ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hašler kašle? Nevadí

TEXT: STANISLAVA JAROLÍMOVÁ, FOTO: archiv FRANTIŠKA LHOTSKÉHO

 

Hašlerky mlsáme již pěknou řádku let, ať kulaté, šišaté, balené v ruličkách nebo jednotlivě v „mašličkách“. Pojďme se podívat na to, díky komu se začaly více než před devadesáti lety objevovat na pultech českých obchodů.

Zazvonila jsem před pohledným domkem pana Františka Lhotského s cílem získat informace takříkajíc z první ruky. Tento člověk je totiž synem prvorepublikového továrníka Františka Lhotského, který hašlerky – a nejen je – vyráběl. Přivítal mě příjemný a usměvavý pán, který se v obývacím pokoji ochotně pustil do vyprávění. Vzpomínal, jak se otec vyučil prodavačem v Ledvicích u Duchcova a po čase odešel do Prahy, kde pracoval díky dobrým doporučením u předních lahůdkářských firem, mezi nimiž nechyběl známý Lippert. Po čase se začal živit jako obchodní zástupce firmy National, vyrábějící účtovací pokladny, vydělal slušné peníze, roku 1912 se osamostatnil a investoval do vlastního velkoobchodu s potravinářským zbožím. Vůně prvních cukrovinek, které začal František Lhotský v metropoli vyrábět a mezi nimiž v létě převažovaly oblíbené šuměnky, se začala z jeho vlastní výrobny linout po skončení 1. světové války, a to z dnes přestavěného objektu v Belgické ulici 226/8 (dříve Komenského 226/35). Pravděpodobně v té době se seznámil s vídeňským kolegou, podnikatelem a výrobcem cukrovinek Erichem Kirchsteinem, který mu prý zřejmě nejen předal řadu zkušeností důležitých pro tento obor, ale mimo jiné mu prozradil recept na výrobu bonbonů nazvaných po slavném italském zpěváku Carusovi. Tehdy ovšem budoucí pan továrník dozajista netušil, jak tento recept zasáhne do jeho života.

 

ko1206_haslerky_dl2

František Lhotský vyráběl oválné bonbony caruso, které měly podobné obaly jako pozdější hašlerky, jenže byly bez proužků a balené do „mašliček“. Na odbyt však tento artikl příliš nešel, a tak přemýšlel, jak prodejnost zvýšit. Dnem „D“ se stal 13. prosinec roku 1920. Tehdy se totiž setkal v podzemním kabaretu slavného pražského paláce Lucerna rodiny Havlových s Karlem Hašlerem, který měl v té době potíže s hlasivkami a kvůli tomu načas přestal vystupovat. Požádal písničkáře o souhlas s přejmenováním bonbonů caruso na hašlerky a na jeho námitku, že si ho každý bude brát (s dovolením) do huby, mu řekl, ať se na věc podívá z druhé, lepší stránky. Vždyť bude-li jeho jméno napsané na obalech bonbonů prodávaných po celé republice, dostane se mu zcela zdarma té nejlepší reklamy, jakou si může přát. Krátce na to vznikl i slogan: „Hašler kašle, nevadí, hašlerky ho uzdraví.“

Nezbytná reklama

Výrobně cukrovinek přestaly brzy prostory v Belgické ulici stačit, a tak roku 1922 změnila adresu a rok na to pokračovala v michelské ulici Magistrů v rozestavěném dvorním traktu 384/5, který byl zvýšen o dvě patra. Pan továrník postupně přikoupil sousední pozemek, na němž provedl moderní přístavbu, v níž vymezil část pro sklady, kanceláře a byty pro několik úředníků a dalších zaměstnanců; například tu bydlel řidič nákladního vozu, aby byl kdykoliv k dispozici. Dnes tady po firmě Lhotský není ani stopy, protože starší i novější část bývalého továrního objektu byly přestavěny na luxusní byty. František Lhotský nevyráběl pouze hašlerky, bylo mu jasné, že zákazník musí dostávat stále nové a nové výrobky. Na trhu se proto objevovaly dobroty zvané cu-krůů, jejichž základem byly drcené oříšky, dále sladké žvýkací karamely zvané mňam, nakyslý drops jménem pepinky, nazvaný podle operety Pepinka Rejholcová, kterou hrálo Nuselské divadlo, luzínky pojmenované podle Pepinčina partnera Luzínka či čokoládové lahvičky ve tvaru láhví mělnického vína. To vše byly výrobky oblíbené – na rozdíl od mentolových světlezelených brustinek, vyznačujících se příliš výraznou mentolovou chutí, a destinek, jimž dala roku 1919 zdarma své jméno Ema Destinnová; i když šlo o světově známou operní umělkyni, nestala se takovým lákadlem jako lidový písničkář. Panu továrníkovi bylo jasné, že velký podíl na úspěšném podnikání má reklama, proto na ní nešetřil. Ovšem kromě tužek, násadek a podobných běžných reklamních předmětů vsadil na její ne právě obvyklé formy. V pracovně svého hostitele jsem si mohla prohlédnout maketu železničního vagonu se zářící lucerničkou a nápisem „Hašlerky“, který brázdil ve 30. letech minulého století celou republiku a maketu osobního vozu jménem Hašlerka s válcovitou karoserií ve tvaru ruličky hašlerek.

 

ko1206_haslerky_dl

Kolega Vozáb promine

Bylo velkou devizou, že firma měla štěstí na reklamní grafiky, těmi hlavními byli akademičtí malíři František Voborský a Josef Vodrážka. S nimi se pojí další reklamní akce, jejímž protagonistou se stal roku 1929 pan Vozáb. Grafici si jeho jméno vymysleli, neboť byli přesvědčeni, že ve skutečnosti takové příjmení neexistuje; alespoň je neobsahovaly jediné dva tehdejší zdroje, v nichž bylo možno pátrat po existenci jmen: telefonní seznamy a obchodní rejstřík. Vzorem pro vzhled této reklamní postavičky se stal zřejmě pan Jankovec, který souhlasil s tím, aby jeho karikovaná tvář byla používána pro reklamu firmy Lhotský. Jenže jednoho dne se ozval z části Prahy, zvané Kobylisy, skutečný pan Vozáb. Jistý advokát tušící možnost slušného výdělku se ho dotázal, zda k tomu dal písemný souhlas, a když uslyšel zápornou odpověď, zažaloval firmu pro újmu na cti svého klienta, neboť se mu prý přátelé kvůli karikované tváři pana Jankovce posmívali. Nakonec však vše skončilo mimosoudním vyrovnáním. Bohužel veškeré úspěšné snažení Františka Lhotského bylo bezmocné proti poválečnému režimu. Výrobu v michelském objektu komplikoval přídělový systém týkající se zejména cukru, a navíc dne 12. června 1948 byla výměrem ministerstva výživy ve firmě zavedena národní správa. Když se stala „hašlerkárna“ součástí Pražských čokoládoven, byla výroba přenesena do Modřan; dnes se oblíbené hašlerky vyrábějí v Holešově.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group