ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Poslední divočina

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Vydat se do přírody a nepotkat živáčka dá v Evropě pěknou práci. Zavítáte-li při svých toulkách do Švédska, je tu místo, kde se to splní každému.

Fascinující příroda a víceméně opuštěné oblasti národního parku Langfjallet přitahují dobrodruhy, ale také ty, co milují samotu uprostřed divočiny. Už jen příjezd po úzké, místy rozbité silničce, jedné z mála přístupových cest, představuje mimořádnou jízdu hlubokými lesy. Každý řidič musí být obezřetný, protože cestu obzvláště brzy ráno a večer křižují sobi a losi. Takové setkání je fascinujícím zážitkem, zvířata bez jakéhokoliv strachu zastaví a zvědavě na vás zírají, kde jste se tu vzali. Cíl cesty, chata Grövelsjön, je opravdu poslední výspou civilizace v tomto divokém kraji. Tady můžete nakoupit potraviny, dovybavit se a také získat poslední informace. Odsud už každý musí jen po svých, žádná auta, ale pouze klikatící se značené stezky pro turisty. Hned za chatou chápu, proč Švédi nosí na batozích gumovky, terén je dosti podmáčený a cesta spíše připomíná brodění potokem. Zato po chvíli mizí zakrslé keříky, během stoupání končí pás lesa a střídá ho rozlehlá tundra se zelenými kopci na obzoru. Tady člověk putuje mlčky se svými myšlenkami a horizont se vůbec nechce přiblížit, jen občas poutníka vytrhnou z poklidu kamenní mužíci značící cestu. Na první pohled nepatrné kopečky se zničehonic zvedají do výše a člověk najednou zjišťuje, že to bude docela záběr vystoupat nahoru. Cestou potkávám popásající se stádo sobů, podle průvodce jsou domestikovaní, v létě je zde mají místní Samové na pastvě. Není divu, protože pláň plná mechů a lišejníků je pro tato zvířata opravdovým prostřeným stolem. Hora Storvätteshogna, vysoká 1204 metrů nad mořem, nabízí skvělý výhled a také překvapivě na samotném vrcholu jezero. Odsud se jen klesá do rozlehlých lesů nebo skalnatějších partií, které jsou už v sousedním Norsku.

 

ko1206_svedsko_02

Mnohá jezera oblasti Langfjallet jsou stále napájena častými dešti a táním sněhu, proto je nutné počítat s dobrým vybavením pro pobyt v mokřinách. Když už překonáte bažinky a mokřiny, případně les se zakrslými stromy, jsou vítanou změnou k odpočinku určené dřevěné sruby. Většina jich je připravena pro toho, kdo potřebuje přístřeší. Uvnitř jsou jednoduché palandy, potraviny, lékárna a někdy i vysílačka pro případ nouze. Naopak jinde lákají k přespání jednoduché přístřešky s ohništi a připraveným dřevem, tedy absolutní luxus. K dokonalé výbavě noclehu nechybí ani toaleta s polystyrenovým prkýnkem a toaletním papírem, skvělý komfort uprostřed divoké přírody. Přenocovat ve Švédsku se smí podle prastarého práva Allemansrätten kdekoliv, tedy alespoň 50 metrů od obydlí. Při pobytu na soukromém pozemku je dobré se domluvit s majitelem. V národním parku se proto nikdo nebude rozčilovat a dávat vám pokuty, pokud se budete chovat ohleduplně a místo po vašem noclehu zůstane stejné jako před vaším příchodem.

