ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nový rok 2067

 TEXT A FOTO: MICHAL THOMA

„Ha-se!“ zakřičí muž stojící na podivuhodném dřevěném voze. „Aj-še!“ ozve se odpověď desítek mladíků třímajících v rukou lana. „Háá!“ trhnou provazy jako jeden muž, až vůz zaskřípe a zakymácí se. Nepálci oslavují Nový rok.

 

ko1012_nepal_otvirak_michal_thoma

14. dubna 2010 se v himálajském státě Nepál přehoupl kalendář a započal Nový rok 2067. Kalendář Vikram Samvat Nepálci ctí jako národní poklad a řídí se jím ve svém každodenním životě. Turisty, kteří v podvečer posledního dne nepálského roku vyrazili za bujarými oslavami do ulic Káthmándú, ovšem čekalo zklamání. Skutečně svérázné a ojedinělé slavnosti se odehrávaly pouze v historickém městečku Bhaktapur a v blízké vesničce Thimi. Bhaktapurský svátek Bisket džatra a thimijský Sindrúk džatra jsou živými ukázkami bohaté a komplikované kultury Névárců, původních obyvatel káth-
mándského údolí.

ŘÁDĚNÍ V BHAKTAPURU

Svátek Bisket džatra začíná čtyři dny před Novým rokem. Dobrovolníci se chopí lan, připevněných k vozíku zhotovenému podle vzoru nepálských chrámů. Sotva bráhmani nastoupí s posvátnou soškou Černého Bhairavy do vozu, začíná mela. Na každé straně se mladíci z různých částí města chopí lan a začne zběsilá přetahovaná o to, kde vůz s idolem přečká noc. Vůz se kymácí a skřípe, občas některá skupina získá navrch a posune ho tím či oním směrem. Po hodinách nerozhodného přetahování z jedné strany města na druhou Bhairava skončí na sousedním náměstíčku a kdo by ho chtěl dovézt jinam, musel by se nejdřív postavit zuřivému davu.

Bhairava je bojovný a trestající aspekt hinduistického boha Šivy. Jeho vypuštěním do ulic města začíná několik dní divokého řádění. „Na vlastní oči jsem viděl, jak jednomu muži rozdrtilo kolo vozu hlavu!“ říká mi můj bhaktapurský kamarád Hari. Když si všimne mého poněkud rozpačitého výrazu, krčí rameny: „To je prostě náš festival. Všichni moc dobře vědí, co se může stát.“ Jak se ukázalo během následujících dní, při slavnosti jde někdy skutečně o zdraví. „Večer si musíš pořád hlídat ústupovou cestu,“ varuje mě. „Jakmile se setmí, začne docházet k bitkám... To je tady takový zvyk, když je Bhairava v ulicích, lidi věří, že si mezi sebou můžou beztrestně vyřídit účty.“ Hned ten večer jsem se přesvědčil, že nemluvil do větru. Hlasité hádky a tahanice v temných uličkách probíhaly za účasti stovek zvědavců. Policie nastoupená v zásahových mundúrech ale nechávala svátečnímu folkloru volný průběh.

EREKCE ROKU

Taháním vozíku s Bhairavou sice svátek Bisket džatra začíná, nejde však o hlavní událost novoročního festivalu. Ta se odehrává předposlední den roku na náměstí Jošinkel. Celé prostranství, přilehlé ulice, všechna okna, balkony i střechy se zaplní zvědavci. Jejich pozornost se upíná ke třicet metrů dlouhému kmeni stromu ležícímu uprostřed náměstí. Před několika dny stožár vlastními silami přitáhli nejsilnější muži z dvacet kilometrů vzdáleného Kavre. Na špičce je kmen ozdoben olistěnými větvemi a překřížen asi třímetrovým „ráhnem“. K tomu jsou připevněné dva srolované dlouhé praporce ze zdobené látky a především půl tuctu silných konopných lan. Takto nazdobenému stožáru se říká lingam a symbolizuje mužský pohlavní úd. Jeho spodní část si hoví v kamenném podstavci jóni, jenž představuje vaginu. Na programu večera není nic menšího, než vztyčit masivní kus dřeva do výšky a zajistit tím štěstí, sílu a plodnost pro město Bhaktapur a potažmo pro celý Nepál.

