ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CAUSA MORAVANKA : NEUZAVŘENA

 

JAN A. KRYSTEK

Sešli jsme se v mém bytě a hned po přivítání bylo zřejmé, že bude o čem si vyprávět. A jak by ne, vždyť naše nejpopulárnější dechovka - „MORAVANKA“, v jejímž čele je Jan Slabák od samého jejího zrodu, oslavuje dvacet let své existence. Nejen, že hraje stále se stejným elánem jako v době, kdy začínala, ale její repertoár je stále bohatší. Vedle dnes již klasických skladeb, které ji proslavily, přináší i zbrusu nové písničky.
Moravanka - to jsou nejenom skuteční profesionálové, ale především hudebníci tělem i duší. Snad právě proto si ani dnes, kdy je přece jenom pro mnohé z nás hlouběji do kapsy, nemusí stěžovat na nezájem posluchačů, na to, že by svá vystoupení dělali před poloprázdnými sály. Když v loňském roce agentura Bohemia Country vyhlásila soutěž „Polka Fest“, byla to právě Moravanka, která a plným právem získala prvenství v národním kole. To v letošním, tentokráte již mezinárodním kole, dokázala obhájit, a tak potvrdila své umělecké kvality, i když to vypadalo, že dny další existence této kapely jsou sečteny. O tom, ale i mnohém dalším si teď budeme vykládat s Janem Slabákem, který má rozhodující podíl na tom, čeho Moravanka dosáhla.
KDY SE VLASTNĚ MORAVANKA POPRVÉ PŘEDSTAVILA POSLUCHAČŮM? Bylo to 8. února 1972, tedy v den, kdy se v rozhlase vysílali naše první nahrávky. Zde je na míst ě uvést, že tyto snímky byly natočeny již v prosinci předcházejícího roku. A proto také rok 1971 beru jako rok zrodu Moravanky. Vše další již šlo rychle za sebou - televizní vystoupení, koncerty atd. Zdeněk Galuška říká. že je to s námi jako s kometou. Zazáří - a rychle zhasne. Naštěstí jeho srovnání nevyšlo a Moravanka, na rozdíl například od ostravských Buřinek,které tehdy také dokázaly upoutat na sebe pozornost, je tu stále a hraje pro potěšení všem, kteří mají rádi folklór a zamilovali si naši dechovku. Když jsem se zamýšlel nad tím, proč Buřinky ale i mnohé další kapely neuspěly pokud jde o uchování přízně svých posluchačů, vycházelo mi jediné přijatelné vysvětlení. Jejich muzika byla podle mého názoru příliš vymyšlená, a proto neměla takovou sílu a přesvědčovat jako to, s čím jsem přišli my a co mělo zázemí v lidových písničkách,které si troufám označit jako věčné. I přesto, že samozřejmě i ony procházejí nejrůznějšími obměnami.
CO VLASTNĚ BYLO PODNĚTEM K VYTVOŘENÍ VLASTNÍ KAPELY? Základní impuls dát dohromady kapelu byl ve mně zřejmě již od mládí, protože jsem vyrůstal v prostředí folklórů, v Klečanech u Kyjova, a tamější muziku a písničky jsem si dokázal uchovat nejenom v paměti, ale především v srdci jako něco nesmírně krásného, nerozlučně spjatého s mým domovem. Když jsem se začal dechovkou zabývat, bylo to v době,kdy působil Valdauf a doznívala éra třicátých let spojená se jmény Vacka, Vejvody, Borovičky, Bláhy a dalších a kdy nastupovala éra swingu a poté beatové muziky. Dechovka šla do pozadí a tvrdilo se, že je to muzika pro staré. Protože jsem však měl opravdový vztah k dechovce a folklóru, říkal jsem si, že není možné tyto krásné písničky jen tak odrovnat, že je zapot řebí udělat něco pro to, aby znovu ožily a rozdávaly radost tak, jako tomu bylo po dlouhá léta předtím. A tak se zrodil nápad vytvořit folklorní dechovku, aniž bych měl tehdy tušení, že se dokáže ta prosadit a mít sílu,které dodnes neubylo.
