ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Leonardův šprým?

TEXT: STANISLAVA JAROLÍMKOVÁ

 

Diskuse o pravosti Turínského plátna se vedou přes sto let. Dlouho vítězil názor, že se jedná o pravou relikvii. Dnes však již i římskokatolická církev přiznává, že jde vlastně o symbol Kristova utrpení. Pokud by se prokázala pravost Turínského plátna, byl by to jediný hmatatelný důkaz toho, že Ježíš skutečně žil. Nezanechal totiž po sobě jediný řádek, známa není ani jeho podoba, první text o něm napsal kolem roku 40 či 50 Pavel z Tarsu, i když ho nikdy neviděl, ani neslyšel, a novozákonní evangelia jeho učedníků vznikala teprve desítky let po jeho údajné smrti. Navíc vědci prokázali, že plátno bylo pravděpodobně utkáno mezi roky 1260 a 1390. Jisté je i to, že nemůže jít o otisk těla. Kdyby totiž bylo tělo položeno zády na dolní polovinu plátna, jehož horní polovina byla údajně přeložena přes hlavu na obličej, hruď a přední stranu nohou, byl by zaprvé otisk zad intenzivnější než otisk přední části těla, a zadruhé otisk na plátně zakrývajícím přední část postavy a zejména obličej by byl širší.

SPOLEHLIVÝ ZDROJ PŘÍJMŮ

Vznik Turínského plátna souvisí nejspíše s francouzským hrabětem Geoffroyem de Charny. Roku 1353 předvedl jistým církevním činitelům plátno s namalovaným obrazem mužského těla se stopami po ranách, aniž by ovšem tvrdil, že souvisí s Ježíšem. Když je v letech 1359–1360 vystavoval v kostele francouzského města Lirey (asi 130 km jihovýchodně od Paříže), chodily si je za peníze prohlédnout zástupy lidí. Na to reagovali dva nespokojení biskupové z nedalekého Troyes prohlášením, že jde o špatně zhotovené falzum. Roku 1453 plátno odkoupil Louis de Savoy, hlava nejmocnějšího italského rodu, občas ho vystavil, až se jednoho dne rozkřiklo, že došlo k zázračné proměně ve svatou relikvii, kterou prohlásil za pravou i papež.

POSLOUŽILA CAMERA OBSCURA?

Trvalo dlouho, než se začalo veřejně mluvit o tom, že kdosi zhotovil nový obraz mužského těla metodou, nad níž si vědci lámali hlavu. Hovořilo se o pyrografii, otisku balzamovací látky či potu, ale nejvíce příznivců si získal názor, že Turínské plátno je negativem mužské postavy, zhotoveným pomocí camery obscury (temné komory). Tato pomůcka vznikla již ve 4. století př. n . l. v Číně, asi od roku 900 n. l. ji používali Arabové, do Evropy se dostala pravděpodobně s účastníky křížových výprav a Leonardo da Vinci ji podrobně popsal roku 1485. Díky tomu bylo známo nejen to, že s její pomocí je možno vytvořit převrácený obraz toho, co se nachází před malým otvorem, jímž do ní vniká světlo, ale i to, že například síran stříbrný je citlivý na světlo. Leonardo věděl, že některé sloučeniny stříbra na světle černají, uměl jistě pomocí čoček obraz dle potřeby zvětšit či zmenšit a navíc ovládal anatomii, neboť tajně pitval mrtvé v márnici florentské nemocnice. Nebyl by proto pro něj problém opatřit si bezhlavé lidské tělo a – což by bylo podstatné – dokázal by je správně ukřižovat, věděl by, že hřeby musí procházet nikoliv dlaněmi, nýbrž mezi dvěma kostmi předloktí; jinak by se totiž tělo na kříži neudrželo. V další fázi by byl schopen zhotovit podle ostatků bezhlavou sochu i odlitek své vlastní hlavy (byl přece také sochařem). Jistě by si byl vědom toho, že před exponováním musí napouštět síranem stříbrným vždy pouze příslušnou část plátna, na níž by exponoval postupně přední část těla, zádovou část a zadní a obličejovou část odlitku hlavy. Věděl by rovněž to, že naexponovanou část plátna je třeba zbavit citlivé vrstvy, aby nedocházelo k dalšímu exponování a že nakonec musí na místa uvedená v Bibli nanést lidskou krev.

PROČ DÍLO VZNIKLO?

V minulosti byla falza rozšířená, protože dosti vynášela. A snad nejvíce padělků se týkalo Ježíše a Panny Marie. Existuje názor, že si u Leonarda objednala obraz římskokatolická církev, aby získala „důkaz“ o Ježíšově existenci, ale pravděpodobnější je, že objednavatelem byl Louis de Savoy. Oponenti tvrdí, že přes čtyři metry dlouhé plátno nemohl Leonardo napnout sám a že se jen těžko mohl ukrýt před zvědavci, kvůli nimž by mu mohlo hrozit obvinění z kacířství. Zapomínají však na to, že jeho cameru obscuru tvořila nikoliv krabička, nýbrž skutečná komora, tedy místnost, a že exponování probíhalo ve výše zmíněných čtyřech etapách, takže nejdelší část plátna potřebná pro jedno exponování měřila necelé dva metry; zbytek plátna mohl zůstat svinutý. A co se spolehlivého pomocníka týče, toho možná vůbec nepotřeboval. Vzhledem k délce expozice (hovoří se asi o třech dnech na každou část) nemusel být v komoře trvale, ale jen občas přicházel na kontrolu. Pro Leonardovo autorství hovoří mimo jiné názor americké malířky Lillian Schwartzové, podle níž jde o jeden z jeho dvou autoportrétů (za další je označován obraz Mony Lisy). Ovšem písemné důkazy o jeho autorství neexistují, takže plátno mohlo být dílem i jeho žáka. Podle některých znalců byl totiž tento všestranný umělec perfekcionista, a tak by asi nedopustil, aby tělo na plátně mělo příliš dlouhé paže a prsty, v poměru k tělu malou hlavu a různě dlouhou zádovou a přední část těla.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group