Už se stmívá, když se z uličky prudce stoupající do středu města ozve povědomý křik: „Ha-se! Aj-še! Háá! Hááá! Háááá!“ Dav chaoticky prchá na všechny strany, aby uvolnil cestu Bhairavovu vozu, který se zcela nekontrolovatelně řítí na náměstí. Hlasité skřípění dřeva přehlušuje radostný řev. Tahouni vozíku a další mládež se bez váhání chopí provazů upevněných k lingamu. Další muži jsou připraveni se vzpěrami, aby zvedající se kmen podpírali. Chaotickou spolupráci tahačů a podpíračů se víceméně marně snaží koordinovat několik mužů stojících na kamenném podstavci.

„Není vůbec jisté, že se to podaří,“ říká asi po dvou hodinách Hari. I přes intenzivní snahu je lingam stále beznadějně povadlý a nezdá se, že by se vůbec mohl vzchopit. „Budou se klidně snažit celou noc,“ slyším ujištění. „Tohle je jen začátek...“ Nakonec jsem se rozhodl vztyčení stožáru oželet a vrátil jsem se posledním autobusem do Káthmándú. Ráno mě budí naléhavé klepání na dveře. Můj bytný Dwarika mi mává před obličejem novinami. „Lingam se zlomil!“ říká vzrušeně. „Byl jsi u toho?“ Vrtím ospale hlavou. „To je neštěstí!“ lamentuje. Ptám se, jestli byl někdo zraněn. „Sedm lidí je v nemocnici, kmen na ně spadl, ale o to nejde. Tohle je špatné znamení pro celý Nepál!“ Kolem poledne přijíždím do Bhaktapuru. Na náměstí Jošinkel stojí bezpečně zaparkovaný Bhairavův vozík a hned vedle – pěkně hrdě, i když ne zcela zpříma – vztyčený lingam. „Tak zlomil se nebo ne?“ ptám se v jednom z obchůdků na náměstí. „Ano, zlomil se,“ potvrzuje obchodník ospale. „Ale pro všechny případy tu máme jeden náhradní. Ve čtyři ráno jsme ho vztyčili...“ směje se.

 

ko1012_nepal_imgp8515

O NÁRUŽIVÉ PRINCEZNĚ

Tradice svátku Bisket džatra sahají hluboko do minulosti. Jisté je, že pokud se na původ svátku zeptáte deseti lidí, uslyšíte jedenáct různých odpovědí. Většina se ovšem shodne, že kdysi dávno v Bhaktapuru vládl král, který měl jedinou, neobyčejně krásnou, ale též velmi vášnivou dceru. Každého jejího milence však ráno nalezli mrtvého. Aby král uspokojil princeznin nenasytný chtíč, nařídil, že každý den bude vylosován mladík, který s ní stráví noc. Jednoho dne do Bhaktapuru zabloudil princ z daleké země a našel si dočasné přístřeší u staré ženy, jejíž nejstarší syn byl zrovna vylosován. Princ se bez váhání nabídl, že ho zastoupí. Odešel do paláce, a když ukojil princezninu touhu, schoval se s mečem do rohu místnosti. Náhle spatřil, jak spící princezně z nosních dírek lezou dva obrovští hadi a pátrají po své obvyklé, milováním zmožené oběti. V tu chvíli princ vyskočil z úkrytu a stvůrám setnul hlavu. Jaké bylo překvapení dvořanů, když ráno přišli s márami, a našli prince živého ve vřelém obětí princezny! Na oba zabité hady se přicházelo podívat stále víc a víc lidí, až se na palácové nádvoří nevešli. Proto král rozkázal obludy zavěsit na stožár na náměstí. Těla hadů jsou dnes reprezentována dlouhými zdobenými praporci, které z lingamu visí.