OVŠEM DNEŠNÍ MORAVANKA, POKUD JDE O SLOŽENÍ, NENÍ JIŽ TOU, S NÍŽ JSTE ZAČÍNAL? Pořád ji tvoří jedenáct muzikantů plus kapelník a zhruba čtyři zpěváci. Dříve, když bylo více peněz, vystupovali s námi například herci, měli jsme konferenciéry a podobně. To dnes odpadlo a nemyslím, že by to bylo znát na úrovni našich pořadů nebo návštěv nosti při našich vystoupeních. Po stránce personální, pokud jde o hudebníky, je samozřejmě rozdíl mezi Moravankou, která začínala před jednadvaceti roky a tou dnešní. Před sedmi lety se utvořila v podstatě nová, omlazená Moravanka. V té původní jsem - pokud šlo o věk - představoval střed. Dnes je mi pomalu padesát a jsem v kapele druhý nejstarší, protože věk ostatních členů Moravanky se pohybuje v průměru kolem třiceti let. Nebudu zastírat skutečnost, že před oněmi sedmi roky došlo vlastně k rozdělení kapely v důsledku nedorozumění, které se mohlo řešit pokojným a zcela jiným způsobem, než odchodem části hudebníků z Moravanky, kdybych byl s důvody neshod včas obeznámen a mohli jsme si vzájemně vyjasnit stanoviska. Po rozchodu zůstali v kapele trumpetisté, jeden tenorista a jeden pozounista. Bylo zapotřebí doplnit prořídlé řady Moravanky, což se díky jménu,které si získala, podařilo bez problémů. Negativní dopad však důvody, které vedly k rozdělení Moravanky, přece jenom měly. Plných pět let jsme byli odkázáni pouze no koncertování před domácím publikem a občasné vystoupení v televizi a slušně se k nám nezachovala ani firma Panton, pro kterou jsme do té doby dělali a jejíž příjmy zajišťovala z podstatné části právě Moravanka.
MÁTE NĚJAKOU OSOBNÍ EVIDENCI, V NÍŽ BY BYLY PODCHYCENY ÚSPĚCHY V DOSAVADNÍ ČINNOSTI MORAVANKY? Popravdě řečeno, žádnou takovou evidenci si nevedu. Myslím si však, že pokud jde o veřejné koncerty, tak i při velmi střízlivém odhadu jich máme za sebou už kolem šesti tisíc. Byl také natočen celovečerní film „Únos Moravanky“ a uskutečnila se řada televizních a rozhlasových vystoupení, jejichž počet bych si nedovolil ani odhadnout. Pokud jde o zahraniční vystupování, dvakr át jsme již byli ve Spojených státech a Kanadě a je zajímavé, že tyto zájezdy patřily k prvním za hranicemi naší vlasti, že jsem vlastně Evropu „přeskočili“ a začínali hned za mořem. Poté již následovala vystoupení před publikem v Německu, Belgii, Polsku, Švýcarsku, Holandsku atd. Velmi vřele naše vystoupení přijímali Holan ďané,které si naše muzika zcela získala. Neméně srdečného přijetí se nám však dostávalo i na Floridě, v Texasu a dalších místech USA, kam jsme našim krajanům přinášeli kus domova, vzpomínku na jejich přátele a blízké i kus jejich vlastního dětství. V roce 1985 při našem nejdelším, několikaměsíčním turné v Německu měla Moravanka již jenom krůček k tomu, aby se stala světovou, nebo alespoň evropskou kapelou. Přišel však léta trvající zákaz vystupování v cizině a jméno, které jsme si u posluchačů získali a neméně důležité kontakty, které jsme navázali, to vše bylo ztraceno. Když se situace po roce 1989 změnila, byli jsme v tomto směru znovu na samém počátku. O tom, že se dobrá věc a kvalita nakonec vždycky prosadí, mne přesvědčuje mimo jiné i to, že se nám ozval jeden z významných hudebníků a vydavatelů v Německu, který projevoval zájem o spolupráci s Moravankou a je připraven zasadit se o všestrannou propagaci. Kdyby se už tehdy našly prostředky na propagaci Moravanky v německé televizi a rozhlase, mohly jí už tehdy zajistit stejnou popularitu, jakou měla u domácího publika. A jsem přesvědčen, že ani ona vynucená pětiletá pauza ve vystupování v zahraničí by ji nedokázala zcela vymazat z paměti německých fanoušků dechovky. Vždyť například v Holandsku, o kterém jsem se zmínil, vzali naši dechovku zcela za svou, a dokonce se našli i tací, kteří se učili česky a zpívali písničky z repertoáru Moravanky naší mateřštinou! S živým ohlasem se česká dechovka setkávala i u Rakušanů, u Němců to již nebylo tak jednoznačné, protože ve srovnání s tím, co jim bylo jako dechovka předkládáno, musela jim ta naše znít příliš divoce. Pojetí dechovky, jak je Němci doma poznali, bylo strašně sladké a sentimentální. A to v takové míře, že i Standovi Procházkovi by ve srovnání s německými interprety dechovky mohlo sedět označení „rokenrolového“ zpěváka.
