ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Naši Mirečkové

TEXT A FOTO: MARKÉTA KUTILOVÁ

 

V Africe jsou jich stovky, možná tisíce. Na první pohled je nepoznáte, splývají s ostatními obyvateli černého kontinentu. Teprve když otevřou ústa a promluví plynulou češtinou, víte s kým máte tu čest – afričtí vzdělanci z českých či československých univerzit.

„Jo, taky mi říkali Mirečku,“ říká se smíchem Kaoma Chibwe, Zambijec, který vystudoval Vysokou školu zemědělskou v pražském Suchdole. Kvůli velkému úspěchu filmových Básníků byli téměř všichni afričtí stipendisté oslovováni jako „Mirečci“. „Byly to nejlepší roky mého života. Teprve ale tady v Zambii vidím, jak to studium bylo dobrý. Dokonce šéfuju těm, kteří vystudovali v Americe,“ říká tento jednačtyřicetiletý otec dvou dětí, který nyní pracuje na zambijském ministerstvu zemědělství, kde vede odbor živočišné výroby. V Praze studoval od roku 1987 a byl předsedou svazu zambijských studentů. „Bylo nás asi 45. Pět jich tam zůstalo, oženili se, a zbytek se vrátil. Většina pracuje na různých řídících postech a pár z nich také na ministerstvech. Občas se tu setkáváme, když něco organizuje vaše ambasáda.“ Stejně jako další Afričané, kteří vystudovali v Česku či bývalém Československu, však nijak necítí, že by dále mohl svoji češtinu nějak používat. „My jsme tady na Čechy připravení a chceme jim pomoci. Je škoda, že nás nikdo nekontaktuje. Myslím, že je to tím, ze se Češi Afriky bojí, protože nemají dostatek informací.“

 

ko1102_tema_mirecek_film

HLOUPÍ ČEŠI

Názor, že Češi promarňují v Africe spousty obchodních příležitostí, potvrzují i čeští velvyslanci v Africe. „Díky těmto bývalým studentům zde máme dveře otevřené víc než ostatní. Jsme hloupí, že toho nevyužíváme,“ říká bývalý velvyslanec v Demokratické republice Kongo Jan Filipenský. Podle něj je nezájem Čechů o obchodování a investování v Africe naprosto nepochopitelný. „Rozvoj jde rychle dopředu a skýtá velkou kupní sílu. Takoví Číňané nebo Indové jsou si toho vědomi a přicházejí ve velkém. Češi téměř žádní,“ dodává Filipenský. Důkazem o rostoucí kupní síle Zambijců jsou davy lidí s plnými nákupními vozíky a parkoviště plná luxusních aut u nákupního střediska Shoprite. Zambie je ale země plná kontrastů, tři čtvrtiny lidí stále žijí v chudobě. Právě investice do technologií, výroby a mechanizace by mohly zlepšit i jejich život. „Lepší, než sem něco dovážet, je tady vyrábět. V Africe zatím není konkurence skoro v ničem a lidi pořád víc nakupujou a mají víc peněz. Dají se zde vydělat peníze mnohem snadněji než u vás, a bez stresu,“ říká Chibwe. Z Česka si tento Zambijec přivezl nejen vzdělání, ale také manželku. Ta vystudovala medicínu v Olomouci a nyní pracuje na zambijském ministerstvu zdravotnictví a provozuje soukromou kliniku. „Hodně lidí si chce platit za lepší zdravotní péči, je to fakt dobrý byznys,“ říká Chibwe. Na otázku, co mu z Česka chybí nejvíce, odpovídá bleskurychle: „Knedlíky a dobrý pivo. A ještě v něčem jsem jako Čech – mám jen dvě děti. To je v Zambii úplně neobvyklý.“ Když se loučí, zeptá se ještě jak se má Miloš Jakeš, Miloš Zeman a Miroslav Sládek. „Ty jeho rasistický řeči, to byla vždycky dobrá show.“

