ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Rýžová plavba

TEXT A FOTO: TOMÁŠ NÍDR

 

Zemědělci v Tam Coc na severu Vietnamu mají nádherné pracovní prostředí. Přímo ze zelených rýžovišť rostou fotogenická vápencová skaliska. Vychutnají si i rolníci pohled, když se při obdělávání základní plodiny regionu stále musejí brodit vodou?

Zahanbeně se cítím jako bílý kolonista. Vezu se na přídi pramice a kolem sebe vidím Vietnamce s jejich kuželovými klobouky, jak se bosí brodí v matlavém bahýnku, ze kterého rostou třicet čísel dlouhá stébla rýže.

Do sklizně plodiny, kterou mají v jihovýchodní Asii na talíři v různých formách od snídaně po večeři, je ještě daleko. Zrnka se na rostlinách ještě ani nezačala formovat. Zemědělci mezi řádky vybírají parazitické šneky, kteří by mohli ohrozit úrodu a tak i pozici Vietnamu na pátém místě největších světových producentů rýže (po Číně, Indii, Indonésii a Bangladéši). Někteří vyhazují měkkýše na břeh, jiní je dávají do igelitky. Jedna z žen využívá toho, že dnes sluneční paprsky neprotrhly šedivou oblačnost nad krajem Tam Coc na severu země. Snímá z hlavy klobouk a dělá z něj improvizovanou nádobu na nepohodlné živočichy.

Když z onoho brouzdaliště vyleze, může si sednout na břeh a kochat se výhledem na půvabnou krajinu. Nad široce se táhnoucí plochou rýžovišť jako by někdo pořádně zatřepal slánkou plnou přerostlých krystalků soli. Vápencová skaliska trůní osamoceně v zelených bazéncích a jejich bílé obrysy se rozpíjejí v pozadí mlhy, která se na oblast poblíž města Ninh Binh snesla. Jaká to musí být nádhera, když se nebe podaří vymalovat do modra!

 

ko1201_vietnam_hl.foto_profimedia-0013903685

VESLUJE SE NOHAMA

Turista si vietnamskou krásu může vychutnávat při projížďce na loďce. Najímám si jednu drobnou čtyřicátnici, která zde společně s dalšími venkovankami čeká na návštěvníky ze zahraničí i z domova. Mimochodem, těch druhých je v této oblíbené zastávce cestovních kanceláří podstatně více, což svědčí o tom, jak se za poslední dvě desetiletí země hospodářsky zvedla. Vyrážíme do labyrintu vodních stezek řeky Ngo Dong. Pro laika lze těžko rozlišovat, co je přirozené rameno řeky a kde zapracovali lidé v touze po zavlažovacích kanálech pro svá políčka. K zahlédnutí jsou malé pagody, přeplácané podle místního zvyku zubatými draky valícími zrak. Ze člunu se k nim nevstupuje, až později si k nim zajedu přes soustavu lávek na bicyklu. Ještě na loďce míjíme početné zemědělce, rybáře i dívku, která si před schody svého domku v kalné vodě myje dlouhé vlasy. Moje převoznice ke každému něco vesele prohodí a za plné jízdy lehce konverzuje. Byť moje vietnamština končí u pracně pilovaného pozdravu, připadám si tak nějak sousedsky. Ona anglicky neumí nic, a tak se na sebe alespoň culíme. Podle jejího úsměvu se zdá, že pro ni veslování ani není žádná námaha. Jde jí moc dobře od ruky. Tedy... Lépe řečeno od nohy. Místní ženy totiž přišly na to, že rozpohybovat pramici pomocí slabších horních končetin stojí příliš energie. Tak proč nevyužít silnější dolní končetiny? O paže se jen opře, jako by se chtěla opalovat. Do bosých nohou uchopí vesla a pohybujeme jimi jako při jízdě na kole. Jen je musí stále chodidly obdivuhodně obtáčet, aby jí nevyklouzla do vody. Nestane se to ani jednou, netradiční šlapadlo drží směr a tamcocským dámám se plní sen generací lidstva – mohou si totiž u práce pěkně poležet. Zajímavé, že tento avantgardní způsob pohonu veslice se jinde neprosadil, a to nejen z hlediska planetárního, ale i lokálního.

 

ko1201_vietnam_135_tam_

KOMUNISTICKÝ KAPITALISMUS

Tam Coc znamená Tři jeskyně. Všemi si řeka prorazila cestu. Ta nejdelší měří 125 metrů a v některých místech je nutné se kvůli nízkému stropu přikrčit. Na konci jeskyně je zátočina, ve které se loďky obracejí, aby se vrátily do výchozí vesnice Van Lam. Jenže není to jen tak, kolem turistických plavidel se jako dravé piraně začnou točit bárky naložené zbožím. Plovoucí prodavačky nabízejí místní ovoce či sladkosti, ale také brambůrky, čokoládové tyčinky a limonády z globálního sortimentu. Všechno samozřejmě s mastnou přirážkou. Utéci jim nejde, moje převoznice a stejně tak i její kolegyně, které mezi rýžovišti zajišťují dopravu dalším turistickým skupinkám, v těchto místech složí nohy pod sebe a ruce do klína. Loďka jen splývá v líném proudu. Nátlaku nechci ustoupit, proč bych měl uprostřed vietnamských rýžovišť chroupat přeslazený arašídový snack? Nevzdává se ani trhovkyně, gesty ukazuje na plechovku fanty a na mou řidičku a naznačuje, že má žízeň. Kapitánka mé pramice horlivě přikyvuje. Sice o tom mám velké pochyby, ale nechci být za nelidu. Jeden nápoj tedy koupím. Jen co plechovku dostane do ruky, hned ji mění za výrazně levnější zboží a prodavačka jí vyplácí rozdíl. Vydělají obě. Takhle tedy funguje kapitalismus v (pouze plakátově) komunistickém Vietnamu. V duchu jim tleskám.

Na zpáteční cestě se znovu projevím jako turista s měkkým srdcem. Na dně loďky totiž po celou cestu leží pádlo, jehož němým výzvám o uchopení od počátku odolávám. Nakonec mě ale přesvědčí, abych se za spokojeného úsměvu mé veslařky také pustil do práce. Na rozdíl od ní ho však mohu (pod záminkou fotografování) kdykoliv odložit, abych si oddechl. Po přistání a zaplacení dýška už ale rychle mizím, aby mě ještě náhodou během mé dovolené nepřemluvili k brigádě socialistické práce při sběru šneků na rýžovém poli.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group