ikoktejl

SION MEZI PETŘÍNEM A HRADČANAMI - HISTORIE PREMONSTRÁTŮ V ČECHÁCH

Hora jménem Sion - název téměř exotický, který mnozí hledali daleko od našich hranic. Někteří by si vzpomněli, že se jedná o název původního Davidova sídla s později postaveným Šalamounovým chrámem u Jeruzaléma. Málokdo však ví, že se místo s tímto označením nachází také nedaleko Pražského hradu. Ano, hora Sion, tak byla od roku 1143 nazývána část Prahy mezi Petřínem a Hradčanami. Právě tohoto roku zde byl založen první premonstrátský klášter v Českých zemích, klášter, který se v následujících staletích stal jedním z nejvýznamnějších duchovních a kulturních center Čech. Název řádu souvisí s místem jeho vzniku - údolím Prémontré, rozkládajícího se nedaleko francouzského města Coucy, severozápadně od Remeše. Sem směřovaly na začátku 12. století kroky zakladatele premonstrátů sv. Norberta, hraběte z Gennepu s cílem založit nový, samostatný řád. Při jeho vzniku využil všechny dosavadní zkušenosti získané na dvoře kolínského arcibiskupa i na dvoře německého císaře Jindřicha V. Jako apoštolský kazatel prošel Francií, Belgií a Německem. Důkladně poznal problematiku tehdejší společnosti, zejména vztahy mezi světskou a církevní mocí. V duchu opravných snah papeže Řehoře VII. pak v roce 1120 zakládá premonstrátský klášter, který byl o šest let později potvrzen papežem Honoriem II. Rok 1126 byl významný i pro samotného Norberta, neboť byl zvolen magdeburským arcibiskupem a tento úřad vykonával až do své smrti v roce 1134.

SVATÝ NORBERT - VĚČNÝ POUTNÍK

Neklidné a křivolaké byly cesty sv. Norberta při putování Evropou nejen za jeho života, ale i po smrti. Pochován byl v magdeburském premonstrátském klášteře, ale zaslouženého klidu se mu ještě dlouho nedostalo. Již na konci středověku - v období šířícího se protestantismu, který zasáhl hlavně německé země - hrozilo jeho ostatkům nebezpečí. Proto se strahovští premonstráti snažili o jejich získání a převezení do Prahy a zajištění definitivního klidu pro tohoto světce. Podařilo se to až v roce 1627 za opata Kašpara z Questenberka. Do Prahy se ale nedostaly přímo, nýbrž přes klášter premonstrátek v Doksanech, kam byly převezeny roku 1626 a teprve rok poté na Strahov. Norbertovo tělo bylo uloženo v bazilice Panny Marie v rakvi z indického dřeva, ozdobené tepanými stříbrnými reliéfy. Samotná rakev byla vystavena v mřížové kapli v hlavní lodi. Nad ní nechal opat Questenberk zavěsit pozlacenou a postříbřenou dřevěnou korunu. Jak kaple, tak koruna však byly při francouzském bombardování Prahy roku 1742 zničeny. Světcovým ostatkům se ale nedostalo klidu ani v následujících staletích. V dobách válečného nebezpečí bývaly ukryty, aby byly uchráněny před poškozením a zneuctěním. Dnes je dovoleno je vyjmout jen při jubilejních výročích Přenesení sv. Norberta, jež se konají vždy po padesáti letech, nebo při zcela výjimečných příležitostech. Naposledy tomu bylo před čtyřmi lety při příležitosti oslav 850letého založení kláštera. V současnosti je rakev, která byla roku 1811 umístěna v měděném zlaceném sarkofágu, uložena na čelní zdi v kapli zasvěcené sv. Norbertovi. Dnes je uctíván jako český národní patron, stejně jako sv. Václav, sv. Vojtěch či sv. Prokop.

DO PRAHY PŘES JERUZALÉM

Myšlenka založení prvního premonstrátského kláštera u nás se sice zrodila v hlavě Čecha, ale několik tisíc kilometrů od Českých zemí. V letech 1136 a 1138 vykonával tehdejší olomoucký biskup Jindřich Zdík pouti do Jeruzaléma. Zde tento horlivý vyznavač opravných snah v církvi, stejně jako sv. Norbert, poznal příslušníky řádu žijících podle řehole sv. Augustína. Pobyt mezi nimi - a navíc v místech, kde žil Ježíš - ho přivedl k myšlence zavést podobný reformní řád i u nás. Že to budou premonstráti, se rozhodl v roce 1142, kdy se s nimi poprvé setkal ve Windbergu v Bavorsku. Pro svůj záměr získal českého knížete a pozdějšího druhého českého krále Vladislava II., jenž se v letech svého panování stal velkým příznivcem premonstrátského řádu. Jindřich Zdík tak již roku 1143 zakládá klášter, který se natrvalo zapsal do českých politických, náboženských i kulturních dějin.

