ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Rajské peklo

TEXT A FOTO: JAROMÍR MAREK, (REDAKTOR ČRO1 RADIOŽURNÁLU)

 

Zemřel Ježíš na kříži a vystoupil na nebesa, nebo mohl žít i dál i po svém ukřižování? Bestseller Dana Browna Šifra mistra Leonarda zpochybnil křesťanské jistoty. Erwin Lutzer, chicagský pastor knihu dokonce označil za „nejvážnější útok proti křesťanství, jakého kdy byl svědkem“. Přesto v indickém Šrínagaru žijí lidé, kteří neochvějně věří, že právě zde byl Ježíš pohřben.

NAD JEZEREM

Starý lodník stojí na zádi a dlouhým bidlem odráží loďku ode dna. Šikara, loď s baldachýny nad sedadly vystlanými polštáři, se neslyšně šine po hladině. Klid jezera narušuje jen hlasitý křik vodního ptactva. Na vodě se vznášejí kvetoucí lekníny. Když se přiblížíme k malým zeleným ostrůvkům, zvednou se k nebi pestrobarevní ledňáčci. Vyletí vzhůru proti kulise vysokých hor. „Kašmír byl vždycky rájem na zemi. Jen se rozhlédni kolem sebe,“ říká mi hrdě stařík.

„V poslední době je to ale ráj uprostřed pekla.“ Starý muž ví, o čem mluví. Hrdí obyvatelé krásné země touží po nezávislosti a mnozí jsou za ni ochotni bojovat se zbraní v ruce nebo s bombou u pasu. I proto je dnes Kašmír plný indických vojáků, kteří se snaží udržet v zemi pořádek. Jejich přítomnost ale vyvolává jen další napětí. Na jezeře Dál o sobě dává vědět jen jako temné hučení vojenských nákladních aut, projíždějících v kolonách po jeho břehu.

 

ko1104_tema_indie_jezis_jesus-christ-superstar_l

INDICKÉ BENÁTKY

Na hladině se rozkládá šťastnější část mnohasettisícového Šrínagaru, správního střediska Kašmíru. Domy na kůlech tvoří ulice s domy a obchody, kam lze vstoupit jen z lodi. Hotové indické Benátky. Jen s tím rozdílem, že místo luxusních kamenných paláců lemují vodní kanály nuzné dřevěné domky. Honosnější obydlí kotví dál od břehu: slavné hausbóty, někdejší symbol rajského Šrínagaru. Už jejich názvy jako Savoy, Royal Palace nebo Grand Hotel napovídají, že jsou to hotové plovoucí paláce. Rafik je čtyřicátník s černočerným plnovousem a šišlavou angličtinou. Jeho hausbót se vznešeným jménem Kashmir Queen patří jeho rodině už desítky let. „Mahárádža, který vládl Kašmíru, nechtěl dovolit Britům, aby si zde kupovali pozemky. Proto začali stavět domy na vodě, hausbóty. Britové odešli a hausbóty zůstaly.“ Časy své největší slávy už ale mají za sebou. Kašmír ovládlo násilí, a to turistickému ruchu nepřeje. „Slyšel jsi už o Rozabalu? Hrobce, kde je pohřbený váš Ježíš?“ zeptá se mně nečekaně Rafik, jako by četl mé myšlenky. Připouštím, že to je vlastně hlavní důvod mé návštěvy města s nevalnou pověstí.

„Zítra tě tam doprovodí můj mladší bratr Mohamed, aspoň si vydělá trochu peněz. Je to zkušený průvodce, zná dokonale celé město,“ ujišťuje se, že výdělek zůstane v rodině.

ROZABAL, STRÁŽKYNĚ TAJEMSTVÍ?

