ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MUŽ, KTERÉMU NAROSTLA KŘÍDLA

 

„V prosinci jsem byl v Hollywoodu předvést moje videa. Hledají totiž nějakého hrdinu. Skutečného akčního hrdinu, který tak opravdu žije. Ne jako Brad Pitt nebo Tom Cruise... Extrémní sporty teď v Hollywoodu letí, takže je docela velká pravděpodobnost, že si mě vyberou,“ řekl mi Rakušan Felix Baumgartner.
Asi si pomyslíte - poněkud sebevědomý. Felix má ale za sebou obdivuhodné projekty. A na jeden další - channelcrossing - se právě připravuje. Volným pádem chce koncem července přeletět přes 35 kilometrů širokou úžinu La Manche mezi Anglií a Francií. Takže si jeho jméno dobře zapamatujte...

 

ZAČÁTKY
Parašutisté spouštějící se z letadel nad salzburským letištěm fascinovali Felixe odmalička. Strávil hodiny sledováním modré oblohy poseté barevnými tečkami vrchlíků. Na parašutistickou licenci si však musel podle rakouských zákonů počkat až do sedmnácti let. Už rok předtím se ale mohl přihlásit do kurzu skydivingu a vyzkoušet tak první volné pády. To bylo v roce 1986. Následovala speciální vojenská škola parašutismu a skydivingu.
„Mě ale od začátku přitahoval BASE jumping. Je to nejvyšší úroveň, jaké můžeš v tomto sportu dosáhnout. Na světě je asi 200 tisíc skydiverů, ale jen okolo 500 aktivních BASE jumperů. Dlouho jsem nemohl narazit na někoho, kdo by mě do toho zasvětil, a sám jsem si netroufal. Uvědomoval jsem si, že BASE jumping může být skutečně nebezpečný. A tak jsem musel čekat... Až do roku 1996, kdy jsem potkal Tracyho Walkera z Texasu, který žije v Německu. Ten mi poradil se vším, co bylo potřeba. Naučil mě „číst“ hory, ukázal, jak sbalit padák. U Tracyho jsem prošel kurzem a dozvěděl se vše, co jsem potřeboval vědět pro můj první skok. U něho jsem také poprvé zhlédl video ze závodů v Západní Virginii. Skáče se z mostu, proto se závod jmenuje „Bridge Day“, a je to v podstatě mistrovství světa v BASE jumpingu. Každý rok se tu sjede víc než 350 BASE jumperů,“ vzpomíná na své začátky Felix.
Po zhlédnutí videa mu bylo jasné, že ty závody chce vidět, a tak ještě v roce 1996 vyrazil do Spojených států. Nezávodil, ale skočil si tu svůj první BASE jump. Pečlivě pozoroval akrobatické umění svých kolegů a o rok později přijel znovu. A vyhrál. Jako první Evropan v historii...
„V té době se o mě poprvé začala zajímat média. Dalších ročníků už jsem se ale neúčastnil. Jednou jsem vyhrál a tím to pro mě bylo uzavřené. Navíc jsem byl v dalších letech zaneprázdněn novými projekty...“
Jak se stát skutečným BASE jumperem, si můžete přečíst v podvalu, co je ale podle Felixe nejobtížnější zvládnout?
„Důležité je umět ovládat padák. Jinak by se ti mohlo stát, že sice přežiješ skok, ale ne dopad. Při BASE jumpu jsi většinou nucený přistát na omezeném prostoru, proto práce s padákem musí být stoprocentní.
Druhá věc je rychlost pádu. Když padáš dvě tři sekundy, tak s tím nemáš problém. Ale při takovém dvacetivteřinovém volném pádu nabereš slušnou rychlost. Jakýkoliv pohyb mění rotaci těla a ty musíš umět tyto situace řešit. Navíc na některých skalních útesech bývá silný tah vzhůru podél stěny. Při skydivingu se tyto návyky dají natrénovat. Každý by měl před prvním BASE jumpem absolvovat minimálně 250 skoků...
Pak je samozřejmě nutné umět si sbalit padák. Postup je odlišný od skydivingu, kde se vrchlík otevírá přibližně 600 až 800 metrů nad zemí a na vše je daleko víc času. Pomalejší rozbalení šetří tělo a materiál. Při BASE jumpingu se na toto nemůže brát ohled.
Také je potřeba se naučit hodně o přírodních podmínkách, především o větrech a vzdušných proudech. A musíš tyto věci respektovat. To je velmi důležité - respektovat přírodu a za špatných podmínek být schopný říct ne. V tomto sportu není moc prostoru na chyby. Zaměřit se na to, co právě děláš, respektovat přírodu a mít štěstí, abys přežil...“

 

