ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Padouch nebo hrdina

TEXT: Martin Krsek, historik Muzea města Ústí nad Labem, Foto: Martin Dlouhý

 

Hlubokým labským údolím cválá náčelník Apačů na svém koni. Nad hlavou se mu vypíná zřícenina hradu Střekov a kouřové signály vydávají komíny chemických továren. Tak by mohla vypadat scenerie filmového cyklu o legendárním indiánském náčelníkovi, kdyby se filmaři striktně drželi knižní předlohy.

Duchovní otec Vinnetoua, saský spisovatel Karl May, do svých dobrodružných románů vtělil mnohé motivy z pobytů v Čechách. Nahrazoval si tak neznalost skutečných reálií Divokého západu. Vždyť Severní Ameriku poprvé navštívil až v roce 1908, sotva čtyři roky před svou smrtí, tedy v době, kdy už měl většinu svých románů sepsanou a vydanou.

Chorvatská kulisa

V Chorvatsku, kde se natáčelo nejznámější filmové zpracování mayovek, patří kulisy příběhů náčelníka Apačů k největším turistickým atrakcím země. Nádherná Plitvická jezera navštíví ročně nesčetné zástupy, a přestože jde o přírodní památku UNESCO, velká část turistů sem míří právě kvůli Vinnetouovi. Je to trošku nespravedlivé, neb románové prostředí nejslavnějších příběhů Divokého západu leží zcela mimo zájem veřejnosti a cíleně ho vyhledávají jen nejdetailnější znalci Mayova díla.

Kde tedy hledat „skutečnou“ říši Old Shatterhanda a jeho rudého bratra? Částečně leží v severních a západních Čechách. Rozeklaná skaliska domoviny Apačů připomínají Průčelskou rokli mezi Brnou a Němčí na okraji průmyslového Ústí nad Labem. Romantické vodopády v okolí Stříbrného jezera pak zase mohly čerpat inspiraci z dvanáct metrů vysokého Vaňovského vodopádu hned na protějším břehu Labe.

 

ko1211_kviz_4-km_bennemsi

Srdíčko pro Maye

Tyto reálie spisovatel detailně poznal roku 1897, kdy strávil pět týdnů v dodnes existujícím penzionu Srdíčko, tehdy německy „Herzig“, ústeckého restauratéra Ernsta Herziga z Brné. Jeho pokoj skýtal nádherný výhled do labského údolí a stal se načas pracovnou slavného spisovatele. Podle tradovaných vzpomínek musel majitel na přání prominentního hosta celý pokoj vyklidit a vybavit jej po vzoru indiánské chatrče, ozdobit stěny zbraněmi a psací stůl obklopit mapami Divokého západu. „Psal dnem i nocí při mihotajícím světle petrolejové lampy. Pracoval s takovou intenzitou jako nikdy předtím ani potom. Za dobu pobytu v Srdíčku napsal knihu o 620 tiskových stranách. Nazval ji Vánoce,“ tak popisují mayo¬logové Manfred Hecker a Hans-Dieter Steinmetz ústecký pobyt Karla Maye. Ale zároveň zdůrazňují, že přes den vedle psaní určitě nevynechal příležitost čerpat inspiraci v okolní krajině, skýtající úchvatné přírodní scenerie jako vystřižené z představ Středoevropana o Divokém západu. Patří mezi ně právě Průčelská rokle, Vaňovský vodopád, ale i Trpasličí kameny, Vysoký Ostrý aj.

Česká inspirace

V té době May již platil za mezinárodní spisovatelskou hvězdu a jeho zásadní dílo, čtyřdílný román Vinnetou, přes deset let koloval mezi čtenáři. To ale neznamená, že ani v dřívějších mayovkách se nemohly odrážet motivy z českých luhů a hájů. Mayologové odkrývají i ve starších románech inspiraci krajinou Českého Švýcarska, Krušných hor a Českého středohoří. Existují doklady o opakovaných pobytech spisovatele na českém území.

