ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Žvýkat kat

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Žvýkání zelených lístků, zvaných kat, je takovým požitkem, že se v mnoha zemích východní Afriky pravidelně zastavuje veškerý život. Bez katu si nedokáže nikdo představit ani chvilku. A tak nezbývá než si naplnit pusu listy a věnovat se žvýkací siestě stejně jako všichni okolo, protože v tuto chvíli na několik hodin stejně nebude nic fungovat.

Už jsi ochutnal kat?“ Když zamítavě zavrtím hlavou, Yousouf, můj kamarád, na mě nechápavě zírá, jako bych spadl z měsíce. Ihned se rozhoduje zasvětit mě do tajů oblíbené rostlinky. Tady, v etiopském Hareru, se pěstuje ten nejlepší kat, a tak není divu, když se mu během dne věnuje většina populace města. Yousouf mě zavede do soukromého domu se zahradou, kde na polštářích posedávají muži a ve stínu verandy pokuřují šíšu, nebo jen tak rozvaleni klábosí o všem možném. Jejich skleněné oči hledí nepřítomně skrze mne, ale jsou přátelští a ihned se dělí o svůj každodenní příděl drogy. Všichni nepřetržitě žvýkají jako krávy na pastvě a zároveň hbitě ulamují další lístky, které je uvádějí do blaženého stavu. „Musíš si nejdříve vybrat ty pravé lístky a pomalu je sežvýkat, přesně takhle,“ ukazuje mi názorně můj průvodce ústa plná katu se slinami. Zkouším to několikrát, dokonce využívám i nabídky loknout si vody, která má zvyšovat účinnost, jenže mně osobně to nepřipadá ničím zajímavé. Stejné by to bylo, kdybych se vydal na louku a sežvýkal pár trsů trávy. „Jsi ještě zelenáč, ale neboj, naučíš se to a poznáš jeho pravou sílu,“ dodává s úsměvem Yousouf.

NEPRACOVAT A ŽVÝKAT

Při cestách po východní Etiopii nebo Somálsku záhy zjistíte, že se tady přes den příliš nepracuje. Všichni, včetně úředníků, se oddávají žvýkací seanci, při které se řeší obchody, problémy i politika. Pokud něco potřebujete domluvit, nejlepší možností je právě poněkud delší přestávka, kdy všichni od prostých zemědělců po nejbohatší obchodníky sedí a „čatují.“ Podle místních má rostlina sílu jako káva a její blahodárné účinky vyhledávají všichni, kteří si chtějí užít klidu, nebo naopak se potřebují koncentrovat. Občas jsem viděl i mladé muže, kteří účinky ještě násobili láhví piva, které je v Etiopii běžným nápojem. Zato v Somalilandu je alkohol zakázaný, přesto se však do země z Etiopie pašuje, a tak není problém spatřit především mladší generaci, jak zelené lístky zapíjí whisky dovedně ukrytou v plastové láhvi od kokakoly. Za whisky se sice platí třikrát více než za kat, ale účinek takového spojení je větší několikanásobně a snadno dává zapomenout na korán. Policie samozřejmě o všem ví, ale je podplacená. Čím jiným než alkoholem. Podle islámu není kat přímo zakázaný, ale ortodoxně věřící a imámové proti jeho užívání hlasitě vystupují. Není se čemu divit, protože pomineme-li důsledek každodenního požívání, minimálně velká část populace oddávající se katu jednoduše nic nedělá. Stejně jako alkoholici jsou schopni za svoji drogu dát cokoliv a existuje spousta příkladů, kdy mladí muži zruinovali celé rodiny. Ale to nikoho příliš neodrazuje. Pokud se v okolí něco podobného stane, stačí koupit svazek katu a po chvíli se na to zapomene. Není se čemu divit, protože život ve východní Africe není jednoduchý a zapomenout na každodenní problémy se snaží v podstatě všichni.
Milovníky katu najdete v mnoha zemích, v Džibutsku, Somálsku a Somalilandu a také v Jemenu, nejvíce však v Etiopii, kde se pěstuje ten nejlepší. Catha edulis, neboli kata jedlá, je také známá jako čat, qat, qaat, quat, gat, jaad, chad, chaad a miraa. Tento zelený keř či spíše nízký strom, dorůstající výšky až pěti metrů, není na první pohled ničím výjimečný. Domovinou katu je východní Afrika a Arabský poloostrov. Účinky těchto lístečků znali již staří Egypťané, přesto byl kat poměrně neznámým pojmem až do roku 1775, kdy jej pro svět objevil a pojmenoval finský přírodovědec Peter Forrskal.