PREMONSTRÁTI V ČECHÁCH A NA MORAVĚ


"Ad omne bonum opus parati – připraveni ke každému
dobrému dĺlu."
Pohled na strahovský klášter v Praze.

Založením strahovského kláštera vznikla nová větev řádu, která pokrývala celé Čechy a zasahovala i na Moravu. Jeho rozvoj byl u nás v následujících letech tak prudký, že se během 12. století stal jedním z nejrozšířenějších. Postupně přibyly Litomyšl, Hradisko u Olomouce, Louka u Znojma, Teplá, Želiv, Milevsko, aj... Vedle mužských vznikaly i ženské - Nová Říše, Doksany, Chotěšov - na jejichž vzniku se také podílela i první manželka Vladislava II. Gertruda. Výstavba klášterů neznamenala jen rozšíření vlivu církve, ale především zcela měnila vnější podobu země. Svou stavební a hospodářskou činností docházelo ke značnému proměňování dosavadní tváře krajiny. Vždyť v mnoha případech se jednalo o místa do té doby člověkem nedotčená. Klášterní dvory, tzv. grangie, se díky své skvělé organizaci staly nejlépe hospodařícími jednotkami v zemi. Proslulost si získávaly i pro uměleckořemeslnou výrobu, známá byla například výroba mešních rouch v doksanském klášteře. Mnohé se staly i důležitými stavebními centry a dodnes je většina z nich i trvalou ukázkou hodnot, které vytvořili naši předkové, ať se jedná o románskou kryptu v Doksanech či románskou baziliku v Teplé u Mariánských Lázní. A i tyto světoznámé lázně byly založeny - což je dnes již téměř neznámý fakt - právě premonstráty z Teplé.

NEJEN SLUŽBA BOHU A PANNĚ MARII

Hlavním posláním řeholníků je slavnostní bohoslužba, pěstování eucharistické a mariánské úcty, kajícný život a apoštolát formou farní duchovní správy. Jejich činnost je pak zaměřena hlavně na rozvíjení vědecké a výchovné práce, zejména působením na školách všech stupňů a také na všestrannou podporu umění, literatury i hudby. Tím se částečně liší od ostatních řádů a kongregací. Právě díky šíření vzdělanosti se již krátce po svém založení stali významnou složkou české společnosti. Mnozí z členů řádu byli učiteli a profesory v arcibiskupském semináři a na Karlově univerzitě, někteří i jejími rektory. Premonstráti měli i své vlastní školy, jako byla gymnázia v Žatci, Rakovníku a Liberci či teologické učiliště Nobertinum, které významně obohatilo školskou nabídku v barokní Praze. K nejvýznamnějším pedagogům a vědcům patřili Karel R. Ungar, který byl jedním z duchovních otců národní knihovny v Klementinu a později jejím prvním ředitelem nebo historik umění Jan B. Dlabač. Strahovský opat M. J. Grun se značnou měrou podílel na císařském dekretu z roku 1816, kterým byla čeština opět uvedena do normálních škol a přípravek, což byl obrovský úspěch českého národního obrození.

