ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hudba je zázrak

PTAL SE: Rostislav Sarvaš

 

Po koncertu mě v šatně přivítali manželé Hudečkovi. Přestože se známe poměrně dlouho, požádal jsem o vizitku. Když jsem se pak na ni v klidu podíval, četl jsem: Václav Hudeček a Eva Hudečková. Ještě nikdy jsem neviděl vizitku, kde by manželé byli společně. Mám smíšené pocity, ale vítězí v nich dojetí a jisté závidění...

Máte se svou ženou výjimečný vztah, něco jako ohrožený druh manželství. Jsou s tím spojené i nějaké negativní reakce?

Kupodivu nám ještě nikdo „nevynadal“ za to, že se máme rádi. Samozřejmě, někdy cítíme ne zrovna závist, ale spíš lítost těch, kterým se jejich osobní život moc nevyvedl, ale to je asi tak všechno. Osobně bychom všem přáli v životě ¬štěstí a lásku, ale spíš je asi možné vyhrát v loterii. Přitom spoustu trablů si lidé dělají úplně zbytečně sami. Mimochodem, moje žena (pozn. redakce, herečka a spisovatelka Eva Hudečková) je úžasná, ohromně vzdělaná, hodně toho v životě přečetla a navíc si všechno pamatuje. Když trávíme dlouhé hodiny na cestách, vypráví o svých nových poznatcích a já si tak doplňuji vědomosti.

Vaše žena o vás říká: „Má pevné srdce a v hlavě jasno. Bere s rezervou úspěchy i chválu a nehroutí se, když něco nevyjde.“ Přece jen, kdy vás naposledy něco trochu vykolejilo?

ko1209_rozhovor_otvirak_ 

Moje žena je laskavá. Víte, já se svým vláčkem jezdím velmi opatrně, takže vykolejení nehrozí.

Kdy jste naposledy dostal vztek? Málokdo si vás tak dokáže představit.

V mém věku už nemá smysl vztekat se.

Ale pojďme k hudbě. Vaším prvním učitelem byl zvěrolékař?

(úsměv) Máte pravdu, můj otec byl zvěrolékař. Já jsem byl to, čemu se dnes říká hyperaktivní dítě. Jednou z mých zálib byly sirky, rád jsem si dělal ze všeho ohníčky.

Asi jste tedy dostal každou chvíli pěkný pohlavek.

To bylo v mé generaci normální, tehdy se říkalo: „Škoda každé facky, která padne vedle.“

Jak se dnes díváte na výchovu dětí západoevropské civilizace? Nechybí jim občas kantorské metody vašeho otce?

Někdy mám pocit, že by více přísnosti nebylo na škodu. Na druhé straně ale musím konstatovat, že moji dva synovci, kteří mají finskou maminku a vyrůstali v Helsinkách, měli velmi volnou výchovu, a jsou to jedni z nejúžasnějších mladých lidí, jaké znám. Otázkou tedy je, zda jsou děti vychovatelné. Já se spíš domnívám, že člověka ovlivňuje celá společnost a celoživotní způsoby v rodině. Ne příkazy, ale příklady.

Váš otec zastával názor, že umět noty a zvládnout alespoň základy hraní na nějaký hudební nástroj patří k základnímu vzdělání stejně jako číst a psát. Zastáváte tento názor i vy?

I pro normálního smrtelníka je každý osobní dotek s hudbou povznášející. Určitě jste zažil, jakou cenu měli spolužáci, kteří u táboráku vytáhli kytaru a zahráli.

Je pro muzikanta důležitá znalost not?

Určitě, a proto nepřestávám žasnout, když si někde přečtu rozhovor s hudebním „skladatelem“, který se chlubí tím, že neumí noty. Samozřejmě, jen umět noty samo o sobě není k ničemu, ale pakliže se chcete naučit na nějaký hudební nástroj, potom je to bezpodmínečně nutné. A chcete-li komponovat, potom byste měl nástrojů ovládat více. A to alespoň trochu. Skladatel by měl minimálně vědět, jaký mají rozsah. Syntezátor napodobující zvuky celého orchestru vám na každý nástroj zahraje jakýkoliv tón, ale živý hudebník se skutečným instrumentem bude jen zírat, když se komponista dostane „mimo hřiště“. A nejde jen o vědomosti týkající se technických možností jednotlivých nástrojů.

Vy jste byl v technice vynalézavý, že?

Jako kluk jsem si nahrál na magnetofon stupnici a nějaká cvičení, udělal smyčku a v klidu si četl mayovky. Prababička ve vedlejším pokoji se spokojeně usmívala – netušila, že její pravnuk je malý podvodník. Tyhle klukoviny k dětství patří a já jsem kromě talentu na muziku byl naštěstí úplně normální zlobivý kluk.

Uchýlíte se i dnes k malým podvůdkům?

