ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Na tělo

 TEXT TEXT A FOTO: ANDREA KAUCKÁ, RENÉ BAUER

Súdán je největší a pro mnohé jedna z nejobávanějších zemí Afriky. Boje, války, zabíjení, fanatismus – to jsou nejkřiklavější vizitky této horké země. My jsme se ale v Súdánu setkali hlavně s přátelstvím, otevřeností a nesmírnou pohostinností. Možná jsme měli jen štěstí.

 

ko1012_sudan_1

Súdán je jedna z nejchudších zemí světa i přesto, že má ohromné zdroje nerostného bohatství. Jsou zde velká naleziště ropy, mědi, zlata a slídy. Nekonečné etnické konflikty ale Súdán uvrhly do bídy. Arabská vláda v čele s prezidentem Bašírem a arabská část obyvatelstva Súdánu neakceptují druhou polovinu národa, původní obyvatele země. Odpírají jí občanská práva a snaží se ji jakýmkoliv způsobem vymýtit. Po dlouhou dobu Jihosúdánce a obyvatele Dárfúru utlačují, dopouštějí se genocidy a vyvražďování pro ně nežádoucích kmenů, a to i po sepsání křehké mírové dohody a přes nátlak OSN k zastavení vraždění.

Lidé tu žijí v obavách a na některých místech v permanentních bojích, při kterých jich tisíce přicházejí o život. Napětí mezi jed¬notlivými kmeny vzrůstá, ne¬dostatek vody a úrodné půdy pro dobytek jen přispívá k více krvavému peklu. Kde? V oblastech jižních a západních, kde žijí původní kmeny ¬černých obyvatel. Pomohlo a pomáhá se Etiopii, Haiti a jiným zemím, ale na tuto část ¬černého světa jakoby se zapomnělo.

Podle islámského kalendáře je pondělí 29. muharram roku 1436. Vracíme se tedy o 574 let zpět. Při příjezdu do města Kadúglí se v nás mísí nervozita, očekávání a trochu i strach. Zvědavost a touha poznávat nás však tlačí vpřed. Městečko působí poklidně, hlavní silnice asfaltovaná, prašné ulice jsou plné lidí. Ženy jsou oblečeny do barevného tradičního oděvu tobe, což je dlouhý pruh látky omotaný okolo těla jako sukně, přehozený přes ramena a zakrývající ruce a hlavu. Nejsou kompletně zahalené do tmavých odstínů a nenosí pokrývku hlavy hijab jako například v sousedním Egyptě. Všichni mezi sebou diskutují jen tak při chůzi nebo při posezení u takzvané coffee lady. Těchto dam prodávajících kávu je nejen zde, ale i v celém Súdánu na okrajích silnic mnoho. Místní lidé nejprve nevěřícně pozorují naše auto, pak se ale usmějí a mávají nám. Napětí a strach z nás opadává, přetrvává jen očekávání.

 

ko1012_sudan_16

Potkáváme mladého černocha jménem Jabira. „Welcome to Nuba Mountains!“ zdraví a oslní nás svými bílými zuby. Pro příští dny se ujímá role osobního průvodce. Vždy je lepší mít po ruce šikovného domorodce, lépe se komunikuje a je možné navštívit místa, která nejsou lehce dostupná. Jabir nám vysvětluje, že po dvaadvaceti letech bojů došlo v lednu roku 2005 k podepsání příměří mezi jižním černým a severním arabským Súdánem. A díky tomu, že tu dnes panuje prozatím relativní klid, můžeme tuto zajímavou část navštívit. Jabir je výborným průvodcem. Provádí nás po okolí mezi vesničkami s kulatými hliněnými staveními s rákosovou střechou ghotiya, okolo pobíhajících koz a slepic, dětí spěchajících do škol a žen na trh či s dobytkem na pastvu. „V ghotiya bydlí ženy se svými malými dětmi, muži žijí zvlášť a odrostlé děti mají také svou chatrč,“ vysvětluje Jabir.

Krajina je vyprahlá a suchá, ostré slunce vytlačilo teploměr opět na téměř 45 °C, ve stínu pod stromy posedávají vesničané a u sklenky vody, kávy či čaje debatují. Od května do října, v období dešťů, je to tu prý jiné. Vše je zelené a rozbahněné a pohoří Nuba jen kvete. Děti mají velké prázdniny, neboť se nelze nikam dopravit, a pomáhají rodičům na farmách, zahradách a polích.