MANEAT STRAHOVIA SEMPER

K nejznámějším premonstrátským klášterům u nás patří bezesporu ten v Praze na Strahově. Již více než 850 let patří k dominantám našeho hlavního města. Tento zpočátku jen dřevěný komplex je opravdu výjimečným dokladem skloubení lásky a obdivu ke krásnu, touhy po vědění a poznání s láskou a službou Bohu a lidem. Klášterní areál se skládá z několika navzájem propojených částí - opatství, provisoriátu s majetkovou správou, konventu s křížovou chodbou, v jejímž prvním patře je umístěna Strahovská obrazárna a knihovna. Jádrem celého kláštera je od počátku jeho existence trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tato původně románská stavba byla v průběhu staletí několikrát přestavována, často v důsledku poškození požárem či následkem válečných událostí. Současná barokní podoba je dílem italského architekta Anselma Luraga. Uměleckou hodnotu podtrhuje i výzdoba interiéru, na níž se podíleli přední umělci své doby. Kostel se stal význačným nejen pro svou uměleckou hodnotu, ale i jako důležité pohřební místo. Pohřbeny zde byly mnohé církevní i světské osobnosti. Mezi nimi sám zakladatel Jindřich Zdík, český král Vladislav II. (jejich hroby se dodnes nepodařilo nalézt) i jeho choť Gertruda, synovec Albrechta z Valdštejna Berthold i hrabě Pappenheim. Své hrobky tu mají i páni Lažanští z Bukové a s nimi spříznění Vratislavové z Mitrovic a také mnoho dvorních hodnostářů císařů Rudolfa II. a Ferdinanda II... Na oltářích jsou umístěny i ostatky několika světců i světic, hlavně zakladatele řádu sv. Norberta, pod jehož rakví je uloženo balzamované srdce posledního opata v Prémontré. Význam kostela se ještě zvýšil poté, co byl roku 1992 povýšen papežem Janem Pavlem II. na Basilicu minor. V 80. letech také "nahrazoval" katedrálu sv. Víta, která byla uzavřena. V minulém desetiletí byl rekonstruován a v roce 1988 jej slavnostně otevíral kardinál Tomášek.

K dalším zajímavým a historicky cenným stavbám strahovského kláštera patří i špitál sv. Alžběty a kostel sv. Rocha, patrona proti morové nákaze. Roku 1602 jej začal stavět císař Rudolf II. jako dík za odvrácení moru v roce 1599. Stavba je zajímavá i tím, že byla postavena v gotickém stylu, přestože se již objevují počátky baroka. Strahovský klášter skutečně patří svou historickou, uměleckou i duchovní hodnotou k opravdovým skvostům evropského kulturního dědictví, a tak můžeme společně s posledním opatem v Prémontré říci: "Maneat Strahovia semper - nechť jde Strahov vstříc šťastné budoucnosti."

ARISTOTELES I BARRANDE

Málokdy se stává, aby se dům přizpůsoboval nábytku. A zcela výjimečně, aby se kvůli němu dokonce boural. A právě k tomu došlo v případě jednoho ze dvou hlavních sálů Strahovské knihovny, sálu Filozofického. Na konci 18. století totiž opat Mayer zakoupil pro nově budovaný sál skříně z knihovny zrušeného kláštera v Louce na Moravě. Protože ale byly mnohem vyšší a bylo mu líto je zmenšením znehodnotit, nechal raději přestavět celou budovu. Díky němu tak můžeme dodnes obdivovat jeden z nejkrásnějších knihovních interiérů v Evropě. Filozofický sál získal svůj název podle stropní fresky znázorňující, jak se filozofie a vědy od nejstarších dob zdokonalují souběžně s náboženstvím a v křesťanství nacházejí cestu k věčné moudrosti. Označuje se také podle shromážděných knih z vědních oborů přednášených na filozofické fakultě. K cenným exponátům patří skříň s knihami dokumentujícími sbírky pařížského Louvru, která byla osobním darem Napoleonovy manželky Marie Louisy a která stála přímo v císařově knihovně. Druhý sál, historicky starší, se nazývá Teologický. Pojmenován byl podle knih s náboženským obsahem, jichž je zde na 16 tisíc. Jeho součástí je i rozsáhlá sbírka biblí a několik hvězdných a zemských glóbů ze 17.-19. století. Oba sály jsou spojeny dvěma rovnoběžnými chodbami. V jedné z nich můžeme spatřit sbírku právnické a lékařské literatury i velice zajímavou dendrologickou knihovnu z roku 1825. Tyto knihy dokumentují dřeviny rostoucí u nás a každý svazek je věnován jednomu stromu - desky tvoří dřevo, na hřbetě je kůra a uvnitř je zachycen vývoj přes větve, listy, květy až po plody. Celkem jich je šedesát osm. V areálu knihovny se nachází i tzv. Kabinet kuriozit, který je skutečně různorodou a pestrou sbírkou předmětů z mnoha vědních a uměleckých oborů, středověkými hracími kartami počínaje a vysušenými sloními choboty konče. Strahovská knihovna je druhou nejstarší církevní knihovnou v Čechách s nepřetržitým trváním. Obsahuje kolem 200 000 svazků, z toho na dva tisíce rukopisů a téměř tři tisíce prvotisků, tedy knih vytištěných do roku 1500. Nejcennější je Strahovský evangeliář z 9. století, který je uložen v trezoru. Tam se nacházejí i další vzácné knihy, jako kroniky dvou tzv. Pokračovatelů Kosmových, Jarlocha a Vincencia, ale např. i Caesarovy Zápisky o válce galské, Ezopovy Bajky či Breidenbachův Život Mohamedův z druhé poloviny 15. století. Rozsah oborů, které jsou zde zastoupeny, je obrovský. A právě v této rozličnosti a v množství nashromážděných svazků spočívá cena knihovny.

