ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Růžové zlato

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Vlastnit něco vzácného může mít pro každého jiný význam. Pokud zavítáte do Bulharska, tak tady jsou za pravý poklad považovány růže. Dodnes se z nich tradičními metodami vyrábí růžový olej, který je ve světě vnímán jako nejlepší a platí se za něj vskutku královsky.

Ještě před rozbřeskem putují rozespalé siluety česáčů na velká pole pod horstvem Stara planina nedaleko města Kazanlak. Muži si připalují nedočkavě cigarety a někteří se po ránu posilují hltem rakije. Není divu, čeká je totiž namáhavý den, kdy se musí pustit mezi keře růží a sesbírat rozkvetlé růžové květy. I za svitu baterky se dá sbírat, a tak se na poli mihotají blikající světýlka a česáči se blátivou stopou řadami keřů dávají do sběru svého živobytí. Možná někoho napadne, že sbírat růže je jednoduché, ale zkuste si to třeba půl dne. Pak dáte za pravdu česáči Ivanovi, který mě zasvětil do tajemství sběru. „To musíš velice oparně trhat jen květy, které jsou již rozkvetlé. Poupata přijdou na řadu až příště. Musíš mít grif, jak co nejlépe odtrhnout květ, nebo ustřihnout, pokud je větší stonek. Musíš dávat pozor na trny, větve a také oči,“ dodává Ivan zachumlaný do kulichu a pláštěnky. Přeci jen ráno je všude mokro a stačí jen chvíle prodírání mezi keři, a člověk je promočený na kost.

 

ko1104_bulharsko_ruze_6img_7544

Česáčům není co závidět. Pracují od opravdu nekřesťanské doby a výdělek za tuto celodenní námahu je jen hubenou almužnou. Jedna z žen na poli, paní Mariana, si hned postěžovala. „Kdo to má za ty prachy dělat, dávají nám čím dál tím míň a vždy večer se skoro nemohu hýbat. Za den se dá vydělat hubených 40 leva (asi 500 Kč). Kdo to bude dělat, až my staří nebudeme, to opravdu nevím.“ Jenže všechno není tak špatné, jak se na první pohled zdá. Teď začátkem června je už květů málo, a aby si sběrači něco vydělali, musejí doslova kmitat, za to na začátku sklizně jsou keře doslova obsypané a každý si přijde na slušný výdělek. Podle některých brigádníků se dá pak vydělat i 100 leva za den. Běžně sesbírá každý za den okolo 20 kilogramů květů, ti hbitější až 30 kg. Jediné, co zůstává pravdou, je nejistota všech česajících. Je to jen sezonní práce a někteří si berou na sbírání růží i dovolenou, aby si přivydělali v kraji, kde o práci nezavadíte.

Mladí, o kterých byla řeč, ty na poli sotva uvidíte, většinou jsou po celé západní Evropě a hledají lepší výdělek právě tam. Přesto se tady na plantážích s růžemi sbírá většinou v květnu a začátkem června se železnou pravidelností. Sezona květů je opravdu krátká. Důležité jsou také klimatické podmínky, podle nich se určuje čas česání. Když prší, plantáž je plná brigádníků po celý den. Naopak v pěkném slunném dni se sbírá od tří od rána tak maximálně do devíti. To aby květy růží nebyly příliš vysušené. Slunce by totiž dokázalo odpařit více než polovinu oleje. Naštěstí česáči nemusejí mít obavy z neúrody květů, slunce je tady dostatek a tak údolí pod Starou planinou každoročně zrůžoví. Pak každý návštěvník pochopí, proč se oblasti od Kazanlaku po Karlovo přezdívá údolí růží.