Hudbou se živím a úspěšnost tohoto povolání závisí na tom, zda vás pořadatel opakovaně zve. Pokud zklamete, máte utrum. A navíc svět hudby a muzikantů je velmi malý. V dnešní době je hodně nabídky a už méně poptávky. Skutečnost, že veřejně vystupuji už přes čtyřicet pět let, o něčem vypovídá, a já si natolik vážím přízně publika, které na mé koncerty chodí již ve třetí generaci, že nějaký „podvůdek“ vůbec nepřichází v úvahu.

Je nějaký podvod vůči umění pro vás nepřijatelný?

Umění je především svoboda. Kdyby jakákoli na první pohled nesmyslná věc potěšila jen jednoho člověka, pak její nesmyslnost dostává smysl. Co je pro mě ovšem v umění nepřijatelné, je neumětelské přepisování a upravování textů a hudby starých mistrů, s čímž se v poslední době roztrhl pytel. Takový „upravovatel“ se tím však stává zároveň autorem s nárokem na výplatu tantiém. Což do jisté míry ten roztržený pytel vysvětluje. Nemám však na mysli situaci, kdy jazzman improvizuje na dané téma, nebo když se zkrátí skladba či text z důvodů dramaturgických nebo časových. Ale pokud jde o „upravovatele“, každý takový „mistr“ by si měl svoje dílo napsat sám a neubližovat těm, kteří se už nemůžou bránit.

Někdy mě napadá, že umění, zvláště to současné, je vzhledem k přírodě vlastně malý podvod sám o sobě. Souhlasíte s tím?

Podvody v umění jsme obklopeni čím dál víc, že by to vydalo na celou knížku. Ale na druhé straně, když si někdo koupí za stamiliony mrtvé zvíře naložené ve formaldehydu a vystaví si takové „umění“ v obývacím pokoji, je to pouze jeho volba a nikomu tím neubližuje. Stejně tak když jde na koncert, na kterém mu umělec pustí CD a strefuje se ústy či nástrojem do předem připravené nahrávky. Mohl bych pokračovat i o literatuře, o divadle, filmu.

A co vám říká malý podvod vůči ženě?

Podvod vůči ženě je nepřijatelný. Jakýkoli.

 

ko1209_rozhovor_hudecek_

V křesťanském pojetí je žena ideologicky chápana skrze jablko jako pokušitelka k hříchu. Jak to vidíte nebo slyšíte vy?

Žena byla stvořena, abychom ji my muži hýčkali. Máme ji podporovat v jejím snažení a rozhodně nepodceňovat ženské schopnosti. Žena může v dnešním světě vykonávat jakoukoliv profesi, a mnohdy to dělá lépe než muži. Jenže my muži jsme ješitové, a tak vidíte všude samé chlapy.

Přiznal jste se, že se ve vás celý život spolu perou dvě vlastnosti, vrozená lenost a velký smysl pro zodpovědnost. To zná skoro každý kumštýř. Ale jak to udělat, aby ta druhá vlastnost vyhrála?

Slíbíte, že se naučíte tu či onu věc, podepíšete smlouvu, a potom už si jen nadáváte, proč jste to sliboval, že jste tam mohl klidně zahrát něco jiného, co už dávno umíte. Ale nakonec jste rád, že jste se k té práci přinutil.

Ke kumštýřům patří nezbytná dávka egocentrismu. Říká vám to něco?

V roce 1968 bylo Československo ve světě velice populární. V té době jsem byl v Anglii, byl jsem mladý a úspěšný a snadno jsem mohl propadnout pocitu vlastní důležitosti…
Ale já jsem se nikdy nebral moc vážně, asi to bude tím, že jsem vlastně chtěl být pilotem a nikoli houslistou.

Ješitnost se vám vyhnula. Je to díky otcově pevné výchově nebo díky tomu, že jste už v mladém věku poznal významné umělce a u nich jste se přiučil spíše pokoře?

Měl jsem úžasné vzory a v té atmosféře pokory a úcty jsem se formoval. Každá špatná lidská vlastnost má někde své kořeny. Někdy stačí dozvědět se o lidech pravdu, a už se na všechny ty ješity a zlouny nezlobíte. Někteří měli opravdu těžký život.

Rozumí dnes lidé klasické hudbě, nebo je v tom více snobismu a okázalosti?

Snobismus samozřejmě hraje roli hlavně v případě některých akcí za účasti světových hvězd. Je-li ta hvězda ještě v zenitu, potom je to tak úžasný kulturní zážitek – že u toho ta trocha snobismu zase tak moc nevadí. A jestli někdo „rozumí“ vážné hudbě více či méně? Nejlépe jste na tom, když ji vnímáte jako krásu proudící k vám přímo z nebe a vůbec neřešíte, proč se vám to tak líbí.

