ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Byl jsem prokletý

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Čarodějové, šamani, duchové i tajná společenství, to vše patří k Africe stejně jako sloni, lvi, nebo žirafy. I když se mnozí pousmějí, pro Afričana je svět magie každodenní součástí jeho života.

Potkat v Africe šamana nebo kouzelníka je jednoduché, mnohdy stačí vypravit se na tržiště. Tady se prodávají potřeby pro kouzla a čáry. Jsou to různé předměty, kořínky, byliny, léčivé dřeviny, ale také lebky, části zvířecích těl, kosti, vysušená zvířata i zahnívající opičí hlavy. Mnoho lidí návštěvu takového bizarního stánku nevydrží, ale právě tady můžete potkat ty pravé léčitele a hybatele všech událostí. Svět magie je v Africe pevně zakořeněn a i přes příchod civilizace mají šamani v této části světa velikou moc nad všemi smrtelníky. Není divu, protože většina obyvatel, především těch z venkova, pokud má zdravotní problém, může vyhledat jedině šamana. Západní medicína je nedostupná a také drahá. V nemocnici, pokud nezaplatíte, tak vás odmítnou léčit, kdežto marabu, jak se přezdívá přírodním léčitelům, nikdy neodmítne. Za své služby očekává jen dárek, což jsou potraviny, slepice, ovce nebo nějaká užitečná věc.

 

ko1204_vudu_img_6081_o

Potkat můžete šamany dobré i ty špatné, kteří škodí. Lidé za marabu přicházejí se svými neduhy, nemocemi i problémy, tito léčitelé se stávají nejen doktory, ale také psychology a terapeu¬ty. Víra v zázrak někdy dokáže vyléčit i na smrt nemocného. Někteří šamaní léčí i AIDS, nebo dokážou vyrobit lék proti hadímu uštknutí. Tito odborníci většinou hledají své medikamenty v přírodě, se kterou žijí v dokonalé symbióze. Až díky jejich znalostem se moderní medicína a vědci začínají zabývat rostlinami, jejichž výjimečně léčivé účinky teprve zkoumáme, i když oni je znají od pradávna. Šamanismus existoval už v době kamenné a přežil všechny civilizace, stejně jako metody, které se dědí po generace.

UHRANUTÍ

Bylo to před lety, na jedné z mých prvních cest po Africe. Tento kontinent mě očaroval, přesto jsem ještě mnoho věcí nechápal a možná nerozvážnost, neúcta i pohrdání něčím, co jsem neznal, mě dostala do situace, která mě přesvědčila o opaku. Kdesi pod horami Cherangani v buši bylo malé městečko. Nebylo ničím neobvyklé, jedna prašná ulice, několik obchodů, restaurace s čajem a jednoduchým jídlem. Jenže v tento den se konal výroční trh, kdy přicházejí lidé ze širokého okolí prodat vše, co jim přebývá, a nakoupit to, co jim chybí. Tak pestrobarevnou událost si nenechá ujít žádný fotograf. Jenže v Africe skoro nikdo nechce být fotografován. Vyhlédl jsem si stařenu, která uprostřed všeho dění seděla na pruhu látky a kolem sebe měla vyskládané různé amulety, kořínky i byliny. Takový úlovek na fotografii jsem chtěl mít, jenže žena dala najevo svůj nesouhlas. Ovšem touha po obrázku byla větší, a tak jsem ji po chvíli znovu vyfotografoval. Jenže moje oběť si to nenechala líbit, začala hlasitě nadávat a drmolit spoustu věcí v domorodém jazyce. I když kolem nás bylo do té doby rušno, najednou se všichni zastavili a hrobovým tichem se nesla obžaloba stařeny. Ustarané tváře dávaly najevo vážnost situace. Tato chvíle byla pro mne opravdovým očistcem, protože opovržení okolí bylo tak velké, že i já se začal stydět za svůj čin. Jeden dobrák se ke mně přitočil a sdělil mi, co se stalo. „Ty jsi urazil velkou šamanku, ženu, která umí každého vyléčit. A ona si to nenechala líbit a uvalila na tebe kletbu, dávej si veliký pozor, to opravdu není legrace.“ Jenže tomu já nevěřil, nic takového přece logicky neexistuje...

