ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Uruguay v termosce

TEXT A FOTO: TOMÁŠ NÍDR

 

Správný Uruguayec bez ní nedá ani ránu. Nádobu udržující teplotu horké vody vrazí do podpaží, do ruky chytne hrnek s namletými lístky a za chůze ho dolévá, aniž by kápnul vedle. Pak z něj zamyšleně potahuje a tváří se blaženě. Pít maté je národní vášeň.

Kněz Víctor Hugo Briani sedí na parkové lavičce v centru uruguayské metropole Montevideo, vedle sebe má položenou speciální kabelu s termoskou a v ruce drží kravský roh. Z netradičního poháru srká hořké maté. „Usnadňuje to konverzaci. Lidé sdílejí jeden hrnek, začnou se bavit o kvalitě maté a pak přejdou na jiná témata. Při popíjení se vám taky lépe přemýšlí nad argumenty v diskusi,“ říká s tím, že uruguayské národní pití nikdy nechybí ani v jeho kostele, když pomáhá svým farníkům vyřešit nějaký spor.

Vášeň k maté je v malé zemi, zaklíněné mezi Argentinu a Brazílii, rozšířená mezi všemi společenskými skupinami. Pijí ho upjaté důchodkyně na trhu i dredatá mládež pod plakáty Che Guevary. Rybáři s prutem se bez něj nevydají na větrné molo, stejně jako nechybí úřednicím hned vedle klávesnice. Některé firmy už ho na pracovištích zakázaly, protože se jejich zaměstnanci věnovali více jeho přípravě než pracovním úkonům. Došlo to tak daleko, že v zákoně muselo být výslovně stanoveno, že při řízení vozidla se maté pít nesmí. Nejde ani o to, že by nápoj, jehož účinky jsou podobné čaji nebo kávě, zastřel vědomí řidiče. Ale opakovaně se stávalo, že se šoféři místo volantu věnovali dolévání svého šálku. Takto zapříčiněné nehody v Uruguayi nepatří mezi kuriozity.

 

ko1107_uruguay_shutterstock_38403436

BOMBILLA – SÍTKO A BRČKO V JEDNOM

Příprava maté totiž není jen tak. Mladá antropoložka Leda Chipoteová, která se přizná k vypití pěti termosek tohoto nápoje denně, mi ukazuje, jak na to. Dřevěný hrnek zasype ze dvou třetin nasušeným a nadrobno namletým listím cesmíny paraguayské, pak ho zakryje knihou a obrátí vzhůru nohama. Po návratu do výchozí pozice je maté sesypáno k jedné straně a nahoře u okraje zarovnáno jako podle pravítka. Teprve teď se může do prázdné části šálku dolít pomaličku voda tak, aby do maté pronikala z boku a nebořila vybudovanou strukturu. Tekutina by měla mít kolem 75 stupňů a na jednu porci lístků se dolévá opakovaně, než veškerá jejich chuť vyprchá.

„Pomocí maté se dávají také mnohé neverbální signály. Například pokud ti nenabídnu svůj hrnek, mám k tobě odstup,“ říká Chipoteová a dává mi ochutnat ze svého šálku. Pije se pomocí bombilly, což je speciální kovové (nebo luxusní postříbřené) brčko ve tvaru dýmky pohádkových dědečků. Slouží totiž i jako sítko, které v hlavici fajfky zachycuje drobky. Sáčkové maté existuje také, ale mezi Uruguayci se výrazněji neprosadilo.

Dobré, ale neutloukl bych se po tom... „To máš jako s olivami. První ti nechutná, druhá taky ne. Ale když to vydržíš až do dvacáté, přijdeš tomu na chuť,“ vysvětluje čtyřiatřicetiletá antropoložka nezvyklou chuť nápoje. Poznamenávám, že na můj vkus je to příliš hořké. „No jo, je to první dávka, ta bývá jen pro silné nátury,“ říká. Podle správného bontonu by první hrnky po dosypání nového maté měl vypít hostitel, než sníží hořkost na konzumovatelnou úroveň. Na rozdíl od kávy nebo čaje je pro muže výpomoc cukrem zakázána. Chlap, který si ho sladí, se okamžitě ocitá v podezření vtipálků, že ho manželka doma tluče. Naopak povoleno je ochucení různým kořením nebo třeba nadrcenými lístky koky.