Většinou hrajete na nástroj slavného italského houslaře Josefa Guarneriho „del Gesú“ z roku 1726. Stradivárky jste měl několik let zapůjčené ze státní sbírky. Jaký máte vztah ke svým houslím? Je to jen kus starého, nádherně zpracovaného dřeva?

Housle jsou „živý tvor“. Fascinující výtvor lidského umu. Představte si, že první housle v té současné podobě byly postaveny před zhruba čtyřmi sty lety, a dodnes je nikdo nedokázal vylepšit. A navíc je to instrument, který se nejvíce podobá lidskému hlasu.

Mohou mít podle vás housle svou duši? Někdo je s duší vyrobil a někdo s duší rezonoval…?

A víte, že mají duši? A na rozdíl od té lidské se jí můžete i dotknout. Je to ten kolíček spojující horní a dolní desku. Duši lidskou jim musí dát houslista, pokud ovšem nějakou sám má.
Na jednom vašem koncertu jsem si říkal: Co kdyby mi ruplo v bedně, ty housle bych mu na pódiu vyrval z ruky a rozdupal… Co myslíte, že by se ve vás událo?

To byste neudělal. Takové jednání nebude váš šálek čaje.

Nicméně už mě jednou nutili, abych se zúčastnil jakéhosi „zábavného“ televizního pořadu, kde bych si nechal rozšlapat housle. Opravdu k popukání. Lidé mají někdy velmi podivné nápady.

Stradivárky mají obrovskou cenu, pro vás možná penězi nevyjádřitelnou, ale dnes se stále víc všechno transformuje do peněz. Takže, jaký máte vztah k penězům vy?

Peníze jsou samozřejmě příjemný doplněk života, pokud jste zdravý, máte vedle sebe milujícího a milovaného člověka a pár dobrých přátel. Ale zdraví, lásku a přátelství vám peníze nezajistí. Je mi líto všech těch hrabošů, kteří se neštítí ani podvodu, aby získali majetky, jen aby se mohli před podobnými a sobě rovnými vychloubat, jak na to zase vyzráli. Nevyzráli však na nic. Stačí se podívat do kterékoli nemocnice a uvědomíte si, že na některé věci se vyzrát nedá.

Podepsala se nějak stále vzrůstající role peněz v oblasti klasické hudby?

Bohužel je tím asi zamořeno vše. Na jedné straně astronomické honoráře světových hvězd, byť někdy už dávno za zenitem a na straně druhé zoufale malé platy řadových členů orchestrů někdy bojujících skutečně o přežití. Není to samozřejmě jen u nás, bohužel.

A co se vám nejdřív vybaví pod spojením lidé a peníze?

Závist, zločin a bohužel jen málokdy trest.

Potkal jste mnoho lidí z mnoha míst. Na které vlastnosti jste u nich nejvíc narážel?

Nedělal jsem si statistiku. Ale víte, co je možná nejčastější jev, se kterým se setkávám u slavných a mocných? Že jejich všeobecně známý obrázek, jak o nich referují média, je odlišný od skutečnosti. Je docela zábavné pozorovat, že někdy státní padouch je dobrák, a státní dobrák je padouch. A ješitové jsou většinou ti, kterým to moc nejde, ale chtějí neustále slyšet, že jim to jde. Jsou k politování a je jich dost.

Velmi povrchně řečeno – ruská houslová škola, brilantní co do techniky, předpokládá navíc hru s citovým zaujetím. Vnímáte vše, co se kolem vás děje, více citem nebo rozumem?

Rád bych vnímal citem, ale dnešní svět je jistější vnímat rozumem.

Ve které zemi jste cítil nejvíce citu ke klasické hudbě a proč?

Ve světě je mnoho zemí, které projevují cit ke klasické hudbě, jejich rozhlasové stanice ji šíří do éteru, právě tak jako televizní kanály. Na koncerty chodí mnoho posluchačů a krásná hudba má velkou podporu mecenášů. Mám rád Moravu, protože má stále svoji cimbálovku a krásné moravské písničky. A je to znát i na té takzvané vážné hudbě. Na Moravě se prostě pořád hraje. A také se tam hudba se zaujetím a citem poslouchá.

David Oistrach, rodák z Oděsy, vám čtrnáct dní před smrtí řekl: „Víš, u nás na Ukrajině se říká, že lidé, kteří žijí déle než šedesát let, žijí roky těch, kteří umřeli před šedesátkou. A já už žiju osm let někoho jiného.“ Vám je letos šedesát. Vzpomněl jste si na tuto jeho větu?

Moc často a moc mi David celá léta chyběl. Bohužel, tak už to v životě chodí, že ti, které bychom tady chtěli mít stále, jsou pryč, a naopak ti, kteří se snad raději ani neměli narodit, se těší dobrému zdraví.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group