ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Čert ví proč

TEXT A FOTO: JAROSLAV MACURA

 

Byli zde dávno před tím, než u břehů Tasmánie přistála loď s prvními trestanci a odsouzenci začali procházet branami věznice v Port Arthuru. Z okolních lesů se nocí nesl příšerný řev nahánějící hrůzu, který mohli podle úsudku dozorců a trestanců vyluzovat jedině pekelníci.

Tasmánii však nestrašili čerti s rohy a kopyty, ale ďáblové medvědovití (Sarcophilus harrisii či Sarcophilus laniarius), kteří jsou známější pod jménem tasmánští čerti. Jde o vačnatce černé barvy s bílou náprsenkou na hrudi. Tasmánský ďábel žil ještě před příchodem Evropanů také na australském kontinentu. Na mase těchto zvířat si s oblibou pochutnávali Aboriginci a dílo zkázy dokonali predátoři jako například pes dingo. Ve 20. století se už ďábli na kontinentu nevyskytovali, s výjimkou několika jedinců chovaných v zajetí.

První kolonizátoři Tasmánie považovali tasmánské ďábly za škodnou a hromadně je vybíjeli. Někteří lovci za jejich likvidaci dostávali odměnu. V Tasmánii ale měli šanci přežít, protože tady dingo nežije. A na rozdíl od pevninské Austrálie poskytoval ostrov díky hustým pralesům ďáblům dostatek ochrany i před člověkem. Nakonec si tu ale tato zvláštní zvířata našel jiný nepřítel.

 

ko1201_tasmanie_certi_2r6j6562fin

ČELISTI

Na toulkách Tasmánií jsem navštívil Tasmanian Devil Conservation Park založený v roce 1978 poblíž již zmíněného Port Arhturu. Věnuje se ochraně ohrožených a postižených zvířat, jako jeden z mála i tasmánským ďáblům. Bylo pozdní odpoledne a v betonem ohraničeném výběhu se rvali dva „ďáblíci“ o mršinu. Běhali s ní dokola a snažili se kořist uzmout pro sebe. Jejich řev, jekot, vrčení, strašidelné pazvuky a kvílení se nesly daleko za hranice chovné stanice. Po chvíli boj ustal, již se nebylo o co prát. Mršinu pohltil jeden z nich a nastalo ticho a smír. Za minutku již ležela tato zvířátka svorně vedle sebe a užívala si teplých paprsků pomalu zapadajícího slunce. Až spadne tma, začnou tato noční zvířata instinktivně šmejdit a hledat další potravu.

Z ohrady se ale nikam nedostanou. Je jejich vězením, ale i ochranou před nemocí, která děsí nejen samotné ďábly, ale také jejich ochránce – zvláštní tým, který v Tasmánii zkoumá příčiny vedoucí k postupnému vyhynutí těchto zvířat. Trpí totiž jednou z odnoží rakoviny, kromě jater jsou postiženy touto chorobou hlavně čelisti. Napadené zvíře trpí značnými otoky a narůstajícími nádory kolem tlamy. Není schopno lovit ani přijímat potravu a v podstatě uhyne hlady. Tento typ rakoviny je infekční a přenáší se zejména vzájemným pokousáním při páření nebo v boji o potravu. Od roku 1995, kdy byla poprvé rakovina těchto zvířat objevena, se jejich stav snížil o 70 %.

Prvním z pokusů, jak tasmánské ďábly zachránit, bylo pochytání nakažených jedinců a jejich následné utracení. Tento pokus se však projevil jako neefektivní, protože nemoc se šířila rychleji. Navíc bylo značně obtížné a zdraví nebezpečné nakažená zvířata lovit. Vědcům se dosud nepodařilo vyvinout účinný lék, a tak populace tasmánských ďáblů pomalu, ale jistě vymírá. Vědci se proto nyní soustředí na odchyt zdravých jedinců a jejich odchov na několika záchranných stanicích, kde se zvířatům dostane odborné péče. Lidé také na stanicích zkoumají a uchovávají genetické kódy tasmánských čertů. Odchovaná zvířata ale nelze bohužel bez následků vypustit zpět do volné přírody, neboť zde jim hrozí nakažení od infikovaných jedinců. Navíc nejsou zvyklí lovit, trpí hlady a nezřídka se stávají obětí projíždějících aut.

 

ko1201_tasmanie_certi_port_arthur__1

NEJISTÁ BUDOUCNOST

Ten, kdo tasmánského ďábla viděl, potvrdí, že vypadá jako pes, medvídek i prasátko dohromady. Na slunci má růžově průsvitná ouška a přední nohy jsou kratší než zadní. Samec dorůstá délky přes 60 cm a jeho váha se pohybuje okolo osmi kilogramů. Samice bývá o čtvrtinu lehčí. Ďáblové velmi dobře slyší a mají vynikající čich. V noci bezpečně rozpoznají pohybující se zvěř. Pozoruhodností tohoto vačnatce je jeho ocas, do kterého si ukládá tukové zásoby na horší časy.

Samice těchto zvířat nejsou monogamní a mohou se pářit každým rokem už od dvou let svého života. Doba jejich březosti je 21 dnů a malých „ďáblíků“ se narodí až třicet. Protože má ale samice pouze čtyři bradavky, přežívají nejvýše čtyři mláďata z každého vrhu. Od narození žijí ve vaku, který opouštějí již plně osrstěná zhruba po třech a půl měsících a pak téměř stejnou dobu žijí v noře. Na rozdíl od klokanů mají samice vak otočený o 180 stupňů, čili otvorem k zadním běhům. Je to praktické, neboť při hrabání se vak nezanáší zeminou. Téměř po deseti měsících od narození se ďábli stávají plně samostatnými. Svou kořist sežerou i se srstí a nevynechají ani kosti. Pokud se jedná o mršinu, pak odvádějí vzornou práci, neboť zabraňují infekcím z rozkládajících se těl. Jsou samotáři a své teritorium o rozloze až 20 km² si pečlivě střeží, přesto jsou schopni se o kořist podělit s ostatními. S nepřáteli dovedou zuřivě bojovat, a když je zapotřebí, brání se i tím, že vylučují nesnesitelný zápach, za který by se nestyděl ani tchoř. Kromě drobných živočichů jsou schopni ulovit i malá domácí zvířata a velmi zřídka i ovci.

Farmáři se ale výhledově svého malého predátora zbaví. Tasmánský ďábel je od roku 2008 považován za ohrožený druh a pesimistické prognózy tvrdí, že za pár desítek let se už s těmito chlupáči nesetkáme. Potká je stejný osud jako jejich „většího“ bratříčka – tasmánského tygra, který vyhynul ve třicátých letech minulého století. V současnosti totiž jedinou nadějí na záchranu populárních ďáblů je objev léku na vskutku ďábelskou rakovinu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group