SPOLUBOJOVNÍK ZA NEZÁVISLOST

Podle indiánů kmene Guaraní, kteří byli prvními konzumenty maté, dali lidstvu tento nápoj bohové měsíce a oblaků. Při inspekční cestě mezi pozemšťany je napadl agresivní jaguár, toho však odehnal jistý stařec. Za záchranu života od bohů dostal sazenici keře, který připomíná čajovník, aby z jeho listů obsahujících mírné stimulanty připravil nápoj přátelství.

Kolonisté ze Španělska popíjení maté od Guaraní převzali. O pár století později jim to prý pomohlo ve válce za nezávislost. Při ohřívání vody na čaj během bojů o svobodu totiž nevědomky zabíjeli v životadárné kapalině bakterie způsobující střevní problémy. Vojáci jednotek, které přijely z Evropy s povstalci bojovat, považovali maté za barbarství a ohřevem tekutin se nezabývali. Udělali chybu. Podrážděné vnitřnosti vojákům znemožnily bojovat naplno.

 

ko1107_uruguay_081_montevideo_-_mate

V SÝRII ANO, V CHILE NE

Maté je pro Uruguayce poznávacím znamením a vlasteneckým symbolem. Kdo mu neholduje, stává se vyvrhelem – tak jako Raúl Tavani, sportovní reportér listu El País. „Vůbec mi to nechutná, ale radši říkám, že mi na něj žaludek reaguje podrážděně. Jinak by se lidé, kteří mi ho nabízejí, urazili,“ vypráví zkušený žurnalista. Maté ale milují i v jeho pravlasti Paraguayi. Hodně velká spotřeba je i v jižní Brazílii a samozřejmě Argentině, s jejíž kulturou je ta uruguayská ztotožňována. Proto příslušníci tříapůlmilionového národa hledají každou drobnost, aby se od svého většího souseda odlišili. A jednou z nich je i konzumace maté.

„Argentinci ho pijí kvanta, ale jen doma. Nechodí s ním do ulic. To my jsme největší spotřebitelé maté na osobu,“ chlubí se, stejně jako většina jeho krajanů, výše zmíněný kněz Briani. Nejvyšší uruguayská spotřeba však neznamená i nejvyšší výrobu. V supermarketu váží nejmenší balíček maté 500 gramů a největší pytel pět kilo. Na jedno balení opatřené popiskem Vyrobeno v Uruguayi ale připadá deset argentinských a deset brazilských.
Maté se díky cestovatelům stává oblíbenějším nápojem i jinde ve světě. Nejsilnější mimo nejjižnější cíp Latinské Ameriky je překvapivě v Sýrii. Do arabské země ho dovezli navrátilci, kteří po emigraci do Nového světa v něm nenalezli to, co hledali. Naopak v Chile, kde mělo maté pevné zázemí, došlo k jeho postupnému vyškrtnutí z menu už v 19. století. Chilané, kteří čile obchodovali s Velkou Británií, pití předků odvrhli a v touze po světovosti ho nahradili anglickým čajem o páté.

Na nápojovém lístku však maté nenajdete ani v uruguayských restauracích, kde v příslušné sekci mají jen různé druhy čaje či kávy. Proč? Nikdo by si ho tam nejspíš nedal. Každý je zvyklý na svoji oblíbenou značku maté, na svůj hrnek a svoji bombillu, které výslednou chuť pitiva výrazně ovlivňují. A proč si také objednávat něco, co stejně máte s sebou v tašce?

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group