PŘEKLADATEL SVĚTŮ

Plynulou češtinou se člověk domluví i v hlavním městě Konga Brazzaville, pokud tedy narazí na Sergese Mpoungiho, absolventa Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Ten svoje studia začal ještě v socialistickém Československu, dokončil je však ve svobodné České republice. „Do Československa jsem přijel v roce 1988, o rok později jsme pak se spolužáky chodili na demonstrace proti komunismu. Na Národní třídě jsem cinkal klíčema a pomáhal vám vybojovat svobodu,“ vzpomínal Mpoungi ve svém domě v centru Brazzaville. Z cédeček se linul hlas Karla Gotta a k pití se podávala pravá moravská slivovice. „Jsem moravský synek a na Moravě mám svoji moravskou maminku,“ říká pyšně a vysvětluje: „Můj spolužák mě často bral na víkendy k nim domů na Moravu a jeho maminka si mě jako adoptovala, protože moje rodina byla daleko.“ Dodnes má se svou moravskou rodinou pevné pouto. V Praze zase žije jeho dcera z prvního manželství s Češkou. Po promoci Serges ještě dva roky pracoval v Česku, pak se vrátil domů a potom znovu přesídlil do Prahy. Dnes pendluje mezi Konžskou republikou a Českem. Je kandidátem na post českého honorárního českého konzula v Brazzaville. „Snažím se ty dva světy sbližovat, v mé hlavě a myšlením jsem víc Čech než Afričan. Proto Čechům výborně rozumím a dokážu jim přiblížit a vysvětlit naši kulturu, mentalitu a zvyklosti. Jsem takový překladatel světů,“ tvrdí Mpoungi, podle něhož zahraniční investor v Africe bez znalosti místního prostředí uspěje jen stěží. „Češi nám mají hodně co nabídnout, a my jim.“

 

ko1102_tema_mirecekkaoma_chibwe_060

TOČIL PIVO U FLEKŮ

Na druhém konci Konga, ve městě Pointe-Noire, žijí další dva čeští stipendisti. Dostat se k nim ale není vůbec jednoduché. I přesto, že ekonomické centrum země leží necelých šest set kilometrů od hlavního města Brazzaville. Zkoušíme vlak. „Tak to máte smůlu. Vlak odjel včera a další pojede za tři dny, a stejně už je vyprodaný,“ oznamuje nám pracovník na vylidněném nádraží. Ani jeden vlak, ani jeden cestující. Cesta autem po děravé cestě bude prý trvat několik dnů až týdnů, s rizikem přepadení bandity. Nezbývá, než zvolit variantu ne více bezpečnou – využít místních aerolinek. Jedeme na letiště a obcházíme letecké společnosti. Vše je beznadějně vyprodané. „Zkuste přijít zítra, snad vám pomůžu,“ slibuje malý čilý chlapík. Druhý den je situace stejná, vše vyprodané. Avšak po půldni čekání se náš známý vytasí se dvěma letenkami společnosti Congo Air. Jsou však na úplně jiná jména. Ale nikomu nepřijde divné, že běloška s pasem na jméno Markéta Kutilová letí na letenku Plavy Ndjama. Každé přimhouření oka místních úředníků však stojí pár drobných do kapsy. V Point-Noire hned míříme do místního pivovaru Primus. Tam už nás vesele a plynulou češtinou vítá vrchní sládek Tisther Nkaya. Ten v Praze studoval pivovarnictví na Vysoké škole chemicko-technologické.

Po studiích, díky dobrým vztahům s univerzitním děkanem, krátce pracoval v několika českých pivovarech, včetně pivovaru ve Velkých Popovicích, Plzni či v hostinci U Fleků. Po návratu do Konga ale veškeré kontakty s Českem zpřetrhal. „Umíte si to možná představit, pošta tady během války moc nefungovala. Teď už jsem ale díky e-mailu a vyhledávačům našel hodně bývalých spolužáků, už si zase píšeme a posíláme fotky, za což jsem hrozně rád. Byly to nejkrásnější roky mýho života, užil jsem si hodně legrace,“ říká a jeho kroky směřují k pásu, po němž jezdí stovky litrových láhví místního populárního piva Primus. Právě Tisther je jedním z mála lidí, kteří mají kontakt na nejznámějšího afrického studenta – pravého Mirečka z Básníků – alias Josepha Dielleho. Jedeme za ním zeleným taxíkem cestou plnou děr do jeho práce – místní televizní stanice DVS plus.

