ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Dostanou na frak?

TEXT: PETRA NEVEČEŘALOVÁ

 

Turisté pozorují starší paní, jak běhá kolem plastového iglú a nadšeně vypráví o tučňácích. Smutná fakta prokládá vtipnými poznámkami. Na konci prezentace pak zazní tato otázka: nechcete koupit domov pro naše tučňáky?

Když v roce 2000 založil Wilfred Chivell firmu Dyer Island Cruises, která turistům nabízí ekotripy neboli pozorování mořských zvířat z pohodlí lodě, netušil jaké bude slavit úspěchy. Místo toho, aby lidi naložil na loď, ukázal jim zvířata a potom je odvezl zpět, rozhodl se jim nejprve ukázat ekologické problémy místního pobřeží. Hlavním poselstvím společnosti je ochrana tzv. mořské pětky, čili pěti nejvýznamnějších mořských obyvatelů zdejších vod. Sem se řadí velryba jižní Eubalaena australis, delfíni – a to hned dva druhy – delfín skákavý Tursiops truncatus a delfín indočínský Sousa chinensis, velký bílý žralok Carcharodon carcharias, lachtan jihoafrický Arctocephalus pusillus a tučňák brýlový Sphenis¬cus demersus. Právě populace posledně zmiňovaného zvířete za posledních deset let rapidně klesla. Reakcí na snížení populace byl krok organizace IUCN, která přeřadila tučňáka do kategorie „Endangered“ neboli ohrožený.

LIDSKÉ PASTI

Největším ohrožením pro tučňáky jsou především lidé. Kvůli bezohlednému a téměř nekontrolovatelnému rybářství mizí tučňákům jejich potrava. Rybáři do moře vyhazují nepotřebné sítě a vlasce, tzv. ghost nets, které se leckdy táhnou v kilometrových délkách. Zvířata se do nich často zamotají a pomalu umírají. Palčivým problémem na jihu černého kontinentu jsou také lodě plující do jihoafrických přístavů. Ilegálně čistí nádrže od přebytečné ropy na volném moři. Ropnou skvrnou pak tučňáci proplují, ropa jim ulpí na peří, které ztratí své přirozené vlastnosti, a zvířata hynou na následky podchlazení či otravy ropou. Velkou pohromou pro tyto drobné mořské ptáky jsou odpadky, zvláště pak plasty. Tučňáci je polykají, možná v domnění, že je to potrava, možná protože jim bizarní předměty ve vodě připadají atraktivní. Výsledkem jsou však zmrzačená zvířata umírající na následky mechanického poškození střev nebo hlady. Plasty jim totiž leckdy uvíznou v žaludku, zvířata necítí hlad a nemají tak potřebu se krmit. Smutné na tom je, že turisté, kteří sem přijíždějí, tuto problematiku vůbec nevnímají.

Tohle je Gansbaai v Jihoafrické republice, hlavní město pro potápění s velkými bílými žraloky. Desetitisíce lidí z celého světa se sem sjíždějí, aby se podívali „bílé smrti“ do očí. Bohužel málokdo toto překrásné místo vidí jako celek – křehký ekosystém, ve kterém lze nalézt tolik vzácných a ohrožených druhů.

