ále line zvučný hlas vůdce republik ánů a kritizuje snad všechno, co ve státě existuje. Zdá se ale, že řady jeho příznivců už značně pro- řídly. Pískot protivníků snadno přehlu ší ovace věrných. Miroslav Sládek se ale nenechá nepřízní zastrašit a slibuje v případě. nutnosti i desetihodinový projev. Před touto hrozbou prchá z náměstí další skupina jeho příznivců. Prod íráme se semknutými houfy lidí a v záchvatu zdravého rozumu se naše peněženky stěhují z kalhot do náprsních kapes. Podle sdělení pana Sládka jsou sice republikáni výkvět národa, ale po spatření ně- kolika pochybných týpků okouně- jících v davu, raději sázíme na jistotu. Odcházíme pryč. 13.40. Po dvou hodinách jsme opět na místě činu. Lidí znatelně ubylo, ale republikánského vůdce to stále od monotónního projevu neodradilo. Stále ještě svým fanou škům vysvětluje, co všechno se musí ho neprodleně změnit, abychom si žili jako v ráji. Ještě tu chybí pověstné: „Poručíme větru, dešti...“. ale vzhledem k tomu, že právě začíná pršet, by to nebyl asi nejvhodnější politický tah. Prodí- ráme se zase o kousek blíže a nar ážíme na skupinku schlíplých anarchistů. Stojí tu, se splihlými kohouty na hlavách, mezi houfem skandujících republikánů a hvízdaj ících zastánců současné vlády a nešťastně čekají, až budou moci vyjádřit svůj protest tak, aby nepadli do noty ani jedné ze znesvá- řených stran. Je nám jich líto. Skini jim už dnes vyfoukli příležitost k rázné akci. Náměstím se neustále rozléhají vemlouvavá slova z reproduktorů, a tak se začí- náme bát, že Sládek se rozhodl hrozbu o deseti hodinách projevu uskutečnit. Raději zase odchází- me, ale ještě dlouho slyšíme všude kolem sebe hlas, hřímající hrozby na vládní politiky zaprodané zahrani čnímu kapitálu, protože republik áni ve svatém nadšení ozvu- čili i všechny postranní ulice. 21.40. Vytřeštěně sedíme před televizí a s vyvalenýma očima sledujeme hlasatelku na obrazovce, která nám s milým úsměvem ve tváři sděluje, že podle komuniké SPR-RSČ se dnešní demonstrace na podporu zachování společné- ho státu zúčastnilo neuvěřitelných padesát tisíc občanů. Příště už rad ěji nikam nepůjdeme. Člověk alespo ň neztratí iluze. Petr Brandtner Marek Fujdiak

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group