ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Záhada blahobytu

TEXT: KATEŘINA SVOBODOVÁ, FOTO: PETR TEUCHNER

 

Kdy jste naposledy slyšeli o Hondurasu? Nemůžete si vzpomenout? Není divu, tato nenápadná středoamerická země totiž není pro světová média tím pravým soustem k přežvykování. Možná však brzy bude. To až se provalí, odkud berou prostí vesničané prostředky na bezstarostný život.

Už několik dní jsme se ve městě Trujillo nechávali kolébat rytmem reggae, cpali se chlebem s vůní kokosu a usrkávali kokosové mléko. Nic ale netrvá věčně a my jsme se museli rozhodnout, kam dál. Na severu Hondurasu nás pohltí korálové Karibské moře. Na jihu na nás čeká hornaté vnitrozemí, na západě velkoměsta plná nadržených kovbojů. A co východ, co nás čeká tam? Nikdo nevěděl, a tak jsme vyrazili.

Každé ráno přijedou na rušné tržiště desítky terénních aut a začne boj o pasažéry. Vyhádali jsme si to nejlevnější auto, což ale představovalo sezení na pytlích na otevřené korbě. Čekala nás dlouhá cesta na „konec světa“. Ten jsme ale nenašli. Za každým koncem se totiž hned objevil další. Pak ale konečně přišel ten nejnekoncovatější kousek země Latinské Ameriky – La Mosquitia na samém severovýchodě Hondurasu.

 

ko1203_honduras_petrteuchner_p1050580

VESNICE PLNÁ PALÁCŮ

Slunce pražilo, prach se vířil s narůstající rychlostí auta. Cesta se střídala s pobřežím a naše pozadí nadskakovala jako na kolotoči. Občas nás téměř spláchla vlna z Karibského moře. Mávali jsme rybářům na loďkách, dětem ve vesnicích, až jsme dorazili tam, kde cesta končí. Auto nás vyplivlo, otočilo se a zanechalo za sebou jen mračna prachu. Slunce běželo lehkým poklusem k západu, a tak jsme se rozhodli využít pohostinnosti vesnice Palacio na druhém břehu řeky. Hotely nás ale odmítaly, azyl v kostele nenabídli a nemocnice měla plno. Skončili jsme tedy u řeky v dřevěné boudě, která se pohupovala pouze na třech kůlech. Bylo nutné našlapovat s jemností.

Jméno Palacio neboli palác přesně vystihovalo ráz vesnice. Jeden palác za druhým! Obrovské domy se zahradou, terasou s květinami a párem parkujících motorek. Pootevřené dveře odhalovaly něco pohádkového, pro tento kout světa téměř nepředstavitelného. Uvnitř zářila plazmová televize, moderní sedací souprava, mahagonová podlaha. Na břehu před domem se válely lodě různých velikostí, láhve od piva a nedopalky cigaret. Tady lidé netrpí nedostatkem.

Místní ženy a děti lenivě se houpající v hamakách ve stínu prostorné terasy pokyvovaly naším směrem hlavami. Muži pokuřovali na zápraží s pocitem, že není kam spěchat. Čas tu plynul podivně pomalu. Proč neokopávají zahrady nebo nechytají ryby? Proč všichni jen líně sedí u domu? Že by se tady nepracovalo? Že by právě tady bylo ono království, kde pečení holubi létají přímo do pusy?

ŠEPTÁNÍ S KNĚZEM

Pokračovali jsme v exkurzi, ale najednou jako bychom překročili imaginární hranici. Místo paláců na nás zívaly dřevěné domky bez oken, lavor na umývání nádobí a ušmudlané děti na zápraží. Zbytek rybářské sítě na břehu naznačoval, že tady se přeci jen trochu pracuje. Vraceli jsme se zpět kolem nově postavené nemocnice o od kostela na nás mával kněz ne zrovna středoamerického vzezření. Když zpoza dveří vykoukla skupinka blonďatých dětí, bylo jasné, že nejsou zdejší. Posadili jsme se pohodlně ke kávě a poslouchali příběh zdejších zbohatlíků. Šeptali jsme a nahlas usrkávali horký nápoj. Místní pohádka se nevykřikuje do světa, je delikátní a má hodnotu života. Kněz za každou větou polykal jedno slovo, nechtěl ho ani cedit přes zuby. Už po cestě vesnicí nám to docházelo, teď bylo vše jasné.

