ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JAK SE RODÍ LEGENDY

Tolik legend během jediného roku, to se nepodařilo od Presleyho časů snad nikomu. Andrea Bocelli je ani nemusí vymýšlet · rodí se sami. Slepý zpěvák s hlasem operního tenora a schopností zpívat pop hity, to už je ideální story pro titulní stránky.

 

Třeba to, jak byl objeven. Slavná italská rocková legenda Zucchero, proslulá obrovským hitem Una Donna z roku 1991, hledala někoho pro nový duet, který pro ni napsal sám Bono z U2. Mezi desítkami demosnímků úplně zazářil právě hlas Bocelliho. Zucchero ale mířil výše · chtěl, aby s ním píseň nazpíval sám velký Luciano Pavarotti. Aby ho přesvědčil, poslal mu kazetu s Bocelliho verzí. Pavarotti se ozval vzápětí: "Nemá smysl, abych to zpíval já. Ten neznámý mladík je geniální." Nakonec Pavarotti podlehl přemlouvání a skladbu Miserere se Zuccherem natočil. Ale ani Bocelli nepřišel zkrátka · Pavarotti a Zucchero se stali jeho patrony a pomohli mu s prvními kroky v hudebním byznysu. Na jednom z koncertů, které pořádá každoročně božský Luciano v Modeně, mohl tehdy ještě málo známý Bocelli vystoupit po boku takových osobností jako zpěvák Bryan Adams nebo slavný harfeník Andreas Wollenweider.

Když byl objeven, psal se rok 1993, a tehdy čtyřiatřicetiletý slepý Bocelli, doktor práv z univerzity v Pise, působil už rok jako obhájce. Když pak dostal s podporou svých patronů první nabídku k profesionální pěvecké kariéře, nezaváhal prý ani minutu. Hudba byla již od dětství celým jeho životem.

Většina posluchačů se domnívá, že proslulost získal Bocelli až po listopadu 1996, kdy zazpíval s muzikálovou divou Sarah Brightmanovou proslulou píseň Time To Say Goodbye (Con Te Partiro) na posledním zápase německé boxerské legendy Henry Maskeho. Jenže v té době už měl za sebou tři alba, úspěšná nejen v rodné Itálii, ale i v Beneluxu a středomořských zemích. Zvláště to třetí, které bylo věnováno nejkrásnějším italským písním, s nimiž odcházeli jeho rodáci na začátku století do americké emigrace, získalo velký respekt i u kritiky. Samozřejmě, že účast na tak velké a sdělovacími prostředky ostře sledované akci jako je poslední zápas nejslavnějšího německého sportovce devadesátých let, který sledovalo v televizi 20 milionů německých diváků, měla velký význam. Pomohla upozornit na talentovaného pěvce největší kontinentální hudební trh.

Píseň sama ale existuje o něco déle. Bocelli ji natočil už na své druhé album a v Itálii byla velkým hitem. Sarah Brightmanová ji prý v této verzi slyšela v restauraci, kde byla s přáteli na obědě. "Všichni jsme tehdy ztuhli. Tak úžasné spojení krásné písně s krásným hlasem slyší člověk jen párkrát v životě," vyprávěla po vystoupení a její příběh je možno potvrdit z českých zkušeností. Když Frekvence 1 jako první u nás zařadila skladbu v lednu roku 1997 do vysílání, několik hodin se netrhly telefony s dotazy, co to bylo. A do konce letošního roku se prodalo přes sto tisíc nosičů jeho alba Romanza, což je v našich podmínkách množství, které se podaří prodat zahraničnímu umělci jen výjimečně.
 
Prosinec 1997

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group