PO STOPÁCH RŮŽÍ

Na jižních svazích horského pásu Staré planiny se od konce 19. století vysazují celé plantáže růžového keře, zde zvaného šipec. Růže damašská (Rosa damascena) sice původně pochází ze Sýrie a Jordánska, ovšem během období Turecké říše se dostala někdy okolo 17. století do Bulharska. Tento keřík i svými růžovými květy na první pohled připomíná spíše plané šípky u nás. Jejich omamná vůně je opravdu čarovná. Nejvíce sadů je možné vidět v okolí Karlova, Kaloferu, Gabarinova, Kazanlaku a obce Šipky. Říká se, že prvním, koho okouzlila vůně divoce rostoucích růží pod průsmykem Šipka, byl turecký obchodník. Zprvu probíhala výroba oleje opravdu jen podomácku ve staveních a stodolách jednoduchou destilační soupravou, ale postupem času se stala průmyslovou výrobou v moderních destilovnách. Keříky růží na první pohled připomínají vinice, protože jsou nízké, často jen do pasu. Už za dva roky po výsadbě však bývají keře doslova obsypány květy, které se sklánějí až k zemi. Jenže není to jen samotný sběr. O keře je třeba pečovat celoročně, okopávat, vysazovat nové i stříhat. Dnes nad kvalitou květů, celým procesem získání oleje a produkcí bdí Institut růží. Tady šlechtí růže odolné proti škůdcům. Jen dnešní výroba růžového oleje, zvaného tradičně v Bulharsku Trandafilovo maslo, už není tak romantická. Spleť rour a velkých uzavřených tlakových nádob připomíná spíše fabriku, ve které jakákoliv poetičnost starých časů vzala zasvé. Ty si každý může připomenout jen v Kazanlaku ve skanzenu, kde předvádí muž v kroji klasickou výrobu oleje ve velkém kotli, odkud se line líbezná vůně růží.

JAK VYZRÁT NAD KVĚTY

V minulosti se sbíralo úplně jinak. Na polích často bývaly jen ženy v krojích s růžovými věnci na hlavách a prozpěvovaly si národní písně. Ženské jemné prstíky neponičily příliš květy a sbíralo se do košíků nebo ošatek z látky. Dnes tyto tradiční ošatky nahradily igelitové pytle. Z plantáží se čerstvě natrhané květy odvážely na oslících do výkupny, kde se vážila úroda a prohlížela kvalita. Destilovna, kde se květy vařily ve velkém vycíděném měděném kotli s vodou, byla důležitým článkem výroby a zůstala jím dodnes, stejně jako postup získání oleje. Možná někoho napadne podobnost s pálením alkoholu. Tady je princip stejný a stejně jako s každou sklenkou rakije se tady mazlí i s růžemi. Květy se ihned za čerstva sesypou do kádí s vodou, kde se zakryté vaří několik hodin. Dokud fungovala výroba jen podomácku, květy se ještě před vařením rosily, aby byly vláčné. Důležité bylo také pečlivě udržovat teplotu, tedy topit pod kotlem tak, aby proces nebyl přerušován. Při dnešních moderních způsobech zpracování není nutné tento problém řešit, teplota se jednoduše nastaví. Ve vařící vodě se většina vonného oleje odpaří. Pára se zkapalní a vrací se zpět do vody, na povrchu zůstává olej, který se sbírá. To vše se opakuje tak dlouho, dokud se nezíská co nejčistší esence. Posledním a určitě tím nejšťastnějším okamžikem je sledovat konečný efekt, kdy z jednoduché roury u kotle kape do připravené nádoby konečný růžový olej.

Esence je tak prosycená vůní, že doslova dokáže roztančit obsluhu. Na každý litr oleje je třeba zhruba čtyř tun okvětních lístků. Proto není udivující ani konečná částka jeho ceny na trhu, která se pohybuje podle úrody a kvality okolo 4000 eur za litr oleje. Ročně tu vyrobí přibližně dvě tuny voňavého koncentrátu, který se vyváží do celého světa. Bulharsko je největším výrobcem růžového oleje na světě. A jaké je jeho využití? Vcelku rozsáhlé, ale asi nejžádanější je silné aroma, které obsahují parfémy různých světoznámých značek.

 

ko1104_bulharsko_ruze_3img_7818

RŮŽE NA TALÍŘI

Růže není jen vonný květ, růžový olej nebo ozdoba. Může skončit i jako lahodný nápoj nebo na talíři. Pověstnou pochoutkou je například sladko, tedy lahůdka, která bývala oblíbená po celém Balkáně. Příprava vyžaduje jistý čas, protože růžové květy se po několik dní v chladu zalévají čerstvou vodou. Poté se svaří tolik cukru, kolik je květů, a jakmile cukr perlí, přidají se do něj osušené květy a chvilku se povaří. To vše se vlije do skleněných misek a dá zledovatět do sklepa. V minulosti to byla velmi vyhledávaná pochoutka, která se podávala na stříbře váženým hostům. Dnes se tato růžová marmeláda prodává ve sklenicích na trzích. Jen mě trhovci upozorňovali, že by se měla ochutnávat po malých soustech a ne příliš mnoho, pak prý může být i jedovatá, nebo minimálně po několika sklenicích rozdovádíte žaludek. Růžový olej se přidává také do likérů, různých nápojů a je součástí pálenky zvané rosolka. Přeci jen, pálit se dá skoro vše.