ZRANĚNÝ A BEZMOCNÝ

Vzpomínám na své první místní setkání s tučňákem. Opatrně jsem otevřela velkou papírovou krabici a nahlédla dovnitř. Na dně se krčil malý tučňák a vypadal zuboženě. Přes záda se mu táhla velká lysina, zobák měl odřený, byl očividně vyhublý a z očí mu tekl sekret. Na levém křídle měl kovový plíšek s vyraženým identifikačním číslem. Nebyl vyděšený k smrti jako většina odchycených divokých zvířat, ale apaticky ležel, smutnýma očima pozoroval okolí a čekal, co se s ním stane. V rámci zacvičování studentů zoologie a absolventů jsem prošla zaškolením jak zacházet se zraněnými tučňáky. „Opatrně ho vezmi zezadu za krk a chytni mu zobák,“ dává mi instrukce Michelle, hlavní bioložka, a pokračuje. „Mluv na něj, pořád. On to vnímá. A teď mu prohmatej prsní kost, pak křídla. Přečti nahlas číslo na identifikačním štítku, co má na křídle. To znamená, že už byl v lidské péči. Mohli ho umývat třeba po proplutí ropnou skrvnou nebo se už mohl zamotat do vlasce. Z databáze to zjistí.“ Opatrně jsem vyšetřovala drobného ptáčka, zdál se mi neskutečně křehký. Pojala jsem podezření, že spolkl něco, co neměl, například kus plastu. To by vysvětlovalo podvýživu a slabost. „Odvezeme ho do Kapského Města, do nemocnice,“ rozhodla Michelle. SANCOB, rehabilitační centrum pro mořské ptáky v hlavním městě Jihoafrické republiky přijímá (nejen) zraněné tučňáky. „Tam už se o něj postarají veterináři a až se zotaví, vypustí ho zpět do přírody. Dojemné je, že když ho vypustí v Kapském Městě, tenhle drobeček uplave přes 250 km zpět sem do Gansbaai. Má tady svoji rodinu, kterou neopustí,“ vypráví tiše, zatímco já jsem potichu zavřela papírovou přenosku a v duchu přála zraněnému tučňákovi hodně štěstí. Je neuvěřitelné, jak tihle třiceticentimetroví mořští tvorové dokážou přežít v tak drsných podmínkách, jaké panují na jihu Afriky.

NÁPAD ZA VŠECHNY PENÍZE

Několik kolonií tučňáků lze nalézt po celém pobřeží JAR, jednu z největších pak naleznete na ostrově Dyer Island, osm kilometrů jižně od pobřeží Gansbaai. Populace za posledních třicet let zde klesla o těžko uvěřitelných 93 % na pouhých 1200 hnízdících párů. Jedním z důvodů tohoto poklesu je kromě již zmiňovaných nebezpečí také to, že lidé z ostrova odvezli veškeré guáno neboli vrstvu zaschlého trusu od ptáků. Tučňáci si v něm hloubili bezpečná hnízda, lidé však guáno upotřebili jako hnojivo. Příliš mělká hnízda jsou fatální pro drtivou většinu vajec ptáků. A tak bylo na lidech, aby napravili škodu, kterou napáchali. Nebyl to nikdo jiný než pan Chivell, zakladatel Dyer Island Conservation Trust, který přišel s brilantním nápadem. Tučňákům začal vyrábět hnízda vypadající jako iglú, s provrtanými otvory, vyrobená z lehkého plastu tak, aby se dala snadno složit na sebe a umožnit efektivní přepravu na místo určení. Otázkou bylo, jak si tučňáci na hnízda zvyknou? Po instalaci prvních hnízd se tučňáci začali zabydlovat během pěti minut. Hnízda jim byla postavena do půlkruhu a černobílí „pánové ve fraku“ se začali navštěvovat navzájem. Možná proto, aby zkontrolovali, zda sousední rodina nemá náhodou něco lepšího. Projekt ve svých prvních fázích narážel na různé překážky, tou největší byla finanční stránka výroby hnízd a jejich přepravy. Ta se však dala vyřešit originálním způsobem. Wilfred Chivell zájemcům o mořské safari nabídl „levný dům na lukrativním ostrově, který je přírodní rezervací“. Jednoduše vypočítal náklady na výrobu jednoho hnízda včetně jeho přepravy a za tuto částku si turisté mohou „adoptovat tučňáka“. Jako poděkování a potvrzení dostanou krásný certifikát. Originální suvenýr nebo dárek.

NADĚJE PRO MOŘSKOU PĚTKU

Geniální myšlenka jednoho zapáleného milovníka přírody zachraňuje nyní stovky tučňáků. Pozorovala jsem turisty, nadšené jak jednoduše a efektivně lze pomoci přírodě. Pozorovala jsem děti prolézající vystavená hnízda a křičící nadšením.

A pak jsem pohlédla dolů, k přístavu, kde v tu chvíli kotvila loď, která tyto lidi za chvíli odveze na safari, kde se jim já a další posádka budeme snažit ukázat celou „mořskou pětku“ tak, aby se jim tajil dech ještě dlouho potom. A možná, když budeme projíždět kolem ostrova Dyer Island, budou mít štěstí a zahlédnou drobného černobílého tvora. Možná jemu zrovna dneska koupí nový domov.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group