ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Medová duše

TEXT: MARTIN RYCHLÍK (CESKAPOZICE.CZ), FOTO: HYNEK GLOS (TÝDENÍK EURO)

 

Tak trochu opuštěná leží Arménie mezi ostatními státy na Kavkaze. Se svým medově zbarveným koňakem a výtečnými zákusky však hledí tato země pod biblickým Araratem hrdě do budoucnosti.

Postsovětská Arménie, jež sama sobě říká Hajastan a je od roku 301 prvou zemí světa s křesťanstvím jako státním ritem, je Čechům překvapivě blízko, byť je vzdálena 2500 kilometrů. Běžně vidíte české trolejbusy, mnoho taxikářů jezdí ve škodovkách, Češi jsou oblíbeni a pije se tu pochopitelně pivo. Hlavně to s kozlem ve znaku. Není divu, že Arménie – například v Jerevanu – trochu připomíná porevoluční Československo.

OD ŽIGULÍKŮ PO CARTIERA

Jako by se člověk vracel časem. Na jerevanském náměstí Republiky stačí vstoupit do metra a rázem vstupujete do šedých 80. let – i děžurná tu zakazuje fotografování. Klasický těžký vůz z „Mitiščinského mašinostrojitělného závodu“ vjíždí do stanice a od těch pražských se liší jen modrým nátěrem a pouhou dvojicí vagonů. Svezení v ocelovém oři dá hned vzpomenout, jak hlučný býval. Ovšem i do Jerevanu se vkrádá luxus. Návštěvník neujde ostrým kontrastům, v ulicích se míjejí omšelé volhy a žigulíky s naleštěnými teréňáky, babky prodávající ovoce jaksi neladí s nosatými tmavovláskami ověšenými doplňky z luxusních butiků...

ko1102_armenie_armenie_gerhard_hg_

Stačí ovšem vyjet kousek za transformující se Jerevan, aby byl člověk zasažen jak krásnou horskou přírodou, tak i fascinující historií. Antický chrám Garni z 1. století a do skály vtesaný klášter Geghard (komplex budovaný od 4. století) jsou zapsány na seznamu památek UNESCO a fungují tak trochu jako arménský Karl¬štejn. „Když zde na stromě zauzlujete kapesník, určitě se vrátíte,“ říkají místní. Skutečným centrem je pro ně ale arménský „Vatikán“ Ečmiadzin, kde sídlí hlava zdejší církve. Úžasné středověké kostely s kamennými kříži najdete takřka na každém kroku; silně věřící a hrdí obyvatelé si na tom zakládají. A docela brzy zjistíte, že pod Araratem je „prostě všechno nejlepší na světě“. Znáte med? Tak se nás zeptal průvodce, aby dodal, že takový med žádné jiné včelky planety nevyrobí. Totéž platí o racích z jezera Sevan, vodě, pivu Kotayk i Kilikia, víně, jídle, ženách, šachistech a pochopitelně i o koňaku.

ZLATAVÝ ŠMAK V LÁHVI

Neochutnat arménský koňak, zjednodušeně „armaňak“, byť správně si toto pojmenování zaslouží výhradně „eau-de-vie“ z gaskoňského Armagnacu, by byl hřích. Závod, který se tyčí nad Jerevanem a od roku 1999 patří pod křídla gigantu Pernod Ricard, se nemůže jmenovat jinak – ARARAT. Podle posvátné hory, na níž dle osmé kapitoly biblické knihy Genesis přistál otec Noe s bájnou archou, se totiž v Arménii nazývá skoro všechno. Od kalendářů, cigaret, čokolád až po kavárny, restaurace, fotbalový klub, ale i muže – spolu s Haikem jde o jedno z nejběžnějších křestních jmen...

