ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Historické klenoty

TEXT A FOTO: JANA BÉBAROVÁ

 

Kalifornie je rájem pro turisty. Více než který jiný stát symbolizuje rozmanitost USA. Nekonečné pláže, strmé útesy, nedotčená krajina národních parků, horské štíty či rozlehlé pouště, ale již málokdo by zde čekal též americké dědictví po předcích.

Kalifornské misie zdaleka nepatří mezi prvoplánově vyhledávané turistické lokace. Může se to však jevit jako paradox, vzhledem k tomu, že se společně s presidii, bývalými vojenskými pevnostmi, které chránily nové kolonie, jedná o nejstarší architektonické památky ve státě. Obzvlášť když vezmeme v úvahu vztah místních lidí k vlastní historii. Řečeno s jistou mírou nadsázky, každá budova starší osmdesáti, devadesáti let se v Kalifornii může pyšnit plaketou označující místo historického zájmu. Více než dvě stovky let staré misijní komplexy se proto vskutku dají vnímat jako rarity, které by neměly ujít pozornosti nikoho, kdo zaslíbenou zemi na západním pobřeží Ameriky navštíví. Pravda, ne všechny misie se dochovaly ve své původní podobě, a na místě řady z nich dnes stojí více či méně věrné repliky, i tak ale svým historickým významem nutí k zastavení. Téměř tisíc kilometrů dlouhou koloniální cestu El Camino Real, na které byl mezi San Diegem a Sonomou řetězec jednadvaceti misií v letech 1769–1823 vybudován španělskými františkánskými misionáři, dnes prakticky kopíruje nejdelší kalifornská dálnice č. 101 (nezřídka lze u cesty spatřit repliku misijního zvonu, která místo historické trasy označuje). Silnice vedoucí po západní části státu a spojující Město andělů s vyhledávanou Bay Area tedy k návštěvě alespoň některé z misií vybízí sama.

 

ko1206_usa_12

CENTRA VZDĚLANOSTI

Misionáři z řádu španělských františkánů přišli v druhé polovině 18. století do dnešní Kalifornie za účelem šíření křesťanské víry a vzdělanosti mezi místními domorodci, ze kterých měli vychovat budoucí občany stále expandujícího španělského koloniálního impéria. Podle původních plánů se z misijních komunit měly během deseti let stát samosprávní města, načež měla být půda zpět navrácena původním obyvatelům. Jak však historie ukázala, tyto cíle se Španělům naplnit nepodařilo. Ani jedna z kalifornských misií nikdy nedosáhla kompletní samosprávy a neobešla se bez byť skromné finanční podpory Španělska. Byli to však zejména konvertovaní indiáni, kteří španělské misionáře zásobovali. Zvláště potom, co v roce 1810 v Mexiku vypukla válka o nezávislost na Španělsku, nemohli se misionáři na subvence ze strany Španělů již déle spoléhat. Zájem o podporu tak vzdálených misií po vítězném roce 1821 neprojevila ani nově ustavená mexická vláda, pod jejíž kontrolu přešly, a proto se uchýlila k jejich sekularizaci. Dekretem z roku 1834 byli mniši zbaveni administrativní kontroly nad misiemi, jež byly uzavřeny a jejich pozemky zabrány. Ačkoliv se proklamovalo, že půda bude navrácena indiánům, nestalo se tak, a namísto toho byla prodávána novým osadníkům. Postupný úpadek misií se začal zastavovat až na sklonku druhé poloviny 19. století, kdy se již na Mexiku nezávislá Kalifornie stala součástí Spojených států amerických (v roce 1850 se stala 31. státem Unie) a kdy byly vyslyšeny hlasy o jejich navrácení katolické církvi.

BOJ PŘÍRODOU

Vepřovicové stavby s masivními zdmi nabílenými vápnem, které podle návrhů samotných mnichů stavěli indiáni, během let své existence podléhaly zkáze, řadu z nich poničila zemětřesení nebo záplavy. Obrovské škody například napáchalo masivní zemětřesení, které otřáslo Kalifornií v prosinci 1812 a jež zničilo kostel v misii San Fernando Rey, kompletně zdevastovalo nově vystavěný kostel v misii San Juan Capistrano, pod jehož troskami zahynuly desítky modlících se indiánů, a taktéž zásadně poničilo misijní komplexy Santa Inés a La Purísima Concepción. Druhá jmenovaná misie nacházející se v Lompoc Valley byla poté dokonce kompletně přestěhována o pár kilometrů na severovýchod. Stěhování misií do vhodnějších lokací ostatně nebylo žádnou výjimkou. Hned první zbudovaná misie v San Diegu se kvůli nedostačujícím zásobám vody a málo úrodné půdě stěhovala již po pěti letech své existence. Rok nato však byla napadena a vydrancována osmi stovkami indiánů a vyhořela až do základů. Páter Luís Jayme byl přitom zmasakrován a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem v historii Kalifornie. Kvůli nedostatku úrodné půdy se stěhovala i montereyská misie San Carlos Borroméo. K jejímu přemístění do dnešního Carmelu též přispěly nevyhovující poloha blízko presidia a nepřístojné, surové chování tamních vojáků k indiánům žijícím v misii.

