ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Konec světa nebude

Při vyslovení jména Erich von Däniken vstávají vědcům hrůzou vlasy na hlavě, ale jen jeho knihy Vzpomínky na budoucnost se ve světě prodalo přes dvacet milionů výtisků. Je bezesporu nejvýraznější osobností současné záhadologie a i ve svých sedmasedmdesáti letech nepřestává pátrat po odpovědích na otázky, které historici smetou ze stolu ještě dříve, než je vyslovíte. V exkluzivním rozhovoru poodhalí světoznámý autor čtenářům Koktejlu své nitro a poradí, zda se máme bát roku 2012.

 

Stal jste se celosvětově známým, publikoval miliony knih a řadu mimořádně úspěšných dokumentů. Jaká je největší změna mezi Erichem von Dänikenem před čtyřiceti lety a dnes?

Zestárl jsem. A samozřejmě jsem trošku zmoudřel. Doufám, že už nebudu opakovat chyby, které jsem dělal, když jsem byl mladší.

Nastala nějaká proměna i ve vašich cestovatelských aktivitách?

Stále hodně cestuji. Před rokem jsem byl v bolivijských a peruánských horách, asi 4600 metrů vysoko. Samozřejmě také často jezdím do Egypta, fotografoval jsem tu například jezero pod pyramidami. Jsem pořád velmi aktivní.

 

ko1204_rozhovor_thumbnail_pentru_poza_625615

Náročná snůška aktivit je v takovém věku obdivuhodná!

Cítím se stále velmi mladý. (smích)

Vaše nejznámější kniha Vzpomínky na budoucnost byla vydána v roce 1968, který byl zlomový i pro Československo. Ztratili jsme u nás volnost a svobodu. Co tato slova pro vás znamenají?

Všichni preferujeme svobodu jako klíčovou hodnotu. Ceníme si svobody projevu a dnes jsme v našich končinách naštěstí zcela volní v myšlení. Žádná vláda světa nám nemůže přikázat, jak máme mluvit, myslet či psát, a to je velmi důležité. Jsem obhájcem volného psaní, myšlení a mluvení.

Jaké jsou největší hodnoty ve vašem životě? Úspěch, sláva, další kniha, další film?

(dlouhý smích) Ale kdepak, žádná sláva nebo peníze, nic z těchto pomíjivých věcí. Nejdůležitější v mém životě zůstává zvědavost. Věčný plamínek zvědavosti, který stále nezadržitelně plápolá v mém srdci. Vždy, když se vyřeší nějaká otázka, tak se už rodí další výzva. Zvědavost je dar nadělený z nebe. Jsem šťastný, že jsem stejně zvědavý jako zamlada. To je opravdu zásadní, ale také příjemně motivující záležitost.

Dobře se znáte s českým etnografem Miloslavem Stinglem. Kde jste se setkali poprvé?

S doktorem Stinglem k sobě máme velice blízko. Poprvé jsem ho potkal kdysi dávno na malém pacifickém ostrově. Prožili jsme společně hodně podnětného a příjemného. Cestovali jsme pak spolu na další ostrovy jižního Pacifiku a stali se z nás výborní přátelé, což platí dodnes. Pomáhal jsem mu s publikováním jeho knih v němčině, hodně jsem se ale naučil i já od něho. Samozřejmě nemáme stejné názory na spoustu věcí, ale vždy jsem ho respektoval jako osobnost.

Poslední kniha doktora Stingla pojednává o konci světa roku 2012. Co si myslíte o tomto tolik medializovaném tématu?

Žádný konec světa nenastane. Říká se, že podle mayského kalendáře bude svět v roce 2012 zničen, Američané o tom dokonce natočili film. To je ale ­nesmysl. Mayský kalendář nic takového neříká. Miloslav Stingl je jedním z opravdových znalců, kteří se v unikátním kalendáři Mayů obratně orientují. Také to dokážu. Počátek mayského Velkého počtu připadá na 11. 8. 3114 př. n. l., konec kalendáře vede k datu 21. 12. 2012. Ale to samo o sobě nic neznamená. Když kalendář skončí, jednoduše začíná znovu číslem 1, 2, 3, 4... Mayské tradice také říkají, že se někteří bohové vrátí na zem. A já předpokládám, že se někteří z nich na naši planetu mohou vrátit. Ale nemůžeme si být nikdy jisti termínem. Data jsou pružná jako guma, nemohou mít pevně vymezené mantinely.

