ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Odysseova riviéra

TEXT: LUCIE CHVOJKOVÁ

 

Mohli byste si myslet, že jste v Řecku, nebýt toho, že tenhle ráj leží v „italské holínce“. V časech antiky si zde bohatí Římané budovali snová letní sídla, saracénští piráti zase plenili, co se dalo. Dnes sem jezdí lidé, kteří chtějí vědět, co Italové myslí, když řeknou dolce vita.

Sperlonga, přezdívaná perla Tyrhénského moře, leží na západním pobřeží Itálie, přesně na půl cesty mezi Římem a Neapolí. Její nepřehlédnutelná krása je vystavena na odiv na strmém skalním ostrohu. Domečky omítnuté bílým vápnem svítí do dálky a chvílemi nechávají návštěvníky na pochybách, zda se náhodou neocitli nějakým omylem v Řecku. Štěbetání místních obyvatel v dialektu, který italštinu přece jen nezapře, je ale uvede zpět do reality.

Uvnitř středověkých hradeb se nachází hotový labyrint uliček a půvabných zákoutí s obchůdky se suvenýry i místními specialitami. Svazky sušených feferonek, sáčky s dobromyslí, květináče s čerstvou bazalkou, ale i sádrové sošky rybek, dřevěné modely lodí nebo šperky z mušliček... Všechny tyto kulisy umocňují středomořskou atmosféru, kterou v člověku vyvolává křik racků, kroužících na téměř stále azurové obloze nad střechami sněhobílých domečků. Ty jsou k sobě neprodyšně nalepené z obranných důvodů. Městečko bylo ve středověku terčem četných nájezdů pirátů a mělo proto v hradbách jen dvě snadno kontrolovatelné přístupové brány.

 

ko1201_italie_borgo_antico_con_fiori_rosa_2

Celé je zasazeno do strmé hory Colle San Magno, kterou obklopuje ze všech stran, proto se neobejde bez všudypřítomných úzkých schodišť. Labyrint jejích uliček vede od moře až na náměstí. „Schodiště pod mým domem má 93 schodů,” říká stařenka vykukující z okna jednoho z domečků, aniž by přestala zalévat bylinky a muškáty v truhlíku. Pozoruje pobaveně můj výstup, který mi komplikují vysoké podpatky. To je tedy nápad, myslí si zaručeně. Kolikrát toto schodiště vyšlapala ona, už by nespočítala. Bydlí tady přes padesát let. „Já už dolů k moři téměř nechodím. Kdo by se stále trmácel nahoru a dolů...,” směje se.

Večer městečko ožívá místními obyvateli, pro něž je náměstí místem společných setkání, i koupěchtivými turisty, kteří si přes den užívali zdejších vyhlášených pláží. Když je bludiště obchůdků, které mají často i několik vchodů a východů, unaví, nechají se zlákat některou z půvabných restaurací. Každá z nich má terásku jak dlaň, na niž se však vejde ne¬uvěřitelné množství stolečků. Ve Sperlonze je všechno v úsporné miniverzi.

ŠPELUŇKA PO ITALSKU

Známé úsloví praví, že všechny cesty vedou do Říma. Pro Sperlongu, vzdálenou od Říma jen sto kilometrů, však platí, že z této rybářské vesničky vás všechny cesty neomylně dovedou k moři. Některé uličky vedou na pobřežní korzo plné dalších restaurací, zmrzlináren i hotelů, rozprostírajících se těsně u pláže. Jinými je možné sestoupit do charakteristického středověkého přístavu, kterému vévodí jedna ze tří strážních věží Torre Truglia. Byla postavena roku 1532 na zbytcích původní věže z dob antického Říma. Na moře je odtud nádherný výhled. Kdysi měla především strategický význam – odtud varovali Sperlongu před nebezpečím hrozícím z moře. Saracénští piráti zpustošili vesničku v historii hned několikrát. Přístav je dnes hotovou přehlídkou těch nejmodernějších loděk a jachet. Vyplouvá se odtud na prohlídku místních jeskyní, podle kterých dostalo městečko dokonce svůj název. Sperlonga totiž pochází z latinského spelunca – jeskyně. Možná už je vám teď mnohem jasnější i etymologie českého slova špeluňka. Jeskyně se nacházejí podél celého pobřeží riviéry. Jednou z těch nejkrásnějších je Grotta Azzura, která si v ničem nezadá se stejnojmennou jeskyní nedalekého ostrova Capri. Přezdívá se jí také Madonina jeskyně, podle desítky tisíc let starého stalagmitu, který postavu madony připomíná.

