ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Mugabeho samota

TEXT A FOTO: Tomáš Nídr

 

Zimbabwský diktátor vyhnal ze země kvůli upevnění své moci bělošské farmáře. Rasismu se zalekli turisté, a tak došlo k tomu, že největší africkou předkoloniální stavbu na jih od Sahary obdivuje pouze nebojácný návštěvník.

Kdysi tu bydlel král, jeho x manželek, x2 konkubín a nejméně deset tisíc poddaných. Nyní je z výstavního města památka UNESCO, ale procházím tudy jen já, moje průvodkyně a plachá tlupa paviánů s červenými zadky. Turisty odradila od návštěvy ruin nedaleko města Masvingo a vůbec celého Zimbabwe bělochožroutská pověst místního tyrana Roberta Mugabeho. Přitom ještě v 90. letech byla Great Zimbabwe jedna z nejnavštěvovanějších památek Afriky.

 

ko1212_zimbabwe_007greatzimbabwehrad

Monument bez malty

Zeď má na výšku jedenáct metrů a na tloušťku čtyři a já obdivuji, že ještě na nikoho za šest století od vytvoření nespadla. Přeci jen kameny v ní nejsou pospojovány žádným druhem malty, afričtí zedníci je na sebe „jen“ naskládali. Za zdí stojí ještě vyšší kuželovitá věž, která má patrně co do činění s kultem plodnosti, ten byl pro kulturu v království Zimbabwe důležitým společenským faktorem. „Bydlela zde královna a věž jí měla chotě připomínat, když nebyl doma,“ má svoje vysvětlení mladá průvodkyně Sally. Panovník podle ní nebydlel tady, nýbrž v pevnosti na kopci. Její stavitelé využili křivolakých stezek mezi skalisky, doplnili je svými zdmi, takže případní útočníci by se ocitli v pasti jak křižáci v arabské medíně. Na obranu stačilo proti nim vyslat kupu kamenů. Do takto zabezpečeného sídla si monarcha povolával na noc ženskou společnost. Královský trubadúr vystoupil na skalní převis a mocným hlasem zahalekal do údolí, které manželky či milenky se vladaři zachtělo.

Zatajení stavitelé

Existují i jiné interpretace existence dvou kamenných sídel, která jsou od sebe vzdálena sotva kilometr. Například ta, že jeden z králů si vybudoval sídlo na kopci, později ho ale někdo z jeho nástupců chtěl předehnat, a tak v údolí postavil ještě honosnější palác, jemuž dominuje ona falická věž. Jak to opravdu bylo, to se dnes už těžko dozvíme, protože tehdejší obyvatelé po sobě nezanechali žádné psané zprávy. Většina domů, a to včetně těch pro velmože, byla z hlíny uplácané na dřevěnou kostru, a takový materiál záruční dobu na století opravdu nemá. Oblast byla podle vykopávek osídlena již ve 4. století, město se vytvářelo až kolem roku 1100 a zlatý věk přišel ve 13. a 14. století. Pak se pravděpodobně stalo obětí svého úspěchu a kvůli rostoucímu počtu obyvatel si snědlo vlastní zdroje, nebo ho zničily vnitřní rozbroje. Když sem v roce 1531 jako první Evropané přišli přes Mosambik portugalští objevitelé, byla někdejší metropole v podstatě liduprázdná. Jak šel čas, místo upadlo do úplného zapomnění, dokud se v polovině 19. století nepustili Evropané do obsazování nitra Afriky. Great Zimbabwe připadlo Britům a celá kolonie byla po vůdci jejich expanze Cecilu Rhodesovi pojmenována Jižní Rhodesie (přívlastek Severní připadl na dnešní Zambii). Rasistická správa nemohla připustit, že by údajní divoši dokázali vybudovat tak velké stavby, jako je Great Zimbabwe. Proto různí experti označovali za stavitele Féničany, Araby nebo poddané biblické královny ze Sáby. Dokonce kvůli nálezům střepů z čínského porcelánu byli ochotni připustit, že zde melouchařili východoasijští zedníci. Vše jen proto, aby se z utlačovatelského pohrdlivého pohledu „nesvéprávným negrům“ nepřiznala existence státního útvaru, který byl schopen přes arabské a svahilské obchodníky směňovat nádobí za zlato a slonovinu s Dálným východem.

