ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Zrádná milenka

TEXT A FOTO: Jana Kollerová

Když hrabě Clarence, odsouzený k trestu smrti, dostal na výběr, jak chce odejít z tohoto světa, přál si být utopen v sudu s vínem z Ostrova lesů. Američané si stejným vínem připíjeli 4. července 1776 po podpisu Deklarace nezávislosti a oblibu v něm našli též Napoleon, George Washington či Winston Churchill.

Oficiální dějiny Madeiry se začaly psát docela náhodou, když jedna námořní výprava měla prozkoumat pobřeží západní Afriky. Rok po objevení sousedního ostrova Porto Santo přistáli v roce 1419 Portugalci na jejích březích a pojmenovali ji Ilha da Madeira – Ostrov lesů. O rok později však toto jméno již neplatilo, protože sám její objevitel kapitán Zarco ji nechal zcela vypálit kvůli pěstování cukrové třtiny, vína a obilí. Z původních hustých lesů a jedinečné sopečné vegetace zbyl poslední kousek původního vavřínového lesa. Výhodná poloha asi 500 km severně od Kanárských ostrovů a 900 km západně od Casablanky povýšila rychle Madeiru na důležitý dopravní uzel. Námořníci brázdící okolní moře ji využívali jako útočiště, kde mohli doplnit zásoby i síly. Necelých pět let po jejím objevení se stal na starém kontinentu cukr z místní třtiny žádanou a velmi drahou komoditou.

 

ko1212_madeira_6

Když prý v roce 1455 poprvé stáčeli víno z révy Malvasia dovezené z řecké Kréty, nikdo netušil, že od této chvíle se bude jméno ostrova spojovat právě s ním. Její slávu roznesly po světě námořní výpravy. Sám Kryštof Kolumbus ji přivezl osobně do Nového světa, ale teprve v 17. století anglický král Karel II. udělil ostrovu monopol na vývoz vína do Ameriky. V době, kdy Kolumbovy lodě přistály v Americe, bylo již Portugalsko světovou velmocí a Madeira prožívala hvězdné časy jako důležitá křižovatka, kde se překládalo z lodi na loď téměř všechno – koření, látky, otroci, cukr, víno. Hlavně místní víno bohaté na vitaminy a minerály se stalo mezi námořníky hitem, a to nejen ze zdravotních důvodů. Po sňatku dcery portugalského krále se synem Karla II. Stuarta se Madeira stala v roce 1662 obchodním uzlem anglické koruny. V roce 1699 tvořilo víno přibližně 90 % exportu ostrova, přičemž na většině z údajných 7500 sudů, vyvezených právě v tomto roce, si pochutnávali zákazníci v Americe. Po 135 let anglické kontroly ostrov exportuje ročně již 10 milionů litrů vína.

Z vojáka vinařem

Víno z Madeiry je ale podobně jako mnoho významných objevů v historii připisováno pouhé náhodě. V sudech se na lodích ve velkých teplotách kazilo, proto do něj zkusili přidávat pálenku z hroznů pro zvýšení trvanlivosti. Někdy v polovině 16. století si někdo všiml, že po návratu lodí od rovníku zpátky do Evropy mělo víno, které na palubě zůstalo, mnohem lepší chuť i kvalitu. Bylo velkým překvapením, že vylepšení všech vlastností vína mohly mít na svědomí pouze tropická vedra. Sudy proto začali nakládat na lodě směřující k rovníku nejen jako zátěž, ale aby se cestou tam a zpátky doslova víno uvařilo, jak to jen půjde. O pár desítek let později konečně někoho dalšího napadlo, že stejné teplo jako v podpalubí lodí mají i doma pod střechami svých domů. Sudy tedy zkusili skladovat v budovách, které přirozeným způsobem nasávaly subtropické teplo. Dnes se už ani jeden z těchto originálních způsobů k výrobě madeirského vína nepoužívá. Výjimkou je pouze skladování sudů výlučně přírodní cestou, které v duchu starých osvědčených vinařských tradic již jako jediný producent nadále využívá jedna z nejstarších anglických rodin na Madeiře – rod Blandyových. V jejich vinařství tento archaický způsob tak, dnes stejně jako před staletími, pomáhá dozrát těm nejlepším a nejdražším vínům. Tato rodina jsou jediní starousedlíci, kteří bez přestávky od roku 1811 vlastní, provozují a osobně řídí svoji vinařskou společnost. První Blandy přišel na ostrov roku 1807 jako třiadvacetiletý důstojník Beresfordovy armády, která měla Madeiru chránit před případnými Napoleonovými útoky. Do Anglie se vrátil pouze na krátko, v roce 1810 se oženil a definitivně se v roce 1811 vrátil na ostrov již jako obchodník. Rodina Blandyových víno nejen pěstovala a vyráběla, ale také sama prodávala. V 18. století víno zrálo přibližně šest měsíců ve speciálních místnostech jménem estufas. Byly to komory lemované potrubím, kterým bez přestání proudila vařící voda a neustálý přívod tepla sudy s vínem zahříval. Pak následovala fortifikace, tedy přidání brandy. Nyní se teplota pohybuje mezi 35 až 100 °C. To je také hlavní rozdíl mezi madeirou a portským nebo sherry, která jsou obohacena přídavkem jiného alkoholu, nejsou však zahřívána. Zatímco jakékoliv jiné víno byste při takovém zacházení mohli rovnou vylít do kanálu, Madeira naopak získá vlastně neomezenou dobu spotřeby a jedinečné chuťové vlastnosti. Platí však nepsané pravidlo – čím nižší teplota ohřevu, tím je víno kvalitnější.