 

ko1201_italie_img_7378

Koupání ve zdejších průzračných vodách je doslova pohádkové. Různé odstíny modré, včetně té zářivě azurové, způsobují rozpouštěné minerály, ale také míchání slané mořské vody se sladkovodními prameny, které na mnoha místech skalního pobřeží vyvěrají do moře. Čistota zdejších vod je stvrzena nejen výskytem vzácných druhů ryb, ale už jedenáct let i Modrou vlajkou, která je každoročně udělována těm nejčistějším pobřežím.

KOLÉBKA ŘECKÝCH BÁJÍ

Celé jižní pobřeží regionu Lazio má dávnou a velmi bohatou historii, která se však trochu ztrácí v mýtech a legendách. Není se proto co divit, že riviéra nese příznačný název Riviera di Ulisse, tedy Odysseova riviéra. Když toto místo Řekové objevili, začali ho spojovat s některými mýty Homérovy Odyssey, jednoho z nejstarších řeckých eposů. Právě zde se podle něj Odysseus zamiloval do krásné čarodějky Kirké. Při nedávné rekonstrukci pobřežní cesty Via Flacca, která spojuje přes Sperlongu města Terracina a Gaeta, byly nalezeny v jedné ze zdejších jeskyní torza sousoší, ztělesňující například oslepení kyklopa Polyféma Odysseem a jeho druhy nebo Odysseovu loď, na kterou útočí mořská příšera Skylla. Dnes je možné prohlédnout si je ve zdejším muzeu.

Tato oblast byla velmi slavná i v dobách antického Říma a stala se oblíbeným výletním místem např. císaře Tiberia. Další Římané ho následovali a po jeho vzoru tu začali stavět své honosné vily. Archeologické naleziště na mořském pobřeží podává o tomto období hmatatelná svědectví.

TISÍC A JEDNA CHUŤ MOŘE

Maria Celeste Gagliardi je s těmito místy srostlá od malička. Její rodina vlastní jeden z nejkrásnějších hotelů na pobřeží Sperlongy, o který pečují její tři sestry, proměnily ho v pestrobarevnou květinovou oázu. Celeste se spolu se svým manželem Egidiem Fuscem věnuje potápěčské vášni, kterou kombinují s vášní fotografickou. O své snímky, včetně Celestina unikátního záběru mořského koníka, se podělí s návštěvníky rybího festivalu Sapori di mare (Chutě moře).

Již osmý ročník tohoto festivalu je oslavou dlouholeté rybářské tradice. Zdejší rybáři chytali především tzv. azurový druh ryb – pesce azzurro. Patří sem např. ančovičky, šproty nebo sardelky. Vybíravá majetná smetánka těmito drobnými rybkami pohrdala, a tak byly kdysi především součástí stravy chudých. S narůstající životní úrovní postupně jejich konzumace slábla. V posledních letech prožívají tyto drobné druhy ryb svoji renesanci na stolech všech Italů bez rozdílu. Nezáleží na tom, jak hluboko mají lidé do kapsy. Zjistilo se totiž, že pesce azzurro má blahodárné účinky na lidské zdraví, a to především díky vysokému obsahu mastné kyseliny Omega-3. Ke stále větší popularizaci jídel s těmito drobnými rybkami přispívají i zdejší restaurace, které mají v období festivalu v nabídce výhodná rybí menu, v nichž úspěšně oprášily tradiční recepty. Za poloviční cenu je možné ochutnat např. smažené šproty a sardelky nebo těstoviny s ančovičkami a divokým fenyklem, které jsou oblíbeným pokrmem třeba také na Sicílii. V rámci festivalu je možné zhlédnout tradiční rybářské tance, u nichž nechybí ani sítě. Maminky s holčičkami obdivují stánky s řemeslnou bižuterií s mořskými motivy, na tatínky s chlapečky zase působí jako magnet více než deset metrů dlouhý model lodi, na které se Giovanni Caboto, rodák z nedaleké Gaety, vydal v letech 1497 a 1498 po vzoru Kryštofa Colomba hledat nové země. Plavil se však přes Atlantik o něco severněji a objevil Kanadu. Večer pak všichni návštěvníci festivalu bez rozdílu věku či pohlaví hledí doslova zbožně k nebi. Více než patnáctiminutová kanonáda a exploze barev byla silným zážitkem i pro mne. Pochopila jsem, proč mají Italové pověst nejlepších výrobců pyrotechniky na světě.

