ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Mistři převleků

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Na souši i v tekutém živlu se to jen hemží nejrůznějšími podvodníky. Všemožně se snaží ostatní přesvědčit, že jsou třeba suchými větvičkami nebo dokonce ptačími výkaly. Až na vás někdy znenadání „vybafne“ nějaký živý tvor, nedivte se. Mnozí živočichové mistrně splývají se svým okolím a utíkají až v poslední chvíli.

Jak být například z jelena jelen? Jde to docela snadno. Stačí být rysem či vlkem. My lidé vidíme srnce nebo jelena ležícího v zelené trávě jarní louky doslova na sto honů. Velké šelmy naší přírody se však musejí spoléhat spíš na svůj citlivý nos. Jejich jinak ostrý zrak je v tomto případě nechává na holičkách. Jsou totiž barvoslepé v zelené a červené části světelného spektra. V praxi to znamená, že jim hnědorezavá letní srst srnců splývá se zeleným okolím. Rychlí kopytníci jsou tedy maskovaní pro oči těch tvorů, kteří jsou jim nebezpeční. Evoluce neplánuje, takže je nemohla připravit na pohromu posledních staletí – že do evropských lesů vtrhne lysý primát s puškou, který má barevné vidění výborné.

V divočině se však skrývá neuvěřitelné množství tvorů, na jejichž triky je i naše vnímavé oko krátké. Podstata jejich kamufláže přitom nemusí být nijak závratně složitá. Například křižák zelený je prostě – zelený. Vypadá to banálně, ale mezi stébly trávy na loukách, kde se tento pavouk s oblibou zdržuje, to funguje perfektně. Osminohý lovec díky svému zbarvení zmizí větším predátorům z očí.

Žádná barva, taky barva. Tak by se dala stručně popsat maskovací strategie mnoha živých tvorů. Mají průsvitné nebo dokonce zcela průhledné tělo. Jejich tkáněmi proto prosvítá okolní prostředí a oni si nemusejí lámat hlavu s tím, jaké maskovací zbarvení zvolit. Takový zázrak neviditelnosti si asi většina z nás ještě dokáže představit u mořských medúz, jejichž tělo konec konců tvoří z pětadevadesáti procent čistá voda. Podobný trik však předvádějí korálové krevety nebo dokonce rybky sumečci sklovití, kteří mají bezesporu obratlovčí tělo „z masa a krve“.

 

ko1105_mimikry_otvirak_profimedia-0006935699

KOMU SLUŠÍ PYŽAMO

Při pohledu do afrických savan se zdá nepochopitelné, jak mohla evoluce stvořit něco tak nápadného, jako je pruhovaná zebra. Dejte však deset či dvacet koní v pyžamu dohromady, a dostanete zcela jiný obrázek – změť pruhů v tetelícím se vzduchu za clonou zvedajícího se prachu. Při útoku šelem se navíc všechno chaoticky rozpohybuje. Zaměřit konkrétní kořist v takovém zmatku dokáže jen opravdový mistr lovec.

To, že se v množství skrývá bezpečí, moc dobře ví i mnoho jiných živočichů. Plameňáci se ani nemusejí namáhat s maskovacím zbarvením. Když se skryjí v růžovém oblaku těl svých sousedů, mají obrovské šance na přežití. Rybí hejna své představení vylepšují ještě dokonale synchronizovaným plaváním a plejádou světelných odlesků stříbřitých těl.

Nemusíte však být zrovna davový typ, aby vám přišlo zdánlivě výrazné zbarvení vhod. Své o tom vědí i ti nejobávanější z osamělých lovců – tygři, levharti nebo třeba američtí oceloti. Všechny tyto šelmy loví v prostředí, kde se střídají skvrny světla a stínu. Díky výraznému skvrnění či pruhování se ve vysoké trávě nebo pod stromy doslova rozplynou. Stejnou taktiku využívají i mnohem mírumilovnější selata našich prasat divokých.

Mít vypracované tělo se silnýma nohama není většinou k zahození. Špatnou zprávou však je, že vás podle něj poznají všichni jen trochu schopní dravci. Tedy, když si na sebe nevezmete maskovací stejnokroj. Jihoamerická rosnička včelí jako by z oka vypadla elitnímu vojáku v polní uniformě. Mezi spadaným listím v lese se zase dokáže jako mávnutím kouzelného proutku ztratit nám dobře známý skokan hnědý. Někdy se však vyplatí koukat pod nohy. Zmije gabunská sice patří mezi nejmohutnější jedovaté hady, díky jejímu zbarvení ji však snadno přehlédnete. Africký had však takový omyl trestá uštknutím svými pěticentimetrovými jedovými zuby.