V ZAJETÍ KOMÁRŮ

Na území parku vede řada trekových cest, značených červenými cákanci na kamenech nebo na stromech. Někdy to ale dá pořádnou fušku takovou stezku neztratit. Mnohé lišejníky mají totiž úplně stejnou barvu. Vydáte-li se po stopě místy skoro nepatrné stezky, budete mít pocit, že značkař chtěl projít snad všechna nejmokřejší a nejdivočejší místa. Kdybste si náhodou mysleli, že někoho potkáte, tak to je omyl, protože pravý Švéd tráví dovolenou především o samotě. Tedy odjede na svoji chatu a tam se věnuje i bez rodiny poklidnému pobytu a užívání si přírody. Takového jsme potkali hned u prvního srubu, nebyl moc rád, tady uprostřed ticha. Největším lákadlem v parku je systém jezer napájených mnoha potoky a říčkami z norské části parku. Z nich se pak divoce dere řeka Storan, která svými meandry s mnoha peřejemi představuje opravdový severský ráj. Jen mokřady v okolí řeky docela znesnadňují pohyb, proto jsou na mnoha místech jednoduché lávky z prken. Zastavit se k odpočinku může být někdy přímo peklem, ihned se ocitáte v roli oběti, kterou napadají komáři a také mušky milující oční víčka. Tady jsou krátké šortky a rukávy nevýhodou a síťka na obličeji je zbožným přáním. Existují dvě varianty, jak se zbavit nepříjemného hmyzu, nevylézat ze stanu nebo sedět u čmoudícího ohně. To dokážou i lidé s nejlepší výbavou, kteří před cestou navštívili sportovní obchod, kousance jsou přece jenom větší hrozbou oproti jiskrám. Jeden z místních mi radil, že je vhodné vypít láhev whisky a pak už je to člověku všechno úplně jedno.

SUPERMARKET V LESE

Zdejší lesy jsou pravým rájem. Pořád je na co se dívat, velké borovice, majestátní smrky i osiky dotvářejí pravý severský les. Tady v údolí nejsou stromy tak bičovány větrem jako nahoře pod vrcholem, kde zakrslé dřeviny bojují o holé přežití. Našinec asi bude překvapen množstvím hub, občas to připomíná plantáž, křemenáče, kozáky hned vedle cesty. Vysvětlení je jednoduché, Švédi houby nesbírají. Pravý houbař proto může být zklamán, není nutné se prodírat lesem a bedlivě hledat, stačí se jen sehnout a sbírat. Stejně jako pro borůvky, brusinky a morušky (ostružiník moruška). Morušky, oranžovo červené plody připomínající maliny, se často používají do marmelád a jsou velice oblíbeným lesním ovocem. Tady hlady nikdo neumře.

 

ko1206_svedsko_05

RÁJ RYBÁŘŮ

Jezera Hävlingen, Grövelsjön a Rogen jsou oblíbeným rájem pro rybáře, kteří je považují za jedno z nejlepších míst ve Švédsku k lovu ryb. Tráví tady celou dovolenou, často o samotě, přespávají ve srubech a splňují si tak svoji představu vytouženého odpočinku při rybolovu. Není se čemu divit, průzračně čisté řeky a jezera jsou domovem spousty druhů ryb, chytit se v nich dá pstruh, lipan, candát i štika. Oblíbenou večeři si tak může vylovit každý. Ve sladkovodních vodách potřebujete sice pro lov ryb povolenku, ale je i několik míst ve Švédsku, jako jsou jezera Vänern, Vättern, Hjälmaren, Storsjön, kde můžete lovit bez ní. A pak je tu rozsáhlé mořské pobřeží, kde se smí lovit bez omezení.

SETKÁNÍ S KRÁLEM

Kdo se vydá do divoké přírody, musí počítat nejen s nepřízní počasí, ale také neobvyklými příhodami. Pravým nefalšovaným králem severských lesů je los. Setkat se s tímto mohutným zvířetem je opravdový zážitek. Šlapali jsme stále ve vodě a v duchu nadávali, proč tu vlastně jsme, trmácíme se daleko od domova kdesi v zapomenutém cípu Evropy. Před námi se pomalu rozestupoval les v louku a sotva jsme na ni vyšli, upoutal nás majestátní los, který si nás stejně zvědavě prohlížel. Pak jako pravý král odkráčel do lesa bez jakéhokoliv strachu. Trvalo to jen pár minut, ale takové setkání tváří v tvář zůstane navždy uchováno v paměti. Díky nepřístupnosti a zachovalé přírodě považuji národní park Langfjallet za opravdovou poslední divočinu Evropy. Můžete zde chodit třeba i měsíc a pořád budete mít co objevovat.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group