ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Štěstí místo HDP

TEXT A FOTO: KLÁRA KAZELLEOVÁ

 

Jedno z posledních buddhistických království najdeme v Bhútánu. Do povědomí západního světa se dostalo kvůli takzvanému „hrubému národnímu štěstí“, které zde nahrazuje HDP. Bhútánci věří, že měřítkem úspěšnosti země není ekonomický růst, ale šťastní lidé.

Stojím na špinavém káthmándském letišti a dostávám letenku s nápisem Paro. Jde o jediné letiště pojící malé buddhistické království s okolním světem. Padesátiminutový let nad krajinou, jíž dominuje Mt. Everest, překonává s jemnými turbulencemi drobné královské letadlo Drukair. Přistání v Paro se vzhledem k jeho komplikované poloze uprostřed hor řadí k nejtěžším letištním manévrům mezinárodních aerolinek. Dráha končí u malé haly zdobené tradičními vzory, ornamenty a barvami, před kterou stojí cedule s velkým nápisem: „103 let míru, jednotnosti a štěstí“. Společně s fotkami posledních králů vstupuji do země, kde na mne nikdo nepokřikuje, nikdo nežebrá, nikde se neválejí odpadky, nevrhají se na mne neodbytní taxíkáři a dokonce i úředníci se na imigračním spokojeně usmívají.

POHÁDKOVÁ ZEMĚ A KRÁL

Bhútán je země o velikosti 46 500 km2 a více než polovina její rozlohy se rozpíná ve výšce 3000 metrů nad mořem. Přesto zde panují proměnlivé klimatické podmínky, od jižních monzunových lesů přes borovicové háje mírného pásu až k horským ledovcovým jazykům. Území sousedící s Indií a Tibetem patří k nejchudším místům na světě, kde je zemědělství hlavní a často i jedinou obživou. Přesto je po celé zemi rozvedena elektřina vyráběná v hydroelektrárnách. Postupně vznikají i turistická centra, která se otevírají západním turistům, jejichž počet stále stoupá. Bhútán si však pečlivě hlídá svoji samostatnost a identitu – žádný cizinec se nepohybuje po zemi sám, ale vždy s průvodcem, pouze po vyznačených cestách a s pravidelnými zastávkami na kontrolních stanovištích, odkud je vstup do další oblasti možný pouze na speciální povolení. Vzhledem k tomu, že moje vízum podpořilo pozvání královské rodiny, navštívili jsme oblasti, kam se turisté běžně nedostanou. Zavedl nás do starých a tajemných lhakhangů a dzongů, tedy chrámů a pevností, kde se potkávají staří buddhističtí učitelé se svými žáky, obyvatelé vesnic i měst s místní vládou a královskou rodinou. „Když potkáte krále, vždy sklopíte zrak. Není to ze strachu, ale z úcty a respektu. Krále tu každý miluje,“ vysvětluje nám průvodce Symba, když projíždíme slunečnou krajinou do města Thimphu a míjíme kolonu černých džípů a policejních aut. „V tom druhém sedí král, máte štěstí, potkat ho takhle hned po přistání. Je to velmi dobré znamení,“ dodává výbornou angličtinou, která se učí v Bhútánu už od základní školy. Základní vzdělání je zdarma a studovat tak může v království každý. Země hradí knihy, tužky a školní potřeby těm, kdo se rozhodnou zůstat na vesnicích a neodejít do větších měst, například do Thimphu. Království se tak snaží podpořit všechna původní povolání, aby se zde zachoval tradiční způsob života.