BOJ O FOTOGRAFII

Ten, kdo Bulharsko navštívil, určitě viděl různé dárkové dřevěné krabičky, v kterých se ukrývá nepatrné množství vonné esence. Jindy se dražší výrobky prodávají v ozdobných flakonech. Nebo narazíte na mini mýdla, sušené vonné růže, různé oleje na pleť, krémy, zubní pasty, vonné svíčky i víno s přídavkem růže. To vše se dá pořídit po celém Bulharsku, ale největší soustředění tohoto zboží je v Kazanlaku během festivalu růží, kdy se doslova celé město promění v růžový ráj. Snad každého pohltí radost z blížícího se konce sklizně a všichni se veselí. Celé město se mění v jedno velké pódium, kde se odehrávají koncerty, folklorní vystoupení i pouliční divadlo. Festival si našel už své příznivce a táhne turisty. Třeba takových Japonců je tu opravdu požehnaně. Již tradičně organizátoři představují hostům ze zahraničí, jak se dříve trhaly růže. A tak do rozblácených plantáží vyrazí krojovaná mládež v pestrobarevném tradičním oblečení. Jen vypadají v poli nějak nepatřičně, také se tam velice rychle zamažou. Japoncům to ale nevadí, hlavně, že budou fotografie. Do té doby hodná stádečka turistů se vrhají na plantáž a v nažehleném oblečení se brodí bahnem ulovit snímky. Na každého česáče v kroji je tady víc jak tucet především japonských turistů, kteří bojují o snímky. Někdy objímají česáče, jindy se postrkují a fotí jako o život. Přesto, že už začal na silnici oficiální program, turisté zuřivě běhají po poli a nevadí jim ani policisté, kteří se je snaží zahnat na silnici, aby nerušili pohlaváry, kteří květnatě hovoří a chtějí mít před sebou dav naslouchajících. Dobrá taškařice, kdy se vše zvrtlo. Šťavnatě to komentuje i česáč Christo, který je od hlavy k patě od bláta. „Aspoň si to zkusí, jaký to je, bláto budou drhnout ze sebe ještě několik dní. Jo, vyrazit v bílých kalhotách na sběr, nebo v kroji, to bych to pak mohl rovnou vyhodit. Dobrá maškaráda pro turisty.“ Pravdou zůstává, že modelky v krojích se už v trávě na okraji silnice snažily zbavit nánosů bahna na ještě ráno naleštěných střevících a opovržlivě hleděly na pole, které jim zavinilo zážitek s blátem a pronásledováním turisty.

KARNEVAL

Festival má tradici už od roku 1903, kdy se slavil poprvé. Vrcholí pravidelně první neděli v červnu velkým karnevalovým průvodem. To se městské bulváry promění v jedno velké hlediště. Organizátoři netrpělivě usměrňují masky i krojované, kteří se sjeli z celého okolí. Celá sláva vypukne vždy v pravé poledne, kdy se průvod vydá na cestu. Jsou to především „Královny krásy“, které jsou voleny vždy na festivalu a kráčí v čele. Za nimi pochodují různé kapely, od tradiční dechovky po modernu s reproduktory na alegorických vozech. Fascinující kroje i divadelní kostýmy hýří barvami. Nechybí také děti v maskách, celé třídy v teplácích či cyklistický klub na kolech, různé organizace řemeslníků i úředníků. Trochu mi takové školní výpravy či pochod svazu důchodců připomínal bývalé průvody na prvního máje nebo při spartakiádě. Možná se organizátoři nechali inspirovat minulostí, ale pravdou zůstává, že nebylo vidět někoho otráveného, kdo by šel z donucení. Všichni si náležitě vychutnávali svou chvíli v průvodu a radostný smích byl symbolem dobré zábavy. Škoda jen, že se jaksi zapomnělo na česáče, bez kterých by nebylo růží. Ti ještě dřeli na polích a na karneval opravdu neměli čas.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group