ČÍM ŽILA A ŽIJE MORAVANKA NYNÍ? Úkolů má stále dost. Před nedávnem jsem dodělal v Bratislavě další naši desku, takže i s ní máme v Československu natočeno již dvacet desek, kterých se jen u nás prodalo tři a půl miliónů kusů. Potom, jak se k nám zachovali v Pantonu, rozhodl jsem se pro další spolupráci s novou pražskou firmou EDIT, s jejímž souhlasem jsem natočil onu zmíněnou desku na Slovensku. A nevěřili byste, jak jsou slovenské písničky příbuzné těm našim, takže Moravákům ani nepřijde, že vlastně poslouchají písničky ze Slovenska. Jinak nás letos ještě čekají vystoupení v Čechách a na Moravě, natáčení videoklipů pro Reflex v Praze a krátce zavítáme i do Rakouska.
ČERPÁTE INSPIRACI PŘI TVORBĚ REPERTOÁRU STÁLE Z BOHATSTVÍ LIDOVÝCH PÍSNÍ? Ani to není bezedné, a tak nyní, pokud jde o repertoár kapely, začíná převládat náš vlastní. Naši hudebníci, kteří čerpali právě z lidových písní svá aranžmá, to, co se nabízelo, již dost přebrali. I když se pochopitelně ještě najdou písně, které stojí za to oživit a milovníkům dechovky připomenout. To vše jsem si uvědomoval a začal se jako autor věnovat rozšíření našeho repertoáru o vlastní skladby. S radostí jsem přivítal to, že jsem ve své ženě nalezl dobrou textařku. Ale i v kapele se najdou hudebníci, schopní udělat dobré aranžmá.
MÁTE V RODINĚ NĚKOHO, KDO BY ČASEM MOHL NAVÁZAT NA VAŠE ÚSPĚCHY? Pokud ano, pak o tom dosud nevím. Máme syna, který měl deset roků. Co se týká hudby, nemohu říci, že by mu byla cizí, ale je to prozatím živý kluk, který má rád všechno, a tak jen stěží lze předvídat, pro co se skutečně zapálí. Začal trochu s hraním na bicí, protože má dobrý rytmus, ale pak se začal věnovat pianu. Hudba jej zaujala, ale o nějakém skutečném nadšení pro ni nelze, alespoň teď, hovořit, Nijak ho do muziky nenutím, protože sám jsem s hudbou začal zcela naráz, když už mi bylo dvanáct let. To jsem se ale skutečně nadchl natolik, že jsem naznal nic jiného než tu trumpetu. Dcera z mého prvního manželství díky níž už mám vnučku, si také dokázala najít vztah k hudbě. Docela hezky zpívá a ráda si zahraje na piano, ale že by se rozhodla pro muzikantskou dráhu, to ne. Myslím, že zejména v této době to nebudou mít muzikanti snadné a kdo nebude patřit skutečně ke špičce nebo nebude alespoň nadprůměrný, tak ať se raději věnuje něčemu jinému.
PRÝ PÍŠETE KNIHU? Podnět k tomu dal jeden vydavatel z Chebu, když se mi asi před rokem po zhlédnutí pořadu „Party u Slabáků“, který připravila brněnská televize, ozval a nabídl mi, abych pro něj sepsal své zážitky s Moravankou. Přestože kvůli termínu, který si stanovil pro dodání rukopisu, nakonec z tohoto počinu sešlo, začal jsem psát a pokračuji v tom i nadále. Až nyní si však uvědomuji, že tuto knihu, alespoň prozatím, nelze dokončit, proto že ani éra Moravanky není dosud uzavřena a dokud bude pokračovat, bude možné i moji knížku obohacovat o nové zážitky.
Rozmlouval: Jan A. Krystek Foto: Aleš Jedounek

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group