ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Zvířecí akademie

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Zvířata nám pomáhají od počátku lidských dějin. Vlčí předkové dnešních psů lovili s člověkem už v době kamenné, dnes jim však vyrůstá překvapivá konkurence. V lidských službách se ocitají například krysy. Tvor, který způsobil jednu z největších epidemií moru v Evropě, nyní zachraňuje lidské životy. Krysy obrovské z Afriky dokážou něco, co člověk určitě nezvládne. Najít zahrabanou nášlapnou minu jen tak po čichu. Mohly by tím zachránit až dvacet tisíc lidských životů, které kvůli minám ročně vyhasnou. V tomto pátrání předčí dokonce i elektronické detektory kovů, protože na rozdíl od nich umějí vyhledávat také plastické trhaviny. Některé krysy jsou dokonce lepší než speciálně vycvičení psi a mohou se pochlubit mezinárodním osvědčením, které to potvrzuje. Ve srovnání se psy navíc mají hned několik výhod. Pomocníci s hlodáky jsou odolní proti tropickým chorobám a nejsou tak vázaní na svého pána, takže mohou bez problémů spolupracovat s různými lidmi. Na rozdíl od špičkově vycvičeného psa, který může vyjít i na půl milionu korun, jsou také řádově levnější a pracují za půl banánu. Na spuštění nášlapné miny většinou stačí hmotnost pouhých pěti kilogramů, takže psovodi neustále riskují, že jejich cenní pomocníci skončí v oblacích. Krysy vážící sotva dvě kila však mohou po minovém poli běhat zcela bezpečně.

 

ko1203_krysy__dsc6680a

OTÁZKA CVIKU

Podle typu výcviku dokážou šikovní hlodavci určit nejen polohu miny, ale také člověka s tuberkulózou. Pro milionové chudinské slumy Afriky je to skvělá zpráva. S téměř devadesátiprocentní úspěšností jsou sice krysy o něco méně přesné než výsledky z laboratoře, zato však pracují ďábelskou rychlostí. Prozkoumání čtyřiceti vzorků, které by laborantům zabralo celý den, zvládne chlupatý diagnostik za slabých deset minut. Miny se však v přírodě nevyskytují, takže se krysy musejí nejdřív naučit, že mají vyčenichávat zrovna je a nic jiného. Trvá jim to téměř rok a trenéři při výcviku používají metodu pozitivního posilování. Když hlodavec najde správný předmět, ozve se zvuk oznamující úspěšné splnění úkolu a po něm následuje sladká odměna. Krysy pak hledají miny s nadšením, které v nich vzbuzuje chuť na šťavnatý pamlsek. Podobný vztah jako v Africe mezi krysami a trenéry funguje i u nás. Za zdmi pražské zoo pracuje odborník, který si za své schopnosti přivezl hned tři mezinárodní ocenění. Metodou pozitivního posilování odnaučuje doktor František Šusta lední medvědy zlozvykům a učí koně Převalského, aby bez odporu přecházeli z jednoho výběhu do druhého. Po pouhém týdnu tréninku jeden z pražských lemurů nejen dobrovolně leze do přepravní bedny, ale navíc za sebou vlastnoručně zavírá mřížovaná dvířka. Během tréninku přitom neexistuje žádné trestání. Jen možnost získat příjemnou odměnu. Vzájemný vztah doktora Šusty a jeho svěřenců tedy připomíná spíš symbiotická partnerství nejrůznějších tvorů, ze kterých mají užitek obě strany a kterých v přírodě funguje bezpočet.

GÉNIUS S CHAPADLY

Živočichové nás svými dovednostmi asi nepřestanou překvapovat nikdy. Od chobotnic skrývajících se mezi kameny na mořském dně by asi překonávání inteligenčních rekordů čekal jen málokdo. Jestli jste však tohoto hlavonožce potkali při koupání na dovolené, měli jste tu čest s největším mozkem podmořského světa. Chobotnice mají skutečně v poměru k tělu mozek větší než třeba ptáci a zdá se, že jeho poloviny jsou podobně specializované jako u nás. Hlavonožec totiž při zkoumání okolí upřednostňuje jedno ze svých očí a používá některá z osmi chapadel opakovaně k určitým činnostem. Chová se tedy podobně jako lidští praváci či leváci. Inteligentní měkkýši navíc projevují určité rysy osobnosti. Při setkání se stejnou situací někteří ustupují, zatímco jiní podnět zvědavě zkoumají. Svou inteligenci však chobotnice naplno ukázaly až při vědeckých pokusech. Nejenže rozlišují geometrická tělesa, jako jsou koule či válce, ale také si získané vědomosti pamatují. Bez problémů otevírají zašroubované sklenice, aby se dostaly k potravě uvnitř, a manipulují s průhlednými přepážkami v akváriích. Dokážou se učit i tím, že pozorují chování zkušenějších chobotnic, a dokonce si hrají. Jedna chobotnice objevila, že když strčí malou plastovou lodičku do proudu bublin ze vzduchovacího zařízení, hračka stoupá k hladině. Okamžitě se začala chovat jako osmiruký kluk a nadšeně proháněla lodičku akváriem celé odpoledne, aniž by z toho měla jakýkoli hmatatelný užitek. Vědci proto přirovnávají inteligenci chobotnic ke kočkám, psům nebo krysám. V budoucnosti se tedy může stát, že pro nás budou pomocníci s osmi chapadly plnit nacvičené úkoly přímo ve slaném živlu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group