ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nebeský výhled

TEXT A FOTO: MARTIN MYKISKA

 

„Na tebe stanúc, našiel som sa, chápal: v ten čas sa pustil cit môj v samotok ni med, a duša rozbreskla sa svitom...,“ opěvoval již před sto lety Pavol Országh Hviezdoslav krásu nejvyššího z Chočských vrchů. Musím mu dát za pravdu.

Na konci října jsme vyrazili na tři dny vandrovat na Slovensko. Ze všech možných pohoří jsme si vybrali jedno z těch méně nápadných, malé, ale krásné Chočské vrchy. Z Ružomberoku jsme si na cestu k vrcholu Velkého Choče vybrali „diretissimu“, modrou značku, která nás na pouhých osmi kilometrech vynese o 1000 metrů vertikálně (!). Je pošmourno, výstup je – jak se dalo čekat – strmý. Zapotili jsme se a taky cestou brzy narazili na první ostrůvky sněhu. Na planinku pod vrcholem dorážíme už za šera a mlhy. Vítá nás souvislá vrstva sněhu kolem, zdvihá se vlezlý vítr, vypadá to na mrazivou noc. Stan raději umísťujeme do závětří – dovnitř bývalé zdejší salaše.

 

ko1102_slovensko_choc_4

Ráno nás doslova omračuje – nádherná prosluněná zimní atmosféra. Kromě třpytivého sněhu na zemi byla na všem kolem centimetrová námraza. Jako polité sklem. V euforii vyrážíme na závěrečný výstup na samý vrchol Choče. Ještě chvilku se za námi otvírají výhledy, které berou dech, a pak přichází ledová sprcha: pohlcují nás náhle se vynořivší mračna. Na vrchol s vyhlášeným třistašedesátistupňovým výhledem do krajiny položené zhruba o kilometr níže dorážíme velmi zklamaní. Kolem nás se ženou další a další chuchvalce hutné bílé plynné hmoty. Seškrabujeme na směrovém ukazateli námrazu, abychom aspoň teoreticky věděli, kterým směrem a kolik kilometrů od nás leží Vysoké Tatry, Nízké Tatry, obě Fatry atd…

A najednou – hory nás za osamělý výstup v nejistém podzimu přeci jen odměňují. Chuchvalce mraků náhle zřídly, před námi se otevřel výhled a nás zachvátila úplná závrať! Pod námi kompletní Chočské vrchy jak na dlani. A kromě takřka vertikálního pohledu do okolní krajiny nyní opravdu dohlédneme až na Roháče (30 km), Vysoké Tatry (55 km) a do nížin jižně pod Tatrami asi ještě dále! Postupně se oblačnost úplně rozpustila a my nad tou nádherou stojíme pod úplně modrou oblohou. Ano, tohle jsou ty pověstné zvraty počasí na horách.

 

ko1102_slovensko_choc_9

A pak už je čas sestoupit – jdeme dolů, avšak pohádka pokračuje. Obklopují nás bohatě ojíněné stromy, mezi větvemi se otvírají další výhledy a průhledy do dálav okolních hor a údolí. Čím níž, tím je sníh rozbředlejší, my stále namáhavěji klopýtáme bahnitým srázem. Když jsme nakonec dorazili na samé úpatí Choče a měli dle původního plánu pokračovat zpět do kopců (přes Chočské vrchy nevede klasická hřebenovka, ale vždy to člověka vyvede z hor, a pak se musí vrátit), najednou cítíme, že tentokrát už nemáme proč někam pokračovat. Nic lepšího jsme během tohoto výletu již zažít nemohli... Za krásného západu slunce a pak jasného, ale mrazivého večera to šviháme přes podhorské pláně přímo k nádraží a výlet tak trochu překvapivě předčasně ukončujeme.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group