ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Karibu v ohrožení

TEXT A FOTO: MARTIN LIPINA

 

Pro většinu Američanů je Aljaška vrcholem představ o naprosté divočině. Pro Aljaškany je však tím pravým pokladem kanadský sever. Ubrání se však zájmům těžařských firem?

Konečně! Řekneme si v údolí Wind River. Řeka o něco širší než potok má více vody a rychlejší proud, než byste čekali. Kotvíme u protějšího břehu jako stvořeného pro tábořiště. Žasneme nad průzračnou vodou řeky Wind. Nemá snad ani zrníčko kalu a oblázkové dno jako by bylo z vybroušených krystalků verdelitu, čím hlubší, tím je voda zelenější. Plnými doušky hltáme ledově křišťálovou vodu. Lepší jsem v životě nepil! Za kopcem pokrytým smrky se rozléhá plochá část údolí. Suť oblázků a travnaté louky nažloutlé po drsné zimě. Před úpatím oblé rezavé hory se z tajícího ledu a sněhu splétá potok. Potůčky vytékají zpod ker, které s bílými, okrovými a červenými oblázky tvoří úchvatnou barevnou mozaiku.

BEZ CIVILIZACE

Pokorně kráčíme pastvinami, tundrou, nehostinnou stepí. Pocity jsou osvobozující – uvědomění nepřítomnosti civilizace. Kolik podobných údolí je za vršky a horskými štíty? Člověk tu měří čas jinak než v civilizaci, jak dlouho zabere sjet další úsek řeky, kolik dřiny dá vyšplhat se na kopec? Konec dne je dán únavou a biorytmy. Noc tady na konci jara neexistuje. Slunko na chvíli zaleze za hřbety štítů a krajinu prostoupí dlouhé měkké stíny.

Wind je jedním z přítoků řeky Peel, odvodňující nejsevernější část Skalnatých hor do Severního ledového oceánu. Její povodí zabírá čtrnáct procent Yukonu, to je plocha srovnatelná s naší republikou. Mimo Ogilvie, Blackstone a Hart, které se do řeky Peel vlévají před hrozivým kaňonem Aberdeen, kde už ztratilo život hodně odvážlivců, jsou přítoky Wind, Bonnet Plume a Snake rájem pro zkušené vodáky... Mezi zasvěcenými se špitá, že Snake je vůbec nejlepší. Povodí Peel se rozkládá na hranici kanadské tajgy s tundrou. Jediný způsob, jak se na řeky dostat, je hydroplánem. S civilizací se Peel potkává pouze pár desítek kilometrů před soutokem s deltou MacKenzie, u indiánské osady Fort McPherson, kam vede štěrková Dempster Highway.

KŘEHKÁ DIVOČINA

Povodí Peel je útočištěm rostlinných i živočišných druhů, které z jiných koutů Severní Ameriky mizí. V každém zdravém ekosystému najdeme zástupce velkých šelem, zde vedle medvědů baribalů a grizzlyů žije velká populace vlků i rysů. Pro jejich plachost je spatříme jen zřídka. Častěji jsou k vidění losi nebo sobi karibu. Kolem řeky Peel žijí kromě stád arktických Barren-ground karibu, jež tráví léto na severu v tundře a na Peel jen zimují, malé skupinky lesních karibu, kteří se skrývají v tajze celý rok. Lesní karibu jsou plaší vůči rušivým vlivům. Jsou hlavním ukazatelem stavu severoamerické přírody. Kde byli vyhubeni, tam ubylo života a indiáni závislí na lovu byli nuceni přestěhovat se do měst.

Na sobech karibu byly v povodí řeky Peel odpradávna závislé dva národy. Nacho Nyak Dun, kmen patřící k severním Tučonům, dnes už většinu ze svých tradic pozbyl. Jeho příslušníci žijí v oblasti Stewartovy řeky a městečka Mayo ve středním Yukonu. Kmen Teetl´it Kučinů obývá osadu Fort McPherson, ovšem na lovu je stále do jisté míry závislý.

Oba národy se před méně než sto lety v zimě setkávaly v pánvi horního toku řeky Peel, kde zimují desetitisícová stáda Barren-ground karibů. Tady lovily a obchodovaly. Tučoni měnili lososy za drahokamy rudého okru, jež Kučinové sbírali v horách okolo řek Wind, Snake a Bonnet Plume. Indiáni nazývali okolí Bonnet Plume „Místo zářících skal“.

KDE ZÁŘÍ SKÁLY

Horská údolí jsou tu bohatá na žluté křemence, okrové pískovce, červený jaspis a zeleně skvrnitý diorit. Projíždíte světem skalních stěn na kánoi a říkáte si, že tohle snad musí být ráj.

Paradoxně právě bohatá geologie je pro tuto oblast největší hrozbou. Těžařské firmy sní o těžbě uhlí, ropy, železné rudy a dalších surovin. V letech 2004–2009 přibylo v povodí přes osm tisíc nových záborů, jejichž prostřednictvím si právní subjekt podle archaického yukonského zákona vyhrazuje právo na těžbu. Mezi prvními přišli na začátku devadesátých let prospektoři společnosti Westmin Mining Minerals a zabrali naleziště mědi na dolním toku Bonnet Plume. Potichoučku káceli les, bagrovali cesty a připravovali zázemí pro těžbu. Kvůli soudnímu sporu s kanadskými ochranáři a faktu, že ceny mědi celosvětově klesly, těžařská společnost od plánů odstoupila. Řeka Bonnet Plume byla později prohlášena za „národní dědictví Kanady“. Zarůstající přistávací dráha na břehu připomíná úmysly těžařské společnosti. Další společnosti by zde rády těžily metan, ropu a pokládaly potrubí. U ústí řeky Snake chtějí doly na železnou rudu, rozvoj infrastruktury a hornické osady.