REKORDY
Už podle počátku Felixovy kariéry je vidět, že se s ničím „moc nepáře“. Jeden z projektů, které mu nedovolily vrátit se zpět na Bridge Day, nesl pracovní název Twin Towers a odehrál se v dubnu 1999 v hlavním městě Malajsie Kuala Lumpuru. Asi už tušíte, že šlo o skok z nejvyšší budovy světa Petronas Towers. Skok z výšky 451 metrů nebyl pro Felixe v podstatě žádným problémem. Potíž byla, jak se dostat nahoru. Budovy jsou totiž pro veřejnost nepřístupné.
„Několik dnů jsem pečlivě sledoval ochranku a pohyb v okolí mrakodrapů. Vše jsem ale znal pouze zvenku. Zjistil jsem si, kolik lidí tam pracuje, zfalšoval si ID kartu. V den D jsem se oblékl jako byznysmen a padák s kamerou ukryl do kufříku. Uvnitř jsem se musel rychle orientovat. Neměl jsem žádný plánek budovy, pro správnou orientaci jsem používal malý kompas. Pomohlo mi i to, že vrchních dvacet pater bylo stále ve výstavbě, takže se tam dalo poměrně jednoduše pohybovat. Přesto jsem tam zažíval největší stres. Věděl jsem, že jsem již nedaleko cíle, ale pokud by mě chytili tady, bylo by vše překaženo. Trvalo mi hodinu a patnáct minut dostat se od vstupu do budovy k místu skoku. Musel jsem se ukrývat před ochrankou, několikrát jsem se o pár pater vracel a stoupal po bezpečnostním schodišti, než jsem našel okno, ze kterého se dalo vylézt na mechanickou ruku na mytí oken. Z té jsem potřeboval skočit,“ popisuje dramatické okolnosti skoku Felix. Po dopadu ho dokonce chvilku pronásledovali policisté, nevynaložili prý ale dostatek sil na to, aby ho chytili...
Projekt, kterého si Felix nejvíc cení a jenž mu přinesl i nejvíc mediální odezvy, se odehrál v prosinci 1999. Místem činu bylo tentokrát brazilské Rio de Janeiro, přesněji známá socha Ježíše Spasitele. Felix byl první, komu se podařilo skočit z Ježíšovy napřažené paže, čímž se stal držitelem nejnižšího BASE jumpu na světě. Takto vzpomíná na skok:
„Bylo nesmírně obtížné celou akci realizovat. Přípravy zabraly celých pět měsíců. Zároveň ale tento skok znamenal ohromný posun v mé kariéře. Fotky obletěly doslova celý svět a spoustu lidí to vážně zaujalo.
Akce opět probíhala nelegálně, protože bychom asi nikdy k takové šílenosti povolení nedostali. Nocovali jsme přímo pod sochou a po východu slunce jsem kuší vystřelil ocelové lanko, kterým jsem si přes Ježíšovu ruku přetáhl horolezecké lano. Po něm jsem vyšplhal nahoru. Pravá ruka, ze které jsem skákal, je pouze 29 metrů nad zemí a jen 25 centimetrů široká.“
Felixovy projekty jsou v každém případě unikátní, za zmínku stojí rozhodně i výlet na Baffinův ostrov v květnu 2001, kde společně se čtyřmi Američany absolvovali 81 skoků ze žulových stěn, které se tu od hladiny moře zvedají kolmo do výšky přes 1500 metrů, nebo přistání na horkovzdušném balonu v únoru 2002. (Felix vyskočil z koše balonu a po přesných manévrech přistál na vrchlíku stejného balonu.)
To, že některé akce dělá nelegálně, je i Felixův „obchodní trik“. Je si plně vědom, že takto lépe přitáhne pozornost médií.

 

BASE ADRENALIN
Jistě vás napadne, že při BASE jumpingu a speciálně při Felixových akcích musí být adrenalin všudypřítomný. Jak to vlastně všechno zvládá?
„Nemám žádný speciální trénink, nedělám jógu nebo něco podobného. Prostě skočím... Předtím se ale snažím důkladně prostudovat terén, do kterého skáču, a představit si veškerá rizika, problémy a hlavně jejich případná řešení. Prostě si ten skok nejprve promítnu v hlavě,“ vysvětluje Felix a dodává vysvětlení, co ho na BASE jumpingu asi nejvíc baví.
„Miluju poslední sekundu před odrazem. To je ta hrana, kdy skončila veškerá příprava, ale ještě nezačal skok, kterému už ale nejde zabránit. Už není cesty zpět a ty se teď musíš spolehnout na to, jak jsi se připravil. Tam se odehrává mix mezi perfektní přípravou a cestou k cíli. Tam není kompromis nebo nějaká rezerva.“

 

