ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Pytlácké války

TEXT: TEREZA ŠIMŮNKOVÁ, MARTIN DLOUHÝ

 

Vyšší polohy šumavských hvozdů jsou v únoru velmi nevlídným místem. Hluboký sníh znemožňuje chůzi, mráz zalézá do oděvů, slunce jen občas prořízne husté mlhy, které ve spojení s lesním šerem dělají scenerii ještě ponuřejší. A přece jen někomu toto počasí vyhovuje. Těm, kteří se tak mohou nepozorovaně pohybovat mlázím a provozovat lesní pych, pytlákům. Toto nekalé „řemeslo“ se v minulosti rozvíjelo současně s myslivostí podobně, jako se dnes šíří počítačové viry s rozvojem IT technologií a vyvrcholilo událostmi v únoru 1850, těžkým střetem bavorských pytláků s českými myslivci a finanční stráží.

JELENÍ MASAKR

Ale nepředbíhejme událostem. Samotné nájezdy Bavoráků sužovaly schwarzenberské lesníky dlouhodobě, protože knížecí obory na české straně hor nabízely dobře živenou zvěř, na kterou měli spadeno nejen jednotlivci, ale dokonce celé pytlácké bandy. Jihočeské obyvatelstvo Bavoráky upřímně nenávidělo, protože kromě pytlačení si pod pohrůžkou smrti vynucovali ubytování a nezřídka prostý lid i okrádali. Se zvyšující se agresivitou a drzostí se situace stala natolik neúnosnou, že kníže Schwarzenberg v rámci ochrany lesního personálu i místních obyvatel před pytláky nechal na svém panství roku 1817 veškerou jelení zvěř vystřílet. Myšlenka, že pokud nebude co pytlačit, nájezdy po zuby ozbrojených pytláků ustanou, se však ukázala jako mylná. Po jednom střetu dokonce drzí Bavoráci pronikli až k Táboru, kde se chtěli pomstít lesnímu adjunktovi, který zastřelil v šumavských lesích jejich kamaráda.

 

ko1105_pytlaci_103_23_01_01_01_002_00_s6_0094

OKRADENÍ PYTLÁCI

Číše trpělivosti Čechů však přetekla již zmíněného 21. února 1850. Skupina bavorských pytláků se svou smečkou psů přešla hranici s úmyslem uštvat nějakou tu srnčí zvěř. Podmínky pro naháňku byly dobré. Hluboký zmrzlý sníh s mělkým popraškem na povrchu dovoloval lehkým psům štvát zvěř, která se na rozdíl od nich do sněhu propadala a tím se dříve unavila. Pytláci tento fakt znali a šikovně využívali. Lesem se ozývalo funění běžících psů a nakonec výstřel, jenž ukončil jeden srnčí život. Spokojení pytláci zvíře vyvrhli a pověsili na strom, aby vychladlo. Kořist chtěli sebrat najednou až při cestě zpátky za hranice. Avšak v tuto chvíli do děje vstoupil lesník, který se vydal na místo výstřelu. Když našel mrtvé zvíře, sebral ho a odvezl k myslivcům do obce Stožec. Mezitím pytláci zjistili, že byli okradeni o svůj lup a chtěli srnce dostat zpět. Vyslali svého zástupce do Nového Údolí s pohrůžkou útoku, mylně se domnívajíce, že srnec je v této obci. V té chvíli se ovšem ve Stožci formovala ozbrojená skupina myslivců, lesníků a financů proti pytlákům.

PASEKA NA PASECE

K prvnímu střetu došlo nedaleko Schwarzenberského kanálu na místě přiléhavě zvaném Pytlácká paseka. Po dvacetiminutové přestřelce zůstal jeden z pytláků mrtev v tratolišti krve a druhý byl postřelen a zajat. Další členové bandy vyvázli s lehkými zraněními a byli odtaženi svými kumpány za hranici do Bavorska. Na straně lesnictva jsou jen lehké šrámy, avšak se zajetím Bavoráka vyvstal nový problém, a to hrozba útoku Němců s cílem svého kolegu osvobodit. Předchozí zkušenosti napovídaly, že pytlácký útok na finanční kasárna ve Stožci, kam se lesníci i s pytlákem ukryli, by mohl být veden bandou, čítající až několik desítek mužů. A útok skutečně přišel. V podvečer 23. 2. 1850 přišlo s tmou do Stožce okolo pětatřiceti ozbrojených Bavoráků odhodlaných osvobodit kamaráda. Co ovšem netušili, byl fakt, že bavorský pytlák byl již toho času převezen do cely v Českých Žlebech.

BITEVNÍ VŘAVA

Každopádně došlo k tichému obležen kasáren, v jejichž zdech vyčkávalo čtyřicet obránců. Atmosféra houstla, nervozita stoupala. Náhle ticho noci prořízl první výstřel a spustil tak lavinu střel. Během první minuty byla dřevěná budova kasáren bez oken, mimo výstřely se ozývalo nanejvýš sténání zasažených. Po skoro hodinové přestřelce Bavoráci zjistili, že nevyhrají a za stálé střelby se stahovali. Obránci ještě nějaký čas vyčkávali, než se odvážili opustit dům a zkontrolovat škody. Naštěstí v jejich řadách nedošlo k vážnějším zraněním. To na druhé straně byla situace horší. V řadách pytláků bylo minimálně pět ztrát na životech, zda se počet zesnulých zvýšil, dnes již nedohledáme, zmínky v archivech nejsou ani na české ani na bavorské straně. Bezpečně víme jen o soudu zajatého pytláka ve Vimperku, kde týž byl odsouzen k několika měsícům za mřížemi.

KONEC KASÁREN

Ozbrojený střet myslivců s pytláky rozvířil nejen pozitivní ohlasy lidí žijících v blízkém i vzdáleném okolí, ale též přiměl diplomatické kruhy Čech a Bavorska k jednání o umístění vojenské jednotky do vsi Lackenhauser. Jejím úkolem bylo hlídkovat a udržovat klid v šumavském pohraničí. Avšak po dobu přítomnosti části seckendorfského pluku se pytlácké aktivity neprojevovaly, a tak po dvou týdnech bylo vojsko odveleno.

Když se počátkem třicátých let 20. století bourala bývalá kasárna finanční stráže ve Stožci, bylo trámoví domu doslova prošpikováno olověnými kulemi, které vystříleli pytláci během hodinové bitvy. Šestimetrový památný kříž, připomínka obětí německých pytláků, a to nejen ze Stožecké přestřelky, dodnes stojí u Černého kříže kousek za soutokem Studené a Teplé Vltavy.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group