ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Přiznej barvu

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Šlapu na brzdy a doufám, že vypůjčené auto zastaví včas. Pneumatiky se smýkají po kamenité cestě přetínající vnitrozemí ostrova Sámos a za vozem se zvedají oblaka prachu. Máme štěstí oba – já i tvor, kterého jsem málem přejel. Chodící sbírka hříček přírody a jeden z nejvzácnějších plazů Evropy.

Nejbizarnější z obyvatel Sámu se mi svým silničním entrée představil o pár dní dříve, než bych se za ním vydal já sám. Pátrání po zdejších chameleonech obecných (Chamaeleo chamaeleon) patřilo k nejdůležitějším bodům našeho pobytu na ostrově. Kdyby se mi však stromový ještěr nerozhodl takto vyjít vstříc, měl bych patrně se zařízením první schůzky dost potíží. Chameleoni patří k mistrům maskování, mezi listy stromů a keřů je objeví jen málokteré oko. Dokážou přizpůsobit své zbarvení okolí a dokonce i jejich váhavý kymácivý pohyb napodobuje list rozhýbaný větrem.

 

ko1204_recko_chameleoni__dsc4457_o

Na světě byste našli jen málo tvorů, kteří jsou k životu na stromech adaptovaní tak dokonale jako právě chameleoni. Prsty na všech čtyřech končetinách jim srostly k sobě, aby vytvořily pevné klíšťky s drápky na koncích, skvěle se hodící k pohybu ve větvích. Chápavý ocas se dokáže v mžiku ovinout kolem větve jako oživlá liána a poskytnout tak ještěrovi další jištění. Tělo ploché jako chodící list se mezi těmi skutečnými proplétá s nedbalou elegancí a oči, které se pohybují nezávisle na sobě a mohou se dívat každé jinam, snadno přehlédnou členité prostředí. Pro odborníky je dodnes záhadou, jak dokáže chameleonův mozek vyhodnotit dva naprosto různé zrakové vjemy najednou.

Ovšem i rození obyvatelé stromů musejí občas slézt na zem. Potřebují přejít z jednoho stromu na druhý, aby našli dostatek hmyzí potravy či partnera k páření. Poslední dobou to však mívá jeden podstatný háček. Mezi stromy se čím dál častěji rozlévají ztuhlé řeky asfaltu nebo uježděného štěrku. Prohánějí se po nich plechové obludy, proti kterým nepomáhají ani ta nejlepší přizpůsobení. Na cestách či silnicích kvílejí brzdy častěji, než by člověk čekal. Málokdy ale celá příhoda končí tak šťastně jako v mém případě. Řidiči si často podivného plaza nevšimnou vůbec nebo ho zaregistrují tak pozdě, že už na brzdění není čas.

KLENOTY POD DOHLEDEM

Prodíráme se s baterkami v rukou vyschlým korytem jednoho z mnoha potoků, které svádějí zimní srážky z ostrovních hor dolů k moři. Teď uprostřed noci je cesta mezi balvany ještě krkolomnější než za dne, při zkoumání života chameleonů jsou však noční průzkumy nutností. „Propletená vegetace na březích je pro tyto ještěry ideální,“ vysvětluje mi cestou vedoucí výzkumného týmu Amy Trayler. „V okolí mají navíc samičky dost písčité půdy, kam v létě chodí klást vajíčka.“ Vztahy mezi chameleony a lidmi na Sámu výstižně ilustrují paradox dnešní doby. „Ještěři tu během letní sezony trpí nadměrným silničním provozem a také tím, že se na mnoha místech stavějí hotely či penziony. Na druhou stranu se jim nejlépe daří právě v blízkosti lidí. Často se totiž zdržují v keřích lemujících pole, vinice, odtokové strouhy či silnice,“ krčí rameny výzkumnice. Právě proto je nutné sledovat, jak se tato prostředí mění a co na to chameleoni říkají.