PRAVÝ „MIREČEK“

„Patron tady není, je vedle,“ říká vrátný. Vedle znamená v baru za rohem. Tam, u plastového stolku, na němž je sklenka whisky, sedí jediný zákazník – uhlazený elegantní pán v bílé košili s modrou kravatou. Na očích brýle se zlatými obroučkami. Toto přeci nemůže být Mireček, rozevlátý student s afroúčesem. „Ty vole, básníku, jak se máš,“ zdraví se s ním česky Tisther. Bydleli spolu na koleji na Jižním Městě. Dál se však on i my bavíme s Mirečkem francouzsky, češtinu dávno zapomněl. O něco později u něj doma však zaloví v paměti a rozpomene se – „párky, hezka holka, knedlíčky, Tuzex a Jak básníci přicházejí o iluze.“ To vše je pro něj ale už hluboká minulost. Dnes je v rodné Konžské republice ředitelem televizní a rozhlasové společnosti DVS plus. „Nejsem majitel, byl to můj nápad, ale investorem je někdo jiný,“ vysvětluje. Ani jeden z jeho podřízených však nemá o šéfově herecké slávě ani potuchy. Jen nevěřícně kroutí hlavami. O Básnících nikdy neslyšeli. Trvá ještě několik sklenek whisky, než se Joseph Dielle uvolí se s námi vůbec bavit a vyprávět svůj životní příběh. Zpočátku se stále dokola ptá, kolik mu za rozhovor dáme. Nakonec je z něj však skvělý hostitel. Pozve nás k sobě domů, do práce, na večeři, představí nás své veliké rodině, a dokonce nás vezme i na místní diskotéku. A je s ním velká legrace. K televizi měl Joseph Dielle vždy blízko. Dokonce dávno předtím, než vůbec odjel do Československa studovat režii. „Byl jsem poměrně slavným televizním moderátorem, jednou za mnou přišel váš ambasador a nabídl mi, zda nechci studovat v Československu, tak jsem to vzal,“ vzpomíná. Motivace někdejšího komunistického režimu v době studené války byla vychovávat nové stoupence socialismu, kteří by tuto ideologii šířili ve svých domovinách. Nyní Česká republika díky tomu disponuje po celém světě spoustou vlivných přátel.

BÁSNÍCI V KONGU?

V Česku či tehdejším Československu studovaly stovky Afričanů. Ti teď zastávají vysoké posty ve vládě či různých firmách a Čechům jsou stále nakloněni. Mireček však komunistickému režimu mnoho radosti neudělal. Po odjezdu z Československa cestoval po Evropě a pak odletěl do USA. „Tam jsem se podílel na natáčení filmu s Ed¬diem Murphym.“ Tím jeho hollywoodská kariéra skončila. Vrátil se do Konga, kde na něj stále čekala jeho přítelkyně Josefína, která se posléze stala jeho manželkou. O jeho české popularitě. nemá ponětí. „Nenapadlo by mě, že si ho u vás ještě někdo bude vůbec pamatovat,“ říká tato energická žena, která svému muži dělá zároveň i řidiče. Mireček totiž zásadně neřídí. O své české slávě však nemá potuchy ani on sám. Neví nic o svých hereckých kolezích, ani neví, že Básníci měli pokračování. Ředitele televize v sobě ale nezapře, když říká: „A víte co? Příští Básníky natočím já, a v Kongu. Štěpán tu bude doktorem v místní nemocnici,“ směje se a člověk neví, zda to myslí vážně. Kdo ví...

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group