OD MOZARTA K ROUBALOVI

Jednoho rána na podzim roku 1787 kráčel ke Strahovu W. A. Mozart. Doprovázela ho zpěvačka Josefína Dušková z Bertramky, se kterou při svých návštěvách Prahy trávil většinu času. Mozart byl tímto "místem, kde se pěstovala kultura" velice potěšen. Největšího obdivu se ale dostalo zdejším varhanám. Ty byly jen několik let předtím dokončeny, a tak nebylo divu, že si je Mozart chtěl vyzkoušet. Tehdejší šéfvarhaník byl na dovolené, a tak mu to umožnil jeho zástupce Norbert Lehmann. K jeho údivu Mozart nezačal hrát žádnou ze svých skladeb, ale naopak začal improvizovat. Lehmann neváhal, chopil se uhlu a pustil se do zapisování. Celkem stihl zapsat jen sto taktů, protože byl při své práci vyrušován dotazy stavitele varhan Lohela Ohlschlagela, který za nimi přišel. Dílo získalo název Strahovská improvizace. Bohužel, originál je dnes neznámo kde, zachovaly se jen opisy. I tak se nám dochovalo dílo, jež je nedílnou součástí celé géniovy tvorby.

Dokončení Mozartovy Strahovské improvizace je výsledkem práce současného vedoucího chrámové hudby na Strahově Vladimíra Roubala. Tento varhaník patří k nejlepším ve střední Evropě a dnes pokračuje v tradici velkých varhaníků, kteří zde po Mozartovi hráli - Jana K. Kuchaře či Roberta Fuhrera. Z varhan doby Mozartovy se sice zachovala jen barokní skříň, neboť byly dvakrát přestavovány - v roce 1900 a v 80. letech, jejich kvalitu ale může srovnávat s mnohými jinými při svých koncertech po celém světě.

Na Strahově nahrával i koncert na počest návštěvy britské královny Alžběty II. Jeho úkolem však není pouze vedení chrámové hudby či souboru Collegium Strahoviense, který založil, ale i znovuvytvoření hudebního a notového archivu, zničeného po roce 1948. V klášteře totiž býval největší hudební archiv u nás včetně sbírky nástrojů. Součástí jeho práce je i, jak sám říká, "nahradit při hraní v případě potřeby i nepřítomné sólisty, tzn. třeba i zpívat soprán a snažit se, aby to nikdo nepoznal". My můžeme jen doufat, že dnes, kdy téměř neexistuje hudební výchova na školách, se snaha o povznesení chrámové hudby v Čechách, v jiných klášterech prakticky nepěstované, setká s úspěchem.

SPOLEČNÉ STOLOVÁNÍ, SPOLEČNÉ MODLENÍ

V době, kdy většina lidí ještě spí, jsou premonstráti již dlouho vzhůru a věnují se svému dennímu zaměstnání. Budíček totiž mají každý den, a to i v neděli, v půl šesté. Do snídaně mají společné modlení v kostele a dopoledne chodí - hlavně ti mladší - do školy. Novicové se učí v klášteře, klerici studují na Teologické fakultě UK. Mezi vyučovacími předměty je teologie, filozofie, církevní právo a hlavně jazyky: hebrejština, latina, řečtina a angličtina. Svými jazykovými znalostmi tak určitě předčí mnohé univerzitní profesory. Po vyučování se vracejí na oběd. Mnohé by možná překvapil střídmý, ale chutný jídelníček. Vaří se pouze česká jídla, a tak byste si mohli pochutnat třeba na vepřové s knedlíkem a se zelím či na řízku s bramborem a okurkovým salátem. V době půstu je celodenní stravou jen chleba, máslo a čaj. Odpoledne má každý své zaměstnání, ať již uklízí či pracuje na zahradě. V šest hodin večer se každý den koná hlavní mše, v neděli i dopoledne. Spát chodí pravidelně v deset hodin, což se většině z nás zdá určitě příliš brzy. Ale i do těchto duchovních míst pronikly vymoženosti se vším všudy, tedy včetně televize a videa.