První doloženou českou výpravu podnikl už v roce 1869. Tehdy ovšem nikdo z jeho okolí ani on sám netušil, že se heslo May stane jednou z nejznámějších literárních značek historie. Za své příjmení se styděl a svou skutečnou identitu dokonce popíral. Na jméno Karl May totiž v té době existoval v Sasku zatykač. Šlo o usvědčeného pachatele řady drobných krádeží a loupeží, který utekl přímo z vězeňského transportu. Azyl hledal v Čechách.

Falešný Albín

Panovala drsná zima, když ho prokřehlého, bez pětníku v kapse legitimoval 4. ledna 1870 v jedné opuštěné stodole u Valkeřic na Děčínsku místní četník. Budoucí stvořitel dobrodružných snů pro miliony čtenářů se mu představil pod falešným jménem Albín Wadenbach. „Předložil krásnou, leč nevěrohodnou historku, že je plantážníkem z ostrova Martinik, své jmění za mořem určil na nějakých 20 tisíc dolarů amerických a doplnil několik podrobností o pěstování tabáku i vanilky. Rezignoval až před policejní fotografií zaslanou z Drážďan. Následovalo vydání do Saska a čtyřletý žalář,“ popsal ostudnou fázi spisovatelova života český znalec Mayova díla Karel Jordán.

Potom, co si May odpykal trest, sehrál sever Čech opět důležitou roli v jeho životě. Roku 1875 dostal v Ústí nad Labem druhou šanci, která ho konečně nasměrovala na poctivou profesní dráhu a umožnila mu plně využít svého talentu bezbřehé fantazie. V drážďanském nakladatelství H. G. Münchmeyer získal své první místo redaktora, ale radoval se z něho jen krátkou chvíli.

 

ko1211_karl_may_karelmay106

Jeho časopis s názvem Beobachter an der Elbe (Pozorovatel na Labi) záhy zkrachoval. Ovšem v nakladatelství se seznámil s Ústečanem Franzem Eduardem Krügerem a na jeho doporučení získal náhradní místo odpovědného redaktora odborného časopisu Schacht und Hütte (Důl a Huť), který vydával Christoph Friedrich, otec Krügera, známý ústecký nakladatel a knihkupec. To s největší pravděpodobností znamenalo dočasný přesun do ústecké redakce, takže už tehdy měl šanci se dobře seznámit se sceneriemi labského údolí a později je vtělit do svých románů. Vzhledem k jazykové blízkosti převážně německy osídleného českého pohraničí lze předpokládat u saského spisovatele více podobných přeshraničních zkušeností. Česká inspirace se koncentrovala právě do románu Vánoce, který patří k méně známým Mayovým dílům. Z velké části se dokonce zcela přiznaně odehrává na českém území. Pojednává o výpravě dvou chudých saských studentů do Čech, přičemž jedna z těchto postav nese naprosto zřetelné autobiografické znaky, a autor sám se s ní nepřímo, ale zřetelně ztotožňuje. Vlastně popisuje mládí hrdiny Divokého západu Old Shatterhanda, za kterého se May po určité období programově vydával. Celý příběh pak vrcholí už na americkém kontinentě.

Epizoda z Čech se odehrává v zimě a přináší popis svízelného života nemajetných studentů. Krajinnou kulisu sice tvoří Krušné hory, ale mayologové jsou přesvědčení, že autor popisuje své drsné prožitky z přelomu roku 1869 a 1870, kdy prchal před zákonem a potloukal se po zasněžených vrcholcích Českého středohoří. V útulném pokoji penzionu Srdíčko psal tehdy už proslulý a movitý spisovatel román, při němž se v duchu vracel do dob svého neslavného mládí, kdy patřil mezi kriminální živly.