ŽENY TU MAJÍ VELKOU MOC

Zemi protíná jediná silnice, která vede z letiště Paro do východních oblastí, a i když je trasa poměrně krátká, trvá dny, než cestu projedete. Silnici ničí počasí, a tak se neustále uzavírá, dostavuje a upravuje; kromě toho vede průsmyky, přes které i ti nejšikovnější řidiči projíždějí malou rychlostí. Navíc, když projedete hlavním městem Thimphu, které je jediným hlavním městem na světě bez jediného semaforu, dostanete se na hůře upravenou cestu a trasa do 72 km vzdáleného města Punákha zabere tři hodiny jízdy. Punákha je bývalým vládním sídlem, kde se každý únor pořádají velké slavnosti a festivaly ccheču. Tento buddhistický festival se koná na počest Guru Rinpočheho, mistra meditace, který v 8. století přinesl do země buddhistické učení. Jeho vyobrazení je vždy součástí symboliky bhútánských tradičních maleb (tib. thangky) a soch. Slavnosti na náměstí Punákha dzongu, sídla duchovní i světské moci, symbolizují práci s rušivými emocemi a slouží i jako ochranný rituál proti negativním energiím. Kromě tradičního náboženského pojetí je festival i místní zábavou a prostorem pro seznámení. „Když se vám nějaká dívka na festivalu líbí, navážete s ní oční kontakt. Pokud ho opětuje, musíte zjistit, kde bydlí, a když nechá v noci otevřené okno, vyšplháte se k ní. Ráno pak máte dvě možnosti – probudit se dříve než její otec a zmizet, nebo počkat, až vám dá otec ruku na rameno a řekne: „Od teď jsi můj syn,“ směje se Symba a s nadsázkou nám vysvětluje bhú­tánské namlouvání. „Co rozvod? Je to v zemi možné?“ ptám se prakticky. „Samozřejmě, v Bhútánu se můžete oženit i rozvést, jak chcete. Jen je dobré vědět, že majetek a peníze vždy zůstávají s manželkou, po rozvodu je muž ten, kdo odchází bez zajištění, takže ženy tu mají velkou moc,“ dodává náš průvodce.

GURU LETÍCÍ NA TYGROVI

Pokud se v zemi, jako je Bhútán, chcete dozvědět něco o historii, musíte na okamžik opustit tradiční vnímání dějin a hledání důkazů a faktů. U každé vesnice naleznete svatá místa, která se objevila sama od sebe, či drobné prameny, které vznikly na základě přání buddhistických učitelů a které mohou zlepšit nejen zdraví, ale například i hlas, rozhodnete-li se začít zpívat. Na domech uvidíte zavěšené či nakreslené penisy, symbolizující prosperitu, plodnost a ochranu. V řekách potkáte vodní svět, kam se objevitelé pokladů (tib. törten) potápěli s pochodněmi, aby od ženských buddhů – dákyní – dostávali buddhistická učení o mysli. Podle buddhismu, který je v Bhútánu státním náboženstvím, je mysl každé bytosti dokonalá a nezničitelná, a na základě buddhistických učení je možné ji rozpoznat a pochopit. Díky tomuto poznání rozvinete svůj potenciál a pochopíte, že je možné vykročit za běžné prožívání a uvidět svět plný neomezených možností, soucitu a radosti. S tímto vysvětlením pak vstupujete do jeskyní, klášterů či pevností, kde buddhističtí mistři v meditaci rozpoznali podstatu mysli a jako důkazy otiskli svá těla či jen dlaně do skal, aby zde zanechali viditelné stopy. Nejkrásnějším a nejznámějším ze všech svatých míst je bezpochyby Tygří hnízdo ve výšce 3120 metrů nad mořem. Klášter byl dokončen v roce 1692 a stojí na příkré skále, protože na toto místo přiletěl Guru Rinpočhe na těhotné tygřici. „Jak jinak by se tam přece dostal? Tehdy nebyla letadla,“ podává mi vysvětlení k cestování na tygrech drobná bhútánská žena stojící u stáda koní.