Pták z totemu

Až ve 30. letech minulého století museli britští experti přiznat, že to byli předkové etnika Šonů, kteří tu měli velkou civilizaci už v době, kdy Angličané upalovali Janu z Arku. Nejednalo se totiž jen o objekty u Masvinga. Podobných, ale výrazně menších konstrukcí se na území Zimbabwe a sousední Jihoafrické republiky, Botswany a Mosambiku našly dvě stovky. Všem se říkalo zimbabwe. Etymologové se zatím neshodli, zda to znamenalo „velké kamenné domy“ nebo „ctěné domy“. Nejvýznamnějšímu nalezišti se kvůli velkému rozsahu dostalo pochvalného přívlastku Great. Tedy velký. Ale před širokou veřejností to experti příliš nezmiňovali. Historické sebevědomí nebylo vzpurným Afričanům třeba dopřávat. Přitom si paradoxně bělochy vedená Rhodesie, která v roce 1965 vyhlásila nezávislost na Británii, dala do znaku i na vlajku symbol totemového ptáka dávného království, jehož soch bylo v 19. století v Great Zimbabwe dost, ale rasisté, kteří všechny předsudky v oblasti umění pozoruhodně ignorovali, si je rozebrali. Několik soch si vzal do sbírky i samotný Rhodes. Dnes tak přímo v ruinách nenajdete žádnou z těchto soch, ale většina už se jich naštěstí vrátila do místních muzeí.

Jedním z vůdců černošské rebelie proti rasistické diktatuře byl Robert Mugabe. Diplom získal na šesti vysokých školách, přičemž polovinu akademické dráhy absolvoval dálkově na britských univerzitách ze žaláře svých utlačovatelů jako politický vězeň. Dobře věděl, jak je pro jeho hnutí důležité navázat na odkaz předkoloniálních říší, tak jako to například v západní Africe učinily Ghana a Mali. Proto hned potom, co v roce 1979 po dlouhé válce vyjednal s poraženými bělochy předání vlády nad zemí, ji přejmenoval na Zimbabwe. U jména nezůstalo. Na vlajce dostal totemový pták ještě větší prostor a falická věž pronikla i na bankovky.

 

ko1212_zimbabwe_016greatzimbabwevez

Druhý soumrak Zimbabwe

Bohužel dnes tento název nezní nijak hrdě. Může za to právě vzdělaný politik, jehož na Západě při srovnání s pologramotnými důstojníky, kteří urvali moc jinde na světadílu, vítali jako novou africkou naději. Investoval do školství a infrastruktury, dělal smířlivá gesta vůči bělošským farmářům, díky jejichž práci se Zimbabwe dostalo přezdívky sýpka Afriky. Pro turisty bylo jednou z nejbezpečnějších a nejpohodlnějších destinací na kontinentě, což návštěvníci ocenili především kvůli Viktoriiným vodopádům, které leží na hranici se Zambií. V roce 2000 přišel náhlý obrat. Stárnoucí vladař poznal, že demokratické volby by nevyhrál. Na africké poměry vzdělaná generace mladých, která už si ho pamatovala pouze jako prezidenta, ho měla dost. Mugabe přitlačil na pilu své autokratické vlády, pozavíral oponenty a hlavně si rychle našel nepřítele, kterého by mohl učinit viníkem všech existujících problémů.

Vina samozřejmě padla na bělošské starousedlíky. Potřebná a dlouho odkládaná pozemková reforma pod vedením Mugabeho milicí dostala „živelnou“ formu a britští farmáři museli odejít, pokud nechtěli přijít o život. Mnozí to nestihli. Obsazené statky, které byly páteří hospodářství, násilníci neuměli a neumějí spravovat. Bohužel dnes má Zimbabwe zruinovanou ekonomiku, která dokázala zlomit veškeré historické rekordy v inflaci a ze které utekly za lepším statisíce lidí. Tyran ale vládne dál.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group