POZVÁNKA

Jabir nás na cestě nasměroval do vesnice Hadjaralmak. Zde žije kmen Kadúglí, původně zvaný Kodogole, který dal jméno i městu. Náčelník kmene Mak, Mohamad Rahal, je očividně naší návštěvou potěšen. Prvními bělochy, kteří podle jeho slov navštívili oblast Nuba, byli Turkové, kteří se sem vydali hledat zlato. V současné době je však každá návštěva z jiného kontinentu pro zdejší obyvatele vzácností. „Rád bych vás pozval na zítřejší oběd, uspořádaný na počest mé úspěšné cesty do Mekky. Bude pro nás čest vás na slavnosti přivítat,“ zve nás náčelník a my s potěšením přijímáme.

Při jídle nám náčelník vypravuje o kmeni, jeho zvycích a životě v Kadúglí. Tak jako při jiných slavnostech nechybí spirituální a dnes i národní tanec kambala. I když se zdá, že v tuto chvíli se stolovníci více zajímají o nás než o tanec. A ženy především o mne. Líbí se jim má bílá kůže a už mezi sebou štěbetají, jak by se na ní krásně vyjímala henna.

Takovou zkušenost si ovšem nemůžeme nechat ujít a před rozloučením souhlasím s jejich nabídkou. Historie henny sahá až do let před Kristem. Znají ji na Středním východě, v severní Africe a popularitu získala i v Číně, kde ji používali při erotických rituálech. Dříve se v arabských zemích zdobila hennou žena na rukou, což označovalo spojení s bohyní plodnosti. Ale zde v jižním Súdánu se henna používá jako dekorace, jež zdobí každou vdanou ženu.

POVINNOST ZDOBENÍ

Příští den se dle domluvy do vesnice vracíme. Vše je již přichystané. Za zpěvu a tance mě ženy vyvádějí z chatrče. Vše se děje tak, jak ve skutečnosti probíhá posledních několik dní svobody domorodé nevěsty. Usazují mě do stínu košatého stromu na dřevěnou postel s lýkovým výpletem, zvanou angreb. To už se sbíhají zvědavé ženy a děti. Tohle si přece nemohou nechat ujít, v jejich kmeni je hennou zdobena běloška! Typické henna zdobení je svrchu od špiček prstů k předloktí a od chodidel přes oba kotníky na obou nohách směrem do půli lýtek. Jak hodně, hustě a kam, to záleží na každé nevěstě.

Dívka Fatima se ujímá tlumočení a vysvětluje proces celého zdobení. „Nejprve se prášek z rozdrcených listů smíchá s teplou vodou a přidává se trocha oleje pro delší trvanlivost. Zdobení tak může vydržet až třicet dní. Hmota se poté nanáší na chodidla, špičky prstů u nohou a špičky prstů na rukou. Nechá se působit, mezitím se začíná malovat na jiných místech. Dříve se malovalo pouze tradiční hennou, dnes ovšem ženy používají umělé barvy běžně dostupné na trhu. Směsí naplní sáček, v rohu vytvoří malý otvor a barvící hmotou na kůži vytvářejí různé ornamenty dle fantazie. Barva se nechá opět nějakou dobu působit, pak se smyje. Zhruba každých čtrnáct dní se procedura opakuje, aby zdobení bylo výrazné. Omytá henna není pěknou vizitkou ženy, je třeba ji proto pravidelně oživovat. Henna původně označovala plodnou ženu, dnes se jí v Súdánu poprvé zdobí nevěsty před svatbou, pak je to už jejich povinností. Neboť vdaná žena se o sebe musí starat!

Já jsem absolvovala malbu hennou pouze jednou, a tak mi kresba zmizela po dvou týdnech. Ne však vzpomínky. Když jsme se druhý den loučili, odjížděli jsme plni úžasných zážitků a s vědomím, že Jihosúdánci jsou dobrotiví, přátelští a velmi pohostinní lidé. Jejich pleť je sice černá, ale jejich duše je zářivá a otevřená.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group