ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Modrý křikloun

TEXT A FOTO: Ondřej Prosický

 

Věděl jsem, že papoušek právě vylézá z hnízda a půjde se napít do blízké řeky Río Negro. Doběhl jsem ke stromu. Papoušek už byl rozkoukaný a nízkým průletem slétl na břeh k hladině. Třikrát se krátce napil, otočil se ke stromu a vrátil se do dutiny. Podobné občerstvení se sice opakovalo několikrát denně, ale přesto jsem si to nikdy nenechal ujít.

Vidět ary hyacintové v přírodě mě lákalo už dlouho. Četl jsem zprávy o ohrožení a snižování počtu těchto úžasných ptáků. Kromě toho jsem se ve Střední a Jižní Americe setkal s dalšími druhy papoušků. Nechali mě trochu nakouknout do svého života, ale stále mi toho spoustu skrývali. Papoušky totiž v tropech slyšíte na mnoho kilometrů, ale málokdy vás k sobě pustí blíž. Mě lákali arové hyacintoví, a tak jsem se za nimi vydal do Brazílie.

Papouščí ráj

Stále dokola obcházím mohutný strom a nemůžu uvěřit, že pouhých dvě stě metrů od místa, kde bydlíme, je dutina s hnízdícími ary. Když jsem dojednával náš krátký azyl v brazilském Pantanalu, tušil jsem, že okolí Barranco Alto bude to pravé. Skutečnost však předčila moje očekávání. Hnízdo na dohled místa ubytování! Jak se ukázalo, v blízkém okolí se zdržovalo dokonce pět párů těchto modrých krasavců. V podstatě neexistoval den, kdy bych při svých toulkách na ary hyacintové nenarazil. Až jsem si po několika dnech vypracoval sofistikovaný způsob obcházení míst, na kterých se ptáci zdržovali. Na některá chodili pít, jinde časně zrána dováděli, na palmách konzumovali ořechy. Zakreslil jsem si čtyři hnízda a znal jsem místo, kde se každý večer shromažďovala větší skupina.

Brazilský Pantanal je dokonalé místo pro pozorování a fotografování různých zvířat, ale jakmile byl poblíž nějaký ara hyacintový, vždycky dostal přednost. Najdete ho pouze ve třech malých lokalitách. Dvě jsou v jižní části brazilské Amazonie a jedna na jihu Brazílie u hranic s Bolívií a Paraguayí. Tam jsem teď byl i já.

 

_mg_9186

Ukřičené probouzení

Papoušci ara jednoznačně patří k nejhlasitějším zvířatům v Pantanalu. Začínají už půl hodiny před východem slunce. Pokřikují na sebe nebo si do sebe zaklesnou zobáky a s roztaženými křídly se přetahují, aby pár metrů poodlétli a usadili se jen kousínek vedle. Když slunce olízne nejvyšší špičky stromů, zvednou se a odletí třeba do palmových hájků. Možná vás napadne: „Když jsou tak hlasití, jistě není problém je najít.“ Opravdu není. Ovšem společně s ary hyacintovými se v oblasti vyskytují početné skupiny papoušků ara ararauna (Ara ararauna) a ara zelenokřídlý (Ara chloroptera), kteří vyřvávají velice podobně. Trvalo mi pár dní, než jsem to krákání bezpečně rozlišil. Ostatní dva druhy nebyly poznávání moc nakloněny. Obvykle se ptáci zvedli k úprku už na vzdálenost 150 metrů.

Jakmile jsem tedy ary hyacintové zaslechl, určil jsem azimut a vyrazil. Našel jsem je pak celkem spolehlivě. I proto, že jsou obrovští a jejich úžasná barva je z dálky nepřehlédnutelná. Naběhal jsem se za nimi dost. Když jsem třeba na terase promazával fotografie pořízené během rána, stačilo krátké vrznutí hyacintového hlasu a už jsem zase „letěl“.