 

ko1204_recko_chameleoni__dsc7854

Během mapování biotopu se jednomu z členů týmu podařil skvělý nález. „Hurá, to je můj první!“ zaradoval se plynnou češtinou. Marek z Tábora pracuje po vzoru většiny zdejších nadšenců jako dobrovolník nevládní organizace Archipelagos, která provádí výzkumné i ochranářské projekty na souši i na moři kolem ostrova. Je prvním Čechem, který zde přiložil pomocnou ruku k dílu. Jeho úkolem je především vytváření animovaných výukových programů o přírodě, protentokrát si však odskočil od počítače pomoct biologům v terénu.
Ukazuje kamsi k fíkovníku na hliněném břehu. Amy se noří do podrostu a zkušenýma rukama sundává z větve nehybného chameleona. Má barvu jako nezralý citron, které rostou v sadech všude kolem, a ospale na nás mžourá. „Takhle žlutí jsou chameleoni vždy, když spí,“ ukazuje Amy. „Podle změny zbarvení na nich poznáte leccos. Tmavé zbarvení znamená stres, šedavé strach a výrazné barevné vzory zase podráždění nebo milostné vzrušení. Chameleoni mezi sebou takto beze slova komunikují.“

Během krátké exkurze do chameleoní gramatiky vytahuje pružinovou váhu a šupléru. Každého ještěra je třeba pečlivě zvážit, změřit a zanést do evidence. „Ještě letos začneme chameleony označovat speciálními štítky. Zjistíme tím, jestli se během života přemísťují nebo zůstávají na svém oblíbeném stromě,“ usmívá se Amy. Zjišťování, co chame¬leonům vyhovuje, je důležitější, než se zdá. „Až to budeme vědět, vyjde najevo, proč před dvaceti lety vymizeli z Kréty, Chiu a dalších ostrovů. Bude také snazší zajistit, aby se udrželi u nás na Sámu. Je to totiž jediný z řeckých ostrovů, kde stále ještě přežívají.“

PODMOŘSKÉ POKLADY

Středozemní moře zabírá sotva jedno procento plochy světových oceánů, podle odhadů tu však žije celých sedm procent mořských druhů organismů. Částečně je to i díky skutečnosti, že je téměř celé obklopené pevninou a vytváří svůj vlastní specifický svět. V posledních dvou staletích tu však začalo být nebezpečně těsno. Lidí, kteří tu žili s mořem v harmonii po celá tisíciletí, přibývá geometrickou řadou. Hladinu křižují tisíce motorových lodí a svou stinnou stránku ukazuje i uzavřenost Středozemí. Veškeré jedy, které do moře vypustí pobřežní města, se tu postupně hromadí.

Řecká moře pořád ještě představují něco jako únikovou zónu středomořského života. Stovky ostrovů či ostrůvků s přirozeným pobřežím fungují jako záchytné body, kolem kterých se shromažďují vzácní tvorové včetně vorvaňů, středomořských tuleňů či karet obecných. Životní prostor se však zmenšuje i zde a podmořské louky či útesy potřebují pomoc. Výzkumná loď institutu Archipelagos proto ročně najezdí stovky mil ve stopách mořských savců a želv a zachraňuje ty tvory, kteří uvízli v rybářských sítích.

Biologové v potápěčských maskách sledují pod vodou porosty posidonie, takzvané mořské trávy. Na pohled jednotvárný les tenkých listů slouží jako líheň či celoživotní domov pro stovky druhů ryb včetně bizarních mořských koníčků či jehel a tisíce bezobratlých. V poslední době však mořská tráva rychle mizí a živočichové s ní. Ochranáři dokonce obcházejí samoské rybí trhy a zkoumají úlovky místních rybářů. Podle jejich složení odhadují, kolik ryb ještě pod hladinou Egejského moře zbývá. Doufají, že díky spolupráci s místními nebudou muset den co den zapisovat, že jsou úlovky čím dál tím chudší.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group