Je na čase vstoupit do palírny a hlavně okusit jantarovou chloubu, bez které si Arméni neumějí den ani představit. „Opijete se jenom tou vůní,“ slibuje David Aršakjan, náš místní komplic. Co je na „armaňaku“ tak zvláštní? „Nejúžasnější je jeho duše. Koňak je zkrátka součástí naší kultury. Pijeme jej při význačných příležitostech,“ vypráví Zaruhi Saribekjanová o moku, který vyrábí v zemi asi tucet firem, ale nejvyšší renomé má Ararat. I proto mají láhve ochranné prvky. Tip: originály mají všechna A v názvu vyšší než ostatní kapitálky. Jako dva mlsní kocouři vdechujeme spolu s fotografem neuvěřitelně lákavou vůni v tamním sklepení. Ve stovkách obřích číslovaných sudů zraje největší chlouba Arménie – místní pálenka, které u nás sice nikdo neřekne jinak než arménský koňak, ale oficiálně se to již nesmí... Značka „cognac“ totiž patří Francii! Miliony láhví tak putují z fabriky Ararat do světa s označením „armenian brandy“, ale v postsovětských zemích je to stále коньяк. „Ochranná známka na slovo ,koňak´ se vztahuje pouze na název psaný v latince, azbuky se netýká,“ usmívá se průvodkyně, jež mísí půvab Peršanky s dědictvím prvních křesťanů. Um destilování „vínovice“ na francouzský způsob se v Jerevanu traduje od roku 1887.Dnes jde asi devadesát dva procent lihoviny na vývoz do pětadvaceti zemí – předloni bylo vyrobeno 8,2 milionu láhví. „Ano, je to jeden z nejlepších vývozních artiklů země. Ararat je největší a nejstarší továrnou, přičemž nejdůležitějším trhem je pro nás stále Rusko, kam putuje asi sedmdesát procent výroby. Máme i zájem zvýšit import do ČR, na němž působíme tři roky. Prodáváme pálenku v Praze, Brně a Karlových Varech. Zatím to nejsou astronomická čísla, ale dynamika růstu je pěkná,“ říká Mikajel Tovmasjan, zástupce ředitele Araratu.

 

ko1102_armenie_armenie_zlato_market_hg_

PO POTOPĚ VINICE...

Když jsme v křesťanské Arménii, je dobré začít od Adama. Respektive od pána jménem Noe, jenž počal pod Araratem dílo. „Noe pak obíraje se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se, a obnažil se uprostřed stanu svého...,“ stojí v knize Genesis (IX:20-21). O tradici vinařství však nehovoří toliko Bible, ale i archeologické vykopávky v Arin-Berd nebo v Karmir-Blur. A dokonce již antičtí autoři jako Hérodotos, Xenofón či Strabón oceňují před 2000 lety arménská vína, jejich kvalitu a šíři odrůd. Dějiny „armaňaku“ jsou nepoměrně kratší. Roku 1877 zbudoval Nerses Tairjants vinařskou fabriku a ještě téhož roku začal s výrobou koňaku.

Jak se laskomina správně pije? Pomalounku, s úctou. Levou rukou. Často i s cigárkem. Nebo s kafíčkem. První sklenička je pro chuť, druhá pro radost a třetí už ke zbláznění. Dobrá brandy musí být čirá, aby bylo vidět i otisk prstu na druhé straně sklenky. Čím starší koňak, tím pomaleji sklouzává po stěnách a má tmavší jantarovou barvu. První vůně, vanilková, je cítit pár centimetrů od sklenky. Druhým vdechnutím vnímáte vůni ovoce, dřeva a koření. Třetím šmakem – již s nosem ponořeným do skleničky – je ostrá vůně stáří, zrání. „Když jde mladík žádat o ruku své vyvolené, dá láhev koňaku na stůl. Pokud rodiče souhlasí, přidají na stůl druhou láhev a vytvoří tak pár,“ vypráví o arménském zvyku Armine Ghazarjanová a připíjí s námi na zdraví: „Ge Natz!“