ŠTĚSTÍ JE VE VAŠEM SRDCI

Nejen magické příběhy, ale zejména naprosto odlišný způsob měření úspěšnosti či rozvoje země proslavil Bhútán v očích Západu. Čtvrtý král Džigme Sengge Wangčhug si v roce 1972 uvědomil, že koncept hrubého domácího produktu nevypovídá nic o tom, jak spokojený je lid či v čem spočívá skutečná kvalita života, a zavedl pojem zcela nový – hrubé národní štěstí. Tento koncept je postaven na měřitelných indikátorech, jako je ekonomická, environmentální, fyzická, mentální, pracovní, sociální a politická spokojenost. V zemi byla zřízena komise, která dohlíží na vyhodnocování všech faktorů, a to prostřednictvím přímého kontaktu s lidmi. „Nikdy jsme neuvažovali o tom, že by se tento koncept měl šířit za hranice Bhútánu. Prostě jsme jen viděli, že to, co máte na Západě, nefunguje. Pochopili jsme, že úspěšnost země není dána pouze ekonomicky, ale že se musí měřit i jiné faktory, které vycházejí z hodnot naší země,“ vysvětluje mi Ashi Sonam, sestra čtyř manželek čtvrtého bhútánského krále. Její pohyby jsou pomalé a vlídné, s každým se vítá podáním ruky a nevynechá nikoho, kdo je v místnosti. „Je to přeci tak jednoduché, jako když spojíte dvě ruce nebo si uvědomíte, že jedna a jedna jsou dvě. My přeci všichni víme, co nás dělá šťastnými. Není to v materiálním vlastnictví, protože můžete vlastnit celý svět a být pořád nešťastni. Štěstí prostě neexistuje ve věcech, ale v duchovním rozvoji a v tom, že si všeho vážíte ve svém srdci,“ dodává přesvědčivě. „Nevěříš tomu?“ ptá se mne její manžel Dasho Wangdi a přitom se otáčí na dvě Bhútánky, které nám nalévají čaj. „Jsi šťastná?“ ptá se. Mladé černovlasé drobné dívky se začnou potutelně usmívat, pošťuchovat a kývat hlavou. Asi se ho bojí a raději to odkývnou, pomyslím si.

KAŽDÝ SE VRACÍ DOMŮ

Společně s Dasho Wangdim projíždíme oblastí Bumthangu, o které se mluví jako o srdci Bhútánu. Je to oblast starých chrámů a poutních míst s úrodnou půdou, která umožňuje pěstovat obilí a pohanku. Poslouchám, jak v roce 2004 vytáhl král společně se svou armádou do boje proti indickým rebelským jednotkám usazeným ve výcvikových táborech na území Bhútánu. Jak praví příběh, protože král neměl dostatek neprůstřelných vest, rozhodl se, že si ji sám nevezme. Do boje vyrazil v čele svých vojáků a během dvanácti dní partyzánské tábory zlikvidoval a nepřátele pozatýkal je. Každý, kdo vám tento příběh vypráví, má slzy v očích a chová neskrývaný obdiv ke králově odvaze. Stejně tak se s dojetím dozvíte o tom, že král zavedl nový způsob výuky a celou zemi otevřel modernizaci. Pokud jste talentovaní, můžete dokonce s finanční podporou království studovat v zahraničí. „A to pak ti studenti v cizině už nezůstanou?“ zkouším svým pochybovačným tónem. „Zatím se každý vrátil domů,“ ujišťuje mě Dasho, když procházíme městečkem, které je zbudované z malých, na sebe natlačených domů. Miniaturní vzdálenost mezi budovami a dřevo jako stavební základ jsou hlavními příčinami častých požárů. Proto nás tolik nepřekvapilo, když nás v noci probudil hluk, jasná ostrá záře a štiplavý zápach. Ve městě hořelo a požár dokázal během pár minut spálit patnáct obchodů a domů. Moji přátelé se okamžitě vydali k centru, které již bylo plné lidí – mladých i starých – a každý z nich pomáhal likvidovat oheň a chránit zbylé stavby. Někteří strhávali stávající domy, aby zabránili šíření požáru za hranice čtvrti. Přirozeně by všichni na místě dění očekávali křik a paniku. Namísto toho jsme sledovali desítky Bhútánců, jak si povídají, zarputile a systematicky nosí vodu či odklízejí ruiny a sem tam si podají ruce a hlavně – usmívají se. „Oni vědí, že jejich obchody jsou stejně jako všechny věci pomíjivé. Kromě toho sem zítra přijede buď sám král, nebo nějaký ministr z vlády a postará se o ně. V obojím mají naprostou jistotu,“ komentoval situaci Dasho Wangdi. Při pohledu na klidného a veselého mladíka stojícího s vodou před rozpadlou ohořelou budovou jsme zažili něco z opravdového bhútánského štěstí, které není nikde jinde než v mysli člověka a jeho vnitřní jistotě.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group