PENÍZE, NEBO PŘÍRODA?

Yukonská vláda s pravicovou Yukon Party v čele jde od roku 2006 těžařským magnátům na ruku. Společnost Cash Minerals již dostala povolení vybagrovat cestu k nalezištím uranu na řece Wind. Těžba uranu byla v podstatné části Kanady omezena či úplně zakázána. Představuje totiž vysoké riziko průniku radioaktivních látek do vodních zdrojů, nebezpečný radon se při těžbě uvolňuje do vzduchu. Radioaktivní prach kontaminuje půdu a vodní zdroje. Ničení krajiny přetrvává i po uzavření lomů. Náčelník národa Dena od Velkého Medvědího jezera říká: „Byli jsme podvedeni vládou, aniž by nás někdo poučil o smrtelných rizicích. Naši muži nosili radioaktivní rudu a lidé jsou tu na šedesát let vystaveni radiaci, jedí otrávené maso, pijí špatnou vodu a umírají na nemoci z ozáření a rakovinu. V jezeře, které po staletí náš národ pokládá za posvátné, leží tisíce tun radioaktivního odpadu.“

Nejzávažnější je, že riziko kontaminace vody je velmi vysoké už před zahájením těžby, ve stadiích průzkumných vrtů. K vrtům společnosti nepotřebují souhlas. Stačí udělat zábor dle zlatokopeckého zákonu z roku 1850 a můžete si vrtat, kde chcete. Práce na uranových nalezištích kolem řeky Wind od roku 2007 nijak nepokročily. Nedošlo ani k vybagrování cesty. Cash Minerals postihly finanční problémy a zdá se, že své strategie zamíří jiným směrem. 
V září minulého roku yukonská vláda zamítla projekt společnosti Canadian United Minerals, týkající se těžby v chráněném Teritoriálním parku Tombstone s tím, že při lepší strategii zmírnění negativních vlivů na životní prostředí podobným projektům do budoucna dveře nezavírá. Canadian United Minerals mají zábory na těžbu diamantů, zlata a uranu na horním toku Blackstone. Těžba by znamenala hrozbu pro ekosystém povodí, odstřelem skal a hlukem v chráněném parku počínaje a znečištěním řek Blackstone a Peel konče.

JAK TO VIDÍ INDIÁNI

O osudu povodí se rozhoduje nyní. Od roku 2009 je pozastaveno vytváření záborů a pracuje se na konečném plánu pro povodí Peel. Zamýšlený plán zakázat v osmdesáti procentech oblasti těžbu a budování komunikací by se mohl zdát dostatečným kompromisem. Náčelník Kučinů z Fort McPhersonu to vidí jinak: „Nechráněný zbytek se týká řady těžařských zájmů na horním toku Blackstone a Ogilvie, to ovlivní celé povodí. Nejde dělat kompromisy. Ochrana povodí musí být stoprocentní. Ne jako na severu Alberty, kde není cesty zpět. Podívejte se na ryby s nádory či bez ploutví, které tam vytahují z řeky. Kvůli těžbě roponosných písků mají otrávenou vodu a zvířata i lidé na následky umírají.“

„Po pár minutách nám byl jasný zásadní rozdíl v myšlení,“ popisuje Simon Mervyn, náčelník kmene Nacho Nyak Dun, jednání s představiteli vlády. „Starají se o přítomnost. Jak si nacpat kapsy penězi. Hromadou peněz! My se staráme, aby naše děti a vnoučata měly zdravou vodu a žily v nezkaženém prostředí, jako se starali naši dědečkové o naši budoucnost.“

Nikdo netušil, že v únoru 2011 yukonská vláda zruší připravovaný plán s prohlášením, že je v obecném zájmu, aby se naleziště využila. O osudu Peel River rozhodne nová vláda na podzim. Ochrana povodí Peel je předním tématem předvolební diskuse. Yukon Party zaznamenala propad preferencí oproti opozičním stranám, které (stejně jako naprostá většina obyvatel Yukonu) prosazují plán alespoň osmdesáti procentní ochrany. „Nebude klid, dokud bude zbývat kapka ropy nebo žíla drahého kovu,“ říká mi James, jeden ze tří zdravotníků, které Fort McPherson má. Poslední roky indiáni pozorují ubýtek zvěře. Nevědí, čím to je. Hladina vody MacKenzie klesla nejméně o pět metrů. Je to prý důsledek těžby ropných písků na řece Athabasce – dva tisíce kilometrů na jih. Pro získávání ropy z písku je třeba ohromné množství vody. Hladina veletoku Mackenzie klesla o několik metrů. Peel River je součástí systému Mackenzie. „Co zbude indiánům, až jim otráví řeky a vyženou zvěř?“ ptá se James. „Jenom ta flaška kořalky, kterou jsme jim dali, abychom je umlčeli, když jsme jim brali půdu. Možná jim pak o pár babek stát zvedne almužnu, aby nechcípli hlady, když se sami neuživí.“

Lidé z různých koutů světa nejezdí za památkami či krásami národního parku. Láká je čistá, nezkažená divočina vzdálená od civilizace, průzračná voda, čistý vzduch, příroda nespoutaná umělými pravidly a zákazy. Nejde jen o oblast řeky Peel. Po ní se politici a těžařské společnosti zaměří na další území severu. Ohrožení severské tajgy je hrozbou pro zdraví celé planety.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group