Vyřizování účtů

Ve Vánocích vystupuje i několik „českých“ postav. Třeba hospodář Franz Scholz a jeho žena Anna, které manželé Mayovi náhodně navštívili v Sokolově v roce 1897 při své krátké poznávací cestě z Chebu do Chomutova. Především však stojí za pozornost postava ctižádostivého studenta hudby jménem Krüger, který svému talentovanějšímu spolužákovi ukradl ze šuplíku partituru se skladbou a vydával ji před učitelem hudby za svou. Jeho lest ale učitel prohlédl a nezbedného studenta potupil tím, že nechal skladbu vydat tiskem se jménem pravého autora. A tím nebyl nikdo menší než spisovatel Karl May. Je víc než jisté, že inspirací postavy byl právě Ústečan Franz Eduard Krüger. „May často užíval jména přátel pro pojmenování svých románových hrdinů. Vzdával jim tím poctu,“ zdůraznil další z mayologů Reinhard Gusky, který po předloze postavy pátral v devadesátých letech 20. století přímo v Ústí nad Labem. Ovšem veskrze špatný charakter Krügera ve Vánocích také může naznačovat, že si touto cestou May se svým bývalým zaměstnavatelem vyřizoval nějaké účty z minulosti. Osud románového Krügera potupně vrcholí tím, že se stane cirkusovým muzikantem a vezme si klaunovu sestru. Ve skutečném životě sehrál Eduard Krüger ještě drobnou epizodu v sérii soudních tahanic, jimž byl k závěru života vystaven Karl May. Roku 1908 ústeckému nakladateli z nařízení soudu zabavila policie korespondenci s legendárním spisovatelem a předvolala ho k drážďanskému soudnímu dvoru jako jednoho ze svědků.

Western ze Saska

Stejně jako May tíhl k Čechám, tedy hlavně k jeho německy mluvícím oblastem, tíhli čeští čtenáři k Mayovým dílům, ať už byla jejich mateřštinou němčina nebo čeština. Přímá úměra v tom asi nebyla, ale vzhledem k rozšířené znalosti němčiny i u Čechů měly westernové romány ze Saska cestu přes české hranice rozhodně usnadněnou. Z pohledu světového čtenářského ohlasu hrdinů Divokého západu vykazoval český ohlas mimořádné postavení. Dokonce jedna z nejznámějších povídek, Syn lovce medvědů, kterou vydal May roku 1888 v německém mládežnickém časopise Der Gute Kamarad, vyšla záhy česky v časopise Naše mládež jako vůbec v první jazykové mutaci.

O šíření Mayova díla v českých zemích pečoval hlavně známý pražský nakladatel Josef Richard Vilímek. Vydal celkem třicet titulů z produkce tohoto proslulého autora. Dokázal maximálně přiblížit dobrodružné romány českému čtenáři. Například bravurně maskoval Mayovy sklony k vyzdvihování germánství. Český čtenář si asi ani nevšiml, že všechny nejlepší postavy Divokého západu jsou vlastně Němci – Old Shatterhand, Old Firehand, Klekí-petra. Tito čestní a poctiví Germáni hájí práva indiánů proti chamtivým a bezohledným Yankeeům.
Poslední stopy Karla Maye na českém území nesou lázně Jáchymov v Krušných horách. Roku 1911 si odjel léčit do tamní radioaktivní vody své neurotické stavy a úporné bolesti hlavy, jen osm měsíců před svou smrtí 30. března 1912. Osmdesát čtyři let nato přinesl německý bulvární tisk domněnku mayologa Reinharda Guskyho, že právě léčebná kúra v českých lázních spisovatele nejspíš zabila. Vychází z faktu, že tehdy ještě nebyly tak známy negativní účinky radiace a tudíž léčebné procedury mohly vystavovat pacienty větším dávkám záření, než je zdraví neškodné. Dokonce novináři vyzývali k exhumaci těla. K té dosud nedošlo, tudíž zůstává toto tragické spojení Maye a Čech v úrovni pouhé spekulace.

V každém případě si Česko může nárokovat svůj podíl na památce této mimořádně pozoruhodné a zároveň rozporuplné postavy literární historie. Má u nás pamětní desky, turistickou stezku a dokonce vlastní ulici. Tak se někdy vypravte po českých stopách Karla Maye. Na chvíli zapomeňte na filmové scény z Plitvických jezer a představte si, jak po vašem boku kráčí skutečný Old Shatterhand alias lupič ze saských hvozdů Albín Wadenbach, tedy vlastně Karl May.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group