NOC LÁSKY

S námahou vztyčený lingam nebude na náměstí stát dlouho. Hned další večer mládež obklíčí stožár a čeká, až bráhmani v malém chrámu odslouží povinné obřady a nastoupí se soškou Bhairavy do vozu. Pálenkou rakší notně posilnění muži zatím zkoušejí po lanech vylézt na stožár. Zdolat třicet metrů vysoký kmen a strhnout ze špičky několik zelených lístků přináší štěstí nejen lezci, ale celému městu. Proto dav odvážlivce vzrušeně povzbuzuje. Dva lezci se dostávají téměř k vrcholu, jeden se však neudrží a padá z výšky na dlažbu. Dav ztichne v hrůze, o vteřinu později k nešťastníkovi vyrážejí desítky pomocníků i čumilů. Většina lidí však už věnuje pozornost lezci, který mává z vrcholu stožáru a rozhazuje zelené lístky po náměstí. Odměnou je mu bouřlivý aplaus. „Zabil se,“ říká Hari, když se vrátí z místa, kam nešťastník dopadl. „Ale to už k festivalu patří... Hlavně, že aspoň jeden na vrchol vylezl,“ říká spokojeně.

Bráhmani v bílých hábitech s barevnými čapkami náhle vyrážejí k vozu, do jehož středu umístí Bhairavovu sochu. Tím dají signál mládeži, která má opět příležitost vyřádit se, protože jejím úkolem je srazit lingam k zemi. Z každé strany se provazů chopí jiná skupinka a začne táhnout svým směrem. „Mizíme!“ křičí na mě Hari, když se stožár začne nebezpečně naklánět k nám. Po několika minutách divoké přetahované se stožár konečně za hlasitého aplausu hroutí na střechu malého chrámečku. Tím byl symbolicky završen rok. Bhaktapur a celý Nepál vstupují do nové éry. Na cestě zpět ještě dojde k plánované srážce Bhairavova vozu s menším vozíkem jeho božské partnerky Badhra Kálí. Obě božstva zůstanou spolu až do rána. Dnes k žádným bitkám nedojde, novoroční noc je zasvěcená lásce. Mladíci budou uhánět dívky, zatímco jejich rodiče jim zkusí zadělat na sourozence.

OHROŽENÁ TRADICE

„Tento rok není organizace slavnosti zrovna nejlepší,“ říká smutně student práv Ašiš. „Chybí peníze, a to všechno kvůli maoistům.“ Maoisté během krátkého trvání své vlády před dvěma lety seškrtali veškeré výdaje na pořádání lidových slavností. Až po týdnu občanských protestů, které paralyzovaly káthmándské údolí, vyčlenilo ministerstvo financí omezené fondy. „V dřívějších dobách měl každý chrám vlastní pozemky. Výnosy z hospodaření se používaly na financování náboženských rituálů a slavností,“ vysvětluje Ašiš. „V šedesátých letech však král Mahéndra chrámové pozemky vyvlastnil a převzal patronaci nad našimi svátky. Když už vláda nechce dál platit, tak ať nám vrátí půdu!“ rozčiluje se.

Tradiční kulturu Névárců, původních obyvatel káthmándského údolí, neohrožují jen rozpočtové škrty. Během deseti let občanské války do údolí uprchly stovky tisíc lidí z regionů. Névárci se postupně staly menšinou. „Tady v Bhaktapuru zatím smějí koupit pozemky pouze Névárci,“ říká Ašiš, „ale řadě podnikavců se to nelíbí. Těžko říct, co bude dál.“ Živelná změna, kterou města a vesnice káthmándského údolí v posledních letech prodělala, nahání hrůzu. Tradiční névárské domy nahradily nevzhledné a nekvalitní železobetonové stavby. Zemědělskou půdu, patrně nejkvalitnější v Himálaji, pohlcuje divoká stavební horečka. Pohádkové kouzlo névárských měst, které v 60. letech učarovalo hnutí hippies, je nenávratně pryč. Svátky, jež dřív zcela ovládly veškeré dění ve městě, ve velkoměstských rozměrech ztrácejí na významu. Vlna oslav se však žene celým Nepálem po celý rok. Říká se, že alespoň každý pátý den se v některém městě či vesnici káthmándského údolí koná džatra. „A když není džatra, tak je stávka,“ směje se můj kamarád Ašiš. „Mnoho lidí říká, že bychom měli počet svátků zredukovat,“ pokračuje vážně. „V moderní době si prý nemůžeme dovolit tolik dní volna. Prý tím trpí ekonomika celé země.“ Nesouhlasně vrtí hlavou. „Podstatná část hrubého domácího produktu vzniká v káthmándském údolí,“ říká. „Tak proč bychom se zrovna my měli vzdávat svých tradic?“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group