ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Etno bungee

TEXT A FOTO: PETR ŠRÁMEK A KATEŘINA PARÁKOVÁ

 

Uprostřed pralesní mýtiny v prudkém svahu se tyčí několik desítek metrů vysoká konstrukce z kmenů a lián. Nápadně připomíná lešení. Na jednom z jejích můstků stojí mladík. Dříve než jsme si stačili uvědomit, co se kolem nás děje, zvedl mladík paže, zatleskal, ruce zatnuté v pěst zkřížil na své hrudi a se zavřenýma očima se po hlavě zřítil volným pádem k zemi. Jediné, co ho dělilo od jisté smrti, byly dvě liány, pevně přivázané k jeho kotníkům. To, co se může na první pohled jevit jako čiré šílenství a bezmezný hazard se životem, je ve skutečnosti významný a stovky let praktikovaný rituál, v místním jazyce zvaný nagol či n´gol. Jsme totiž na malém ostrově Pentecost, jenž společně s dalšími šedesáti tvoří souostroví Vanuatu v nekonečných vodách jižního Pacifiku.

ŽIVOT NA LIÁNĚ

Načasování celého rituálu určuje sklizeň jedné z nejdůležitějších plodin Pentecostu – yamu. Je to právě květen, kdy se sklízejí jeho první hlízy a ve stejném období také skupina mužů z okolních vesnic začíná se stavbou věže. Několik týdnů před obřadem vyberou vhodné místo v prudkém svahu. Vytvoří mýtinu, v jejíž horní části ponechají stát jeden strom, který bude pevnou páteří rostoucí věže. Při její stavbě se používají pouze tradiční materiály, tedy kmeny a větve spojené liánami. Nejdůležitějšími částmi věže jsou skokanské můstky, které neslouží jen jako odrazová plocha, ale jsou postaveny tak, aby se zlomily těsně před tím, než by skokan dopadl na zem. Nejen to, ale i dvě lehce pružící liány, spojující skokanovy kotníky s můstkem, zbrzdí jeho pád. Jejich správný výběr je zcela zásadní pro vydařený skok. Každý muž si je v lese vybírá sám. Liány musejí pocházet z určeného druhu dřeviny, mít požadovanou tloušťku a aby si zachovaly svoji pružnost, nesmí být starší než dva dny. O jejich zkrácení na potřebnou délku se stará nejzkušenější z účastníků. Do délky musí započítat část získanou zlomením můstku, elasticitu a také svažování terénu pod věží. I drobná chyba v jeho kalkulaci znamená těžké zranění či smrt.

Zároveň probíhají i nezbytné úpravy terénu pod věží. Ten musí být dokonale vyčištěn od jakýchkoliv kořenů či kamenů a neméně pozornosti je věnováno řádnému nakypření zeminy v místě dopadu. Dozvěděli jsme se, že noc před ceremonií několik mužů hlídá věž před zlými duchy a ráno všichni zúčastnění absolvují rituální koupel a zdobení těl.

 

ko1101_tema_vanuatu_skokana

SKOK MEZI DOSPĚLÉ

Ranní obloha byla v den konání ceremonie nevlídná a společně s ostatními diváky nás obdarovávala štědrou dávkou deště. Na mýtině před námi se osamoceně tyčila zatím opuštěná věž. Pouze dva muži u její báze hlídali, aby nikdo nevkročil do načechrané hlíny, kam později skokani dopadnou. Jen pohled na tuto monumentální, mnoho metrů vysokou stavbu vyvolával úžas i strach, protože i když ji stabilizovaly dlouhé liány upoutané k okrajovým stromům mýtiny, působila velmi vratkým dojmem.

Záhy jsme zaslechli vzdálené pokřikování. To sílilo a postupně se měnilo v dramatický zpěv. Z lesa se vynořila skupina mužů, žen a dětí. Zastavili se na rovné terase nad věží, kde se zformovali do několika řad od nejmladších chlapců po nejstarší muže, stejně tak se za nimi seřadily dívky a ženy. Všichni zpívali a tančili. Ženy mávaly červenými listy krotonu a pískaly, kdežto muži tančili s dřevěnou holí a mohutně pokřikovali.