Záplavy, zemětřesení a dokonce také piráti sužovali i misii v Santa Cruz, a to v takové intenzitě, že jí bylo přezdíváno „smolná misie“. V roce 1857 ji nakonec otřesy půdy srovnaly se zemí kompletně. Dnešní kostel, který stojí blok od místa toho původního, je pouze jeho třetinovou replikou. Věrné repliky dnes připomínají i misie San José, jež se paradoxně nachází v dnešním Fremontu, necelých třicet kilometrů na sever od San José, a Soledad, situovanou poblíž městečka Salinas, známého rodiště slavného amerického spisovatele Johna Steinbecka. V roce 2003 zemětřesení téměř zničilo do té doby jednu z nejautentičtěji dochovaných misií, San Miguel Arcángel, která byla jako šestnáctá v pořadí založena v roce 1797 u dnešního Paso Robles. Po třech letech úsilí a práce se ji podařio částečně zpřístupnit, když bylo znovuotevřeno její muzeum. Od roku 2009 je rovněž umožněno zavítat do nově otevřeného kostela a hřbitova.

 

ko1206_usa_25

DNEŠNÍ OSUDY

Požáry a zemětřesení opakovaně nutily k přesouvání misie Santa Clara de Asís, která se stěhovala celkem pětkrát. Dnes stojí v areálu jezuitské univerzity v Santa Claře. Osud některých dalších misií rovněž stojí za zmínku. San Antonio de Padua, zbudovanou jako třetí v pořadí v roce 1771, v současnosti najdete uprostřed vojenského komplexu u Jolonu v Monterey County. Jako jedna z mála misií tak není obklopena městskou zástavbou a je obzvlášť ceněna pro své bohaté archeologické zdroje a kompletní původní vodovodní systém. Naopak zmiňovaná „matka misií“ v San Diegu je dnes poněkud ztracena v tamní rušné dálniční síti. Misie Santa Inés, ležící na okraji dánské vesnice Solvang v proslulé kalifornské vinařské oblasti Santa Ynez Valley, pro změnu vyčnívá mezi větrnými mlýny a kýčovitými domečky, které jsou zmenšenými replikami známých dánských staveb. Svému původnímu účelu už dnes slouží pouze jediná z nich, misie v Santa Barbaře. V řadě misijních kostelů se nicméně pravidelně slouží mše. Většina misijních komplexů se v průběhu 20. století dočkala rekonstrukce. La Purísima Concepción byla dokonce ve 30. letech prohlášena za státní historický park a s rozlohou dvou tisíc akrů (zahrnujících čtyřicet kilometrů turistických stezek) je nejrozsáhlejší rekonstruovanou kalifornskou misií a těší se značné přízni ze strany návštěvníků. Mezi turisticky nejatraktivnější rovněž patří „královna misií“ v Santa Barbaře, která se tyčí v kopcích této rušné riviéry Pacifiku, a s ní i misie v San Juan Capistranu a Carmelu. Právě v těchto třech komplexech byly jako v jediných ze všech jednadvaceti postaveny kamenné kostely.

Zvědavost láká turisty k misii v San Juan Bautista a sanfranciské misii Dolores, které prosluly díky věhlasnému snímku Alfreda Hitchcocka Vertigo (1958), jejž režisér kompletně situoval do svých oblíbených lokalit v Bay Area. V případě misie San Juan Bautista pravděpodobně někoho může zmást, že chybí kostelní věž, kterou tvůrci filmu jen pro efekt uměle vytvořili ve studiu. Kromě toho stojí návštěva městečka San Juan Bautista u dálnice č. 101 mezi Salinas a San José za to už jen kvůli řadě malebných historických budov a kohoutům, kteří zde mají právo volně se procházet po ulicích. Filmoví příznivci by též neměli minout losangeleskou misii San Fernando Rey, jejíž přilehlá zahrada je místem posledního odpočinku populárního amerického komika Boba Hopea (1903–2003) a jeho manželky Dolores (1909–2011).

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group