ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Mráz přítel člověka

 TEXT: TEXT: MICHAL DVOŘÁK, FOTO: PETR HORKÝ

„Jak často slýchám, že jsem blázen? Prakticky denně. A nejčastěji to říká, sice s úsměvem a laskavě, moje žena,“ směje se Petr Horký. Sotva totiž zdolal severní točnu, začal plánovat přechod Grónska.

Přejít největší ostrov světa z východu na západ není nic jednoduchého, ale také nic, co by nešlo zvládnout. Pokusit se o to může každý. I vy. Než ale vkročíte na grónský ledovec, musíte splnit několik zásadních podmínek. Bez nich se stanete věčnou součástí nekonečné ledové pustiny.

 

ko1012_gronsko_minus_ctyricet_ve_2500mnm_hl.foto

PODMÍNKA I.: SEŽEŇTE SI PARŤÁKA

Dánské zákony totiž nedovolují přechod grónského ledovce jednotlivcům. A to z prostého důvodu – bezpečnost je vždy na prvním místě a v extrémních podmínkách má mnohem větší šanci přežít dvojice než osamělý jedinec, ať je sebesilnější. Dva sehraní lidé postaví stan během několika minut, zatímco jeden člověk se s tím může lopotit hodiny. A když je tma a k tomu zuří sněhová vichřice, tak je rychlé postavení stanu otázkou života a smrti.

Přemýšlíte, koho ze svého okolí k takové pouti zlanařit? Pokud vás nikdo nenapadne, nezoufejte. Ani zkušený polárník Petr Horký k sobě nikoho nenašel. Lidé, kterým byste mohli důvěřovat, totiž nemusejí mít čas nebo se jim prostě nechce. Naštěstí existuje internet a sehnat partičku nadšenců, kteří sní o stejném treku jako vy, není nic složitého.

„Já jsem si takhle našel partu kluků, kteří se po zběžném oťukání přes internet zdáli jako lidé, kteří to myslí vážně. Navíc to byli pohodáři, což je dost důležité,“ vzpomíná Petr Horký. „Samozřejmě jsme se potřebovali poznat blíž, tak jsme si dali tréninkový kemp na norských pláních. Tam se třeba ukázalo, že jeden kluk na to nemá. Teprve v grónské pustině mi ale došlo, jaké to všechno bylo riziko.“ Petr Horký měl ale štěstí – spolu se čtyřmi Angličany a jedním Kanaďanem vytvořili skvěle sehranou partu.

PODMÍNKA II.: TOLERANTNÍ PARTNER

Když doma oznámíte, že budete měsíc večeřet a přespávat jinde, zvedne váš partner či partnerka tázavě obočí. Když dodáte, že navíc budete v grónské ledové pustině, zaťuká si na čelo. Když ale uvidí, že to myslíte smrtelně vážně, řekne jen, co s tebou mám dělat... „Kdysi jsem se o tom bavil s Reinholdem Messnerem. Říkal, že jeho žena přeci věděla, koho si bere, a že sice odjede na měsíc na výpravu, ale když se vrátí, tak je s rodinou mnohem víc než někdo, kdo chodí normálně do práce. A u mě je to časově podobné,“ přibližuje Petr Horký zákulisí rodinné diplomacie. „Protože jsem se ale chystal do naprosté pustiny, tak jsme se dohodli, že si aspoň koupím satelitní telefon.“ Petr měl rozhodování ztížené ještě tím, že se mu půl roku před odjezdem narodila dcera Evička. Požehnání od manželky však dostal.

 

ko1012_gronsko_brodime

PODMÍNKA III.: DOKONALÁ FYZIČKA.

