ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Kde bydlí nirvána

TEXT A FOTO: DÁVID MALEC

 

Střelka mého kompasu ukazuje na sever, mířím do Sikkimu, království na úpatí třetí nejvyšší hory světa, kde v izolovaných vesničkách přežívá unikátní kultura.

Pro ty, kteří se chtějí alespoň dočasně očistit od civilizačního shonu, je Sikkim kulturní nirvánou. Několikadenní „monastery trek“ provede poutníky přes většinu důležitých buddhistických klášterů. Jeden z nejvýznamnějších leží paradoxně na jeho začátku, nedaleko malého městečka Pelling, kde moje sikkimská odysea začíná. Předtím mě ale čeká celodenní kodrcání v terénním autě. Místní řidiči nefandí zpomalovaní v zatáčkách a o pasažéry se starají méně než o neživý náklad. Početné jámy na cestě berou přímo, ale upřímně řečeno, příliš kličkování na indických cestách nemá valný význam. S úlevou skládám těžký batoh v prvním guesthousu, který mi přišel do cesty, a po rýži s čočkou, pokrmu, jemuž se tady říká bhat, usínám spánkem spravedlivých.

 

ko1103_indie_sikkim_koktejl_dsc_8550

STOPA BOHYNĚ

Asi tři kilometry od Pellingu, na hřebeni horského pásma, leží druhý nejstarší klášter v Sikkimu, Sanga Choeling Monastery. Komplex byl dostavěn roku 1697 a od té doby slouží duchovním účelům. Mniši sekty Ňingmapa oživují prázdné budovy svými vytrvalými meditacemi. Otevřenou vstupní bránou sleduji, jak duchovní adepti v červeno-žlutých oblecích odříkávají svůj denní příděl manter.

Dalším řízením osudu se ocitám na březích jezera Kchecheopalri, vzdáleného pár kilometrů západně od města Pelling. Legenda o vzniku jezera je podivuhodná. Půdorys této nevelké vodní plochy totiž připomíná stopu bosého chodidla. Traduje se, že patřilo bohyni soucitu, Zelené Taře. Jeho hladina je hladká a bezchybně čistá, bez jediného lístku, a to navzdory tomu, že břehy jezera lemuje listnatý les. Místní tvrdí, že to ptáci vybírají spadlé lístky a tím ho oslavují. Sedím u břehu a pozoruji, jak si vánek pohrává se všudypřítomnými modlitebními vlajkami, po dlouhé době cítím ve své duši ticho a mír… Světe div se, i bohatí Indové se u jezera mění v pokorné ovečky. Bosýma nohama rozvážně přecházejí po úzkém dřevěném molu a zastavují až před skoro nehybnou temnou hladinou jezera. Po dobu chůze trpělivě točí modlitebními mlýnky a vysílají tak do vesmíru nejznámější buddhistickou mantru: Óm mani padme húm.

LAMA PALA

Na holém hřebeni nad jezerem se nalézá rozsáhlá usedlost, kterou zde vybudoval lama buddhistické sekty Ňingmapa, u něhož strávím následující dva týdny. Jmenuje se Pala a naše první setkání bylo mírně komické. Tento Sikkimčan drobné postavy měl na hlavě velký kožený klobouk a připomínal spíš kovboje z divokého západu nežli budd¬histického učitele. Bystré a laskavé oči, kterými si mě po příchodu prohlédl, mi však napověděly, s kým mám tu čest. Pala byl skvělý kuchař a úžasný člověk. Před obědem vždy zmizel do džungle a já se pak rozplýval nad jeho kulinářskými výtvory z hub, kapradí nebo jačího sýra.

Od jeho dcery jsem se dozvěděl, že dlouhé roky připravoval jídlo také Jeho svatosti dalajlamovi. Jednou mi dokonce ukazoval, jak přistávali helikoptérou na mrakodrap v Hongkongu, tak jsem to aspoň pochopil z jeho posunků, anglicky totiž hovořil velmi málo a já zrovna neovládal jeho devět dialektů. V současnosti si tento netradiční budd¬histický mnich užívá zaslouženého odpočinku a navzdory vysokému věku (je mu asi 75 let) je až neuvěřitelně čilý. Nejmladšímu z jeho jedenácti potomků, dceři Palovy třetí manželky, je pět let. Předejdu zbytečným spekulacím a rovnou říkám, že jeho ostatní manželky zemřely a mniši sekty Ňingmapa se ženit nemohou.

 

ko1103_indie_sikkim_dsc_8587

ŽIVOT V MEDITACÍCH

Lama je jeden z nejzajímavějších lidí, s jakými jsem se kdy poznal. Nikdy jsem ho neviděl spát ani jíst. Režim a sebedisciplína, na které jsem si u Pala bez nucení zvykl, by se mi věru hodily i dnes. Každé ráno jsme se potkávali v jeho malé kuchyni s hliněným sporákem bez komína, kde meditoval. Tato místnost sloužila zároveň i jako jeho ložnice, Palo spí na rohoži, kterou přes den opře o stěnu. Při meditaci používá různé pomůcky, jako jednoruční buben, bronzový zvonec, píšťalu z lidské stehenní kosti… Manželka s nejmladším dítětem spí ve vedlejší místnosti bez dveří a doléhající zvuky jí prý nevadí.
Sútra, kterou každý den lama recituje, je příliš dlouhá na zapamatování, snažím se ji zapsat alespoň foneticky. To je však jen venkovní část cvičení. Vizualizaci mi kvůli naší jazykové bariéře vysvětlit nedokáže, takže raději cvičím tichou meditaci. Po jejím skončení servíruje slaný tibetský čaj s máslem, někdy přidá i bílý toastový chléb. Když Palo připravuje snídani za neustálého mrmlavého mantrování, přesouvám se k nedaleké dřevěné boudě, kde ráno obdivuji východy slunce, líně vycházejícího zpoza masívu horského pásma Kančendžengy.

JESKYNĚ ZELENÉ TARY

Dvě hodiny chůze do hor nad jezerem dává mému netrénovanému tělu zabrat. Po čase jsou již na dohled vysoké tyče s vlajícími posvátnými texty. Pár z nich vítr sklátil k zemi, s pocitem soudržnosti je vztyčuji k obloze, aby mohly větru opět šeptat jejich kouzelné mantry. Vstup do meditační jeskyně, kvůli níž jsem s lamovým dovolením přišel, se nachází na straně s otevřeným výhledem na hory i jezero. Jeskyně samotná je tmavé, vlhké a chladné místo s malým ohníčkem, vchod hlídá kamenná socha Zelené Tary. Podle této bohyně má jeskyně i svůj název a zasvěcení. Venku se spustil déšť, za chvíli už jen z nepohodlí lůžka, po uši zabalený do spacáku, poslouchám zvuky přírody, která je tak neuvěřitelně blízko. Po probuzení, pokud jsem vůbec spal, víc než cokoliv jiného obdivuji lamu, který v této skalní díře medituje tři měsíce v roce. Chladné a vlhké přítmí jeskyně nemá prostě pro pokojný spánek ideální atributy.

Čas se navršil. V usedlosti nad jezerem jsem zažil mnoho nezapomenutelných okamžiků. Vyzkoušel jsem i sikkimský národní sport, lukostřelbu, ale místní šampioni střílí o peníze a samozřejmě, že mě tak legálně připravili o pár rupií. Avšak neúprosné razítko v pase mě vrací zpět do Dárdžilingu, až k hraničnímu přechodu do Nepálu. A tak odcházím, pozitivně nabit duchovní silou lamy Paly.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group