ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Šestinohý byznys

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Jsou jich tu miliony pod jednou střechou. Cvrčci, saranče, larvy potemníků. Všichni dohromady vyžadují každodenní odbornou péči, aby se sami mohli stát solidní základnou zvláštní potravní pyramidy. Řetězce, který funguje za zdmi zoologických zahrad i běžných bytů. U nás i v zahraničí na ně totiž v teráriích čekají tisíce dalších tvorů, kteří mají pořád hlad. Vítejte na hmyzí farmě.

Jednu krabičku cvrčků, prosím. Takovou větu slýchají prodavači v teraristických prodejnách dnes a denně. Většinou od lidí, kteří si domů pořídili gekona či sklípkana, a teď shánějí pro své exotické miláčky něco vhodného na zub. Spokojeně si vezmou svou dávku šestinohých laskomin a jdou domů. Vůbec si nedokážou představit, co všechno se muselo stát, aby se pochoutky s tykadly dostaly až k nim. „Chovat krmný hmyz není jen tak,“ vysvětluje majitel farmy Vladimír Šefl. „U terarijních zvířat totiž platí, stejně jako u nás – jste to, co jíte. A protože podmínky v teráriích zpravidla nejsou stejně ideální jako v přírodě, je kvalitní živé krmivo nanejvýš důležité.“

Sám se k hmyzímu farmaření dostal právě přes své miláčky v teráriích. Snažil se uspokojit jejich chutě a přebytky hmyzu prodával známým. Hobby se mu však časem trochu rozrostlo do dvoupatrové haly zabírající plochu asi tak pěti větších bytů. Při prohlídce místností s tisícovkami nádrží srovnaných v pojízdných regálech od země až ke stropu se mi ani nechce věřit, že to všechno začalo takhle „obyčejně“. Všude kolem se ozývá cvrkání cvrčků a šustot, jak ve svých ubikacích přelézají a přeskakují desetitisíce sarančí.

 

ko1201_hmyz__dsc9436_1

Do místnosti vchází Blanka Šeflová, manželka a pravá ruka majitele farmy. V rukou nese krabici plnou kulatých misek s hlínou. „Týdně jich tu prostřídáme asi čtyři stovky,“ usmívá se a přidává misky ke stovkám dalších. V substrátu uvnitř je skryté živobytí farmy na celý další měsíc. Stamiliony hmyzích vajíček, která tu budou několik dní čekat na vylíhnutí. „Saranče i cvrčci nám dorostou do dospělosti asi za měsíc, některé však expedujeme těsně po vylíhnutí nebo po dvou týdnech.“ Obě skákající pochoutky patří k hmyzu s nedokonalou proměnou, takže procházejí postupně několika velikostními stadii. Pro farmu je to velmi užitečné, protože plní žaludky malých žabek i půlmetrových agam. Každému strávníkovi tak může nabídnout sousto dost malé, aby ho dokázal pozřít.

JIHOČESKÉ TROPY

Každý měsíc opustí halu asi tři tuny krmného hmyzu. Za tu dobu spořádá lavina šestinohých otesánků neuvěřitelných sedm a půl tuny obilného šrotu. „Když k tomu přidáme i zelené krmení, vitaminy a další přísady, dostaneme úctyhodnou hromadu krmiva, které si připravujeme sami podle vlastních receptur,“ pokračuje Vladimír Šefl. Právě vitaminy a minerální látky jsou klíčem k úspěchu. Když jich totiž krmný hmyz spořádá dostatek, změní se sám v pochodující vitaminovou bombu. Pro ještěry v teráriích je pak obdobou multivitaminových přípravků, jaké my kupujeme v lékárnách.

Celá hmyzí farma stojí a padá se správnou vlhkostí a teplotou vzduchu. „Nemůžeme si dovolit žádný výpadek, to by znamenalo konec chovu,“ zdůrazňuje hmyzí farmář. „Ve všech místnostech proto máme čidla napojená na mobil. Kdyby došlo k výpadku elektřiny nebo poklesu teploty, okamžitě by se přes telefon spustil alarm.“ Ať je zima nebo léto, uvnitř farmy musejí panovat tropické teploty kolem třiceti stupňů, při kterých se hmyz vyvíjí optimální rychlostí a všechno běží jako na drátkách.

Tedy skoro všechno. Sleduji zamračený pohled farmáře a s údivem zjišťuji, že se upírá na ochranné plastové brýle ležící na jedné z polic. Vypadají úplně neškodně a k práci s hmyzem beztak patří. Záhada se však rychle vysvětluje. Na jednom ze skel sedí pavouk. Přesněji řečeno samička pavouka listovníka, která hlídá svůj poklad – kokon plný vajíček.

„Kdybychom je nechali bez dozoru, vyhladili by nám během měsíce celý chov,“ ukazuje pan Šefl prstem na osminohého lovce. „Listovníci žijí v naší přírodě běžně, moc rychle však zjistili, že jim v našem tropickém pavoučím ráji bude mnohem líp.“ Není divu. Po celý rok tu mají stálou teplotu a doslova záplavu potravy. „Dokonce se nám tu zvětšili. Díky neustálým hodům dorůstají větší velikosti než v přírodě. Jejich kontrola je ale jako boj s větrnými mlýny,“ krčí rameny chovatel. Proto má všech deset pracovníků farmy kromě každodenního vyměňování vody, krmení hmyzu a vlhčení kladišť s vajíčky ještě jeden důležitý úkol – pronásledovat pavoučí škůdce doslova na každém kroku.

 

ko1201_hmyz__dsc9068_1

ŠESTINOZÍ SUPERMANI

Hmyz není jen pouhou potravou pavouků či ještěrů. Je tou nejúspěšnější skupinou živočichů, jaká kdy osídlila naši planetu. „Vezměte si třeba šváby,“ pokračuje Vladimír Šefl. „Ti vydrží skoro všechno. Jednou mi unikli z chovné nádrže, a abych se jich zbavil, musel jsem nechat celou místnost doslova vymrznout. Dlouhotrvající teploty pod nulou jsou snad to jediné, co na ně skutečně platí. Teď už je radši nechovám – ale ve skutečnosti je obdivuji,“ usmívá se.

Hmyz, který všichni považují spíš za obtížného škůdce, je skutečně skvělou ukázkou odolnosti. Švábi obývají Zemi už tři sta milionů let, takže přežili velké permské vymírání i zánik dinosaurů. Vydrží půl hodiny pod vodou, měsíc přežívají bez hlavy a dokážou se živit třeba lepidlem z dopisních známek. Pravděpodobně by byli i mezi tvory, kteří by přežili jadernou válku. Mezi šestinohé rekordmany však patří i další laskominy pro terarijní živočichy.
Nenápadné saranče z chovných nádrží jsou pohromou i dobrodiním lidstva. Občas totiž tvoří obrovská hejna, která se přesunují krajinou subsaharské Afriky. Tvoří je miliardy jedinců a jejich kusadla sežerou veškerou rostlinnou potravu, na kterou narazí. Živoucí mrak dokáže pokrýt desítky čtverečních kilometrů plochy a zničit veškerou úrodu v dosahu. Občas se však situace obrátí. Místní lidé začnou saranče sbírat a konzumovat – smažené v oleji nebo sušené a rozdrcené na prášek. Pomyslně se tím zařadí do stejného potravního řetězce jako terarijní zvířata. „Nedivte se, hmyz obsahuje kolem šedesáti procent bílkovin. Je díky tomu velmi výživný,“ loučí se se mnou hmyzí farmář.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group