Auto se proplétá křivolakými uličkami starého města. Nízké domy, špinavé krámky v přízemí, všude spousta lidí. Vousatí muži a zahalené ženy. Sem si netroufají ani indičtí vojáci, kteří mají svá kulometná hnízda na každé větší křižovatce. Konečně zastavujeme na maličkém náměstíčku. „Jsme u cíle,“ ukazuje Mohamed do temné uličky a rozhodně oznamuje, že počká u auta. „Dávej pozor, není tady bezpečno! Necháme běžet motor. Kdyby něco, rychle se vrať, nasedni do auta a jedeme pryč!“ Sem, do čtvrti Khandžar, mnoho cizinců nepřijde. Moje přítomnost tak okamžitě vyvolá nežádoucí pozornost. Po chvíli jsem u cíle. Na nároží stojí nevelká budova. Z bílé omítky vystupují zamřížovaná okna. Střechu pokrytou zeleně natřeným plechem korunuje věžička. Rozabal! Pokud je tvrzení starých legend pravdivé, skrývají zdi svatyně jedno z největších tajemství moderních dějin. Tady by měl být pohřben Ježíš Kristus!

ko1104_tema_indie_jezis_profimedia-0056294934

KERSTENOVA STOPA

Začátkem devadesátých let napsal německý historik a bývalý učitel religionistiky Holger Kersten knihu se skandálním titulem: Ježíš žil v Indii. Ve svém úspěšném díle vychází především z dlouholetých výzkumů indického historika a mystika Fidy Hassnaina. Ten se už dlouhá léta snaží ověřit platnost staré kašmírské legendy o životě a smrti jistého Juzy Asafa, což prý není nikdo jiný než Ježíš. O pár let později stojím před branou malé vilky v Chanapora Colony v indickém Šrínagaru. O měsíc dřív jsem na internetu objevil emailovou adresu Fidy Hassnaina a bez větších ambicí ho požádal o schůzku a rozhovor.

Netrvalo ani dva dny a odepsal. Teď jsem před jeho domem na okraji neklidného Šrínagaru. Jaký asi je muž, který chce přepsat novodobé dějiny? Na zápraží mě vítá osmdesátiletý důstojný pán. Vyzařuje z něj zvláštní klid. Na sobě má sněhobílou halenu a kalhoty, stejně bílé, jako jeho krátce střižené vousy. Brýle se zlatými obroučkami připomínají jeho předlouhou dráhu státního úředníka. Vzděláním historik a právník strávil celý život ve službách indické vlády. Byl generálním ředitelem kašmírského Státního archivu a Muzea archeologie, přednášel na univerzitě ve Šrínagaru. Napsal řadu knih především o starých dějinách Kašmíru a lingvistice. Na zdech pracovny visí zarámovaná ocenění a čestné doktoráty indických i zahraničních univerzit. Za celoživotní přínos vědě jej v roce 2009 vyznamenala i vláda státu Džammú a Kašmír. Sám sebe přitom označuje za sufijského mystika.

NOTOVIČOVY SVITKY

Po Šifře mistra Leonarda může být každé vyprávění o tajnostech života Ježíše právem považováno za pouhý plagiát. Legenda o Ježíšově životě v Indii je ale mnohem starší než zmíněný bestseller. Do Evropy se ale dostala až na konci 19. století. Tehdy se na dlouhou cestu po Asii vydává ruský cestovatel a novinář Nikolaj Notovič. Putuje muslimským Kašmírem a přes horské průsmyky dojde až do buddhistického Ladaku. Cestou se opakovaně setkává s vyprávěním o Issovi, světci a prorokovi. Když dorazí do kláštera Hemis, vlídně jej přijme vrchní lama. Notovič se ptá po důvodech a dostane se mu překvapivého vysvětlení: „Muslimové jsou nám cizí. S křesťany ale máme leccos společného. I my uctíváme toho, komu říkáte Syn Boží. Buddha se převtělil do posvátné postavy jménem Issa. Bez použití meče či ohně válek rozšířil do celého světa naše velké pravdy. Issa je velkým prorokem, jeho jméno a skutky jsou zaznamenány v našich spisech.” Šokovanému Notovičovi dojde, že lama nemluví o nikom jiném než o Ježíši! Mniši mu dají nahlédnout do starých svitků, popisujících život Issy – Ježíše v Orientu. Vyprávění začíná ranou historií izraelského národa a životním příběhem Mojžíše. Pak už se staré texty zaměřují na život samotného Issy. Zakládá se tvrzení Nikolaje Notoviče na pravdě? Viděl skutečně ony svitky? Několik let po jeho návštěvě kláštera Hemis se totiž tajemně ztratily. Ale i kdyby existovaly, může být jejich obsah pravdivý? Jsou Issa a Ježíš skutečně jedna a tatáž osoba? A mohou vůbec být? Vždyť přece víme, že Ježíš zemřel za naše hříchy na kříži… Stejné otázky si pokládali i čtenáři časopiseckých článků, které o svém objevu otiskl Notovič po návratu do Evropy. Psal se rok 1894 a tvrzení ruského dobrodruha mnoho pozornosti nevzbudilo. A co na bláznivou hypotézu říká Bible? Mlčí. Mezi třináctým a třicátým rokem jako by ani Ježíš nežil. Že by přece jen nebyl v Izraeli?