Tanečníci nás zaujali natolik, že jsme si z počátku ani nevšimli chlapce, který se od nich nenápadně oddělil a začal rychle šplhat na věž. Necelých deset metrů nad zemí na něj už čekali dva zkušení muži, aby pevně přivázali jemná vlákna roztřepených lián ke chlapcovým kotníkům.

Mladý skokan zůstal na okraji můstku zcela sám. Zpěv tanečníků gradoval v hlasitý řev. Stáli jsme nehybně a se zatajeným dechem jsme čekali. Po chvíli chlapec sebral všechnu svoji odvahu, zatleskal, odrazil se a už se řítil volným pádem hlavou dolů. Následovalo hlasité prasknutí můstku. Pod tíhou padajícího chlapce se liány napnuly a těsně před tím, než by narazil nechráněnou hlavou do země, ho strhly do nakypřené hlíny. Ohromení diváci údivem vykřikli a odměnili chlapce bohatým potleskem. Muži odřízli mladíka z lián a pomohli mu na nohy. Představili jsme si tu ohromnou sílu, která působila na jeho kotníky a klouby. Chlapec se už ale s úsměvem vracel zpět do skupiny tanečníků.

ZA VŠÍM HLEDEJ ŽENU

Toto úžasné vanuatské divadlo má své kořeny, jak už to bývá, v prastaré legendě. Ta vypráví o vesničanu Tamaliem, od něhož často utíkala manželka. Při jedné takové příležitosti před zlostí manžela vyšplhala na palmu a ze strachu odmítala slézt dolů. Tamalie ji chtěl potrestat a vylezl za ní. Ona však v posledním okamžiku skočila dolů a Tamalie ji bezhlavě následoval. Nevěděl však, že si před skokem přivázala ke kotníkům liány a zachránila si tak život, zatímco Tamalie zemřel. Když se ostatní muži dozvěděli, co se stalo, rozhodli se postavit věž, která by byla mnohem vyšší než ona palma. Z ní pak začali skákat, aby ženám ukázali, že už se nikdy nenechají nachytat tak jako Tamalie.

V průběhu staletí se však pro tento rituál nalezly i jiné důvody. Dnes jsou skoky spjaty hlavně se snahou o zajištění bohaté úrody yamu v příští sezoně. Traduje se, že čím vyšší je skok, tím bujněji plodiny vyrostou. Pro chlapce pak skoky představují důležitý iniciační rituál na cestě k dospělosti. Poprvé mohou skákat až po absolvování tradiční mužské obřízky, ale i tak je nejmladším skokanům pouhých sedm až osm let.

Mnoho mužů přesto skáče z čiré radosti spojené se skokem. Někteří věří, že úspěšný skok je všelékem, který přidává na celkovém zdraví a síle. V neposlední řadě je skok efektní způsob, jak mohou upoutat pozornost vytoužené dívky.

SMRT KVŮLI KRÁLOVNĚ

Ještě jsme se nestačili vzpamatovat z prvního skoku a celá situace se opakovala. Tentokráte však s přibývající výškou skákali již jen dospělí muži. Každý z nich měl na můstku před odrazem svůj osobitý styl. Někdo tleskal, jiný dramaticky gestikuloval pažemi, někteří se modlili a zpívali. Později jsme se dozvěděli, že muž může před svým skokem bez zábran sdělit cokoliv, neboť to mohou být poslední věty v jeho životě.

Za hodinu se na samém vrcholu věže objevil poslední, nejzkušenější skokan. Povzbuzování tanečníků dosáhlo vrcholu. Konečně! Muž se odhodlal k velkolepému závěrečnému skoku. Odrazil se. Vteřiny napětí prolomilo prasknutí můstku a mohutné zakymácení věže při dopadu skokana do načechrané hlíny. Mezi zúčastněnými zavládlo všeobecné veselí. Zhluboka jsme si oddechli, protože to dech beroucí představení proběhlo bez zranění.

Je skutečně podivuhodné, že při rituálech nagol dochází ke zranění jen ve výjimečných případech, když se nějakým způsobem obejde osvědčená tradice. Jako například v roce 1974, kdy Pentecost navštívila britská královna Alžběta II. Přijela totiž v období sucha, kdy se obřady nekonají, protože jsou liány seschlé. Jenomže na počest královny slavnost přeci jen proběhla. Alžběta II. tak byla svědkem mnoha zranění a bohužel i smrti jednoho z mužů. Dodnes zůstává tento incident jediným známým úmrtím v historii.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group