KATOVÍ SOMMELIÉŘI

Koho zajímá dozvědět se více o tomto velkém byznyse, který hýbe celou ekonomikou státu, musí zamířit do oblastí, kde se kat pěstuje. Za nejlepší je považovaný ten z Hareru, tajemného města na východě země, které bylo vždy obestřeno tajemstvím. Tady, v příhodném klimatu hor s celoročním dostatkem vláhy, roste ten nejžádanější kat. Už před městem bystrý pozorovatel nemůže přehlédnout terasy se zelenými keři, rozprostírající se všude, kde je jen místo. Kultivace rostlinky probíhá poměrně rychle a díky vysoké ceně katu na trhu se stále více farmářů rozhoduje pěstovat tuto drogu na úkor tradiční kávy, která byla v minulosti proslavená svou výjimečnou kvalitou.

Ospalí sběrači míří na plantáže ještě před rozedněním. Ti chudší to mají obvykle jednodušší, protože jejich jednoduchá chýše často stojí uprostřed políčka nebo plantáže plné keřů. To usnadňuje hlídání, protože o žádané zboží projevují zájem i zloději. Skoro na každé plantáži stojí malý přístřešek pro hlídače, jejichž bedlivému oku nikdo cizí neunikne. Na druhou stranu, pokud zavítá na exkurzi cizinec, rádi se majitelé pochlubí svoji kvalitou. Nejlepšími sběrači jsou tradičně ženy, které mají citlivější a jemnější ruce, jimiž odlomí ty nejkvalitnější stonky s listy. Každý sběrač musí ihned po skončení práce na poli rychle vyrazit do města Awadai, které je centrem obchodu s katem a veškerého dění okolo drogy. Tady se rostlinky vykupují, třídí a určuje jejich kvalita. Jak už tomu bývá, celý obchod ovládá několik mužů a klanů, kteří vše řídí. Nejdůležitějším okamžikem je pečlivé prozkoumání každého svazku. Bedlivým kvalitářům i samotným majitelům je obvykle už na první pohled jasné, jak kvalitní produkt byl donesen. V případě sporů ohledně kvality jsou přizváni další odborníci. Velikost trsu, váha a ocenění jsou pak pečlivě zapisovány účetními na kartu, za kterou pak po prodeji obdrží sběrači svoji odměnu. Na nespokojené producenty pak číhají naháněči, kteří je přivedou k jinému výkupu. Další agenti čekají už u silnic, kde odchytávají všechny příchozí. Na druhou stranu, tu nejlepší kvalitu umí ocenit a zaplatit jen několik největších obchodníků, a tak není příliš na výběr. Každopádně kolem celého obchodování je spousta řevu, strkanic, hádání, přemlouvání a překřikování. Jakmile se vybalí objemná nůše s rostlinou, začíná boj. Někdy se jednoduše farmář nedohodne a požaduje více, ale všichni vědí, že musejí prodat, jinak kat oschne a bude neprodejný. Po nákupu putují svazky ihned do vlhké místnosti, kde se uloží na mokrý pytel nebo na listy blahovičníku.

Nejvýnosnějším artiklem jsou především ještě čerstvé, malé, sotva vyrašené větvičky, které se právě rozvinuly a mají sytou barvu s červeným nádechem. Musejí být svěží, bez známek poškození nebo nalomení. Jen jemně odtržené. Takové rostliny můžou dosáhnout i ceny 450 birrů na trhu, tedy asi 900 Kč. Právě tato kvalita patří k nejžádanější pro export. Možná to zní podivně, ale to nejlepší se v Awadai ani neohřeje. Vyváží se především do nedalekého Somalilandu a Džibutska, méně často do Jemenu. Ale největší množství míří do Londýna, kam se vozí zásilky pravidelně třikrát týdně letecky. Celá cesta z farmy až k zákazníkovi trvá maximálně dva až tři dny. Je až s podivem, jak je tento obchod perfektně zorganizován a kolik lidí je na něm finančně závislých.