Přes Grónsko se šlape nějakých pětadvacet dní, celkem se ujde 580 kilometrů, přičemž za sebou táhnete batoh a dvoje sáně, celkem 85 kilogramů výbavy. Pokud nevyfuníte schody, zapomeňte na jakoukoliv polárničinu. Na grónském ledovci si vylámali zuby i jiní kádři. „Kluci, se kterými jsem to šel, byli hodně dobří, většinou bývalí vojáci. Na jednoho to ale bylo moc. Byl namakaný, ale dlouhodobou námahu, kdy se den co den šlape devět hodin, prostě nezvládl,“ říká Petr Horký. Co se dá v takové situaci dělat? Většina cesty totiž vede mimo dosah záchranných helikoptér, takže problém jednoho je ihned problémem všech. „Snažil se, makal, nechal tam víc než my ostatní, ale přeci jen už nebyl schopen kontrolovat věci kolem sebe, takže nám jednou spadl do trhliny. Museli jsme na něj dávat pozor všichni. Kdyby tam takoví byli dva, tak bychom museli cestu ukončit,“ vysvětluje Petr Horký. Bohužel se nedá předem odhadnout, jak bude vaše tělo fungovat v podmínkách, které nikdy nezažilo. Trénovat je třeba začít mnoho měsíců před cestou. A k tréninku v případě polárníků patří i hodně jíst. Musíte totiž nabrat aspoň deset kilo, protože na nějaké hostiny nebude při cestě čas a ani byste pořádné jídlo na měsíc neutáhli. Denní dávky jsou přesně odměřené a tělu často nezbyde, než sahat hluboko do svých zásob.

PODMÍNKA IV.: LÁSKA K ZIMĚ

Pokud nemilujete zimu, nemá cenu se do Grónska pouštět. Největším nepřítelem polárníka je totiž teplo. „Dva dny jsme měli 19 stupňů, to byla hrůza,“ směje se Petr Horký. „Strašně se potíš, ať chceš nebo ne. A nemáš s sebou tolik vody, aby ses vyhnul dehydrataci. Musíš si opravdu hlídat pitný režim, protože když v něm děláš chyby, neuvědomíš si to dva dny, ale ten třetí narazíš na zeď.“ Ideální způsob doplňování tekutin se Petr naučil od ruských polárníků – ti pijí třeba jen litr vody přes den, aby se co nejméně potili, a večer pak do sebe nalijí co možná nejvíce tekutin. Pak je ale nutné mít na noc po ruce láhev s širokým hrdlem.

Druhým problémem teplot nad nulou je rozmoklý sníh, do kterého se propadají sáně i lidé. „Když krásně mrzlo, zvládli jsme třicet kilometrů za den. Když ale bylo ke dvaceti stupňům, tak jsme jich urazili jen osm. Když jsem si pak telefonoval se ženou, tak jsem zjistil, že jsme v Grónsku měli tepleji než v Praze,“ kroutí hlavou český polárník.

PODMÍNKA V.: MĚJTE SE RÁDI

V Grónsku se tisíckrát zeptáte sami sebe, co tu vlastně děláte, tisíckrát zatoužíte po teple domova. Je to však jen mámení, kterému není radno podlehnout. Víte, proč tu jste, a věříte, že to zvládnete. V ledové pustině je psychika a pozitivní vidění světa tím, co vás požene kupředu, i když se proti vám spikne všechen sníh světa. „Je potřeba umět se radovat z maličkostí. Grónský ledovec je totální pustina, jen nebe a sníh. Když nám jednou nad hlavami přelétlo hejno ptáků, bavili jsme se o tom dva dny,“ směje se Petr Horký.

Drobné radosti se ale dají předem naplánovat. Petr si tak na výpravy do polárních oblastí bere kostičky slaniny a slivovici. „Když vám je nejhůř, tak kořalka opravdu krátkodobě zahřeje a navodí iluzi pohody. A o slanině platí to samé – v jednotvárném jídelníčku je kostička slaniny velmi chutnou vzpruhou,“ zasní se polárník, ovšem ihned dodá, že v Grónsku se musel obejít bez obojího. „Slaninu jsem zapomněl na Islandu a slivovici mi zabavili na letišti tamtéž, protože jsem si ji omylem zabalil do palubního zavazadla.“ A chyběla? „Strašně! Ale dalo se to zvládnout.“ Tak jak jste na tom? Já osobně bych splnil asi jen jedinou podmínku – tu poslední. Pak by mě ještě bavilo vytvářet si potřebné tukové zásoby. Pokud byste ale byli schopni zvládnout podmínky všechny, navíc vám nechybí neotřesitelné nadšení, zaryté odhodlání, superpevná vůle a také nějaký ten peníz, hrr na Grónsko. Anebo posečkejte nějaký ten měsíc a až bude Petr Horký plánovat svou další expedici, ozvěte se mu. Aby zase nemusel lovit parťáky na internetu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group