V INDII?

„Jak se vám líbí ve Šrínagaru?“ ptá se mě Fida Hassnain a aniž by čekal na moji odpověď, pokračuje: „Situace ve městě není dobrá. Ty věčné boje nikam nevedou. Kdysi byl celý Kašmír rájem na zemi. A dnes? Škoda mluvit. Ale vy jste přijel kvůli Rosabalu, že?“ Mlčky přikývnu. „Víte, zabývám se životem Ježíše, neboli Issy, jak mu tady říkáme, už dlouho. Lidé si myslí, že svědectví o Ježíšově životě v Indii podal až ruský spisovatel Notovič. To ale platí jen pro západní svět. Tady v Asii je s Ježíšem spojena celá řada legend. Muslimové mu říkají Issa nebo Juza Asaf. Buddhisté vám zase budou tvrdit, že mezi Ježíšovým učením a buddhismem existuje celá řada podobností. Obě učení přece staví na etice. Hinduistická sekta náthovských jogínů má zase svého Issu Nátha, který přišel ve čtrnácti letech do Indie, naučil se předním jogínským praktikám a vrátil se domů. Tam měl být za šíření sil svého učení popraven. Díky jogínským schopnostem popravu ukřižováním přežil a vrátil se do Indie, kde založil klášter a v požehnaném věku zemřel. Počkejte, něco vám ukážu.“ Profesor Hassnain přichází z vedlejšího pokoje s tlustým šanonem. Na zažloutlých kartonech má nalepené černobílé fotografie s popisky v angličtině. Titulní fotografii poznávám. Je na ní údajná Ježíšova hrobka, Rozabal.

PŘED PRAHEM TAJEMSTVÍ

Přibližuji se k místu, které možná skrývá jedno z největších tajemství novodobých dějin. Pokud by právě tady byl pohřben Ježíš, jak by to změnilo křesťanskou víru? Co by zjištění, že Ježíš nezemřel na kříži, ale dožil v klidu tady, v Kašmíru, znamenalo pro západní svět? Beru za kliku, je zamčeno. Okna nepřístupně zakrývají zelené dřevěné okenice. Rozpačitě postávám před budovou. Je to vlastně docela skromná a neokázalá stavba. S Chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě, kde byl Ježíš pohřben jen chvíli, se rozhodně nemůže rovnat. I atmosféra špinavé uličky se liší od jeruzalémské Via Dolorosy, která k němu vede. Kolemjdoucí na mě hledí s nedůvěrou, kluci na mě pokřikují. Křiklavě červená cedule přísně zakazuje fotografování. Že by se mi ale nepodařilo dovnitř ani nahlédnout? Konečně si všimnu malého otvoru u pravého rohu. Je jen něco přes metr nad zemí, okolí průzoru je ohmatané stovkami rukou. Skláním se a přikládám k němu oko. Podlaha je pokrytá kobercem, v příšeří je vidět dřevěný svatostánek stojící ve středu nevelkého prostoru. Za dřevěným mřížovým je hrobka, která údajně ukrývá ostatky Ježíše. Z úvah mě vyrušuje křik. Muž z protějšího balkonu na mě cosi vzrušeně volá. Kolemjdoucí se otáčejí. Atmosféra houstne. Mohamed křičí: „Poběž, jedeme!“

