ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nezbytná maličkost

TEXT: LENKA STRÁNSKÁ

 

Kousek dřívka, a jak je potřebné. Mezi zuby se vám dostane zbytek jídla a vy ho ne a ne vydolovat jazykem. Sháníte tedy párátko. Pokud nějaké neobjevíte na stole hostitele či ho nemáte čirou náhodou u sebe, nezbývá nic jiného než trpět. Historka, jak si postižený snažil pomoci vlastní vizitkou nepatří do kategorie vymyšlených.

Jak se párátka vyrábějí? Starý vtip hovoří o tom, že se porazí strom a tak dlouho se ořezává, až vznikne párátko. Pointa spočívá v dotazu, zda se opravdu z jednoho stromu vyrobí jen jedno párátko – a odpovězeno je, že nikoliv. Často se prý párátko nakonec zlomí...

„Odpad u plochých párátek je 80 % a u kulatých 75 %, informuje nás Petr Rych, vedoucí technického úseku výrobního družstva invalidů Dipro. Je mi to trochu divné, uvažuji, zda jsem se nepřeslechla. Nikoliv. Čím je prý výrobek menší, tím je výtěžnost nižší. Opracováním, tedy řezáním a hoblováním se mnoho materiálu proměňuje v piliny a hobliny, které ovšem nazmar nepřijdou a slouží jako otop pro provozy a sušárny.

 

ko1107_paratka_p6090429e

BŘÍZA VS. LÍPA

Takže z jednoho stromu mohou být tisíce párátek. V Dipru ve východočeské Proseči dávají přednost čerstvě vytěžené bříze pro plochý tvar finálního výrobku a lípě pro kulatý. Celý výrobní postup párátek plochých, kterých se zde vyrábějí tři druhy, začíná u manipulační linky vybavené řetězovou pilou, poté přijde ke slovu loupačka dýhy a sekačka. Párátka se pak usuší a následuje proces jejich hlazení za použití speciálního drceného přírodního nerostu mastku v omílacím bubnu. Do krabiček párátka dávají zaměstnanci Dipra ručně.

U výroby párátek plochých je technologie poněkud odlišná. Po jejich „pobytu“ v teplovzdušné sušárně se musí za pomoci zkracovací okružní pily řezivo upravit na požadovanou velikost, následuje přemístění polotovaru do rozmítací okružní pily, kde se rozmete na přířezy a pak se rozfrézuje do kulatin – hůlek o průměru 2,2 mm. Bruska hrotů s malou zkracovací pilou se postará o to, aby se mohly hůlky zkrátit na požadovaných sedmdesát milimetrů a na obou koncích zašpičatět. A párátko je na světě...

JEDNODUCHÉ POČTY?

Na první pohled vypadá vše jednoduše. Jak ale zdůrazňuje Petr Rych, použité dřevo musí být bez hniloby, plísní a napadení hmyzem. Zákazníci samozřejmě mohou trvat na tom, aby v krabičce bylo předepsané množství kusů. „U plochých párátek nelze zcela vyloučit zlomené kusy, proto se dbá, aby počet kvalitních párátek odpovídal uvedenému počtu na obalu. Obecně musí být párátka jemně opracována, aby při jejich použití nedošlo k poranění,“ dodává Petr Rych.

Jak se tedy taková párátka počítají, aby jich bylo v každé krabičce stejně? Vždyť se může najít nějaký hnidopich, který si koupí dvě stejné krabičky a srovná jejich obsah. Napadá mne, zda na to nemají zaměstnanci k dispozici něco na způsob šablony. Petr Rych mne vyvádí z omylu: „Nepočítají se, lidé to mají svou dlouhou praxí takzvaně v ruce. Když je krabička dobře naplněná, je tam deklarovaný počet plus vysoké procento navíc z důvodu vysokého počtu párátek poškozených. To platí zvláště u párátek plochých.“ Napadá mne malé srovnání, a to když starý Věk z Jiráskova románu nabádá Františka: „A při vážení hřebíků nikdy nezapomeň jeden přidat.“

 

ko1107_paratka_profimedia-0091903173

Na tuzemský trh míří z Dipra okolo devadesáti procent produkce, zbytek pak na zahraniční trhy. Požadavky zahraničních odběratelů se od těch domácích příliš neliší, většinou jde prý o žádosti speciálního balení, někdy i nových tvarů. Před časem firmě jedna izraelská firma nabízela bělení dřeva, což se někdy u jiných výrobců dělá. Společnost Dipro vyrábí také párátka s národními vlaječkami, kterými se zdobí například zmrzlinové poháry. Proto je při výrobě kladen velký důraz na hygienu, kterou zajišťuje použití kvalitních přírodních materiálů, přísné dodržování technologických postupů a kontrola ekologie výroby. 
To vše platí i u zdejší výroby uzenářských špejlí. Firma produkuje dva druhy – hrocené, zvláště vhodné pro řezníky, a obyčejné, zvláště vhodné pro Ladislava Nováka z Myšence u Protivína. Z tohoto zákazníka musí mít Dipro radost, neboť jeho koníčkem je lepení maket hradů a zámků. Na svůj Vranov nad Dyjí spotřeboval prý 22 balíčků špejlí (balení po 100 kusech) a na plánovaný Pražský hrad prý padne špejlí 10 tisíc. Celkově prý Ladislav Novák zatím spotřeboval na čtrnáct tisíc špejlí.

Bez těchto zdánlivých maličkostí se neobejde žádná příprava masových závitků, špízů a zvláště párátka poslouží i při manipulaci s jednohubkami. Nejvíce je však oceníme při zubní hygieně, i když zde platí přísná společenská pravidla. Zásadně bychom se měli vyhnout jejich používání na veřejnosti, etiketa říká, že nestačí zakrýt si rukou ústa, doporučuje odebrat se do ústraní. Na prostřeném stole by však párátka chybět neměla, protože jejich absence nás mnohdy dokáže vyvést z míry.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group