PERLY V MOŘI

Leone La Rocca, prezident organizace Consorzio di turismo Sperlonga, se postaral o to, že si můžete prohlédnout Odysseovu riviéru i z ptačí perspektivy. Noční bouřka vzduch pro snímky nádherně vyčistila. Helikoptéře se ale silné poryvy větru vůbec nelíbily. Nakonec nás za mohutného otřásání přece jen přenesla i na blízký ostrov Ventoténe, který je součástí Pontinského souostroví.

Veselý ostrůvek hraje na první pohled všemi barvami. Není však přeplněn ani místními, ani turisty jako blízké ostrovy Ischia nebo Ponza, mezi kterými leží přesně na půl cesty. Vyhledávají ho lidé, kteří si chtějí užít klidnou dovolenou. Městečko tak může žít svým poklidným životem i ve špičce turistické sezony. 
Ostrov je sopečného původu, proto hned v přístavu narazíme na působivé tufové jeskyně, které slouží jako přístavní tržiště. Tuf je totiž poměrně poddajný zkamenělý sopečný prach. Na ostrově jsou tufové jeskyně dokonce součástí některých domů. V přístavu v nich rybáři prodávají své úlovky – od různých druhů drobných ryb, jako jsou ančovičky nebo sardelky, přes chobotnice až po krevety, mušle a další mořské plody.

V jedné z jeskyní má svou základnu také místní potápěčský klub. Potápění v okolí ostrova i v nedaleké chráněné podmořské rezervaci je zdejší hlavní turistickou atrakcí. Členy klubu jsou i Maria Celeste s Egidiem, kteří se zajímají o poslední podmořské novinky. „Dnes jsme viděli hejno ryb cernia, které jsou právě uprostřed námluv a neúnavně kolem sebe krouží. Některé kusy měly určitě metr a skoro jsem se jich dotkl rukou,“ referuje nadšeně jeden z potápěčů, který se právě vrátil z ponoru. Oči mu září štěstím. Z Celestinina i Egidiova výrazu tváře se dá vyčíst, že by se nejraději hned navlékli do neoprenů, popadli dýchací přístroje a vyrazili také.

Jedním z oblíbených potápěčských cílů je vrak lodi Santa Lucia, který od roku 1943, kdy se loď stala terčem leteckého útoku, odpočívá na písečném dně kousek odtud v hloubce kolem čtyřiceti metrů. Vyhledávané je i šnorchlování ve zdejších malebných zátokách.

Ventoténe má navzdory své velikosti dokonce vlastní gastronomické speciality. Jednou z nich je zvláštní druh čočky, která se odtud i vyváží. Kdysi byla „masem chudých”. Pochutnat si na ní můžete třeba v kombinaci s křupavou bruschettou a olivovým olejem. Je to příjemná, i když poněkud méně známá obměna slavné bruschetty s rajčaty. Další ikonou ostrova jsou kapary. Je to jedna z rostlin, která se přizpůsobila drsným větrným podmínkám a dokázala odolat i působení mořské soli. Pochoutkou, kterou známe, nejsou plody, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale ještě nerozvité květy. Nakládají se do hrubozrnné mořské soli, která je konzervuje a uchová bez problémů až dva roky. A to i bez ledničky.

Menším bráškou ostrova Ventoténe je kulatý miniostrůvek Santo Stefano, který je od něj vzdálený pouhé dva kilometry. Má průměr 500 metrů a rozlohu 27 hektarů. V dobách antického Říma ho lidé nazývali různě: Partenópe, Palmosa, Domma Stephané nebo Borca.

Příkré pobřežní útesy ho předurčily stát se ideální místem pro vězení. Postavil ho bourbonský král Ferdinand IV. v 18. století. Bylo v provozu téměř 170 let. Výhled z vězeňských cel byl poměrně monotónní. Z bezpečnostních důvodů mířila okna pouze k nebi. Dnes má ostrov soukromého majitele a obávané vězení se proměnilo v království stovek racků.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group