 

ko1105_mimikry__dsc3964bezcervene

NEBEZPEČNÁ KVĚTENA

Není všechno rostlina, co se nehýbá. Tímto pořekadlem by se měla řídit celá řada lovců i pronásledovaných tvorů. V napodobování částí rostlin by mezi sebou živočichové mohli uspořádat doslova mistrovství světa. Kandidátů na medaile by bylo jistě nespočet. Australské strašilky připomínají pochodující uschlé větvičky i s trny a okousanými okraji. Když však jejich dokonalé maskování nezabere, mají v ostnitém rukávu trik číslo dvě – stočí vzhůru protáhlý zadeček a napodobují útočícího štíra. Housenky píďalek mají v repertoáru tenké větvičky. Přidržují se zadními panožkami skutečné větve a stojí vzpřímeně ve stejném úhlu, ve kterém z ní vyrůstají pravé výhonky.

Na Madagaskaru se vám může snadno stát, že se na vás obrovskýma očima zadívá kousek stromové kůry. Gekoni třásnití mají nejen dokonalé krycí zbarvení a plochý rozšířený ocas, ale také jemné výrůstky po celém obvodu těla. Díky tomu se zdá, že jsou s okolním povrchem doslova srostlí. Ne každá větev je však neškodná. Nejzrádnější jsou takové, které plují v proudu tropických řek. Některé z nich mají oči a nozdry vyčnívající těsně nad hladinu. Pod vodou však skrývají hrozivé čelisti. Je téměř k nevíře, že takto dokonalou maskovací taktiku s přehledem zvládají i několikametroví krokodýli.

Ve slaném živlu jsou jako doma i nepravé řasy. Australský řasovník rozedraný je příbuzný mořských koníčků, jehož ploutve se proměnily v bujný porost řasových výhonků. Mezi skutečnými řasami jsou řasovníci k nerozeznání. Nevýhodou jejich taktiky je, že se nemohou odvážit mimo řasové porosty. Prostě musejí zůstat tam, kde jsou, protože v otevřené vodě by něco tak podivného jako oni jistě neuniklo pozornosti. Další roztodivné korálové ryby s výrůstky na těle se však stejně dobře ztrácejí mezi řasami, korály i kameny na dně.

Jiní mořští tvorové se jednoduše promění v chodící kameny sami. Ozdobí se kousky řas a úlomky korálů. Mezi takové narcise korálového útesu patří i ostnití krabi z čeledi Majidae. Pečlivě si vybírají úzkými chapadly vhodné předměty a pečlivě si je usazují na krunýř, kde se přichytí k jemným výrůstkům. Když se krab stěhuje jinam, může svou výzdobu dokonce upravit tak, aby odpovídala novému prostředí.

PRUHOVANÁ ZÁHADA

Téměř celé století řešili přírodovědci v tropické Americe záhadu, kterou by proslulý detektiv Hercule Poirot jistě pojmenoval „případem pruhovaných hadů“. Žije tam totiž několik desítek různých čeledí hadů, kteří se snaží napodobit výstražné zbarvení sestávající z červených, černých a žlutých proužků kolem těla. Vždy několik druhů plazů přitom kopíruje jednu z mnoha variant takového zbarvení.

Smrtelně jedovatí korálovci mají na svou výstrahu bezesporu plné právo a zákonný nárok. Na stejném místě však žijí i zcela neškodné užovky korálovky, které vzhledem napodobují své nebezpečné bratrance. S jejich objevem měli nejdřív odborníci za to, že je záhada napodobování rozluštěna. Užovky falešně zastrašují. Brzy jim však došlo, že to nemá logiku.

Taktika, kdy neškodní živočichové napodobují nebezpečné vzory, totiž funguje pouze za určitých podmínek. Predátor, který udělá chybu a na jedovatého tvora zaútočí, si musí svou nepříjemnou zkušenost zapamatovat, aby ji příště nezopakoval. „Proškolený“ dravec tedy musí zažít šok, ale musí ho taky přežít. Uštknutí korálovce je však smrtelné, a užovky jsou neškodné. Vysvětlení přišlo brzy. Vědci objevili další pruhované hady – tentokrát jen mírně jedovaté. Ti splňují zadané podmínky dokonale. Ve skutečnosti tedy jak prudce jedovatí korálovci, tak neškodné užovky napodobují své mírně jedovaté spolubydlící. Voilà!

Falešný stejnokroj na sebe bere mnoho živočichů. Velmi oblíbená je žlutočerná vosí móda, kterou své okolí nestydatě klamou mouchy pestřenky nebo dokonce květomilní tesaříci. Až na vás z listí vykoukne děsivý obličej, neděste se. Mnohé neškodné housenky i dospělí motýli vystavují na odiv oční skvrny, takže vytvářejí iluzi útočícího dravce. V přírodě zkrátka není všechno zlato, co se třpytí.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group