Palacio jsme opustili nočním lodním taxíkem, který nás zavezl lagunou dál do vnitra La Mosquitie. Rozlehlá oblast džungle zasahuje až do Nikaraguy a směrem na jih ji protíná nespočet řek ústících do Karibského moře. Představujete si obrovské pláně nedotčených pralesů a nekonečné pobřeží lemované kokosovými palmami? Pokud jste jen nahlédli z okýnka letadla, uchovejte si pohled v mysli. Ostatním musím přiblížit realitu, která je smutnější, než si myslíte. Vypalování palmových polí je tu nejčastějším jevem, pak kácení, kácení a kácení, na stavby, na prodej, na vývoz. Kolem domů, ale hlavně na plážích se válí hromady odpadků. Znečišťování lagun a řek každodenním praním tun špinavého prádla pravděpodobně nemá až takový dosah, ale lovení zvěře vypalováním lesů je neodpustitelné. Byli jsme svědky chytání iguan, kdy nám za zády hořelo celé pobřeží.

JAK SE STÁT BARONEM

Naše další zastávka patřila vesnici Rais Ta-Belén. Pohybovali jsme se na území mezi Karibským mořem a Lagunou de Brus nedaleko řeky Plátano. Je to pruh země od laguny k pláži široký asi kilometr. Jak kouzelné – osvěžíte se v laguně a za pár minut už relaxujete u moře, kde vás ovane karibský vánek. Prošli jsme vesnicí a pokračovali rovnou za nosem k dalšímu konci světa. Cesta necesta, bláto nebláto, voda či sucho. Míjeli jsme další vesnice s dřevěnými domky, kostely i hřbitůvky. Dospělí se před domy líně váleli v hamakách, stařešinové vysedávali v houpacích křeslech a děti na sebe pokřikovaly při baseballu. Nebyla cítit žádná svátečnost, ale všednost normálního dne. Kdyby toto byla náplň mého života, unudila bych se k smrti.

 

ko1203_honduras_petrteuchner_p1050560

Za pár hodin jsme dorazili k širokému ústí řeky. Pěší cesta se dovinula ke břehu s dřevěnou pramicí a umolousanými dětmi. Převezly nás za jednu minci k náčelníkovi vesnice, která nesla jméno řeky Rio Plátano. Všechny dívky a ženy praly kopy prádla, které pak sušily rozložené na trávě na břehu. Děti si užívaly koupel v řece. Představený vesnice s námi prodiskutoval možnosti dalšího posunu, které se však zúžily natolik, že jsme se rozhodli v naší misi hlouběji do srdce La Mosquitie nepokračovat. Cesta se jevila časově, ale především finančně téměř nedostupná. Škoda jen, že neuvidíme víc konců světa. Vraceli jsme se trochu frustrovaně po pláži Karibského moře. Tak tohle je ten úžasně romantický Karibik? Vyplavené odpadky, kusy dřeva, zakalená voda a spousta dotěrného hmyzu?

Na cestě do civilizace jsme udělali ještě zastávku. Byli jsme natěšeni na dobrovolnický program určený pomoci želvám obrovským. Běželi jsme omrknout pláž a najít si na večer výhodnou pozici na pozorování. Ale místo želv jsme potkali zdejšího barona, upovídaného chlapíka plného energie a chuti živě diskutovat s kolemjdoucími. Když zjistil, že jsme z Evropy, kde strávil několik let (samozřejmě za účelem získání pasu EU), otevřel nám všechny své dveře dokořán. S nelibostí jsme si museli pochutnat na iguaní polévce. Pak nám dopřál projížďku zánovní lodí po rozbouřené laguně a nakonec nás čekal večer u jeho bratra v přepychovém domě u televize, hlučné hudby a brečících dětí. Dostali jsme dost podrobný návod, jak se stát drogovým baronem a mít absolutně bezstarostný život. Tak a už je to venku. Tady jsou drogy doma. Ano, La Mosquitia je překladištěm tisíců pečlivě zabalených balíčků. Je to přestupní stanice na cestě z Kolumbie. Přistávají tu soukromá letadla i nákladní lodě přeplněné drahým práškem. Někteří místní do toho spadnou a závislost je dožene na dno. Jiní využijí příležitosti a stanou se bezstarostnými sběrateli dolarů. Nemusejí ráno vstávat do práce či na rybolov. Nestrachují se, že nebude na chleba. Žijí život naplno. 
Byla jsem svědkem takto naplněného štěstí. Nevím, jak dlouho to může vydržet, kdy přetečou hranice korupce nebo trpělivost politiků. Ale dokud se z peněz dotují místní školy, kostely a nemocnice, vláda oči přivře vždy. Na chvíli jsem se zasnila. Byl to krásný sen o bohatství a štěstí za cenu strachu a probdělých nocí, kdy se ucho drogového džbánu utrhne.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group