 

ko1204_rozhovor_alleged-landing-strip

Procestoval jste řadu míst světa. Která jsou pro vás nejzajímavější nebo klíčová pro výzkum a vaše teorie?

Jsou to dvě lokality. První je poušť Naz­ca v Peru. Pokud nad ní letíte, vidíte na zemi obrovské pruhy, které vypadají jako letiště, jako autentická ranvej. Druhou lokalitou jsou pyramidy v Egyptě. V poslední době bylo ve velkých pyramidách elektronickým měřením objeveno mnoho šachet, tunelů a nových tajemných místností. Nikdo se tam však nemůže dostat, protože šachty jsou pro člověka příliš úzké. Jsem si jist, že během následujících let přijde právě z těchto pyramid velice šokující překvapení.

Určitě znáte legendu o Šangri-la, ztraceném ráji vysoko v horách Himálaje…

Znám dobře onen příběh, byl jsem v Himálaji mnohokrát. Když jsem byl mladší, tak jsem se opakovaně pohyboval ve velkých horách Tibetu, ale nikdy jsem toto legendární místo štěstí a splněných snů neobjevil. V mé oblíbené Barmě mají také nádherné chrámy, ve kterých sní o Šangri-la. Nikdo ho ale dosud nenašel. Šangri-la v něčem trochu evokuje Atlantidu.

Myslíte, že někde v lůně Himálaje může být opravdu ukryto údolí věčného štěstí, ať už jej nazýváme Šangri-la, Šambala nebo jakkoliv jinak?

Ano, věřím. Stále pevně doufám, že někde v Tibetu musí být gigantické podzemní tunely a komory s obrovskými knihovnami. Stejné objevy se čekají i v Jižní Americe, třeba v Ekvádoru. Znám jedno unikátní místo i jeho přesnou geografickou lokaci, kde jsou unikátní podzemní knihovny. Dříve nebo později budou s velkou slávou představeny lidstvu.

Středomoří si vysnilo bájnou Atlantidu. Věříte v ni?

Stoprocentně. Nevěřím ale tomu, že byla ve Středozemním moři. Znám Platona velice podrobně, zvláště jeho dialog Kritiás a Timaios. Napsal jsem několik knih o zajímavých příbězích Řecka, o slavných mýtech a legendách. Jsem si absolutně jistý, že Atlantida existovala. Jen jsme ji dosud ještě neobjevili.

Křesťanství posunulo ráj až na nebesa. Zasloužíme si jít do nebe, pokud budeme v životě konat dobré skutky?

Byl jsem vychován jako katolík, takže tomu věřím. V náboženských termínech je nebe místem absolutního štěstí. Zde máme být spojeni s velkými bohy, s vesmírem, se vším. Ale v mytologii starých náboženství nebe není to samé. Nebe podle mého názoru není místem absolutního štěstí, jak ho vnímáme z našich pozemských náboženství. Je v jiné realitě podobně jako třeba vesmírná loď. Vyvolení lidé byli v minulosti vychováni na mateřské vesmírné lodi, kde se učili zvláštním znalostem, a pak se vrátili zpět na Zemi, aby vše mohli předat lidstvu. Například v tradici judaismu či ve starém křesťanství se učilo, že i nebe zažilo válku. Archanděl Lucifer vystoupil na trůn bohů a řekl, že už nebude nikomu sloužit. Byl vyhnán a stal se ďáblem. Pokud bychom viděli nebe jako místo absolutního štěstí, není možné mít v něm nepřátelství nebo válku. Nebe není nebe. Musíme dát slovu nebe nový smysl. Podle mého názoru byla nebesa mateřskou vesmírnou lodí.

Jaká je představa vašeho Šangri-la, ráje, kam byste se chtěl přemístit?

Například Henoch, 7. patriarcha před velkou potopou před čtrnácti tisíci lety, byl vzat do nebe a hovořil o tajemné zahradě se záhadnými květinami, ovocem a vůbec vším, co neexistovalo na zemi. Náboženské tradice nyní říkají, že bůh přivedl Henocha až do ráje. To je však nesmysl. Henoch nebyl v nadpozemském ráji, ale překvapivě na plantáži záhadné mateřské vesmírné lodi.

Nedávno jsem se vrátil z Indie, kde jsme měli několik audiencí u Jeho Svatosti dalajlamy. Co si o dalajlamovi myslíte? Věříte v reinkarnaci?