ISSA NEBOLI JUZA ASAF

„Legendy o Issovi v Indii jsem slýchal dlouho. Věděl jsem o Rozabalu a rozhodl se jej prozkoumat. O hrobku se po věky stará jedna rodina, úřad strážce hrobu se dědí z otce na syna. Tady mám kopii listiny z roku 1776, kterou jim mudžtahid (znalec islámského práva) Rahmán Míra stvrzuje dědičné právo strážců hrobky,“ ukazuje mi profesor Hassnain fotokopii starého textu a čte: „Zde je pohřben Juza Asaf, který přišel do Kašmíru za krále Gópadatty, který obnovil Šalamounův chrám. Kázal lidu, hlásal jeho jednotu s Bohem a byl zákonodárcem lidu. Od té doby hrob uctívají králové, státní úředníci, vysocí hodnostáři a lid,“ překládá profesor Hassnain starý text. Je to další důkaz pravosti hrobu? Ano i ne. Fida Hassnain pokračuje ve svém vyprávění. „Psal se rok 1975, když jsem konečně dostal svolení k návštěvě hrobky. Vidíte, tady jsou fotografie, které jsem tehdy pořídil,“ profesor Hassnain ukazuje černobílé snímky. Na jednom je vnitřek dřevěného svatostánku, který jsem viděl otvorem ve zdi. Tmavý přehoz přikrývá dva náhrobní kameny. Ten menší patří islámskému světci Sjedu Nasir-ud-Dinovi, ten větší právě Issovi. „Samotný hrob se skrývá v pohřební komoře pod podlahou. U Issova hrobu zapalovali po staletí lidé svíčky. Pod silnou vrstvou vosku se tak skrýval úžasný objev. Dvě šlépěje vytesané do kamene tak, jak je to běžné u hrobů světců. Stejně jako svastiky v otiscích Buddhy, nesou i symbolické šlépěje Juzy Assafa své znamení. Počkejte, to musíte vidět!“ říká nadšeně profesor Hassnain a vede mě na terasu. Na malém stolku jsou dva velké sádrové odlitky. Před čtvrtstoletím je v šeru podzemní hrobky vytvořil můj hostitel. „Všimněte si těch půlměsíčků pod prsty. Na každé noze jeden. Vidíte? To jsou zcela jasné stopy po jizvách, které zůstaly po ukřižování. Je to hrob Ježíše! O tom nemůže být pochyb!“

EPILOG

Znovu sedím v úzké loďce a šikara mě veze k mému hausbótu. Dozvídám se, že sebevražedný atentátník dnes zaútočil na vojenské stanoviště. Zastřelili ho dříve, než mohl odpálit podomácku vyrobenou bombu. Realita současného Kašmíru se znovu hlásí o slovo. Více než legenda o životě a smrti Ježíše trápí místní lidi každodenní starosti. Bylo by opravdu paradoxní, kdyby se hrob křesťanského Božího syna, Ježíše, opravdu nacházel ve městě, kde se muslimští obyvatelé sváří s hinduistickými vojáky, které považují za okupanty. Na setkání s profesorem Hassnainem nejde jen tak zapomenout. Co když ale ten neuvěřitelný příběh je pouhým výmyslem několika převážně islámských intelektuálů, jako je on sám? Kdo dnes ověří pravost oněch starobylých listin, o které se teorie opírá? Existují ještě dnes? A existovaly kdy vůbec? Odhalit tajemství Rozabalu by přece mohlo být tak snadné. Stačilo by jen otevřít a prozkoumat hrob. Proč to tedy ještě nikdo neudělal? Naposledy se o to pokusila skupina expertů a novinářů v roce 1984! Požehnání získali dokonce od vlády státu Džammú a Kašmír. Náhlá eskalace násilí a občanské nepokoje ale plán zhatily. Není ovšem napjatá situace ve Šrínagaru jen záminkou, která vlastně pomáhá udržovat ono velké tajemství? Anebo je to naopak?

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group