ZA ZLATEM NA SEVER

Kromě tekutého zlata disponuje Hajastan i tím pravým. Vyrážíme. Terénní džíp se kodrcá do kopce. Není to obyčejný vršek, skrývá zlato. Po chvíli už stojíme na místě, jež se během pár měsíců promění ve velký povrchový důl se šesti sty dělníky. Vytěží až půl milionu tun rud ročně. Jsme na severu Arménie poblíž města Stěpanavan, které zemětřesení v roce 1988 takřka vymazalo z map. Důl Armanis začne fungovat do půlroku, aby vydal svůj cenný obsah a vysílal jej do širého světa. Není to idylický kraj. Teploty v zimě dosahují minus třiceti stupňů, neprší tu prý jenom sedm dní v roce. „Arméni jsou šílenější než Číňani,“ tvrdí jeden z asijských supervizorů, kteří na stavbě pracují. My ale máme štěstí. Místo rozbahněného okolí vidíme i zlatavé slunce.

Hornatá země skrývá nerostné bohatství, z něhož je nejzajímavější molybden. Arménie je sedmým nejvýznamnějším producentem kovu, který se užívá k zušlechťování ocelí, ale většina nalezišť v zemi je polymetalická. Například kromě mědi obsahují i zlato. „Potenciál pro střední Evropu mají naše suroviny, důlní produkty jako měď a molybden, stavební kámen, ale i těžařské know-how,“ vysvětluje nám Nerses Jeritsjan, arménský ministr hospodářství.
Historii v těžbě mají kavkazské země bohatou. Loni v říjnu přišli archeologové dokonce s tvrzením, že důl, který byl objeven v hloubce 46 metrů pod povrchem nedaleko gruzínské metropole Tbilisi, je nejstarším zlatým dolem na světě. „Podle radiokarbonového datování spadá nález do třetího tisíciletí před Kristem,“ řekla čínské televizi Irina Gambašidzeová, vedoucí výkopových prací. Dle historiků se právě z Arménie a Anatolie vozilo zlato i stříbro do Římské říše. V oblasti Metsamor, kde je dnes jediná arménská jaderná elektrárna, vznikla prý i nejstarší hornická organizace vůbec. Už před šesti tisíci lety, tvrdí dějepisci.

„Dnes je v Arménii asi 480 nerostných ložisek s velkým potenciálem. Co se týče zlata, existuje zatím 23 dolů, ale ne všechny v současné době běží. Může za to krize... Naplno jede pouze Kadžaran; největší zlatý důl Sotk svůj provoz omezil,“ vypráví jerevanský analytik Haik Mežlumjan, jenž se zabývá využitím ICT v těžařství. Své služby nabízí i Čechům. A že je co hledat, ukazují i údaje nejnovější ročenky U.S. Geological Survey: Arménie vlastní významné zdroje mědi, zlata, železa, olova, molybdenu a zinku... Zlaté zásoby v nalezišti Sotk/Zod činí odhadem 80 metrických tun. Stejný zdroj také uvádí, že před pěti lety bylo v zemi získáno 2100 kilogramů zlata, což v minulých letech kvůli krizi kleslo na 1400 kilo za rok. To nevypadá jako nějaký zázrak, ale na zemi, která je dle ročenky CIA „trochu menší než Maryland“ a rozlohou patří až na 142. místo mezi státy světa, to není tak špatné, že?

STARTREKOVSKÁ BRÁNA

Po týdnu toulek Arménií, která je místy šedá a místy překrásná, se blížíme k jerevanskému letišti Zvartnots. Nazváno je podle nedaleké architektonické památky, která pamatuje stovky zim. Letiště má jedinečnou, zvláštní architekturu, jíž dominuje centrální řídící věž, která jakoby „vypadla“ ze seriálu Star Trek. A nejeden sci-fi film se tu opravdu i natáčel! Letiště právě prochází přestavbou a podle českých politiků lze též najít příležitosti v oblasti leteckého byznysu. Dokonce i České aerolinie (ČSA) jako jedny z mála nabízejí Arménům pravidelné a přímé spojení se střední Evropou, létají čtyřikrát týdně. Do Arménie je skutečně blízko.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group