Z EVERESTU PŘES LA MANCHE
Z pochopitelných důvodů Felix o svých projektech nemluví moc dopředu. Ten aktuální je ale výjimkou. Dělat načerno přelet kanálu La Manche je prostě nemožné. Už proto, že startovat bude přibližně ve výšce 9000 metrů, tedy v prostoru, kde se pohybují dopravní letadla. Na Internetu se ale dočtete, že bude startovat z Everestu.
„Je to pro lidi poutavější, napsat, že poletím z Everestu, který má nadmořskou výšku 8848. Je to téměř těch 9000 metrů, které k přeletu potřebuji. Moje křídlo klesá o 1000 metrů na vzdálenost 5 kilometrů. Výška Everestu by mi tedy k přeletu měla stačit. Za ideálních podmínek. Pokud budu mít vítr v zádech, je to výhoda, v opačném případě bych do Francie nedoletěl.
Vyskočím z malého letadla a podle testů by mělo křídlo letět rychlostí okolo 220 km/h. Zpočátku ale poletím díky řídkému vzduchu rychleji. Počítáme s rychlostí až okolo 360 km/h,“ vysvětluje připravovaný let Felix.
V době, kdy spolu rozmlouváme, finální podoba křídla existuje ještě pouze na papíře. Velké starosti dělalo konstruktérům uchycení křídla k tělu. Kvůli lepší aerodynamice se křídlo, které mi Felix na nákresech ukazuje a popisuje, podobá malinkému větroni. Rozpětí je ale pouze 1,8 metru a v trupu bude pilot položený hlavou dopředu. Řídit bude možné rukama...
„Oproti křídlům, se kterými jsem skákal, je to něco jako, když z osobního auta přesednu do formule 1. Musím se na let s tímto křídlem připravit jak fyzicky, tak psychicky. Je mnohem rychlejší, jdou s ním provádět vruty a loopingy, což u předchozích modelů nebylo možné. S těmi šlo pouze velmi pomalu zatáčet. Znamená to, že pokud chci zůstat v bezpečí, musím se dobře připravit. Proto teď dělám akrobacii a létám stíhačkou. Připravuji své tělo na nejrůznější situace a procvičuji si motoriku a orientaci, abych v případě jakýchkoliv problémů nezmatkoval, ale byl připravený a naučený je řešit...“
Kvůli řídkému vzduchu poletí Felix s kyslíkovým přístrojem, přistávací manévr by měl začít přibližně ve výšce 800 metrů, kdy otevře padák, a pokud vše dobře dopadne, přistane i s křídlem na zem. Nouzová varianta ale počítá i s odhozením celého křídla.
Součástí britského povolení ke startu je i to, že Felix musí před letem projít speciálními testy v tlakové kabině, kde mu nasimulují podmínky vysoké nadmořské výšky a následně dostane řadu úkolů, které prověří stav jeho mysli. Let proběhne koncem července, ale do značné míry je závislý na počasí. Jelikož se jedná o velmi frekventovaný dopravní koridor, let se uskuteční v ranních hodinách.
„V 5.30 musíme opustit kontrolovaný letový prostor. Do té doby nelétají žádná letadla a je již dostatek světla na filmování a fotografování. Není totiž možné, aby se kvůli jednomu člověku měnily letové řády,“ vysvětluje Felix.
Jestli se Felixovi tento kousek povede, se určitě brzy dozvíme. A navíc je toto možná první profil nového hollywoodského hrdiny na stránkách českého tisku.

 

 


SKYDIVING
Skydiving je v podstatě totéž co parašutismus, přesto mezi klasickými parašutisty a skydivery existuje určité napětí. Skydiving se vyvinul z parašutismu, při kterém jde především o dolet na cíl. Při skydivingu, což je mladší disciplína, se navíc během volného pádu (freefalling) provádějí různé akrobatické cviky, které podle svého druhu nesou vlastní označení. Např. skysurfing (pád se speciálním surfovým prknem na nohou), RW - Relative Work (vytváření sestav několika skydiverů během volného pádu). Skydiving na rozdíl od BASE jumpingu znamená seskok z letadla nebo vrtulníku, BASE jumping je pád z pevného bodu.

 

CO JE TO B.A.S.E.?
V roce 1990 založil Carl Boenisch americkou asociaci B.A.S.E., která sdružuje BASE jumpery z celého světa. Od té doby uděluje „BASE číslo“ každému, kdo doloží skoky z těchto čtyř míst:
B - Building - budova
A - Antenna - televizní vysílač
S - Span (Bridge) - most
E - Earth (Cliff) - země (útes, skála)
Tato čtyři písmena tvoří slovo BASE. Každý, kdo vyplní vstupní formulář a na adresu asociace, vdově po Carlovi Boenischovi (zabil se před lety při skoku ze stěny Trolů v Norsku) zašle důkazy o skocích, dostane své číslo, které je nepřenosné a majiteli zůstane i po smrti. Felix Baumgartner získal v roce 1998 číslo 502.

 

KDO PRACUJE NA PŘELETU LA MANCHE?
Podle Felixových slov je to především on sám, kdo má hlavní slovo. Tým je však poměrně velký a trvalo skoro rok, než se ustálil.
Důležitým členem je specialista na aerodynamiku Rüdiger Kunz, který v minulosti pracoval na vývoji letadla Eurofighter. Nyní je zodpovědný za vývoj křídla. Přípravy koordinuje Felixův přítel Helmut Tucek, mimo jiné i majitel balonové a vzducholodní společnosti. Právě z jeho balonů Felix provádí testovací skoky. Povolení pro start vyřizuje ve Velké Británii a ve Francii kaskadérská agentura Flying Pictures.
Křídlo je vyrobeno ze speciálních karbonových vláken Carbo Tech Compisites, která používá například i stáj BMW-Williams ve formuli 1.
červenec - srpen 2003
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group