V MOCI KLETBY

Už za dva dny jsem plně pochopil dosah vyřčené kletby. Spolu s kamarády jsme stoupali do svahů hor a za zájmu všech okolostojících lidí jsme se vyšplhali až na hlavní hřeben. Jakmile jsme dorazili, postihla mě únava a taková malátnost, prostě jsem upadl do mdlob, sice živý, ale duchem kdesi mimo. Kamarádi mě křísili, hledali pomoc. Jenže nikdo nevěděl, co se mnou. Až přišel místní misionář, který se doslechl o rychle se šířící novince. Nechal si vyprávět příběh a poté jednoduše prohlásil: „Tady pomůže už jedině kouzelník, kletba se vyplnila.“ Ještě večer přivedli šamana, což byl hubený chlapík s bubínkem a mošnou plnou bylinek a různých drobných amuletů. Tento muž při svitu svíčky začal bubnovat a zpívat divnou píseň a také drmolil nesrozumitelná slova. Připravil lektvar, který mi dali vypít. Okamžitě jsem se probudil ze snů a nechápal, co se okolo děje. Šaman mi vše vysvětlil. „Teď vidíš sílu slova. Ať je to pro tebe poučením a zároveň upozorněním na duchovní svět, který je kolem nás všech. Jen vy Evropané to nějak nechcete pochopit. Každý strom, rostlina i živočich mají sílu a energii být v tomto světě, stejně jako ty. Snad si to uvědomíš i ty a s pokorou budeš objevovat, co ti je zastřeno.“ Měl pravdu, od té doby jsem začal vnímat mnohem více drobnějších detailů, které jsou na první pohled oku ukryté, v Beninu jsou ale taková setkání se světem duchů běžnou událostí.

 

ko1204_vudu_28img_0720

VÍRA PŘEDKŮ

Nikoho proto asi nepřekvapí ani vúdú rituály, které se zde vykonávají. Někdy veřejně, jindy soukromě pro lidi hledající pomoc. Největší událostí je desátý leden, svátek vúdú, které je zde uzákoněným státním náboženstvím. Kdo o něm slyšel, ihned se oklepe. Přeci jen vliv hollywoodských filmů plných krve a lidských obětí je velký. Jenže pravé vúdú není jen propichování panenek a zabíjení lidí na dálku, jak se nám snaží vnutit filmaři. Tady v Beninu slouží vúdú rituály k pozitivní energii, tedy jednoznačně mají lidem pomáhat řešit jejich nezvládnutelné situace, problémy i zdraví. Součástí všech rituálů sice je oběť a tedy také krev, přesto tento magický okamžik setkání s duchovním světem má být jen pozitivním zážitkem. Ostatně i v křesťanství se podává krev Kristova, i když ve formě vína. Jedinou výjimkou jsou haitské vúdú rituály, které jsou značně pozměněné a kvůli smutné historii otroctví vyzařují i černou magii. Zato v Beninu se nic neukrývá, v zemi najdete spoustu malých modliteben, chrámů a čarodějů. Například v takovém městě Ouidah, které je považováno za pravlast a místo s nejčistším vúdú, najdete více jak 150 šamanů, nebo spíše knězů. Tady jsou totiž rituály součástí víry a náboženství, které je i přes různé vlivy stále dominantní silou. I když je tady kostelů i mešit jako hub po dešti, mnozí věřící z nich často míří za vúdú knězem. Nová náboženství jsou silná, přesto nikdy nedokázala naplno pohltit víru předků v úplně jiný svět. Proto může být úsměvné potkat pravověrného muslima, který dodržuje vše podle koránu, ale mezitím si skočil koupit amulet a obětoval slepici pro zdraví své rodiny.

VÚDÚ PARTY

V den největšího svátku vúdú utichají ulice města Ouidah a všichni míří na pláž čtyři kilometry za město, která symbolizuje nejen čistotu moře, ale také krvavou minulost, kdy odtud byli odváženi otroci daleko za oceán. Už od brzkého rána přicházejí slavnostně oblečení lidé s očekáváním velkého dne. Královské rodiny ze širokého okolí přivážejí limuzíny a v bílém oblečení se promenují členové královských rodin. S hrdostí procházejí davem, který jim vzdává hold a úctu jejich výsadnímu postavení. Králové i vúdú hodnostáři usedají pod stanem a dávají na odiv zlaté šperky i symboly, které jim po generace dodávají lesk a prohlubují pokoru poddaných. I když se jedná čistě o komerční událost, přeci jen každý spatří divoký tanec i samotné rituály, včetně zvířecí oběti, na vlastní oči. Mnohé šamanské skupiny přinášejí pro obdiv všech prastaré fetiše, často dřevěné figurky, nebo i větší oltáře, které, posvěceny krvavou obětí, nahánějí hrůzu. Možná je dobré říci, že fetiš je spíše symbolem, prostředkem, který po oběti a vykonaném rituálu má pomáhat svému majiteli. Jednoduše je to součást každodenního života, figurku si nosíte u sebe nebo ji máte doma, a pokud řešíte problém, sdělíte své přání svému fetiši. Pokud je to fetiš s energií, měl by vám pomoci a váš život by se měl ubírat správným směrem, tedy přání by mělo být vyslyšeno. Pokud se události kolem vás vydají opačně, pak je nutné kontaktovat kněze, který další obětí a zaříkáváním může pomoci s nenadálým problémem. To je dnes jednoduché, protože tito odborníci mají své kanceláře, emailové adresy a dokonce webové prezentace. Pokud jste z Beninu, tak nic takového nepotřebujete, protože už víte, kam máte jít a který šaman vám pomůže.