Osobně ano. Ale nemám pro to žádný vědecký důkaz. Není to věda, je to hlavně otázka víry. Já skutečně věřím, že jsem byl již dříve narozen mnohokrát. S dalajlamou jsem se ale bohužel nesetkal osobně. Zmeškal jsem to a moc toho lituji. Znám jeho učení, vím, co říká. Dalajlama je muž svobody a míru, podobně jako Gándhí. Mír bez války, mír beze zbraní.

Dalajlama je plný energie a myšlenek. Stejně jako vy. Co je vaším zdrojem energie? Kde je to místo, které vám energii dodává pro další bádání?

Každou noc se před usnutím modlím. Když jsem byl mladý, modlil jsem se k Ježíši a k Panně Marii. Dnes se už nemodlím k žádnému křesťanskému bohu, ani k žádné konkrétní osobě. Ležím v posteli, dívám se do stropu a někdy mě až jímá strach z toho, jak malinká, mikroskopická bakterie v ohromném vesmíru vlastně jsem. Potom se jen modlím a děkuji vesmíru za toto uvědomění. Děkuji za stvoření, děkuji, že mohu být členem tohoto grandiózního vesmíru. Toto je můj způsob modlení, které mi dává sílu. Díky tomu jsem plný energie, nemám žádné problémy ani s mozkem ani s tělem.

V dětství jsem ministroval, zpíval v kostelním sboru, v kostele jsem pobýval celkem často. Cestování mi ale výrazně změnilo život. Abych řekl pravdu, dnes se modlím hlavně když se něčeho bojím. Jak je tomu u vás?

Modlit se znamená o něco žádat, já si však normálně o nic neříkám. Moje modlení je jen „děkovné“. Děkování je krásný vynález. Samozřejmě všichni žádáme o pevné zdraví, slibujeme celému světu, že si přejeme správně využívat celou svoji sílu a zvědavost. Obecně ale říkám děkuji, děkuji za celou naši krásnou planetu.

Poznal jste někdy na svých cestách orákulum, které předvídá v budd­hismu budoucno a vybírá například vhodný okamžik pro klíčová rozhodnutí?

O orákulu jsem neslyšel. Jsme však součástí vesmíru. Bůh není osoba, není to muž, není to žena. Bůh je celý vesmír. V tomto vesmíru je všechno jeho součástí, minulost, přítomnost i budoucnost. Takže stejně jako dalajlama zná část budoucnosti, může ji předvídat i orákulum. My všichni jsme součástí celku.

V Tibetu leží jezero Lamula Tso, kam se v minulosti vydávali dalajlamové poradit, co nastane v budoucnosti. Když zemřel 13. dalajlama, vystoupil regent k jezeru. Na jeho hladině spatřil místo, kde se nachází nástupce, současný 14. dalajlama. Myslíte, že je něco takového možné?

Ano, v minulosti jsme již zažili, že někteří bohové byli sesláni na zem. Obdobný příběh se vypráví o jezeře Titicaca. Něco zvláštního zde sestoupilo z nebes, jezero vřelo, vyšlehl paprsek a z něj vystoupily jisté osoby a počaly učit lidstvo. Musíme se učit více a více, abychom se stali součástí vesmíru a abychom mu lépe porozuměli. Nesmíme být ale tak pyšní jako nyní. Lidstvo můžeme rozdělit na dvě skupiny. První jsou věřící různých náboženství. Věří, že bůh udělal vše, má korunu stvoření, bůh z nás udělal lidi. Druhou skupinou jsou vědci. Věří v evoluci, ve výběr, na jehož vrcholu stojíme my. Takže v obou případech má být vrcholem stvoření člověk. Hledíme na sebe jako na největší bytosti vesmíru. Jsme do sebe opravdu hodně zahledění. Zapomínáme na to, jak malincí a nepatrní tvorové ve vesmíru vlastně jsme.

Jaká je vaše představa skutečně největšího štěstí, vašeho největšího snu?

Víte, jsme jen lidé a chceme být stále spokojení. Když jsme zamilovaní, pak jsme absolutně šťastní. Samozřejmě štěstí je spojováno pro lidské tělo se sexualitou, ale to není tak důležité. Štěstí pro mě znamená být naplněn. Být si jistý, že jsem na správné cestě. Je to především dobrý pocit, že mohu někomu pomoci.

Tagy: Koktejl 2012 4
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group