Hodování na palmách

V Pantanalu nešlo přehlédnout, jak je ara hyacintový ohromně společenský. Byla vidět prolétávající malá hejna o třech až šesti ptácích, nebo malé skupiny hodující na palmách, ale nejčastěji dvojice částečně ukryté v korunách stromů. Pár zůstává pořád spolu, páření u nich probíhá v průběhu celého roku, ovšem ze 100 párů jich v roce zahnízdí pouze 7–25. Nemají potřebu hnízdit častěji, jsou dlouhověcí. Dožívají se až 50 let, v zajetí dokonce 80! Jsou to ptáci monogamní a mláďata mívají až v posledních desetiletích svého života. Nejaktivnější jsou ráno a časně dopoledne; s přibývající horkem se jejich aktivita tlumí až k pozdnímu odpoledni, kdy ze sebe nevydají skoro ani hlásku (ani když na palmě společně hodují). Na palmových ořeších (například Acrocomia iasiopatha a Astryocaryun tucuma) jsou arové závislí, je to hlavní složka jejich potravy. Nepohrdnou ovšem ani hlemýždi či různými výhonky. Největší jedinci měří 90–100 cm a váží 1200–1700 g, když roztáhnou křídla, naměřili byste rozpětí 120 cm. Nejtypičtějším znakem je lesklé modré peří, pouze okolo očí peří není. Na hlavě pak vynikají plochy žluté kůže.

Jak to chodí v hnízdě

Hnízda si papoušci vybírají v dutinách stromů nebo hlinitých svahů. Udává se, že hnízda jsou obvykle ve výšce 4–14 metrů, ale já je viděl většinou ve výšce sotva dva metry. K hnízdění obvykle ptáci přistupují v období dešťů, přestože k páření dochází celý rok. Ara hyacintový může mít i dvě vejce, ale zpravidla se stará pouze o jedno vylíhlé mládě. Samice stráví na vejcích 25–28 dní a samec ji po tu dobu krmí. To byl i případ „mého“ hnízda. Přestože občas vejce nebo malé ptáky z dutiny vybere predátor, je úspěšnost hnízdění pěkných 90 %. Mláďata se opeří až ve 13 týdnech a se samicí zůstávají dokonce 18 měsíců. S přihlédnutím k jejich dlouhověkosti navíc vůbec nepřekvapí, že pohlavní dospělosti ptáci dosáhnou až ve věku 8–10 let.

 

_mg_8276

Dokonale úspěšný projekt

Důvod, proč je arů hyacintových ve volné přírodě tak málo, je zřejmý. Chovatelé ve snaze mít ve své klícce tyto nádherné modré opeřence obětují opravdu hodně. Aktuální cena ptáků odchovaných v zajetí se pohybuje mezi 200–250 tisíci korun a samice jsou ještě o pár desítek tisíc korun dražší. Bohužel, stále je hodně případů, kdy se k chovatelům černým trhem dostávají ptáci z volné přírody.

Ara hyacintový byl svou početností v nejhorší situaci okolo roku 1980, kdy ještě poměrně intenzivně kvetl obchod s ptáky a ročně z Brazílie mizely tisíce arů. V té době byla ve volné přírodě odhadovaná populace 2500–3000 arů hyacintových. Pak se začala situace zlepšovat a jen v Pantanalu, kde bylo v nejhorších časech 1500 ptáků, se populace za deset let zdvojnásobila na 3000! Jak k takovému pozitivnímu vývoji došlo?

Zní to jak pohádka, ale mám to ze dvou zdrojů, tak je to snad i pravda. V 80. letech nadšená studentka Neiva Guedes při sledování arů hyacintových slyšela od svého profesora, že během jejího života i tito úžasní arové vyhynou. Studentkou biologie tato slova otřásla a zcela jí změnila život. Rozhodla se, že to nedovolí, a nastartovala projekt na záchranu krásných papoušků. Moc mě těší, že pro vás mám nyní lepší zprávu, než dostala Neiva Guedes před lety od svého profesora. V brazilské provincii Mato Grosso do Sul jsem se přesvědčil, že se překrásným velkým papouškům daří, mají kde hnízdit, kde sbírat potravu a jejich populace se pomalu zvyšuje. Věřím, že pokud se tam v příštích letech vydáte, budete moci tyto úžasné ptáky pozorovat stejně, jako jsem mohl já.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group