KVALITA NADE VŠE

Osud zbylé kvality katu je jednoduchý. Jakmile se najde sebemenší vada, putuje větvička do jiné sorty. Dlouhé větve, běžně prodávané na tržištích, se vykupují maximálně za 50 birrů. O toto zboží už ti největší obchodníci vůbec nejeví zájem. Kolem něj se pohybuje spousta malých ryb, přesto se na něm dá ještě na místní poměry slušně vydělat. Jestliže není rostlina v dobré kondici a když je mírně povadlá, klesá okamžitě cena na pouhých 20 birrů. Důležité pro prodávající je také vědět, kdy kat přinést. Kupodivu nejvýnosnějším okamžikem je noc, kdy třídírny fungují naplno a připravují náklad pro export do zahraničí a také do Addis Abeby. Ranní dodávky směřují spíše do vnitrozemí. I proto se mezi farmáři pohybují ještě překupníci, kteří vykrývají případná hluchá místa v dodávkách zboží exportérům. Největší distributoři mají na tržišti během celého dne své lidi, aby nakoupili co nejlepší úrodu za mimořádně výhodnou cenu. Při dobrém uskladnění vydrží rostliny i přes horký den. Jeden z největších obchodníků s katem tady v Awadai je velmi přátelský Ammedin Muktar. Tento nepřehlédnutelný muž zaměstnává na pět set lidí, kteří pro něj pracují hlavně v noci. Nevábná kancelář s otlučenými zdmi nevypovídá sice nic o velikosti firmy, ale lidé z ulice uklánějící se a dávající najevo úctu dokládají váženost tohoto muže. Bez katu nemůže nikdo vydržet ani minutu, a tak se není čemu divit, když Ammedin neodolá a během našeho setkání se líbezně mazlí se svazkem katu, z kterého si s pravým požitkem utrhává čerstvé lístky.

Ne každý si může dovolit tu nejlepší pochoutku. Místní, včetně farmářů, si vychutnávají jen velké lístky a zbytky. O opravdový odpad se postarají ti nejchudší, kteří s igelitovými sáčky obcházejí tržiště a spolu s kozami bojují o poslední sousta. Až takový je kontrast ráje, odkud putuje božská rostlina, bez které by si tu nikdo nedokázal představit ani jediný den. A v takovém Somalilandu vás určitě napadne, kde všichni berou peníze na docela drahou zábavu v jedné z nejchudších zemí světa. Ale to mi osvětluje Mohamed s trsem katu v ruce. „Jednoduše, všichni máme příbuzné nebo někoho z rodiny, kdo pracuje v zahraničí. To na dobrý život sice nestačí, ale na pár svazků katu vždy,“ dodává s pusou plnou rozžvýkaných lístků.

LÍSTKY PRO PREZIDENTA

Občas se stane, že se ho kvůli ne¬úrodě nebo v době sucha nedostává. To jsou pak všichni toužící po katu schopni dát cokoliv. Prý i džibutský prezident se nedávno nemohl dočkat čerstvé zásilky, a tak poslal ke hranicím ozbrojenou eskortu, která mu měla dovézt žádané zboží. Tam už čekal katu chtivý dav, který se po několika dnech marného čekání vrhl na zásilku pro prezidenta a nebýt vojáků, kteří rozháněli závislé střelbou ostrými, asi by si prezident svoji pravidelnou dávku nedopřál. Systém by nemohl fungovat bez farmářů, bez jejichž píle by nebylo co prodávat. A jejich práce není nic jednoduchého. Doba, než se na keřích budou moci sklízet ty nejlepší lístečky, je často 8 až 10 let. Dalším důležitým faktorem je vláha, která je pro kat zásadní. Někdy se zalévá ručně a při velikém suchu je to problém. Paradoxně v tu dobu není cena za rostlinky nejvyšší, protože kvalita klesá. Vítězí ten, kdo je připraven. Ti movitější už mají vybudovaný zavlažovací systém, jiní budují sběrné nádrže, a ti ostatní se modlí, aby konečně začalo pršet. Přes všechny trable farmáři na rozdíl od obyvatel Etiopské vysočiny nestrádají. Někdy se může zdát až úsměvné, když okolo vás žebrá člověk, který vzápětí po drobném daru vytasí vějíř bankovek a chlubí se, jak dnes vydělal, protože pěstuje kat. Je to jen hra, po které následuje pozvání na siestu, během níž se chce potěšit se svými návykovými lístečky.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group