MÍSTO KLÁŠTERNÍCH ZDÍ KOMUNISTICKÉ TÁBORY

Sychravá noc z 13. na 14. dubna 1950 byla jedna z nejhorších v historii kláštera a řádu. Započala totiž dlouho připravovaná akce komunistické Státní bezpečnosti, jejíž příslušníci vtrhli na Strahov. Přepadeny byly i ostatní kláštery. Řeholníci byli rozmístěni do internačních táborů, značná část jich byla uvězněna a odsouzena za protistátní činnost, několik jich dokonce na následky mučení zemřelo. V průběhu 50. let byli ti nejmladší nasazováni do známých jednotek PTP, avšak ani po "odsloužení" několika let nedostali souhlas k duchovní službě. Ten většinou získali až v roce 1968. Někteří odešli sloužit na jednotlivé fary, ale i proti nim byly v následujících letech vedeny vykonstruované procesy - za službu Bohu opět za protistátní činnost. Vlastní kláštery byly zrušeny a postupně ničeny. V Teplé "hospodařila" do roku 1978 armáda, v Nové Říši byly vojenské sklady a v Želivu byl zřízen jeden z mnoha internačních táborů. Paradoxně se tak někteří, aniž by opustili zdi svých příbytků, ocitli rázem ve vězení. Strahovský klášter, alespoň jeho knihovní sály, jako jeden z mála nepodlehl zkáze. Od 50. let zde byl budován Památník národního písemnictví, který měl být důkazem, jak se socialistický stát stará o své kulturní dědictví. Alespoň díky tomu se dodnes zachovaly jedny z nejvzácnějších knih české minulosti.

BEZHLAVÝ JEZDEC A TŘÍNOHÝ KŮŇ

Máte-li rádi večerní procházky a procházíte-li se v okolí Pražského hradu či ulicemi Malé Strany, může se vám stát, že narazíte na projíždějícího jezdce s třínohým koněm, který svou hlavu drží na klíně. Jedná se o příslušníka premonstrátského řádu. Ten podle pověsti jednoho večera nevyslyšel volání umírajícího a raději se věnoval hře v karty s tím, že musí nejprve dohrát. Když konečně po nějaké době usedl na koně, v plném cvalu se zřítil a zlomil si vaz. Od té doby projíždí nočními Hradčanami. Pokud ho však spatříte, bude to vedle šoku prý znamenat, že někdo velice brzy zemře. Proto by bylo lepší pozdní procházky v těchto částech Prahy raději omezit.

NÁVRAT PO ČTYŘICETI LETECH

Po změně politických poměrů v roce 1989 byly kláštery opět vráceny premonstrátům. Ti ihned přistoupili k nákladné rekonstrukci, aby se do nich mohli vůbec vrátit. Nejdříve se vrátili na přelomu let 1990 a 1991 na Strahov, kde byly zrekonstruované pokoje pro členy řádu a zázemí kláštera. Při příležitosti navrácení kláštera byly v jeho areálu instalovány dvě rozsáhlé výstavy. V kostele sv. Rocha jste mohli spatřit předměty z pokladů Metropolitní kapituly a Strahovského kláštera. K nejzajímavějším určitě patřili dva strahovské plenáře ze začátku 14. století a obrovský křišťálový kříž z doby Karla IV. V křížové chodbě pak ojedinělý soubor především oděvů, který představoval všechny mužské a ženské řády a kongregace, které kdy v Čechách působily či působí. V následujících letech byl obnoven kostel, byla vybudována Strahovská obrazárna, které vévodí Strahovská madona z poloviny 14. století, restaurovány byly i sály Strahovské knihovny. Pod vlastním klášterem byla obnovena opatská zahrada, k níž patří i volně přístupná malá vinice. To vše se podařilo do roku 1994 a jakýmsi díkem premonstrátům za obnovení a znovuoživení této národní kulturní památky byl dar amerických Čechů - kopie sochy Panny Marie z mariánského sloupu na Staroměstském náměstí instalovaná pod Petřínem. Spolu s premonstráty samými se tak na závěr můžeme rozloučit jejich heslem: "Ad omne bonum opus parati - Připraveni ke každému dobrému dílu".
 
Říjen 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group