PŘÍCHOD KOSTLIVCŮ

Být na správném místě ve správný čas je někdy opravdovým štěstím, i když podle šamanů jste tam, kde právě máte být, tedy vše je předurčeno. Ocitl jsem se v jedné vesničce s chýšemi z nepálených cihel a slaměnými střechami nedaleko města Abomey. Na první pohled obyčejný den. Jenže nebylo tomu tak, schylovalo se tu k významné události. Měl se odehrát velký pohřební rituál. Veškeré obyvatelstvo se shromáždilo pod poradním stromem a já seděl spolu s náčelníkem uprostřed. Sotva se začalo smrákat, do davu skočila postava v pestrobarevném plášti bez tváře, s obličejem, který znázorňovaly přišité mušle. Byl to Egun, tedy tradiční yorubská postava, kterou můžete potkat kterýkoli den, jak putuje po venkově. Do našeho jazyka by se jeho jméno dalo přeložit jako kostlivec, žijící v posmrtném světě. Postupně se objevují další Eguni a na první pohled dochází k chaosu. Není divu, protože několik masek symbolizuje právě negativní síly a už jen jejich pouhý dotek může způsobit neodvratnou cestu z tohoto světa. Aby během tance masek nedocházelo k takovému kontaktu, spolu s nimi pobíhá strážce s holí, který má moc určit hranici mezi maskou a vámi. Zpočátku jsem si myslel, že to je jen hra, protože masky chodily především pro peníze. Když k vám taková postava zavítá, je nutné hodit na zem drobnou minci, kterou si rozdivočelé stvoření udobříte. Strážce s holí, který vytyčuje hranici, sbírá ze země peníze a dává je Egunovi, vy sami mu je nesmíte vložit do dlaně. Smyslem celé oslavy je setkání s duchovnem, odevzdání vzkazů, ale především masky přinášející bezpečí a štěstí. Jenže se záhrobím spojovaní Eguni děsí přihlížející dav, který po jejich divokém vběhnutí dokáže zničit všechno kolem. Na smrt vyděšení lidé se mohou i ušlapat, vždy je nutné být ve střehu. Jakmile začne samotný ceremoniál, postavy do té doby malátné divoce tančí a pobíhají v kruzích jako smyslů zbavené. Není divu, muži, kteří za ně bývají vybráni před samotným začátkem, vykonají rituál, kdy vypijí lektvar nebo palmovou pálenku, ve které jsou namočeny fetiše. Od té chvíle zastupují své postavy a často ani nevědí, co dělají. Během tance plného života se vytváří magický náboj přinášející energii. Divoký rituál by snad ani neskončil, nebýt tmy. Vždy však dojde k okamžiku, kdy z kruhu diváků náčelník nebo král odejde. V tu chvíli se všichni ostatní dávají na útěk, protože duchové mají neomezenou moc a mohou ublížit. Je až neuvěřitelné, jak se všichni bojí.

SÍLA VÍRY

Nejde jen o samotné vykonavatele kouzel, ale především o samotnou víru v sílu nadpřirozena, odpradávna zakořeněnou ve všech sférách života. Snad u každého Afričana najdete drobný amulet kri-kri, tedy ochranný amulet posvěcený šamanem, který v koženém obalu ukrývá své kouzlo. Někdy to může být jen papírek, jindy kousky sušených zvířat, kosti a jiné relikvie. Amulety se zavěšují na krk, jindy je lidé žmoulají v kapse, dětem se přivazují na nohy a ruce, aby je chránily před zlými silami. Takový amulet si můžete koupit na tržišti, ale třeba i v mešitě. Obzvláště po páteční modlitbě, jakmile věřící opouštějí svatostánek, už se tísní před marabu, který dokáže pomoci každému. Síla přírody, ale i víry v zázračné schopnosti ukazuje, jak tu ruku v ruce fungují tradice i všechna náboženství dohromady.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group