 

ko1212_madeira_116blandytdge

Cena kvality

Ostrov má však omezenou kapacitu půdy, a tak se víno pěstuje na maximální možné ploše přibližně 2100 ha všude, kde to jde, třeba na pergolách vedle rodinných domků, pod kterými parkují auta, nebo se do jejich stínu sází zelenina. Stejně jako před několika staletími si můžete vybírat ze čtyř nejznámějších vín, která se dělí podle příležitosti, kdy se podávají, podle úrody, nadmořské výšky nebo obsahu cukru. Nejsušší bílé a v největší nadmořské výšce 900 m n. m. vypěstované madeirské víno je Sercial. O trochu níž, asi v 500 m n. m. dozrává polosuché Verdelho zlatožluté barvy. O dalších 100 metrů níž, ve výšce 400 m n. m., pěstují polosladký Bual s delikátní chutí ořechů, velmi podobný známému portskému a zároveň úplně odlišný. Nejvzácnějším, nejsladším a určitě nejslavnějším z madeirských vín je ale beze sporu Malvasia, anglicky Malmsey s barvou medu, které se pěstuje v nejnižších polohách přímo na skalnatém pobřeží ostrova. Víno, které na ostrově koupíte, je vždy směsí ze sklizní stejné odrůdy z více sezon, přičemž se jako ročník uvádí vždy rok výroby nejmladšího z nich. Naopak vzácná archivní vína jsou vyráběna vždy pouze z jediné úrody v jedné sezoně a nemíchají se s jinými ročníky. Podle hesla „čím starší, tím lepší“ odpočívají sladkým spánkem v 600 litrových dubových sudech nejméně dvacet let. Ty nejsou úplně plné, aby víno mohlo nerušeně oxidovat. Před samotným prodejem si ještě pro jistotu zdřímne približně dva roky v láhvích. Žádný mlsný jazýček nechť nepřekvapí cena takové Šípkové Růženky. Bual z roku 1958 koupíte „již“ za necelých 900 eur, ale kdo se spokojí s Malmsey z roku 1975, zaplatí pouze nějakých 130 eur. Kdo hledá, najde, a při troše snahy určitě na ostrově najdete ročníky narození vás i vašich předků z několika generací. Pravda, čím starší víno, tím hlouběji musíte sáhnout do peněženky. Běžná vína stará „pouze“ tři, pět nebo deset let si ale může dovolit každý smrtelník, protože jejich ceny se pohybují mezi 6 až 20 eury za láhev. Protože v jednotě je síla, spojili se roku 1913 nejvýznamnější producenti vína na ostrově, aby založili společnost Madeira Wine Company. V jejím čele stojí léta právě rodina Blandy. Původní sklepy Blandyů ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, si ročně prohlédne kolem 200 tisíc zvědavých turistů. Třešničkou je po prohlídce a zasvěcení do tajů výroby tohoto skvostu ochutnávka v příjemně chladném archivu, kde návštěvníci omámení lahodnou chutí směňují eura za láhve v poměru závisejícím na věku vína. A i když je ochutnávka zdarma a bez mrknutí vám budou nalévat, co hrdlo ráčí, je lépe mít na paměti, že madeira je nejen opojná přítelkyně, ale též zrádná milenka. To uvidíte a hlavně ucítíte, když z příjemného chladu sklepa vykročíte zpátky do ulic Funchalu, vyhřátých subtropickým sluníčkem.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group